Péče o maminku mě zmáhá
Můj problém se vám možná bude zdát hloupý, ale já se už cítím na dně a vyčerpaná. Jedná se o moji matku. Je už stará a péče o ni mě zmáhá. Mně bude padesát pět let. Jsem už léta rozvedená a starám se sama o dva syny, jeden bude příští rok maturovat, druhý je na vysoké. Mám také dva bratry, jsou o trochu mladší než já a oba mají svoje rodiny. Byli jsme vychovávaní v duchu, který byl tehdy běžný, já byla „jen“ holka, poslední v pořadí, určená na úklid, vaření, praní a další domácí práce. Volno jsem měla, až když byla všechna práce hotová. Hoši to měli naopak, a když doma udělali nějakou práci, sklízeli za ni slova díků.
A tak to zůstalo. I když jsme měli každý svůj život, kdykoliv maminka něco potřebovala, automaticky volala mně. Tatínek zemřel docela brzo, a tak jsem byla zaměstnaná docela často. Moji práci brala za samozřejmou, když jí s něčím pomohli bratři, byla schopná mi o tom půl dne nadšeně vyprávět a chválit je až do nebes, i kdyby to byla úplná drobnost. Když jsem zůstala se syny sama, bylo to pro mě hodně náročné, starat se ještě o ni. Bratři nejsou špatní, ale jim je to nějak jedno, oni to nevidí jako důležité, že mamince třeba nesvítí světlo v kuchyni. Slíbí, že to přijedou opravit, ale mají na to spoustu času, uběhne několik týdnů a neudělají to. Stejně to většinou zbylo na mě.
Teď je maminka už hodně stará a její zdravotní stav se zhoršil natolik, že nemůže bydlet sama. Manželky bratrů rezolutně odmítly, že by se maminka nastěhovala k někomu z nich. Já už mám jednoho syna napůl z domu, tak se ke mně vejde lépe než do úplné rodiny, kde jsou navíc všechny děti ještě na škole. Počítala jsem s tím, že to takhle dopadne, a ani mi to moc nevadilo. Jen jsem chtěla, aby mi s ní někdo občas přišel pomoci, bral si ji na návštěvu, aby se péče o ni aspoň trochu rozdělila.
Všichni s tím souhlasili, ale realita je jiná.. Stále slyším jen výmluvy, proč není možné se stavit a vyzvednout ji, dovést k doktorovi nebo i jen s ní chvíli pobýt a zabavit ji, než si třeba skočím na poštu nebo uklidím byt. Všem se to zdá jako drobnost, ale stokrát nic umořilo osla. Každé ráno ji umýt, obléknout, připravit jídlo na celý den, z práce letět hned domů, dát do pořádku případné nehody, které se staly, věnovat se jí až do večera, mazat jí nohy, sledovat, zda si vzala léky, vařit, mýt, vodit ji k lékařům nebo běhat po úřadech, když je třeba... Je to práce jako s malým dítětem, jen s tím rozdílem, že toto není radost. Není to příjemná práce, za kterou je odměna šťastné a vyvíjející se dítě, ale stav, kdy se všechno pořád jen horší a mrzutý starý člověk dokáže být pěkně nepříjemný. Navíc občas ji vzít, přenést nebo zdvihnout je náročné i fyzicky a já už také nejsem nejmladší, mám svoje vlastní nemoci a je to pro mě namáhavé.
Začíná toho být na mě moc. Bratři mi nepomůžou, a když už někdy vypěním a oni si ji potom na jeden večer vezmou, celou dobu mě vysloveně bombardují telefonáty, kdy už se vrátím a zase si ji převezmu. Další pomoc odmítají, protože mají starosti s dětmi nebo třeba jdou do divadla. Jako bych já děti a běžné provozní starosti neměla, navíc jsem na ně sama. Jak já bych šla také ráda do divadla, ale nemůžu, když maminku nikdo nepohlídá. Když je opravdu krize, tak mi pomůžou synové, ale nechci na nich nechávat tolik starostí a navíc maminka by se od nich třeba nenechala umýt nebo převléknout. Celou dovolenou mám vybranou na cesty k lékaři a nejsem na tom finančně tak skvěle, abych si mohla dovolit třeba paní na úklid. Nějak jsem to ale zvládala, byla jsem tak vychovaná, že všechno odřu sama. Nedávno mě ale zlomilo to, na co bych už měla být zvyklá.
Přišel jeden z bratrů. Ne, že by s něčím pomohl, jen se stavil na kafe. Jen co odešel, maminka se mohla štěstím rozplynout a celý večer mluvila jen o tom, jak je báječný a úžasný, jak ho dobře vychovala a jak je na něj hrdá, protože na ni pamatuje. Potom z ní vypadlo, že mu za to dala peníze a že mu je vlastně dává pravidelně, kdykoliv ho uvidí. Nakonec po mě chtěla, abych sama uznala, jak je hodný, že přišel na návštěvu a že si ty peníze zaslouží. Bratr to přiznal, řekl vysloveně, že by byl hloupý, kdyby si je nevzal, když mu je dává. Šlo o dva tisíce korun za návštěvu.
Nejde mi o ty peníze, na nájem mi maminka přispívá a se zbytkem ať si dělá, co chce, ale mám chuť se vším praštit a řvát. Mám sto chutí ji odvézt k jednomu z nich, ať se o ni starají, jak chtějí, já si jen občas přijdu na návštěvu – klidně zadarmo. Začala jsem vážně uvažovat o tom, že se podívám po nějakém ústavu, kam by se dala umístit, jestli by na to stačil její důchod. Ale nevím, jestli je to dobře.
Cítím se bezcenná, jak hadr na podlahu bez špetky uznání, a vím, že lepší to už nikdy nebude. Maminka sama nikdy nepochopí, že pro ni dělám víc než bratři a vyčítat jí to nechci. Dál už to ale asi nevydržím. Máte s tím někdo zkušenost a poradíte, jak to přežít? Nebo mám skutečně radši hledat nějaký domov důchodců, i když jsem s tím nikdy nesouhlasila?
7.7.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Péče o maminku mě zmáhá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: a to si představ ještě,že má pleny......denně musíš převlíkat postel,i přes to,že je má.A samozřejmě,že i bábinu.
A ještě ty nadávky,že ji ničíš prádlo,tím praním.
No,už je to tak ,a nedoporučuji nikomu se na to dát.
.jpg)
Holky já vás obdivuji!!!
Jeste bych se zvládla postarat o vlastní mámu, kdyby to bylo technicky mozné. Ale starat se o tchyni nebo tchána si nedovedu ani predstavit, natoz nejak realizovat. Jo pomoci s úklidem, navarit do mrazáku a zase odjet to bych mozná zvládala, obcas vypadnout drív z prace a dovézt k doktorovi a tak by mozná taky slo. Ale mit je nastehované doma a starat se v podstate 24 hodin denne 
... jak ríkám ani predstavit si to nedovedu, natoz realizovat
arsiela: děkuji,s tou prací to bude dost těžké.Po 50
Jenika: přesně,jak píšeš,taky všecko kradu,
.
Vero, takhle to dal nejde, citis a vis to sama. Na tvem miste bych se nachytrila z rad arsiely. Kdyz se bratricci nechtej zapojit fyzicky, budou muset zapojit penezenky. Urcite i ty lazne by sis mela dat. Udelej vse co nejdriv, driv nez se zhroutis uplne...
Mám kamárádku, ta dělala přesně vše tak jak ty tady popisuješ. Kamáradka ještě kvůli mamince šla dřív do důchodu, a nastěhovala se asi i na rok k ní, protože bylo nutné se starat pořád. Nejmladší syn ji takhle taky navštěvoval. No trvalo to několik let. Paní umřela a kamoška zjistila, že byt a vše ostatní přepsala na nejml. syna i když ji tvrdila opak. Vždyť je to přece chudák (ing. se svou firmou, akorát se rozvedl, žena mu zdrhla). Za to jí během let vyčítala,př. že jí ukradla příbory, které ji den před tím dala. No hrůza. Kamarádka pak po pohřbu šla i za svým bráchem, zda by se teda nějak nepodělili, on na to řekl, že to dostal on a od té doby jí ignoruje. Tato situace je hrozně těžká. Moje tchýně, která se starala o svou matku, která se dožila 92 let a která se mě zdála v pohodě se za pár týdnů po pohřbu úplně zhroutila. Bála se vyjít z domu , léčila se dost dlouho.
evča.: tak to gratuluju,že se ti povedlo to takhle rychle sehnat.A držím palce abys našla práci.
Kozoroh18: proto tu furt melduju tu domácí péči,tu zařídí během pár dní minimálně to jídlo.Protože co do doby,než vyjde pečovák?LDN?To je rovnou rozsudek smrti,navíc opět to je jen na tři měsíce a pak co.Ona potřebuje pomoc okamžitě.
Jo ještě bych svolala rodinnou radu a na férovku to bratříčkům a jejich ženuškám podala,buď drahej soukromej pečovák(v těch fakt luxusních nejsou tak šílený čekací doby,neb na to málokdo má),kterej budou pěkně spolucálovat v řádech tisíců,nebo začnou hejbat prdelema a pomocí dom.péče to utáhnou všichni.Třeba bratříčci a jejích manželky slyší na penízky a tohle by je mohlo rozhoupat,když by zjsitili,že z maminky už nic nekápne,naopak bude muset kapat z nich.Ještě furt platí zákon,že děti se musí podle svých možností postarat o rodiče.
Zrovna teď řeším stejný problém,jen s tím rozdílem,že se jedná o tchýni.
Starám se už 6 rok,mám 50 let,a všeho plný zuby.
A ještě jsem ta nejhorší na světě, v očích tchýně.
Našla jsem soukromý Domov,kde mě ji přijmou do měsíce.
A teď zase budu řešit další zásadní věc,jestli seženu práci
.
Tak to je, ten co je na očích stéle je nic. Také bych se poohlédla po nějakém domově, chodíš do práce a mohla by jsi o zaměstnání také přijít. Maminka by měla v domově celý den společnost. Ne děla bych si žádné výčitky, bratři to hodili na tebe a vyzvedávají si jen kapesné.
arsiela - máš pravdu jsou poředníky.
Holky kdo radíte pečováky,víte ,že čekací doba je roky?.Nikde ji nevezmou z týdne na týden.A bude to mnohem horší.Návrh zákona počítá s tím,že se bude péče přesouvat do terennu místo pečováků a pečováky bude hradit kraj ze svého rozpočtu.A jelikož u letos kraje měli prachy zhruba do června a pak to je zoufalý,někde maj stop stav Takže zbývá soukromej a to je minimálně 8 000 měsičně a to je fakt jen minimum,pokud jedou bez dotací je to mnohem,mnohem víc.
.jpeg)
Milá Věro, sama víš,že to udělat musíš,jinak se zblázníš. A neboj,oni se hoši budou za maminkou stavovat pro peníze i v tom pečováku
Bohužel,tohle je naprosto normální praxe,jeden se stará a druhý dostává peníze. Rozhodně bych se obrátila na nějaké centrum pro seniory a zjistila možnosti péče. Vím, že může doktor napsat mamince asi měsíc v nějakém rehabilitačním zařízení,měla bys zatím čas všechno zařídit.
A neměj výčitky, občas si můžeš vzít maminku na víkend domů. Hlavně hledej dům,kde bude mít maminka místnost jen pro sebe,on už se starý člověk těžko s někým shodne a takhle bude mít svůj klid. A uvidíš,že si tam najde spřízněné duše a nakonec to nebude tak hrozné,jak se to teď jeví. 
Poradit neumím, ale at to dopadne jak chce, na slusné domovy duchodcu jsou docela dlouhé cekací doby, zapsala bych maminku do poradniku jeste dneska. Jestli tam nakonec pujde nebo ne nebo se situace vyresí jinak, na tom nezálezí, odmitnout misto muzete vzdycky.
Od svagrovych pomoc cekat nemuzes a bráskové se najednou nezmení. Podle me zustane resení na tobe a at udelás cokoliv bude to spatne a v rodine za cernou sobeckou ovci. Hodila bych je vsechny za hlavu, stejne ti nepomuzou. Vztahy mezi sourozenci uz ted nevypadaji nejlíp, takze ztratit nemás co. Udelej to co je nejlepsí pro tebe, maminka nikdy neuzná ze to delás pro ni. A hlavne zádné vycitky svedomí. Kdyby se ti povedlo maminku nekam umístit tak se proboha nedej po mesíci ukecat, aby sis ji vzala zpátky domu. A nebo neexistuje nejaký tydenní stacionár? Aspon bys mela vecery pro sebe
orinka: já sem chování záměrně nekomentovala,protože bych neměla slušnej slovník,bohužel po tom co jsem rok dělala v LDN a nyní se pohybuju v soc.oblasti tak mě to nepřekvapuje.Proto už se k tomu nevyjadřuju a píšu jen praktické rady co můžou pomoci.
dadka: z toho je jasně vidět, v jakém stavu je maminka i ten bratr. Maminku omlouvá věk a zdravotní stav, ale bratra nic. Stydět by se měl, ale to on neumí. No, ale kdyby tam docházela ta pečovatelka, jak radí Arsiela, pak by její důchod padl na ni a pak by bratříček utřel ústa. Nic proti, kdyby za ty peníze pro mamku něco udělal, ale takhle, že jen přišel.....tak si představuju supa a hyenu.
Jo ještě ad úklid,dala by se využít i osobní asistence ne přes organizaci,docela se teď množí inzeráty s nabídkou asistence i s úklidem( využívaj to třeba vozíčkaři,co bydlej sami),ale tam je to o dost jiná částka.Ale pokud byste měli PnP tak by se to pokrýt dalo.Nebo to dělaj i některý terenky,ale tam z hlavy cenu nevím,úklid jsem nevyužívala.
