Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?

Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?

Hned v úvodu předesílám, že v žádném případě nemíním mé dceři nijak zasahovat do života a přesvědčovat ji o svém názoru. Je dospělá, a to, s čím se potýká, musí vybojovat především ona sama. Ale jelikož se jedná o velice závažnou záležitost, zajímaly by mne názory ostatních žen. Jak by vzniklou situaci řešily ony.

Moje dcera čeká své druhé dítě. Má už dvouletou holčičku. Nedávno podstoupila vyšetření z odběru plodové vody a u miminka byly zjištěny vývojové vady. Tedy jedna vada, ovšem velmi zásadní. Srdeční. Pokud se děťátko narodí, bude muset v podstatě okamžitě podstoupit závažnou operaci s nejistým výsledkem.

Všemi v rodině to velmi otřáslo, nejhůře to, pochopitelně, nese dcera. Zvažovali s jejím manželem další kroky, co udělat a rozhodli se, že dají miminku (je to opět holčička), šanci. Utěšují se, že třeba se po narození zjistí, že to není tak vážné a po případné operaci bude moci děťátko žít plnohodnotný život. V podstatě se na tuto eventualitu upnuli a o té horší variantě vůbec nechtějí diskutovat ani se o ní bavit.

Já jsem z toho, jako babička, rovněž velmi smutná, je to v každém případě tragédie. Jenže já nejsem ta, která je těhotná, dokážu o celé věci uvažovat reálněji. Samozřejmě dceřino rozhodnutí respektuji a ať to dopadne jakkoli, jsem ochotna jí být všemi možnými způsoby nápomocna. Ale přiznám se, že jejich rozhodnutí z velké části moc nechápu, byť jsem schopná mu z citového hlediska rozumět.

Dcera si vůbec neumí představit, jak moc jim může vážně nemocné dítě změnit život, nejen jim, ale i jejich malé holčičce, která už je na světě. I ona bude kvůli nemocnému sourozenci mít různá omezení. Nikdo si nedokážeme představit, co všechno bude narození a péče o to malé nemocné miminko, obnášet. Zda mu operace pomůže, zda nebude nějak hůře postižené a nebude vyžadovat stálou péči i v dospělém věku.

Je to hrozné, takto uvažovat, já vím. Samotné je mi z toho velmi úzko. Ale rozumem si říkám, zda by nebylo „lepší“ to těhotenství ukončit a časem se pokusit znovu. Přebolelo by to, dcera by si poplakala, ale tak jako mnoho jiných, by se s tím postupně srovnala. Pokud přivede na svět postižené dítě, o které se bude muset do konce života starat, bude to, podle mne, mnohem horší.

Jak jsem psala, dcera se o této variantě nechce vůbec bavit, je upnutá na možnost, že se srdeční vada podaří vyřešit a holčička bude normálně zdravá a soběstačná. Když jsem s ní chtěla na toto téma zavést hovor, utnula to hned v počátečních náznacích.

Nikam ji netlačím, rozhodnutí je na ní. Přesto mi to vrtá v hlavě a mám obavu, aby se nerozhodla špatně a pak toho třeba celý život nelitovala.

Jaký je váš názor na takovou situaci? Kdy žena ví, že čeká postižené dítě a přesto se rozhodne přivést ho na svět? Šly byste v tomto případě na potrat, nebo byste si dítě za každou cenu nechaly?  

Karla


7.3.2013   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 103   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dcera chce porodit postižené dítě. Jaký je váš názor?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-101
Grainne
Grainne - 7.3.2013 9:38

mam-ča: sem ale nepíše dcera, ale její matka, tu nemá smysl v něčem utvrzovat, nebo jí něco vyvracet.

Já jí taky může jen lehce nazančit, čím by po nuceném potratu prošla její dcera, to jí může pomoci, aby zaujala stejný postoj, jako její dcera.

Navíc tady neexistuje "dobré rozhodnutí", existuje jen volba ze dvou zel a ani jedno není lepší, nebo horší, bohužel.
Navíc nevíme, což mě trochu udivuje, rozsah postižení, vada srdce tady může znamenat cokoliv od lehké odchylky, která se může upravit i sama, až po těžce operabilní, nebo dokonce neoperabilní vadu.
To se dnes dá už zjistit poměrně přesně a při rozhodování, pokud je nějaké váhání, by to mělo hrát svou roli. Zase nemá smysl zavírat oči před realitou, to opravdu ne.

 
mam-ča
mam-ča - 7.3.2013 9:20

Škoda, že sem nenapíše nějaká matka postiženého dítěte. Já mám jednu takovou v širším příbuzenstvu. Věděla "včas", že je nenarozené dítě postižené, přesto ho porodila. Chápu jí, i svědomí a hormony udělají své.
Chlapec se narodil s těžkou srdeční vadou a hned po porodu byl operován. Dnes je mu 8 let a má za sebou několik velmi těžkých operací a kdo ví, kolik ještě před sebou.
Vždycky když se jakž-takž vzpamatuje z jedné operace, už ho připravují na další. Vzhledem k častým narkózám a v podstatě stálému stavu vzpamatovávání se, je velmi opožděný ve vývoji a nikdy nebude mít šanci na normální život.
Chlapec vyžaduje celodenní péči, takže matka je s ním stále doma, neustále připravená vyrazit k lékaři, kdyby se zdravotní stav chlapečka zhoršil. Otázka je, jak dlouho tady chlapec bude. Další dítě se bojí mít, protože by nezbýval čas na to postižené.
Naštěstí má zodpovědného manžela, který je jim oběma oporou.
Matky postižených dětí často takové štěstí nemají. Pak zůstávají na všechno samy a chodí "žebrat" na sociálku o různé příspěvky, aby vůbec se svým dítětem přežily.
Navíc mají obavy, co bude jednou s jejich milovaným dítětem, až ony tady nebudou.

 
Grainne
Grainne - 7.3.2013 9:18

Almega: taky jsem si myslela, že bych "neměla žádné výčitky". Rozum se ještě snad dá "oblbnout", ale hormony těžko.
Organismus je připravený na porod a dítě, které nemáš. S tím je potřeba počítat. Taky jsem si myslela, že po zákroku odkráčím a život jde dál. No nešel, bohužel. Poměrně dlouho.

 
Grainne
Grainne - 7.3.2013 9:14

Monik: osobní zkušenost je opravdu jiná.

Naprosto chápu, proč a co zakladatelka píše.
Jenomže ona nemá šanci nikdy plně pochopit, co by prožila její dcera po nuceném potratu. Vidí to "technicky" a marně se utěšuje, že by si dcera poplakala a šla dál.

Podstoupit potrat ve vysokém stupni těhotenství je naprosto srovnatelné se smrtí dítěte po porodu, psychika a hormony udělají své.

"Poplakat si" v tomto případě skoro násilím se držet, baych netřískala hlavou do zdi. Ta psychická bolest se naprosto nedá srovnat se žádnou fyzickou bolestí.
To v mém případě odpadly i ty výčitky svědomí, protože šance skutečně nebyly, ta vada byla opakovaně potvrzena včetně přesného rozsahu a různými diagnostickými metodami.

Jenomže to mi předtím jaksi....................nikdo neřekl. Takže ano, musím zakladatelku varovat, čím by prošla její dcera a aby si vážně rozmyslela, jestli ji něčemu takovému opravdu chce vystavit.

Kdyby se k potratu rozhodla dcera sama, asi bych byla smírnější a dokonce ji i podpořila, protože chápu, že ne každá žena "na to má", ale tohle je přesně ten případ, kdy jakýkoliv tlak, nebo i jen váhání může strašlivě ublížit.

 
Bellana
Bellana - 7.3.2013 9:10

Bohudík už nemusím přemýšlet, co bych dělala na místě té dcery já. Předpokládám, že manžel by byl pro potrat a že bych s ním nejspíš souhlasila. Ale asi jen b případě, že by šlo o duševní poruchu, tu bych asi nezvládla. Srdeční vadu bych asi dokázala akceptovat smajlik - 26.
Samozřejmě mám taky známou, jejíž dcera měla být podle screeningu mentálně postižená, a teď je jí patnáct a studuje s dobrým prospěchem.
Být na místě Karly, akceptovala bych každé rozhodnutí, které moje dcera a její manžel udělali společně a snažila se jim pak pomoci. Jenže mě se to mluví, já budu v důchodu, až budu mít vnoučata, takže budu flexibilní.

 
Světlonoska
Světlonoska - 7.3.2013 9:07

Almega: smajlik - 76To je silný příběh,také to s e mnou zamávalo"smajlik - 80pak je každá rada drahásmajlik - 55

 
Haninka
Haninka - 7.3.2013 9:05

V té samé situaci byla před cca 8 lety moje kolegyně, taky plod se srdeční vadou, která by se musela operovat hned po narození a pak zřejmě ještě několikrát, jen s tím rozdílem, že doma měla čtyřletou holčičku. Ta na potrat šla, říkala, že nechce porodit nemocné dítě, které by pak trávilo část dětství po nemocnicích - jen po narození cca půl roku, nechce vidět svoje dítě napojené na hadičkách, přístrojích, nechat ho trápit operacemi s nejistým výsledkem a v neposlední řadě nechtěla ani tím, že se bude starat o nemocné dítě svým způsobem odstrčit na druhou kolej svojí dcerku. Nerozhodla se tak samozřejmě jen na základě odběru plodové vody, absolvovala i několik dalších vyšetření včetně kardio UZ, aby měla "jistotu". Samozřejmě že jí to stálo hodně psychických sil, dlouho to s manželem rozvažovali, konzultovali s lékaři. Když mi to vyprávěla, poplakaly jsme si obě, ale chápala jsem jí a neodsuzovala. Ne každý má na to, aby tohle martýrium podstoupil, a nemůžu za takovéhle rozhodnutí nikoho odsoudit, když nejsem v jeho kůži, můžu jen respektovat jeho rozhodnutí.
Hodně štěstí Karlo, držím palce a přeju hodně sil smajlik - 45
Při mém posledním těhotenství jsem řešila trochu podobný problém, na základě odběrů plodové vody bych se bývala měla rozhodnout pro pokračování či ukončení těhotenství, moje dítě by mohlo mít genetickou chromozomální vadu, pokud by se potvrdila, nikdo na světě by mi nebyl schopen říct, zda bude mít problémy, kdy je bude mít a jestli nebude třeba ve dvou letech "zralé" na transplantaci jater. Našteští se vada nepotvrdila a dítě je zdravé, praly se ve mě rozum a cit, byla jsem rozhodnutá si dítě nechat za každou cenu, ale byly to kruté tři týdny čekání na výsledek..

 
Almega
Almega - 7.3.2013 9:00

Nedávno ukazovali v TV případ z USA,kdy žena s dvěma dětmi kvůli penězům chtěla porodit dítě nějakým manželům.V nějakém měsíci jí řekli,že dítě má těžké vady,bylo to vidět i na ultrazvuku."Majitelé" dítěte jí řekli,že si toto dítě nepřejí,aby šla na potrat a že jí dají za to peníze.Ona se odstěhovala do jiného státu a dítě porodila....Opravdu těžce postižené,s výhledem na několik let živoření...Nepochopila jsem,když je bez peněz,má co dělat,aby se uživila se svými dětmi a šla do takovéhle akce,když teď bude mít jen starosti,žádné radosti,vlastní dcery budou na vedlejší koleji,neb přednost v péči a starostem bude mít v podstatě cizí dítě...Já bych do takovéhle "akce" nešla,kdyby to bylo moje vlastní,tak bych nestála o postižené.Klidně narovinu to přiznám.Neměla bych naprosto žádné výčitky! Jiná situace by byla,kdyby dítě bylo zdravé a po úrazu či nemoci bylo zdravotně postižené,o takové bych se starala.Ale lze-li problémům předejít,tak to udělám.Nechápu ženy,které nežijí svým vlastním životem,ale obětují ho jiným,když by to nemuselo být.V našem případě ,výše uvedeném, by zdravé dítě bylo odsunuto do pozadí,to prostě je zákonité,veškerá pozornost a péče by se věnovala jen nemocnému...Tak já bych to viděla .

 
Monik
Monik - 7.3.2013 8:49

Karlo, jeste jedna vec: Tenkrat, kdyz jsem stala pred tim rozhodnutim ohledne porodu, moje mamka me chapala, respektovala moje rozhodnuti a stala celou dobu pri me. Dokonce si vzala dovolenou na dobu neurcitou aby mohla jet s nami na druhy konec republiky a tam byt napomocbńa ohledne hlidani prvorozene. Jeste jsme o tyden prodluzovali pobyt a chciply ji doma kytky smajlik - 72
A vis co? Ja si ji za to neskutecne vazim a tohle ji do konce sveho zivota nikdy nezapomenu. Prohloubilo to moji lasku k ni. A nejvic si vazim toho, ze za celou dobu ani jednou nezapochybovala o mem rozhodnuti a ani jednou nebyl od ni ani naznak toho, ze by mi chtela neco rozmluvit smajlik - 43
Tchyne byla pravy opak. Ta porad do me ryla a stourala do vseho, dokonce mam podezreni, ze si nejak zjistovala informace v porodnici, protoze na me jednou vybalila, ze nechodim na kontroly. A jak se to asi jinak mohla dozvedet, kdyz my jsme pred ni dusledne tajili vsechny informace? smajlik - 70 S ni uz nebudu mit hezky vztah nikdy (neni to teda jen timhle, ale moc tomu tim nepomohla).
On clovek v takovem obdobi dost hluboce vnima reakce vsech kolem i kdyz to tak nevypada a hodne dlouho to pak v cloveku zustane.
Zkus se do ni spis vcitit, jestli je to jen trochu mozne a duveruj jejim pocitum smajlik - 56 Tvuj postoj ted, se promitne do vaseho vztahu v budoucnu. Mas ted sanci se semknout nebo odcizit.

 
jasmine
jasmine - 7.3.2013 8:45

Ač rozhodnutí je velmi těžké a může ovlivnit celou rodinu ,kdybych já byla těhotná,dala bych dítěti šanci žít.Každá žena,která se na dítě těší jej velmi miluje.
Dnešní medicína je opravdu na vysoké úrovni.Sama jsem se prožila strach,když se mi narodil vnuk,měl jen 1.50 kg,neměl dovyvinuté plíce,jedna lékařka o něm prohlásila,že bude dementní.No a nedávno jsme oslavili jeho první krok,je to téměř 10 kg kluk jak buk,je naprosto v pořádku.Sama jsem tenkrát hledala jak jsme na tom v ČR s dětským lékařstvým na internetu a dočetla jsem se,že patříme k nejlepším na světě.A mimochodem má sousedka byla na tom stejně jak Tvá dcera,dívenku donosila,prošla 2 operacemi srdce v Motolské nemocnici ,ač má trochu omezení,letos je jí 7 let,chodí do školy,hraje si a nikdo by do ní neřekl,čím si prošla .Držím palce smajlik - 61

 
loupák
loupák - 7.3.2013 8:42

Monik: smajlik - 47smajlik - 58

 
Monik
Monik - 7.3.2013 8:32

loupák: 6:36 Ten zaver je nadherne napsany, pod to bych se podepsala smajlik - 25smajlik - 61

Grainne: Tohle je tak nadherne napsane. Uplne z toho je citit ta vlastni zkusenost a naprosto presne si popsala rozdil mezi technickou a psychickou realitou smajlik - 25smajlik - 17

 
Světlonoska
Světlonoska - 7.3.2013 8:17

smajlik - 61Dítěti bych dala 100% šanci,dnes je medicína opravdu na vysoké úrovnismajlik - 56

 
Monik
Monik - 7.3.2013 8:17

sallie: 2:15 Krasne a strucne receno smajlik - 61

 
Monik
Monik - 7.3.2013 8:15

Pokud bych byla v situaci tve dcery, jednala bych uplne stejne jako ona.Ovsem s jednim rozdilem. Na odber plodove vody bych vubec nesla.
Vis, oni doktori ani s moderni technologii nejsou neomylni.
Podle nich a jejich technologii bych mela byt ted mrtva ja i muj syn, pokud nepodstoupim planovaneho cisare. Zvlastni. Nepodstoupila jsem ho, pouze jsem zmenila porodnici. A ted tu sedim, pisu, syn mi sedi na kline a vybira si pisnicky. Jsme oba zivi a zdravi az moc smajlik - 30

Tim nechci rict, ze vse bude v poradku. Nemusi. Ale myslim, ze i se srdecni vadou se da zit. Sice s nejakymi omezenimi, ale da.

A zeptam se te. Jak si muzes byt tak jista timhle?:"zda by nebylo „lepší“ to těhotenství ukončit a časem se pokusit znovu. Přebolelo by to, dcera by si poplakala, ale tak jako mnoho jiných, by se s tím postupně srovnala."

Kazda jsme jina a ja osobne bych se s tim teda jen tak nesrovnala. Po zbytek zivota bych premyslela nad tim, jestli se nahodou doktori nemohli splest smajlik - 17

A tohle:"Pokud přivede na svět postižené dítě, o které se bude muset do konce života starat, bude to, podle mne, mnohem horší."
To je horsi podle tebe. Ne tak podle dcery.

Kazdy mame svoji cestu a na ni nas cekaji jine zkusenosti, ktere potrebujeme ke svemu rustu. A kazdy se s ruznymi situacemi srovnavame jinak. Co muze byt horsi pro jednoho, nemusi byt pro druheho a naopak. Pokud se tvoje dcera rozhodla na zaklade pocitu, jedna podle mne nejlepe pro sebe, jak jen muze.
Od tebe je hezke, ze pri ni chces stat a pomoci ji at to dopadne jakkoli.
Drzim palce a preji hodne smajlik - 45 vam vsem.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-101
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.