Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?
.jpg)
Hned v úvodu předesílám, že v žádném případě nemíním mé dceři nijak zasahovat do života a přesvědčovat ji o svém názoru. Je dospělá, a to, s čím se potýká, musí vybojovat především ona sama. Ale jelikož se jedná o velice závažnou záležitost, zajímaly by mne názory ostatních žen. Jak by vzniklou situaci řešily ony.
Moje dcera čeká své druhé dítě. Má už dvouletou holčičku. Nedávno podstoupila vyšetření z odběru plodové vody a u miminka byly zjištěny vývojové vady. Tedy jedna vada, ovšem velmi zásadní. Srdeční. Pokud se děťátko narodí, bude muset v podstatě okamžitě podstoupit závažnou operaci s nejistým výsledkem.
Všemi v rodině to velmi otřáslo, nejhůře to, pochopitelně, nese dcera. Zvažovali s jejím manželem další kroky, co udělat a rozhodli se, že dají miminku (je to opět holčička), šanci. Utěšují se, že třeba se po narození zjistí, že to není tak vážné a po případné operaci bude moci děťátko žít plnohodnotný život. V podstatě se na tuto eventualitu upnuli a o té horší variantě vůbec nechtějí diskutovat ani se o ní bavit.
Já jsem z toho, jako babička, rovněž velmi smutná, je to v každém případě tragédie. Jenže já nejsem ta, která je těhotná, dokážu o celé věci uvažovat reálněji. Samozřejmě dceřino rozhodnutí respektuji a ať to dopadne jakkoli, jsem ochotna jí být všemi možnými způsoby nápomocna. Ale přiznám se, že jejich rozhodnutí z velké části moc nechápu, byť jsem schopná mu z citového hlediska rozumět.
Dcera si vůbec neumí představit, jak moc jim může vážně nemocné dítě změnit život, nejen jim, ale i jejich malé holčičce, která už je na světě. I ona bude kvůli nemocnému sourozenci mít různá omezení. Nikdo si nedokážeme představit, co všechno bude narození a péče o to malé nemocné miminko, obnášet. Zda mu operace pomůže, zda nebude nějak hůře postižené a nebude vyžadovat stálou péči i v dospělém věku.
Je to hrozné, takto uvažovat, já vím. Samotné je mi z toho velmi úzko. Ale rozumem si říkám, zda by nebylo „lepší“ to těhotenství ukončit a časem se pokusit znovu. Přebolelo by to, dcera by si poplakala, ale tak jako mnoho jiných, by se s tím postupně srovnala. Pokud přivede na svět postižené dítě, o které se bude muset do konce života starat, bude to, podle mne, mnohem horší.
Jak jsem psala, dcera se o této variantě nechce vůbec bavit, je upnutá na možnost, že se srdeční vada podaří vyřešit a holčička bude normálně zdravá a soběstačná. Když jsem s ní chtěla na toto téma zavést hovor, utnula to hned v počátečních náznacích.
Nikam ji netlačím, rozhodnutí je na ní. Přesto mi to vrtá v hlavě a mám obavu, aby se nerozhodla špatně a pak toho třeba celý život nelitovala.
Jaký je váš názor na takovou situaci? Kdy žena ví, že čeká postižené dítě a přesto se rozhodne přivést ho na svět? Šly byste v tomto případě na potrat, nebo byste si dítě za každou cenu nechaly?
7.3.2013 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
píšete to tu některé moc pěkně, proč nejít
nikoho jsem nečetla
když byla na plodové vodě, tak to by jí asi dělali umělý porod.
V době minulé ležela v porodnici, na pokoji pod kapačkou mamina. Byla jsem mladá neznalá. Dostávala vyvolávačku, nějak to na ni špatně působilo, trpěla neskutečnýmy bolestmi, bylo vidět, že i lékaři již byli bezradní. Vyšetřovali ji před náma, pak už nás poslali ven. Pani bylo opravdu velmi zle a jak ji převáželi na sál tak když ji sestra vyrvala cévku ona zasténala ještě ji vynadala.
Asi za 2 dny přišla na pokoj paní, povídá to jsem já co jsem tu ležela. Taková pěkná ženská, před troska. Říkala, že z nějaké nemocnice dovezli nějakou kapačku a pak se to podařilo, trvalo to asi 2dny celkem. Rozmlouvali mě těhotenství, že mám problémy s ledvinama a málem jsem nevydržela ten umělý porod.
Tu něco poradit je velmi složíté, asi bych dceru podpořila v jakém koli rozhodnutí.
Když půjde na přerušení tak si to bude do konce života vyčítat, zda opravdu miminko mělo takovou vadu, bolestivé to bude jako porod. (vyjde něco živého) Když porodí je tu nějaká naděje, ale i to smutné, ale bez výčitek, protože tu šanci mu dala.
Cinderella: Vis beru to podle sebe, byla jsem v podobne situaci, a nepreju to nikomu. Asi jsem mela stesti, protoze dalsi dcera se narodila vporadku a bez problemu. Otehotnela jsem brzo po zakroku.
aluskas: Myslim ze mas pravdu, ale da nam to namet k povidani. 
no já myslím, že ty příběhy píše nějaký pisálek :-), takže myslím, že žádné rozuzlení není :-) sem tam možná jsou skutečné, ale většinou spíše jen "inspirované"
Co si vybrat?
Jistá smrt dítěte - potrat X možnost, že dítě přežije?
sharon: bez pochyby to problém je. Na rozdíl od některých genetických vad, ale bývá často chirurgicky řešitelný.
.gif)
Cinderella: já si naopak myslím že srdeční vada je dost vážná věc, srdce je vlastně motor a pokud ten nefunguje jak má je to vždycky problém.....
YXH: pokud vím, tak není 100% jisté, že po potratu bude mít žena bez problémů další dítě....pokud se něco pokazí, jako že při každém zákroku se může něco pokazit, takže pokud dá teď dítě pryč, tak třeba už nebude moci mít žádné a bude si vyčítat, že mohla mít "aspoň to postižené", když už to teda musím tak napsat. podle mě záleží na dceři samotné, jestli se s manželem cítí dost silní na to starat se o postižené dítě, já osobně vím, že bych na to neměla, pokud by bylo mentálně nebo fyzicky postižené natolik, že by na mě bylo 100% odkázané a přežívalo jen na přístrojích a nevnímalo nic ze svého okolí, což samozřejmě nemusí být případ z článku, srdeční vada snad není tak hrozná, nevím, ale na druhou stranu se doktoři mohou mýlit a může se jim narodit zcela zdravé miminko.
což té paní strašně moc přeju
pro redakci: postrádám u mnoha příběhů pokračování, řeší se tu často opravdu dojímavé situace a mně by zajímalo, jak to s jejich aktéry dopadlo...
(já naivka tedy očekávám happyend
)
V každém životě se každý den dějí věci, které mohou z vteřiny na vteřinu změnit úplně vše. To prostě k životu patří.
Ale ani já bych neztrácela naději a miminko přivedla na svět. Chtěla bych ho vidět, bylo by to moje dítě, i kdyby pak třeba žilo jen pár minut. Ale myslím, že pro lidskou psychiku je jednoduší smíření s věcí, která se stane, než pak do konce života přemýšlet, že třeba to mohlo být jinak..
Život je boj, ale měl by se žít tak jak je...
A starší dcerka..ano nemocný sourozenec by ji změnil život...a co..dnešní rodiče mají tendenci neustále umetat dětem cestičky...hlavně aby měli všeho dostatek, aby se nesetkali s něčím špatným atd. Ale nemoc, smrt a vše ostatní je součástí života, i když je to pak někdy moc moc těžké a velmi bolestné.
Doufam ze bude mozna pomoc v podobe operace. Delaji se ted uz i in-vitro. Jeste nez se miminko narodi, ale zalezi to na druhu postizeni. Jestli se jedna o srdicko jsou dost uspesne.
Kdybych se mela rozhodovat ja, sla bych na potrat, at to zni jak chce zle, maji sanci mit dalsi zdrave dite. Ono nejde jenom o to, se o dite starat ted, ale co s nim bude, kdyz rodice zemrou? Jaky bude mit zivot potom. Sebelepsi rodic nemuze zajistit, ze se o dite nekdo bude starat az tu oni nebudou.
Ja vim ze se muze stat cokoliv, urazy atd, ale proc tomu nezabranit dokud je cas.
Já nevím, jak bych se rozhodla, tak nemůžu soudit. Určitě na základě co nejvíce informací. Ale tady je podstatné, že dcera se rozhodla tak, jak to cítí, podle svého srdce. A nic nebude potřebovat tolik, jako podporu okolí. Přeju, ať všechno dopadne co možná nejlépe
Milá Karlo, chtěla bych Vám dát trochu naděje. Své druhé dítě jsem čekala na přelomu let 96/97. Ve 14. týdnu těhotenství jsem absolvovala testy na genetické vývojové vady. Dopadly špatně a lékař rozhodl testy opakovat. Výsledky podle lékaře znovu ukazovaly u plodu na rozštěp páteře nabo Downův syndrom. Ultrazvukové vyšetření výsledky testu nepotvrdilo, ale bohužel ani nevyvrátilo. Byla jsem v 18. týdnu a obrovsky vystrašená. Pak jsem se, stejně jako vaše dcera, upnula k víře v dobrý konec a nám se na jaře 1997 narodil krásný a zdravý syn. Věřte a buďte silní. Medicína je už zase mnohem dál. Držím vám pěsti pro štěstí.
Almega: aha, mne osobne to vyznelo jinak, nepochopila jsem te... tihle to maj jak vydelecnou cinnost, zdrave-nezdrave, je to jedno, je to proste mzda 
Osobne si myslim, ze pri takoveto zprave by clovek mel nejdriv zjistovat maximum informaci a na zaklade toho se rozhodovat. Alespon ja bych to videla jako cestu pro mne. Mozna bych se i chtela setkat s podobne spostizenym ditetem a jeho rodici, abych mela moznost se zeptat na veci co se mi honi hlavou. A pak udelat rozhodnuti. Presne takhle to udelala jedna moje kamaradka po tekove smutne zprave na vysetreni a pak se teprv rozhodovala. Pricilo by se mi proste udelat takove zavazne rozhodnuti z fleku behem par sekund a pohled Almegy se mi velice prici. Zivot neni cernobily a obecne spravne reseni neexistuje. Na to je tu moc malo informaci o tom postizeni a o tom co vsechno presne o tom rodice vi. Nerikam, ze bych ze zasady nesla na potrat, ale na druhou stranu zrovna tak nemuzu ani rict, ze bych sla.
Monik: Viv :o): jestli jste to nepochopili,o které lidi se jedná,nechtěla jsem přímo napsat "cikáni",ale vidím,že vaše myšlenky se dávají směrem mnou nemyšleným....
