Jak se mám smířit s lesbickou orientací mé dcery?
Už dva týdny to vím a celou tu dobu jsem v šoku a nedokážu se s tím vyrovnat. Moje čtyřiadvacetiletá dcera se mi přiznala, že je lesbička. Jakoby se mi zhroutil celý svět, vím, že bych si na to měla zvyknout a brát dceru takovou, jaká je, ale je to pro mne hodně těžké.
Dcera je jedináček, s jejím otcem jsme se rozvedli, když jí bylo devět let. On si založil novou rodinu, dceru si bral zpočátku pravidelně každý druhý víkend, ale po té, co se jim narodilo dítě, byly návštěvy čím dál řidší, až asi po dvou letech ustaly úplně. Dcera to nenesla lehce a já se jí snažila vše vynahradit. Měly jsme spolu moc pěkný vztah, dokonce ani puberta nebyla nijak strašná.
Když chodila na střední školu, hodně se mi svěřovala se svými láskami, byla jsem taková její vrba. Postupně chodila s několika kluky, asi jako v tom věku každý mladý člověk. Nikdy jsem neměla sebemenší důvod si myslet, že by její sexuální orientace byla jiná. Po maturitě si našla práci a za půl roku se odstěhovala, šly bydlet s kamarádkou do spolubydlení. Pronajaly si společně byt. Ani v tom jsem nic neviděla, dělá to tak spousta mladých, kteří se chtějí osamostatnit.
Když se odstěhovala, logicky se naše vzájemné kontakty omezily a nevídaly jsme se denně. Ale aspoň jednou v týdnu ke mně přišla, většinou o víkendu, někam jsme si vyšly a všechno bylo v pořádku. Jen mi bylo divné, že nemá žádného přítele. Kdyby měla, svěřila by se mi. Když jsem se jí na to zeptala, zahrála to do ztracena, prý se nikdo vhodný neobjevil.
Takhle to šlo pár let až dosud. Přesně do víkendu před dvěma týdny, kdy mi dcera řekla, že by mi chtěla říct něco hodně důležitého. A přiznala, že je lesbička. Její partnerkou je právě ta dívka, se kterou bydlí. Bylo to pro mne jako studená sprcha, asi jsem nezareagovala zrovna citlivě, vlastně jsme se pohádaly a když odcházela, bylo mezi námi pořádné napětí. Já jsem jí totiž v tom prvním šoku řekla, že by mě v životě nenapadlo, že z mého dítěte bude úchylák. Teď mne to mrzí. Jenže ještě víc mě mrzí, že se nikdy nedočkám vnoučat, ž budu pravděpodobně člit nemístným dotazům a poznámkám od svých rodičů, příbuzných i sousedů. Něco takového se neutají a když už mi to dcera řekla, tak asi ani nemá potřebu to dál tajit.
Vlastně ani nevím, jestli mi někdo může pomoci. Vyrovnat se s tím musím sama. Jenže nevím, jak. Svou dceru mám samozřejmě stále ráda, ale nějak se to ve mně pere. Od toho zásadního rozhovoru jsme spolu nemluvily, ona nevolá mně a já nevolám jí. Kolikrát už jsem její číslo skoro vytáčela, ale vždycky jsem to zatípla.
Co byste dělaly na mém místě? Mám to být já, kdo první zavolá? Jak s ní mám mluvit? Zatím nejsem ve fázi, kdy bych s tím vším byla srovnaná a asi bych nebyla schopná jí říct, že je vlastně všechno v pořádku a beru ji takovou, jaká je. Protože já se s tím opravdu nedokážu vyrovnat.
23.7.2015 Rubrika: | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se mám smířit s lesbickou orientací mé dcery?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Tak jí nevolej, ale napiš jí dopis. Ten si můžeš dobře rozmyslit a formulovat, ne?
orinka: neuvědomí. Podle toho textu je sebereflexe nula.
No děvčata někdy člověk z pusy vypustí co by nechtěl,to se stane a Dáša si to evidentně uvědomuje proto to řeší ,než jí tak nekompromisně soudit bude lepší povzbudit neb každej není psycholog amatér.
Kaliban: třeba si teď dodatečně uvědomí, jakou dělala chybu.
V první řadě, by ses měla omluvit a to hodně.
Dcera se ti svěří a ty vyrukuješ s úchyláctvím a touhou po vnoučatech.
Ty seš takovej sobec, to snad není možný. Zradíš důvěru dcery, vyženeš ji doslova z domova, ale tebe nejvíc mrzí, že nebudeš mít vnoučata. No to snad není pravda. Jak kdyby tvoje dcera byla nějaký inkubátor pro tvoje potěšení.
Tvoje dcera se narodila se sexuální odchylkou, nikoliv úchylkou, laskavě si najdi nějaké informace abys nebyla tak zaostalá, za kterou nemůže a snaží se s ní žít spořádaně jak jen umí a ty uděláš tohle.
Nepochopím tvoje chování a ještě se ptáš kdo má přijít první.
tak si buď sama a seď si sama na zadku a užírej se vlastními předsudky. doufám hodně, že tvoje dcera prožije hezký život s někým koho má ráda a s kým bude šťastná a doufám, že rodiče té dívky ji přijmou lépe a jako dceru.
Že se nestydíš. V dnešní době takový předpotopní názor.
magatao: to je všechno pravda ale prostě ...uvnitř bych to nepobrala , jen já sama ...chápeš ?......
sharon: vždyť je to jedno, ne? Hodnotu člověka určují jeho činy, myšlenky, skutky, cítění, chování... ale ne to, jestli čte romány, hraje hokej nebo s kým v noci spí
Hodnoť to tak, jestli jsi zplodila a vychovala dobrého člověka. To stačí
nikdy jsem dětem do života nemluvila ....nikdy je nepoučovala ani co se vnoučat týká...ale s tímhle bych se vnitřně těžko srovnala...
já tam vidím červenou linku...mužský zklamali, jedině ženy jsou její oporou...přišla za matkou, ale ta ji plivla do obličeje pěkně hnusnou urážku
jaký provozuje sex by ti mělo být jedno
dokud žila s kamarádkou bylo vše OK a najednou je stejné děvče špatné???
znám jeden lesbický pár žen, každá má dítě, jedna s gayem...no a co?
ten gay s nimi kamarádí, raduje se z dítěte
no a co?
je snad lepší 3x rozvedený hetero?
přestaň se zabývat věcmi, do kterých ti nic není a raduj se, že dcera je šťastná
orinka: Ale ta omluva nebude upřímná, vždyť ona tu neustále fňuká, jak je jí křivděno tím, že dceral je lesba.
Nofar: Kaliban: ale no tak...nebuďme tak přísní - lidi jsou jenom lidi a dělají chyby. Kdo v životě něco nezvoral? Dcera svou mámu zná určitě natolik, že si po omluvě jistě uvědomí, jak to s ní zamávalo a že to byla ta příčina neuvážených slov. Rodiče dětem odpouštějí celý život a je to přirozené, dospělé děti to můžou rodičům oplatit. Lepší pozdní a upřímná omluva, než doživotní posupné mlčení.
Byt na miste vasi dcery, nechtela bych vas uz v zivote videt.
Tak, na druhé straně, alespoň se dcera dozvěděla, kdo je její matka. To je taky docela dobré, dozvěděla se to docela brzo a tak pro příště bude vědět, že s matkou nemůže počítat.
Ježiš, já bych jásala, že je holka živá a zdravá a že má někoho, koho miluje a on ji. Mně by vůbec nevadilo, kdyby moje dítě mělo opačnou orientaci, jen kdyby bylo šťastné. Moje dcera nemá a nikdy neměla žádného partnera, žije sama a chce to tak, dítě nechtěla nikdy. Taky z toho neskáču radostí (tedy z toho, že nechce žádného partnera, že nechce dítě mi vůbec nevadí, já po vnoučatech nijak extra neprahnu), protože si nemyslím, že je dobře žít celý život úplně sama, i když její důvody docela chápu a sama také žiju již 9 let sama a měnit to nehodlám.
Rozhodně být tebou bych dceři zavolala, omluvila bych se jí a pozvala ji i s její partnerkou na návštěvu. Nevím, jak se s tím vyrovnat, protože nějak nechápu, s čím se jako chceš vyrovnávat? Není to čistě věc tvé dcery, s kým žije a jestli si pořídí dítě?
Dášo, myslím, že jsi hodně zklamala dceřinu důvěru, příště se důležité věci od ní asi už nedozvíš. Myslím, že do teď lituje, že se ti svěřila. A jestli to teď nedáš do pořádku a neomluvíš se jí, tak ji určitě ztratíš. Co pořád řešíš, co na to jiní? A jak je teď tvojí dceři neřešíš? Proč jsi jí tak urazila, to jsi opravdu tak neinformovaná a zapšklá?