Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
.jpg)
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak nějak elegantně vyjít s babičkou mého manžela. Je jí už přes sedmdesát, tedy dáma v letech, já jsem proti ní ve svých pětadvaceti úplný zajoch. A mám logicky problém se nějak ozvat.
Tchyně s tchánem nám poskytli kus své velké parcely a my začali stavět. Zatím bydlíme v domě s nimi, uvolnili nám celé horní patro. Mezi námi všechno klape, hlavně tchyně, respektive maminka, je naprosto skvělá ženská. I tchán je fajn, ale ten je spíš tak sám pro sebe.
Na první pohled by se zdálo, že nám nic neschází, ale není to tak. O několik domů dál totiž bydlí v baráčku tchánova maminka, která už je sama. Chodí sem každý den, ani nechci říct na návštěvu, bere to spíš jako svou druhou domácnost. Nejdřív chodila jen dolů ke tchánovým, ale teď co jsem na mateřské s tříměsíčním synkem, si zvykla navštěvovat nás. A mě to ničí, nemám vůbec žádné soukromí. Ona vstává velmi brzy, doma si udělá co je potřeba a už v devět ráno je u mne a chová se tu jako by tu bydlela.
Asi to myslí dobře, ona je hodně činorodá, nevydrží jen tak sedět a nic nedělat, takže jak přijde, tak se rozkmitá: bez ptaní vezme kýbl a vytře, pověsí prádlo z pračky, posbírá suché a vyžehlí, do toho vaří, chová malého a hlavně – neustále radí, vysvětluje a poučuje. Komentáře a námitky má prakticky ke všemu. Proč tak často kojím, že dítě má mít řád a jíst pravidelně po třech hodinách, že to povlečení vidí na našich postelích už třetí týden a měla bych ho měnit častěji (a hned jde a udělá to), že mi v lednici chybí to a to a v koření zase něco jiného, proč kupujeme spoustu nesmyslů jako brambůrky a sladkosti, že to akorát leze do peněz.
Je toho hodně a jde mi z ní už hlava kolem. Mluvila jsem o tom se svou tchyní, která s ní má v podstatě to samé v bledě modrém a ta mi řekla, že když byla mladá, tak s ní děsně bojovala, ale nakonec to vzdala. Babička je prostě nezničitelná. A tchyně se z toho naučila těžit pro sebe to lepší. Vzhledem k babiččině hyperaktivitě a vitálnosti ji prostě nechala a nakonec si užívala, že aspoň nemá v domácnosti tolik práce. Radí mi, ať to taky hodím za hlavu a zbytečně se nestresuju, že babča je holt taková a v pětasedmdesáti se už nezmění.
Jenže pro mne je to děsné. Mám pocit, že moje domácnost není moje, ale babiččina. Já vím, že ji asi nezvládám tak bravurně, jako ona, ale chci si najet nějaký svůj systém, není mi příjemné to její věčné dirigování a vměšování do našich záležitostí a věcí.
Manžel, když jsem si mu postěžovala, to řešit nebude, prý je to tak u nich zvykem co si pamatuje a mám se uklidnit. Jako chápu, že on v tom vyrůstal a připadá mu to normální. Ale já na něco takového zvyklá nejsem a doslova trpím.
Nevíte, jak bych mohla babičku nějak usměrnit, aby se to neobrátilo proti mně a abych nezpůsobila zbytečné dusno v rodině? Protože jak to pozoruju, oni jsou tady všichni náramně spokojení, kromě mne. Já mám sevřenej žaludek jen ráno vstávám, protože vím, že než se stačím rozkoukat, bude tady bábí a její nekonečné rady, řeči a nevyžádaná pomoc v mé domácnosti.
20.9.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já mám třeba velkou potřebu soukromí - od 14 let jsem jezdila na internát, pak vysoká a vlastní život.. takže i když třeba přijede na návštěvu moje rodina, tak jsem zjistila, že je moc nepouštím do své domácnosti. Ale s mamkous e domluvím, třeba jde žehlit, nicméně teprve potom, co jí řeknu co a jak. Stejně tak já u ní. Tchýně tay občas má tendence "pomáhat" - ale několikrát mi dala najevo, že chce pomáhat jen svému synovi a ne celé jeho nové rodině. S tím u mě moc nepochodila. Takže v současné době jí o nic neprosím, nic po ní nechci a když přijede na návštěvu, tak tady sedí jak pecka a já okolo ní kmitám. Jednou se mě švagr ptal, proč teda něco jeho mamince nedám na práci.Zeptala jsem se ho, jestli ona někdy pustí mě, abych jí pomohla.. a sklapl, protože ví, že mě jeho mamka vyhazuje z kuchyně, když pomoc nabídnu. Opravdu nevidím důvod, proč já bych měla přizpůsobovat celý svůj život a chod celé své rodiny, aby někdo, kdo mě ani nemá moc rád, byl spokojený. Podobný problém vidím i u zakladatelky - všichni tancují, jak píská babička, aby byl klid. Takže buď zbývá se s tím smířit nebo se i za cenu dost velkých scén, babičce postavit.
Jezis ja bych tu pani tak potrebovala,zrovna ted by se mi hodila,tyden by se nezastavila
....omlouvam se zlehcuji to Veroniko ale poradit neumim,snad jen co pisou holky....sbal se rano ze synem a jestli mas kam jit tak bez.. a babce napis vzkaz co ma vsechno udelat a uvarit,kdyz je to u nich normalni a manzel te nepotpori tak ji poradne zamestnej
....
Taky mám ráda soukromí. Naštěstí mně tchýně neobtěžovala, chodila do práce a byl pokoj.Já coby tchýně taky nelezu dceři do domácnosti, i když už jsem v důchodu. A že je babička v tolika letech tak činorodá, je obdivuhodné. Vydrž, nebude taková do smrti. Teď jsi na mateřské a leze ti to na nervy, až budeš chodit do zaměstnání a budeš pendlovat mezi prací, dětmi a domácností, možná budeš ráda, že ti uvaří, vyžehlí a uklidí.
Bych se zbláznila, kdybych měla být zase tam, co jsem byla v počátku, co se týká tchyniného řádění v mojí domácnosti/životě.
Když to tady tak čtu, tak jsem opravdu ráda za ten odtažitý vztah co teď máme.
A to jsem se pořád snažila a mrzelo mě, že s ní nemám hezký vztah.
A teď je mi to šumák, mám klid a to je pro mě cennější.
Beztak by ten pseudovztah ani nebyl z její strany nijak upřímný a adekvátní vynaložené energii.
Verera: No jo, vsak pisu, ze pani na uklid nebude udilet nevyzadane rady a prerovnavat skrine 
Tim jsem trochu zkratila ten dlouhy vycet cinnosti, co jsem mela na mysli.
Vysledek tech cinnosti je ten, ze pak clovek, co v tom byte oficialne bydli, obvykle nemuze nic najit 
A to jsem ani nezminila, ze pani na uklid se urcite bude chovat k majiteli domacnosti ponekud s vetsi uctou.
Monik: Jenže paní na úklid uklízí podle představ toho, kdo si ji najal. Tahle podle sebe.
Mám takovou akční maminku, naštěstí tedy usměrnitelnou, takže zadám seznam povolených prací, a vcelku to funguje. Ona to fakt myslí dobře a taky se u nás trochu nudí, ale má zcela jinou představu o tom, co je pořádek. A má nutkavou potřebu vše skládat do hromádek, komínků, balit do pytlíčku apod.
Tuhle jsem si roztřídila nějaké věci s tím, že je později uklidím každou jinam a od to zase všechno shrnula zpět do pytlíku, že to tak vypadá líp a mohla jsem začít znova
Takže když se pustí do něčeho, co nechci a jsem u toho, normálně ji to beru z ruky a říkám jí, aby tohle nedělala, že to nechci. Žádné vysvětlování, není potřeba se někomu omlouvat za to, že ti zasahuje do soukromí a nerespektuje v tvé domácnosti (i když půjčené rodiči) tvé přání.
Ona tahle babča se taky nudí, nenašel by se nějaký záživnější program, třeba v klubu důchodců, zahrádka apod. Než sklidí záhon mrkve, docela se zapotí a je mimo domácnost.
loupák: 8:27 Ale tak jo, prijit domu a mit vsechno hotovy by asi bylo fajn, taky je muj sen mit jednou nejakou pani na uklid.
Akorat ze ta pani na uklid nebude udilet nevyzadany rady, kecat do vseho a prerovanavat skrine
Nešlo by ji aspoň o víkendu poslat pomáhat manželovi na stavbu, aby taky trochu pochopil tvůj pohled na věc. Nebo aspoň poslat manžela za jeho matkou, aby mu řekla, jak ona vidí neustálou pomoc tchyně. I když teď se jí jistě ulevilo, když už u ní není tak často. Neposlala ona ji pod záminkou pomoci s dítětem k tobě?
Nevím, kde berou všichni tu jistotu, že až budetet ve svém, něco se změní. Nezmění, babča je zvyklá, tak se jen přesune jinam. Ty klíče z vnuka vymámí až bude chodit uklízet, až budete všichni v práci.
Řešení je asi složité. Teď bych to řešila asi jinak než v 25, až léty jsme dospěla k tomu, že opravdu nemusím vycházet vstříc představám ostatních, pokud s nimi nesouhlasím.
Takže bych babku jeden den při odchodu slušně požádala, aby další den nechodila, že bych ji potřebovala třeba ve čtvrtek, kdy by mohla celé dopoledne drandit venku s kočárem, jinak že od ní nic nepotřebuju. A pokud dorazí jindy, prostě ji nepustím, přece jsem to včera jasně řekla, domluvily jsme se na čtvrtku, tak nechápu, proč přišla.
Senedra: 7:26 
Presne tyhle argumenty s dilnou jsem pouzila, kdyz jeste v prvopocatku manzel "nechapal" a tvrdil, ze to "mamina mysli dobre".
Ale otazka je, jak moc bude ochoten manzel Veroniky naslouchat a vcitit se 
Tomu memu jsem to musela "vnutit" vicekrat a parkrat mu udelat scenu. A vetu, ze "to mamina mysli dobre" prestal pouzivat od chvile, kdy jsem mu vysvetlila, ze jsem na tu vetu alergicka a jestli ji jeste jednou uslysim, rozbiju mu hubu
...bych ji cíleně zaúkolovala a při každé příležitosti řekla,že až bude dostavěno, už mě ani nenapadne ji obtěžovat,ale teď........
...bych ji cíleně zaúkolovala a při každé příležitosti řekla,že až bude dostavěno, už mě ani nenapadne ji obtěžovat,ale teď........
Jeste mne napada, az nebudes doma, schovat do postele treba robertka a nejake hooodne huste pornocasopisy, do skrine nalicenou pasticku na mysi, do supliku treba pouta a bicik....
A vecer, nez prijde manzel, to zase poschovavat aby to nenasel a kdyz bude baba neco vykladat, tak tvrdit, ze o nicem nevis a jestli uz by treba babicka nepotrebovala odbornou pomoc, kdyz ma vidiny
Proste to delat skryte, tak aby te ostatni v dome nemohli narknout, ze jsi na babicku oskliva, kdyz jim to takhle vyhovuje
Asi te ceka krusne obdobi, je mi te fakt lito.
Kdyz si predstavim, jak jsem na tom byla na zacatku s tchyni a jaka to byla fuska ukocirovat do toho stavu, co je ted 
Veroniko, naprosto te chapu 
Mam tchyni podobneho razeni, jenze narozdil od tebe mam tu vyhodu, ze bydli 70 km daleko a neumi ridit, takze jezdi v prumeru za tri tydny. I tak mi nekdy pripada, ze je to kilometru malo
Ze zacatku jsem se drzela ze slusnosti zpatky, stejne jako ty a neskutecne jsem trpela. Po narozeni dcery (jeji konecne vymodlene holcicky a prvorozeneho vnoucete 
) jezdila kazdych ctrnact dni vzdy na cely den o vikendu a ja byla prakticky na nervy tyden predtim a tyden potom jsem se vzpamatovavala, takze v podstate neustale.
Nakonec, asi po roce jsem se zacala "sprajcovat", ve chvili,kdy mi zacalo dochazet, ze tchyne ma velky podil na moji prohlubujici se poporodni depresi a ze moje "psychostavy" odnasi nejvic moje dite
Ted mame vztah vicemene chladny. Ona uz se stahla, protoze jsme mely spolu nekolik ostrych vystupu a ja se take nebojim ji rict kdykoli okamzite, kdyz se mi neco nelibi. Prestala jsem si brat servitky a brat ohledy, stejne jako ona.
U tebe bohuzel moc poradit neumim, protoze jsi ( i presto ze baba je podobneho razeni) v podstate v jine situaci. My bydlime v dome meho otce, takze si nedovoli tchyne tolik a manzel je navic na me strane. To je asi nejdulezitejsi. Taky je mi o dost vic nez tobe a mam toho hodne, ne uplne pekneho, za sebou, takze si vzdycky reknu, ze kdyz jsem prezila ruzna dost krusna obdobi bez cizi pomoci, ze ted nemam ve svem veku zapotrebi se nechat prudit a kecat do zivota od nejake cizi baby
Je mi te opravdu lito
Jedine, co mne napada, jestli bys nemohla pres den, hned rano vzit synka a na cely den zmizet treba ke kamaradce nebo rodicum a pak jen prijit vecer do uklizeneho
Kdyz nebude mit baba komu radit, tak ji to treba prestane bavit v takove mire.
.gif)
Denrepa: ale musíme babču i hlídat aby nám neodloudila muže....co víme co je zač
No vida, jak jsme to Veronice vyřešily 
. Už máme na babču rozdělovník 
.U mně teda začne, protože to ji vysílí, tak aby pak neměla nižší výkon..., ale když to udělá pořádně, samozřejmě si taky může uvařit 
, tak pak to bez ní chvíli vydržím