Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
.jpg)
Potřebuju se trochu vypsat z toho, čím procházím, a hlavně bych chtěla slyšet vaše názory na celou situaci. Asi nejsem schopná ji vnímat objektivně, nebo nějak rozumově. Spíš jsem v zajetí směsice pocitů a vlastně nevím, jestli jsem se zachovala správně.
Je mi 55 let, manžel je stejně starý. Brali jsme se ještě na vysoké škole, pak se nám postupně narodily dvě děti, obě jsou už samostatné. Náš život byl, řekla bych, takový normální. Žili jsme klasicky, jako asi většina rodin. Chodili do práce, víkendy trávili na chatě, jednou ročně dovolená u moře. Nikdy jsme se nějak zvlášť nehádali, ve všem jsme se dokázali shodnout nebo najít přijatelný kompromis. Za ty roky, co jsme byli spolu, jsme jeden druhého dokonale poznali a dá se říct, že jsme si rozuměli i beze slov. V našem manželství jsem si připadala v bezpečí, měla jsem pocit, že jeden pro druhého představujeme jistotou.
Jenže na začátku tohoto roku jsem prožila šok. V lednu za mnou přišla asi třicetiletá žena a sdělila mi, že je milenkou mého muže. Nechápala jsem, nevěřila jí. Nic v manželově chování nenasvědčovalo tomu, že by mi byl nevěrný. Řekla jsem jí, ať si nevymýšlí a najde si ke svým hloupým žertům jinou oběť. Ona ale pokračovala. Prý s mým manželem chodí už skoro rok a on jí celou dobu slibuje, že se rozvede. A že jí už došla trpělivost, tím spíš, že je teď těhotná. A prý nemám manželovi bránit a dělat scény.
Když odešla, začala jsem přemýšlet a uvědomila si, že v posledním roce je manžel skutečně pracovně víc vytíženější, než dřív, vzpomněla jsem si na časté přesčasy a náhlé pověřování služebními cestami, na které dříve nikdy nejezdil. Došlo mi, že ta žena asi mluvila pravdu. Když přišel manžel z práce, na rovinu jsem se ho zeptala a řekla mu, že jsem s ní mluvila. Byl z toho dost v šoku, ale nezapíral. Jen mi řekl, že je v těžké situaci, že ano, začal si s ní, že to myslel jen jako přechodný flirt a rozptýlení, ale ona se na něj pověsila a on se jí nedokázal zbavit. A že to těhotenství je průšvih, že vůbec neví, co má teď dělat. No, skoro se mi v tom obýváku rozplakal. Dokonce to vypadalo, jakoby mě prosil o pomoc, abych to nějak zařídila a on se té milenky i dítěte mohl zbavit.
Strašně mě tímhle přístupem naštval. Najednou se mi úplně zhnusil. Celý rok mě podváděl a lhal mi, jí o mě vykládal kdo ví co a teď, když mu nateklo do bot, zase dělá chudáčka přede mnou a nasazuje na ni. Řeknu vám, znám svého muže pětatřicet let, ale něco takového by mě nikdy nenapadlo.
No a jak jsem byla naštvaná, tak jsem mu řekla, že tím s ním končím, že ať si okamžitě sbalí svoje věci a odstěhuje se k ní a další že vyřídíme u rozvodového soudu. On se strašně vyděsil, okamžitě jsem poznala, že s ní opravdu žít nikdy nechtěl. Ale trvala jsem na svém a docílila toho, že se ještě ten večer spakoval a odešel.
Pak jsem se teda složila, v práci si vzala několik dnů volna a fakt hodně jsem brečela. Připadalo mi, že jsem ztratila celý svůj dosavadní život, najednou jsem nevěděla, co bude dál. Už je to čtyři měsíce od jeho odchodu, žádost o rozvod je podaná a já si najednou vůbec nejsem jistá, jestli jsem se tehdy neunáhlila. Manžel mi občas volá, cítím, že mu chybím, chybí i on mně, ale nevím, jak to celé dál řešit. Začátkem června se jim narodí dítě, on je otec, je jeho povinnost se postarat. Určitě z toho má strach, přece jen už je ve věku, kdy je péče o malé dítě velká zátěž.
Přemýšlím, co dál. Z jeho chování cítím, že stačí, abych řekla vrať se a okamžitě přijede. Od dětí vím, že s ní šťastný není. Svým způsobem je mi ho líto a zpětně nevím, jestli jsem se tehdy s tím vyhazovem a rozvodem neunáhlila. Zpátky bych ho chtěla i nechtěla. Vadí mi, že bych to malé dítě připravila o tátu a hlavně, opravdu nevím, jak bych snášela případné jeho návštěvy u nás v budoucnu. Starat se každý druhý víkend o manželovo nemanželské dítě bych asi nezvládala. Přesto si myslím, že by si možná šanci zasloužil, vlastně i já. Samotné mi dobře není a manžel, i přes to, že mi tak ublížil, mi moc chybí.
Asi je to celé zmatené, ale moc by mě zajímalo, jak byste se v takové situaci zachovaly vy. Já už nějak vážně nevím, co je a co není správné.
15.4.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
Pentlička: Myslím, že ti rozumím, jsem taky spíš introvert, samotu snáším dobře. Možná i proto, že jsem nikdy nebyla osamělá. Když mám potřebu s někým mluvit, svolám některou ze svých skupin kamarádek a kamarádů. Nemám ani problém se s někým seznámit. Tlachání o ničem je moje oblíbená disciplína
. Znám hodně starších žen, které ovdověly nebo se rozvedly po padesátce. Až na výjimky si po krátké době zvykly a docela si volnost užívají. Celý život se musely někomu přizpůsobovat a své plány konzultovat, a teď se mohou samy rozhodnout, co je pro ně zajímavé. Chodí cvičit, tančit, učí se nové techniky ručních prací, některé začaly studovat na univerzitě třetího věku, hodně ušetří za jídlo, a pak mohou jezdit na poznávací zájezdy. V padesáti fakt život nekončí, ani když člověk nemá velké příjmy. Tedy nekončí pro ty, kteří chtějí žít, ne jen přežívat.
Pentlička: Proč by se nedalo užívat v 55? Každý si pod tím představuje něco jiného. Krásná a bohatá by musela být , kdyby toužila po dovolených v Karibiku na jachtě s mladými svalovci, ale užívat se dá i lacino a bez chlapů, kteří potřebují doplněk na reprezentaci. 55 není žádný věk.
Přátel má každý tolik, o kolik se zaslouží. Kdo je nepotřebuje, ten je nemá, kdo je společenský, seznámí se. Jen to chce trochu aktivity, nesedět doma a nevzdychat, jak je ten život nespravedlivý, a jak se ostatní mají. Spokojenost je velké části stav mysli a až pak to ostatní.
.jpeg)
stonozka01 - 16.4.2014 11:36
přesně, chlapi jsou zbabělci
Neřešit nic za manžela, pokud něco chce slepovat, ať se snaží on. Takhle zbabělých jako on je bohužel většina chlapů, proto taky víc žádostí o rozvod podávají ženy. Jak už bylo napsáno, Hano, naučte se žít sama, najděte si nějaké koníčky (třeba i takové, při kterých se můžete později znovu seznámit). Je to jen o zvyku, možná budete nakonec i ráda, že se nemusíte denně o nikoho starat (i když chápu, že některé typy žen jsou vysloveně pečovatelské-ale radši bych si ve vašem případě počkala na vnoučata než se starat o manžela a jeho upleteného potomka).
Renee: No tak nějaké užívání si v 55 letech je dost chiméra. Tedy ovšem pokud nejste krásná, bohatá žena s horou přátel, to pak jo.
Mně je 55 také, jsem už téměř 9 let sama, peněz málo, kamrádky jsou vdané, takže je to hodně o samotě a o tom, jak člověk samotu snáší. já jsem třeba introvert a samota mi nevadí, ale zase se bojím některé věci podnikat sama a na hodně toho, co bych chtěla dělat, nemám finance. Jestli je Hanka taková ta typická manželka, jejíž život se točil kolem dětí a manžela, bude snášet samotu špatně. V tom případě se nedivím, že by chtěla svého muže zpět, je zvyklá mít ho u sebe. Bohužel s tím dítětem už nebude jejich život nikdy přesně stejný, jako byl před nevěrou, mnoho žen se také nedokáže s nevěrou partnera vnitřně vyrovnat a pořád to mezi nimi trčí jako zeď (čemuž se nedivím). Myslím si, že ať udělá paní hana cokoliv, svůj bývalý život už nevrátí a vždy může litovat. Tahle situace nemá dobré řešení.
Nepřečetla jsem všechny příspěvky, ale osobně bych ho zpátky už nechtěla. Je to jako slepovaný hrnek, sice drží, ale ta prasklina nikdy nezmizí, jen si na ni člověk může zvyknout. Ale proč pít z rozbitého hrnku, když si člověk může pořídit nový. Já se rozvedla loni, po třiceti letech, je mi 55. Jenže mně nezůstal byt(barák byl jeho) musela jsem s dcerou do podnájmu, ale strašně se mi ulevilo a už se těším na hezké počasí a na kolo. Nemusím každý den řešit co k večeři, ubylo prádla a práce kolem baráku. Sice si jsem zatím dost unavená, ale věřím, že to všechno pomine a že mi bude líp a líp. A vím, že žádného chlapa domů už nechci, ani kdyby byl pozlacený.
Hanko, hlavu vzhůru a žij!
.jpg)
Ať je to už jak chce, rozhodně by jste si měli pořádně promluvit.
A pak uvidíš.
rychlonožka: 16:42 Tak nějak. Po 30 letech si člověk zažije určité stereotypy, je zvyklý, že v určitou dobu je někdo doma, že o víkendu se jede na chatu, o dovolené na Šumavu... a najednou je to všechno jinak. Ale to by neměl být důvod se začít obávat samoty a budoucnosti a honem být raději s manželem. Ono to už patrně nikdy nebude jako dřív.
Mám taky příklad z rodiny. Moje maminka, se převážně starala o rodinu, na sebe moc nemyslela, zajišťovala zázemí, neměla moc vlastních známých. Pak se po 30 letech tatínek pohlídnul jinde, a ona byla zoufalá, měla pocit, že bez něj nic nezvládne, doma prázdno, a kam sama na dovolenou.... tak se pustila mezi lidi, přihlásila do turistického oddílu, seznámila se, má spoustu kamarádek, se kterými vyráží na kolo, na výlety, na sportovní dovolené, cvičit. Má podstatně bohatší život než měla s tatínkem a pochvaluje si, že je svým vlastním pánem.
A když se tak dívám , jak dopadl táta, tak z té rázné aktivní paní, která mu , na rozdíl od maminky , tak imponovala, se vyklubala poněkud semetrika a on, zvyklý mít v rodině hlavní slovo, poslouchá a ještě se tváří, že mu to tak vyhovuje, aby nemusel přiznat. že si až tak moc nepolepšil.
Být sama není tak strašné, jak se ti teď zdá, jen najít aktivity, které tě baví.
Katty: Pozapomněla brát antikoncepci? I kdyby tu antikoncepci brala a on to na vlastní oči viděl, tak snad v těhle případech je guma nezbytnost, ne? Tedy aspoň ve slušné společnosti. Jenom dobytci, lidi s nízkou inteligencí a osoby bez špetky zodpovědnosti k sobě a manželce zasouvají bez ochrany do kdejaké díry. Jak už jsem psala níž, tímhle by se mi zhnusil asi nejvíc. Že si neváží nejen zdraví svého, ale ani mého.
Ono nemusí jít rovnou o HIV nebo syfilis, že. Většina žen ví, co jsou to vleklé a opakující se gyn. záněty, kolikrát je třeba se z nich léčit dlouhé měsíce, a ani na to nemusíte být promiskuitní. Konečně se vyléčíte a lup ho - máte to zpátky, protože miláček nebyl schopen si nasadit gumu s nějakou běhnou 
A můžete začít znovu. Nebo takové chlamydie - nejdřív ani nepoznáte, že je máte, a pak abyste řešily plno problémů, které z nich plynou 
Kdepak, zdraví je na prvním místě a když v tomhle směru nelze manželovi důvěřovat, tak ať si jde.
Myslím, že tohle je na velké povídání, v klidu, beze svědků. Říci si na rovinu, co se vlastně stalo a co kdo chce dál. A taky proč to chce.
Určitě je potřeba si srovnat, co chcete Vy. Bez ohledu na manžela, milenku, dítě. Neberte na sebe zbytečně moc odpovědnosti. Milenka, z Vašeho popisu vypadá jako někdo, komu začaly tikat biologické hodiny a tak se honem velmi aktivně poohlédla po někom zajištěném, kdo by se dal uhnat. Tvářila se jako rozptýlení a "pozapomněla" brát antikoncepci. Mimochodem, trvala bych na testu otcovství.
A až si to vyříkáte, pořád můžete stáhnout žádost o rozvod a nechat manžela ať se o Vás trochu snaží. Myslím, že se vytrestal. 
A abych jen planě nekecala, dám příklad z naší rodiny: moje teta si našla přítele v 59 letech. Žijou spolu už přes 10 let a svého bývalého by nechtěla zpět ani za nic
Já bych si začala užívat života a bavila bych se myšlenkou, jak si ten blázen zničil život. V 55 život nekončí, klidně někoho ještě potkat můžete, a zatímco by se budete bavit, on bude trpět 
A i kdybyste nikoho už nepotkala, tak co. Ono taky není vždycky terno mít doma mužského, spousta žen tohohle věku tvrdí, jak se jim v novém životě bez chlapa ulevilo, že to si ani předtím nedovedly představit A on? Bude tlačit kočár a poslouchat nějakou nesnesitelnou hysterku 
.gif)
mam-ča: každá máme jiný názor , každá máme pravdu...já čím jsem starší tak nechci žít sama...nebo nechci , neumím si to ani představit......
ale kdo ví co mě ještě může potkat , čert nikdy nespí....
V první řadě nikdy nepochopím tyhlety zoufalkyně, co nejsou schopny si najít věkově přiměřeného svobodného nebo rozvedeného chlapa a musí uhánět o generaci starší ženáče, chlapy ve věku svých otců Ať mi nikdo netvrdí, že je katastrofální nedostatek třicátníků, co chtějí založit rodinu. Ta "slečna" má na 99,9 % nějaký závažný problém - buďto nepobrala moc krásy a tak si o ni žádný vrstevník neopřel ani kolo, nebo je naprosto povahově nesnesitelná. Nebo obojí V tom případě manželovi autorky gratuluju 
Krásné mladé ženy se lepí jenom na boháče (když už si vyberou starého). Hana se nezmiňuje, že by byli nějak zvlášť zazobaní. Osobně si nedovedu představit, že bych ve třiceti vlezla do postele s 55letým. Brrrr. To si dovedu představit až v padesáti
Hano, vykašlete se na něj, vždyť ten blb neuměl ani používat ochranu, když už musel zanášet. To, že riskoval i nakažení vás, je z mého pohledu poslední kapka
sharon: rychlonožka to shrnula správně. Tady není moc důvodů pro návrat nevěrného manžela. Hana se musí naučit žít sama se sebou, aby si mohla sama sebe vážit.
Zvyk je sice železná košile, ale přece není Hana "přívěsek" svého manžela, aby se bez něj neobešla ?
Těch 30 společných let se vymazat nedá, ale teď už prostě mají každý svůj život a půjdou si vlastní cestou.
Že je potřeba nenechat se oškubat od mladé průbojné nastávající matky, co si zvolila starého chlapa coby "kvalitní genetický materiál", je nabíledni.
