Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
.jpg)
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak nějak elegantně vyjít s babičkou mého manžela. Je jí už přes sedmdesát, tedy dáma v letech, já jsem proti ní ve svých pětadvaceti úplný zajoch. A mám logicky problém se nějak ozvat.
Tchyně s tchánem nám poskytli kus své velké parcely a my začali stavět. Zatím bydlíme v domě s nimi, uvolnili nám celé horní patro. Mezi námi všechno klape, hlavně tchyně, respektive maminka, je naprosto skvělá ženská. I tchán je fajn, ale ten je spíš tak sám pro sebe.
Na první pohled by se zdálo, že nám nic neschází, ale není to tak. O několik domů dál totiž bydlí v baráčku tchánova maminka, která už je sama. Chodí sem každý den, ani nechci říct na návštěvu, bere to spíš jako svou druhou domácnost. Nejdřív chodila jen dolů ke tchánovým, ale teď co jsem na mateřské s tříměsíčním synkem, si zvykla navštěvovat nás. A mě to ničí, nemám vůbec žádné soukromí. Ona vstává velmi brzy, doma si udělá co je potřeba a už v devět ráno je u mne a chová se tu jako by tu bydlela.
Asi to myslí dobře, ona je hodně činorodá, nevydrží jen tak sedět a nic nedělat, takže jak přijde, tak se rozkmitá: bez ptaní vezme kýbl a vytře, pověsí prádlo z pračky, posbírá suché a vyžehlí, do toho vaří, chová malého a hlavně – neustále radí, vysvětluje a poučuje. Komentáře a námitky má prakticky ke všemu. Proč tak často kojím, že dítě má mít řád a jíst pravidelně po třech hodinách, že to povlečení vidí na našich postelích už třetí týden a měla bych ho měnit častěji (a hned jde a udělá to), že mi v lednici chybí to a to a v koření zase něco jiného, proč kupujeme spoustu nesmyslů jako brambůrky a sladkosti, že to akorát leze do peněz.
Je toho hodně a jde mi z ní už hlava kolem. Mluvila jsem o tom se svou tchyní, která s ní má v podstatě to samé v bledě modrém a ta mi řekla, že když byla mladá, tak s ní děsně bojovala, ale nakonec to vzdala. Babička je prostě nezničitelná. A tchyně se z toho naučila těžit pro sebe to lepší. Vzhledem k babiččině hyperaktivitě a vitálnosti ji prostě nechala a nakonec si užívala, že aspoň nemá v domácnosti tolik práce. Radí mi, ať to taky hodím za hlavu a zbytečně se nestresuju, že babča je holt taková a v pětasedmdesáti se už nezmění.
Jenže pro mne je to děsné. Mám pocit, že moje domácnost není moje, ale babiččina. Já vím, že ji asi nezvládám tak bravurně, jako ona, ale chci si najet nějaký svůj systém, není mi příjemné to její věčné dirigování a vměšování do našich záležitostí a věcí.
Manžel, když jsem si mu postěžovala, to řešit nebude, prý je to tak u nich zvykem co si pamatuje a mám se uklidnit. Jako chápu, že on v tom vyrůstal a připadá mu to normální. Ale já na něco takového zvyklá nejsem a doslova trpím.
Nevíte, jak bych mohla babičku nějak usměrnit, aby se to neobrátilo proti mně a abych nezpůsobila zbytečné dusno v rodině? Protože jak to pozoruju, oni jsou tady všichni náramně spokojení, kromě mne. Já mám sevřenej žaludek jen ráno vstávám, protože vím, že než se stačím rozkoukat, bude tady bábí a její nekonečné rady, řeči a nevyžádaná pomoc v mé domácnosti.
20.9.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
S takovouhle babičkou nebudeš mít klid a soukromí nikdy, jedině kdybyste se odstěhovali 100 km daleko. a nikdy jí ani nic nevysvětlíš. Ona je přesvědčená, že dělá všecko dobře a buď nepochopí, co vůbec chceš, nebo se urazí. Takže radím odstěhovat se (ale to asi nepůjde, když si tam stavíte barák), nebo počkat, až umře.
Já bych viděla ještě do budoucna jeden možný problém - pokud by se Veronika začala vymezovat až v novém bydlení, tak se taky může stát, že babička pak bude chodit po příbuzných a sousedkách a vykládat, jak jsou ti mladí nevděční, dokud neměli kde bydlet, tak jim byla rodina dobrá, ale jak se odstěhovali, tak na starou bábu nemají ani chvilku času a vyhazují jí z baráku.
Také jsem pro jednání na rovinu, postupovala bych asi následujícím způsobem - opět promluvit s manželem, pokud by stále nechtěl pochopit, o co vlatsně jde, tak bych ho poprosila alespoň o to, aby respektoval to, že se snaží nastavit množství a průběh návštěv babičky tak, aby byl aspoň trošku snesitelný i pro Veroniku. Pak si v klidu nad kafem s babičkou promluvit, zkusit jí navrhnout, aby chodila na návštěvu třeba jen jednou, dvakrát v týdnu ( a dopředu domluvit třeba úterní oběd a ve čtvrtek odpoledne na kafe)a slíbit, že když budete potřebovat nějakou pomoc, rádi se na ní obrátíte a nakonec tedy ta již zmiňovaná výměna klíčů a metoda obehrané desky. Bohužel se může stát, že se celá manželova rodina postaví proti Veronice za babičku, jen aby měli klid 
.gif)
Monik: a víš že dnes a v mém věku by mi to nevadilo.....ale v 25 určitě ano...
loupák: Když se člověk zapře o futra, tak je to dost pevné, to jen tak neprorazí. A nebo použít řetízek.
A nenechat pak manžela ani otevřít pusu na protest, raději ho hned utnout s tím, že pokud není opora v něm, musí se postarat sama. A to, že někde něco nějak fungovalo neznamená, že je to tak správně a vyhovuje to všem. Ať si tu babičku vážně vezme na stavbu, když je tak chytrej.
Já nevím, jsem pro jednání narovinu. Malému jsou tři měsíce, Veronika už se zvládla doma zaběhnout, takže je načase prababičce říct, že jí pěkně děkuje, ale že už doma pomáhat nepotřebuje a že si ráda dělá vše sama podle svého (tedy pokud o tu pomoc vážně nestojí). Tahle paní je ten typ, co člověk trochu ustoupí a za chvíli se nestačí divit, kam až se dostal. V zájmu zachování psychického zdraví bych vystrčila kočárek a s malým na zahrádku a babičku požádala, ať tam na něj dohlídne.
Já teda nevím, ale snad nikdo není natolik drzý, aby se hrnul někomu v domácnosti do domácích prací, pokud ten dotyčný vždycky zařve "Ne." a sebere mu to. Někdy musí ohledy stranou, ona je taky nebere.
.gif)
Senedra: takhle aktivní babička by tě ve dveřích odstrčila a firtig
loupák: nemyslela jsem přes dveře, ale pouze ve dveřích, vůbec babičku dovnitř nepouštět.
Veroniko, a co ji zkusit v klidu a slusne vysvetlit, ze si cenis jeji pomoci, ale ze jsi clovek, co ma velkou potrebu soukromi a mas rada samotu a ze bys byla rada, kdyby ty navstevy nejak omezila. Ze proste pri takove intenzite navstev ti to nedela psychicky dobre a jsi z toho nervozni
A zkusit proti ni pouzit jeji rady, az ti bude radit, co je pro dite dobre, tak nejak nahodit tema, ze nejlepsi je pro nej aby maminka byla v klidu a spokojena, ze to to dite vyciti. Chvili si o tom pokecat a pak ji v teto souvislosti sikovne nahodit tema, ze ty jsi posledni dobou trochu nervozni a maly zacal byt plactivejsi, ze to z tebe citi.
A kdyz se zepta proc, tak ji tohle rict.
Takhle bych to nejdriv zkusila po dobrem a pokud se to nezmeni, tak to parkrat zopakovat o neco durazneji a pak, az ti nekdy v budoucnu "bouchnou saze" ji rict:"no vidite, ja vam rikala, ze jsem nervozni z toho, ze jste tu tak casto. Potrebuju proste obcas byt sama."
Senedra: 
a to by si jako s babičkou mluvila přes dveře?
....to už je lepší dělat mrtvýho brouka,že nejsme doma,udělat to takhle párkrát a ona už by se naučila ohlašovat,že přijde a není problém jí potom říct,že nemám čas ať přijde jindy
....
sharon: Jo, a ona by ti umyla nadobi a k tomu jeste prestlala postele, preorganizovala skrine a udelila spoustu rad, co a jak mas delat a co vsechno delas blbe
To me by teda to umyty nadobi za to nestalo.
Mam rada sve soukromi a poustim si do nej lidi, ke kterym mam duveru a nejakou citovou vazbu a jez jsou mi sympaticti.
Me pripada, ze kdyz mi nekdo leze do skrini, tak to je jako by me svlekal do naha.
Pred kdekym se taky do naha nesvliknes
Nekdo jo, ale jsou lidi, co maji velkou potrebu soukromi a intimity
Pro me treba loznice je posvatne uzemi, kde nema nikdo krom mych nejblizsich co pohledavat 
PEGG: to by ta bába už ale nežila nebo by jí bylo tak 110...
zrovna by se mi shodila na nádobí...
.jpeg)
denda04 - 20.9.2013 12:56 máš pravdu.
Jak tady někdo psal, že jinak to člověk vidí v 25 a jinak např. v 50, tak mně je 54, ale nesnesla bych to ani dneska. Už jen proto, že mám ráda svůj klid a už jen ta představa, že mi tam od božího rána pobíhá nějaká bába, která nemá svůj život, tak otravuje ten můj, mě deprimuje.
Mela jsem takoveho tatu.Kazdy den k nam prisekl,dal si nohy na stolek v obyvaku s dvoudenima ponozkama a zacal se vyptavat co jsem pekla,kdyz jsem rekla,ze nic tak me rekl co cely den delam.Byla jsem na matrske s 2 detma po sobe narozene.tak to bylo den co den.Koupil detem pernik nebo cokoladku s kazde si jednou ukousnul,aby ochutnal co koupil detem.
Kdyz jsem nastoupila do prace,jen co jsem s detma prisla domu a chtela jsem mit chvilku klid,uz tu byl.Po par dnech jsem si vymyslela,ze se me sousedka smeje,ze mam tatinka porad za prdeli,ze je u nas porad a rekla jsem mu to.
Tata se zvednul a odesel a rekl me,ze jsem mu vzala vnoucata.Skutecne o vnoucata ztratil zajem.Dnes,uz jsou deti dospele a nestyka se s nima.
.jpg)
já bych to nesnesla tečka vše s mírou i pomoc každej den mít babču DOMA tak nevím ????
Veroniko až budeš mít svoje bydlení (myslím domek ) tak hned na začátku řekni kdy má chodit prostě ,že je to Vaše domácnost,nebo budeš chudák prostě zakroč HNED 
mija: a zase - proč by se měla zakladatelka sbalit a vypadnout ze svého domova, místa, kde se cítí dobře, aby měla klid? Tohle mi opravdu přijde postavené na hlavu.
Asi bych vyměnila klíče, nasadila metodu obehrané desky a zkusila být neústupná.
Babička :ů proč ses zamkla?"
Zakladatelka :" No, jsem tak zvyklá."
B:" jaký zvyklá, to mě ani nepustíš dovnitř?"
Z:" Ne, jsem zvyklá být doma sama, přijďte v úterý, upeču bábovku a připravím kafe."
B:" Jaký v úterý, jsem tady dneska."
Z:" Já vím, ale mám svůj program, těším se, až se uvidíme v úterý."
B:" A co chceš dělat, venku prší, to půjdeš s malým v takovém počasí ven?"
Z:" Prostě mám něco naplánované, pozdravujte dole. Mám v úterý upéct bábovku nebo buchty? Minule vám chutnaly."
Nic nevysvětlovat, neobhajovat se, prostě sdělit.
