Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
.jpg)
Potřebuju se trochu vypsat z toho, čím procházím, a hlavně bych chtěla slyšet vaše názory na celou situaci. Asi nejsem schopná ji vnímat objektivně, nebo nějak rozumově. Spíš jsem v zajetí směsice pocitů a vlastně nevím, jestli jsem se zachovala správně.
Je mi 55 let, manžel je stejně starý. Brali jsme se ještě na vysoké škole, pak se nám postupně narodily dvě děti, obě jsou už samostatné. Náš život byl, řekla bych, takový normální. Žili jsme klasicky, jako asi většina rodin. Chodili do práce, víkendy trávili na chatě, jednou ročně dovolená u moře. Nikdy jsme se nějak zvlášť nehádali, ve všem jsme se dokázali shodnout nebo najít přijatelný kompromis. Za ty roky, co jsme byli spolu, jsme jeden druhého dokonale poznali a dá se říct, že jsme si rozuměli i beze slov. V našem manželství jsem si připadala v bezpečí, měla jsem pocit, že jeden pro druhého představujeme jistotou.
Jenže na začátku tohoto roku jsem prožila šok. V lednu za mnou přišla asi třicetiletá žena a sdělila mi, že je milenkou mého muže. Nechápala jsem, nevěřila jí. Nic v manželově chování nenasvědčovalo tomu, že by mi byl nevěrný. Řekla jsem jí, ať si nevymýšlí a najde si ke svým hloupým žertům jinou oběť. Ona ale pokračovala. Prý s mým manželem chodí už skoro rok a on jí celou dobu slibuje, že se rozvede. A že jí už došla trpělivost, tím spíš, že je teď těhotná. A prý nemám manželovi bránit a dělat scény.
Když odešla, začala jsem přemýšlet a uvědomila si, že v posledním roce je manžel skutečně pracovně víc vytíženější, než dřív, vzpomněla jsem si na časté přesčasy a náhlé pověřování služebními cestami, na které dříve nikdy nejezdil. Došlo mi, že ta žena asi mluvila pravdu. Když přišel manžel z práce, na rovinu jsem se ho zeptala a řekla mu, že jsem s ní mluvila. Byl z toho dost v šoku, ale nezapíral. Jen mi řekl, že je v těžké situaci, že ano, začal si s ní, že to myslel jen jako přechodný flirt a rozptýlení, ale ona se na něj pověsila a on se jí nedokázal zbavit. A že to těhotenství je průšvih, že vůbec neví, co má teď dělat. No, skoro se mi v tom obýváku rozplakal. Dokonce to vypadalo, jakoby mě prosil o pomoc, abych to nějak zařídila a on se té milenky i dítěte mohl zbavit.
Strašně mě tímhle přístupem naštval. Najednou se mi úplně zhnusil. Celý rok mě podváděl a lhal mi, jí o mě vykládal kdo ví co a teď, když mu nateklo do bot, zase dělá chudáčka přede mnou a nasazuje na ni. Řeknu vám, znám svého muže pětatřicet let, ale něco takového by mě nikdy nenapadlo.
No a jak jsem byla naštvaná, tak jsem mu řekla, že tím s ním končím, že ať si okamžitě sbalí svoje věci a odstěhuje se k ní a další že vyřídíme u rozvodového soudu. On se strašně vyděsil, okamžitě jsem poznala, že s ní opravdu žít nikdy nechtěl. Ale trvala jsem na svém a docílila toho, že se ještě ten večer spakoval a odešel.
Pak jsem se teda složila, v práci si vzala několik dnů volna a fakt hodně jsem brečela. Připadalo mi, že jsem ztratila celý svůj dosavadní život, najednou jsem nevěděla, co bude dál. Už je to čtyři měsíce od jeho odchodu, žádost o rozvod je podaná a já si najednou vůbec nejsem jistá, jestli jsem se tehdy neunáhlila. Manžel mi občas volá, cítím, že mu chybím, chybí i on mně, ale nevím, jak to celé dál řešit. Začátkem června se jim narodí dítě, on je otec, je jeho povinnost se postarat. Určitě z toho má strach, přece jen už je ve věku, kdy je péče o malé dítě velká zátěž.
Přemýšlím, co dál. Z jeho chování cítím, že stačí, abych řekla vrať se a okamžitě přijede. Od dětí vím, že s ní šťastný není. Svým způsobem je mi ho líto a zpětně nevím, jestli jsem se tehdy s tím vyhazovem a rozvodem neunáhlila. Zpátky bych ho chtěla i nechtěla. Vadí mi, že bych to malé dítě připravila o tátu a hlavně, opravdu nevím, jak bych snášela případné jeho návštěvy u nás v budoucnu. Starat se každý druhý víkend o manželovo nemanželské dítě bych asi nezvládala. Přesto si myslím, že by si možná šanci zasloužil, vlastně i já. Samotné mi dobře není a manžel, i přes to, že mi tak ublížil, mi moc chybí.
Asi je to celé zmatené, ale moc by mě zajímalo, jak byste se v takové situaci zachovaly vy. Já už nějak vážně nevím, co je a co není správné.
15.4.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
annie: asi tak ... já nevidím ani, že by se Haně omluvil. On je nešťastný, on s milenkou žít nechtěl, on se jí nedokázal zbavit a tak jí raději udělal dítě a co Hana? Nic, to on neřeší ... bych ho na odchodu praštila pánví ...
Navíc jak na Hanu paní dooost hustě a hnusně nastoupila, by mě uráželo jak o mě rok mluvil a bůh ví co vykládá ... Osobně bych se fofrem postarala o peníze, byt atd. protože jinak to udělá milenka a on chudáček opět nic nebude řešit jen bude stát a fňukat a naříkat. On si Hany neváží a o její dobro mu nejde, by se choval jinak kdyby chtěl doopravdy zpět kvůli Haně.
sharon:
no být s chlapem, z kterýho bude dalších x let tahat prachy cizí ženská na cizí dítě , kterému bych měla dělat každý druhý víkend babičku - to je taky darda 
.gif)
Kočkomilka: tak nějak to vidím i já.....
annie: 11:04...a to je jediný co mu přeju...hnusný - ale přeju...to není jen si v klidu zašukat ..
sevenofnine:
čekal, že to vyřeší "jeho dvě ženy" - a vyřešily!
ona se na něj pověsila a on se jí nedokázal zbavit......
píše hana.....
říkám že ty mladý kočky jsou dnes všehoschopný....a on kdyby byl chlap tak by to dokázal...rezolutně a jednoznačně...asi jen strach z vyzrazení jej svazoval....neomlouvám ho ale jak říkám být dnes sám v 55 letech není med....
Hmm, naše věková kategorie... Můj muž má rád své pohodlí, vnučku miluje,ale z každého hlídání se týden léčí.:-) Mít doma novorozeně, každý den a nos, nevím nevím. Naše vnučka je vemi usměvavá a dědeček díky ní navazuje konverzaci se spoustou cizích žen.:-)
Co bych dělala já? Hlavně nic neřešila v afektu,vychládla bych a zvážila vše pro a proti. Nebyla bych schopná mu odpustit takovu zradu,ale žít s ním pod jednou střechou bych asi dokázala, už kvůli vlastním dětem a vnoučatům.(mám dobrou průpravu z vš kolejí):-) Nemontovala bych se do vztahu manžela s jeho milenkou, to si musí vyřešit oni. Osobně bych asi byla schopná to dítě přijmout a mít ho ráda.
V situaci pisatelky bych si s manželem promluvila ryze pragmaticky, neřešila bych nic za něj a pokud bych věděla,jak situaci vyřešil (nebude s milenkou žít,jen platit výživné...), vzala bych ho zpět.
Bellana: 
annie:
ale jó, sbalit, 
, prosím, ale rok slibovat rozvod a těhotenství ( klidně připouští - on nepochybuje, pochybujeme my)
.JPG)
sevenofnine - možná ta kytka přijde, až se mimino narodí. V jeho letech mít doma šestinedělku a ubrečené mimino a tím ztratit pohodlí, pohodu, klid, volnost, je tak na infarkt.
Pentlička: já Ti nevím, z psaní nevypadá, že by manžel nějak aktivně o Hanu usiloval, nevidím velkou kytku ani pozvání na kafe, žádná snaha. Prostě ona mu řekla vypadni a on na to "Tak jo", takto se nechová někdo kdo si Hany váží a miluje ji, po čem teď brečí? Po Haně? Nebo po pohodlíčku, klídečku a svíčkové? Trošku se bojím aby si Hanka zbytečně neublížila, píše jako žena, která myslí víc na druhé jak na sebe. Nevidím ani slib, že se s milenkou rozejde, on se sebral a místo ke kamarádovi dorazil k ní a teď tam v klídku žije a pofňukává, jistě jako bratr a sestra předpokládám ve vší počestnosti ...
Vevera: přesně, nechápu, že nijak neřešil, že čeká dítě s milenkou, na co čekal? Nechápu co si myslel, že se stane. Přijde mi jako chudáček vláčený životem, on nic, ono se to samo stalo ... by mu člověk hodil pětikorunu a poslal domů mamince.
Já chápu, že tě to urazilo, naštvalo a ranilo. Měla bych to stejně. Ale zas na druhé straně, prožili jste spolu takovou dobu a jak píšeš, bylo to normální manželství. Asi bych ti radila jinak, pokud by to bylo po pár letech, ale po takové době. Tvůj manžel asi není nějaký chronický nevěrník. Asi bych mu odpustila. Je fakt, že to dítě a hlavně jeho milenku bych nechtěla v životě vidět a chtěl-li by se s dítětem stýkat (což by jako otec měl), musel by se s ním vídat někde jinde než u nás doma. Naprostý rozchod s milenkou by musel být samozřejmostí. A nikdy se o nikom z nich nezmiňovat.
Možná dítě nechtěl a žíl v domnění, že milenka bere antikoncepci... a ona ji "zapomněla" brát...
Hani neřeš jestli je on chudák, co jeho dítě, jak jej připravíš o otce atd. z celého příspěvku jde vidět jak se staráš, přemýšlíš o druhých a co Ty? Nejsi náhodou tak moc hodná až jsi blbá? Postarej se hlavně o sebe, jaho neřeš, je dospělý svéprávný, kašli na něj a jeho pocity štěstí, tohle si udělal sám a nějak nevidím, že by se kál. Stůj sama za sebou, nějak nemám pocit, že to děláš. A pak se rozhodni jestli ho ještě chceš.
