Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po vydání včerejšího příběhu Začínám nesnášet budoucí snachu od čtenářky Mileny, nám přišel další e-mail s vyjádřením druhé strany. Budoucí snacha Radka v něm popisuje celý problém ze svého hlediska.

Milá redakce,

narazila jsem dnes dopoledne na příběh na vašem magazínu, o němž jsem přesvědčená, že ho psala moje „tchyně“. Odpovídá jak její jméno, tak všechny další informace, které v něm popsala. Nevím, proč to takhle udělala, možná to byl záměr a ona doufala, že si to přečtu a zamyslím se nad sebou.

Nejdřív jsem myslela, že si s ní o tom promluvím mezi čtyřma očima, ale když ona měla potřebu prezentovat to takto veřejně, nakonec jsem se rozhodla popsat celý problém ze svého hlediska. Hned v úvodu předesílám, že v okamžiku, kdy odešlu tento mejl, sbalím si věci a odstěhuji se zpět ke svým rodičům. Pokud bude možné můj dopis vydat co nejdříve, budu ráda a děkuji.

Moje budoucí tchyně totiž celou záležitost popsala tak, abych z toho já vyšla jako rozmazlená a nemožná holka a ona jako učiněná světice. Jenže podle mne je všechno trochu jinak.

Ano, nabídla nám bydlení, dokud nebude hotový náš domeček. Zarazilo mne už to, jak jeho stavbu a financování přisoudila pouze svému synovi. Není to tak. Ten domek bude náš společný, finančně se na něm podílíme oba dva stejným dílem. Přítel si sice vzal hypotéku na sebe, ale já jsem do něj investovala celé své stavební spoření (300 000,-) a podílím se i na splátkách hypotéky. Navíc na něm velice intenzivně pracuje můj otec jako stavební dozor a jeho dva bratři, kteří vykonávají stavební práce, které jsou potřeba. Všichni jsou velmi šikovní řemeslníci a tuto pomoc nám nabídli za cenu mnohem nižší, než jakou bychom zaplatili, kdybychom si najali profesionální firmu.

Další věc – mé rizikové těhotenství. Ano, dokud to šlo, jsem chodila do práce, bohužel, začala jsem se předčasně otvírat, musela jsem absolvovat drobný operativní zákrok a musím být co nejvíce v klidu a nedělat žádné náročnější práce. Jsem tedy doma a hodně odpočívám, záleží mi na tom, aby se mé děťátko narodilo až tehdy, kdy přijde jeho čas. Opravdu bych byla nerada, kdyby mělo přijít na svět předčasně.

I přesto se ale snažím být něco platná. Už když jsme se ke tchyni stěhovali, mi byla její nabídka veškerého financování z její strany nepříjemná. Byla jsem to já, kdo chtěl stanovit nějaká pravidla, protože mi připadalo hloupé nechat se vydržovat rozvedenou ženou, která má jen jeden příjem. Oba dva (ona i přítel) mne ale ujišťovali, že to není žádný problém, je to přece jen na dočasnou dobu a maminka to pro nás ráda udělá. Nakonec jsem tedy souhlasila a snažila se alespoň občas něco nakoupit.

Jenže to byl vždycky velký problém. Okamžitě jsem dostala jak od ní, tak od přítele vynadáno, že zbytečně rozhazuji, že jsou potřeba peníze na stavbu a na vytvoření rezervy. Podařilo se jim mne vyblbnout na tolik, že jsem se pomalu bála koupit si něco na sebe vzhledem k mému postupujícímu těhotenství a měnícím se tělesným proporcím. Jakýkoli můj nákup komentovali a doslova mne peskovali jako malou holku, obviňovali mne z marnotratnosti.

Z toho také patrně vznikl u ní dojem, že mi nic, co pořídí ona, není dost dobré. Ano, nevyhovují mi nejlacinější mýdla, které kupuje, protože se po nich mohu uškrábat. Kupuji si své vlastní a to ona těžko nese. Podobné je to i s úklidem. Uklízím náš pokoj a společné prostory jako koupelna, kuchyň, obývák. Mám jinou představu než ona, jsem zvyklá dělat to častěji. Pokaždé, když jsem vzala do ruky vysavač, okamžitě to komentovala slovy, ať se na to vykašlu, že luxovat se bude až v sobotu. Teď, co jsem doma na neschopence, tedy v době, kdy je práci, něco málo udělám podle svého, ale vzhledem k tomu, že se mám opravdu šetřit, to nepřeháním. A koukám, podle toho, co napsala, že je to zase špatně.

Přiznám se, že po přečtení toho jejího článku se mi udělalo dost nevolno. Až dosud jsem to brala tak, že jsme každá jiná a že až budeme bydlet sami ve svém, zařídíme se, jak to bude vyhovovat nám. Teď, když o tom přemýšlím, tak vůbec nevím, jak bude vše v budoucnu vypadat. Tím, že měla potřebu naši situaci takto veřejně a navíc zkresleně prezentovat, to podle mne hodně pokazila a já už k ní patrně nikdy nebudu mít důvěru.

Odstěhuji se teď až do porodu a do dostavení domečku ke svým rodičům a budu doufat, že čas to nějak vyřeší a po narození našeho dítěte se vše nějak urovná. Momentálně je mi ale hodně hořko.