Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
.jpg)
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak nějak elegantně vyjít s babičkou mého manžela. Je jí už přes sedmdesát, tedy dáma v letech, já jsem proti ní ve svých pětadvaceti úplný zajoch. A mám logicky problém se nějak ozvat.
Tchyně s tchánem nám poskytli kus své velké parcely a my začali stavět. Zatím bydlíme v domě s nimi, uvolnili nám celé horní patro. Mezi námi všechno klape, hlavně tchyně, respektive maminka, je naprosto skvělá ženská. I tchán je fajn, ale ten je spíš tak sám pro sebe.
Na první pohled by se zdálo, že nám nic neschází, ale není to tak. O několik domů dál totiž bydlí v baráčku tchánova maminka, která už je sama. Chodí sem každý den, ani nechci říct na návštěvu, bere to spíš jako svou druhou domácnost. Nejdřív chodila jen dolů ke tchánovým, ale teď co jsem na mateřské s tříměsíčním synkem, si zvykla navštěvovat nás. A mě to ničí, nemám vůbec žádné soukromí. Ona vstává velmi brzy, doma si udělá co je potřeba a už v devět ráno je u mne a chová se tu jako by tu bydlela.
Asi to myslí dobře, ona je hodně činorodá, nevydrží jen tak sedět a nic nedělat, takže jak přijde, tak se rozkmitá: bez ptaní vezme kýbl a vytře, pověsí prádlo z pračky, posbírá suché a vyžehlí, do toho vaří, chová malého a hlavně – neustále radí, vysvětluje a poučuje. Komentáře a námitky má prakticky ke všemu. Proč tak často kojím, že dítě má mít řád a jíst pravidelně po třech hodinách, že to povlečení vidí na našich postelích už třetí týden a měla bych ho měnit častěji (a hned jde a udělá to), že mi v lednici chybí to a to a v koření zase něco jiného, proč kupujeme spoustu nesmyslů jako brambůrky a sladkosti, že to akorát leze do peněz.
Je toho hodně a jde mi z ní už hlava kolem. Mluvila jsem o tom se svou tchyní, která s ní má v podstatě to samé v bledě modrém a ta mi řekla, že když byla mladá, tak s ní děsně bojovala, ale nakonec to vzdala. Babička je prostě nezničitelná. A tchyně se z toho naučila těžit pro sebe to lepší. Vzhledem k babiččině hyperaktivitě a vitálnosti ji prostě nechala a nakonec si užívala, že aspoň nemá v domácnosti tolik práce. Radí mi, ať to taky hodím za hlavu a zbytečně se nestresuju, že babča je holt taková a v pětasedmdesáti se už nezmění.
Jenže pro mne je to děsné. Mám pocit, že moje domácnost není moje, ale babiččina. Já vím, že ji asi nezvládám tak bravurně, jako ona, ale chci si najet nějaký svůj systém, není mi příjemné to její věčné dirigování a vměšování do našich záležitostí a věcí.
Manžel, když jsem si mu postěžovala, to řešit nebude, prý je to tak u nich zvykem co si pamatuje a mám se uklidnit. Jako chápu, že on v tom vyrůstal a připadá mu to normální. Ale já na něco takového zvyklá nejsem a doslova trpím.
Nevíte, jak bych mohla babičku nějak usměrnit, aby se to neobrátilo proti mně a abych nezpůsobila zbytečné dusno v rodině? Protože jak to pozoruju, oni jsou tady všichni náramně spokojení, kromě mne. Já mám sevřenej žaludek jen ráno vstávám, protože vím, že než se stačím rozkoukat, bude tady bábí a její nekonečné rady, řeči a nevyžádaná pomoc v mé domácnosti.
20.9.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička ví všechno nejlíp. Jsem z toho na nervy.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Haninka: 
.jpeg)
Já bych zamkla a prostě bábu nepustila. Bože, co ty baby furt vede k tomu, aby lezly někomu do života, copak si svého neužily dost?
Jagea - 20.9.2013 8:31
jenže ono to je těžké, mladá se těšila na svou domácnost a bába nemá ani tolik slušnosti, aby neotravovala každý den hned zrána.
A když už chce pomáhat, tak ať vezme kočár a jde ven, to je pro maminku kolikrát daleko větší pomoc, než se jí plést do jejích věcí. Možná taky všude vykládá, že kdyby vám nepomohla, že byste bez ní nepřežili
Veroniko, až se přestěhujete do nového, kouli na dveře a babče žádný klíč a pokud ho bude mít, tak svoje nechávat v zámku a vytrvat, když ji několik dní za sebou nepustíš, tak jí třeba dojde, že není vítaná, i když spíš ne
tyhle pomahačky jsou nezničitelné.
.gif)
Haninka: to peču ale drobné a ještě zdobené mě moc nebaví....a od cizích líp chutná
často mi pekávala tchyně od Romana Šebrleho....
sharon: ale ty přece pečeš ráda, tobě by to nedalo ... 
loupák: u mě se stravou samozřejmě taky 
, i jí dám na výběr, ať si uvaří, co chce, hlavně, že zbyde na nás
sharon:
Denrepa: Haninka: u mě klíďo celej víkend i se stravou
Denrepa: Haninka: a mě může napéct na vánoce takže u mě od 15.prosince
Denrepa: beru úterý, no..možná že by měla co dělat i ve středu
A nemohli byste ji prodávat? Za nějakou rozumnou cenu, ráno si pro babču někdo přijede, odveze si jik ona mu doma vyšůruje, večer ji zas přiveze. Všichni spokojený! Vy budete mít klid, babča bude mít práci a bude se cítit potřebná a žádaná a ještě si všichni vyděláte, a něko jinej bude mít doma uklizeno a nebude ho to moc stát.
Hele, co dělá babi příští týden? V pondělí by u mě mohla nastoupit 
Lenniss: proto taky píšu že jsou lidi aby se domluvili......
.jpg)
Linda: ..tak nějak bych to taky udělala
sharon: Jako čupr babka je fajn,to určitě...ale každodenní šmejdění ve vlastním bytě,převlíkání mojich peřin,věšení mýho prádla-tak to pardon
Tohle není zavděčování,to je otravování...a výhledově s domkem vedle to bude to samý
Pokud to ale Veroniko babi slušně neřekneš-tak nic nevyřešíša očividně to budeš muset řešit sama
.jpg)
Zitra rano vstan driv nez obvykle, uvar kafe a pockej na babcu. Az dorazi tak ji usad ke kafi (slusne ale kategoricky, kdyby se vymlouvala ze nejdriv to ci ono - NE sednout) a pak bych ji slusne, ale opet DURAZNE vysvetlila, ze jeji pomoc je sice prima ,ALE je to moje domacnost a ne jeji, a pravidla jsou ty a ty. A vlak pres to nejede. Bud se urazi a prestane chodit a budes mit klid. A nebo to pochopi a zaukoluj ji treba ze kazdy utery a patek prijde a udela to a to a vic ne - proste kompromis. JEstli vytahne starou pisnicku ze ona je zvykla a takhle to fungovalo a ona chce pomoci tak to obrat proti ni ze TY jsi zvykla a tobe to funguje jinak a pomoci nechces (chces primerene). Proste holka bud srazis paty (a skoncis jako tchynka) a nebo se postavis a reknes svuj nazor, treti moznost nemas. Riskujes konflikt, mozna kdo vi, ale bez toho ato asi nepujde. Bud se budes nervovat vnitrne a nebo ukazes, ze si nenechas vse libit 
.... jinak nevim co chces od nas slyset.
Moje tchyne a vubec nikdo z manzelovy rodiny nema nase klice (a nikdy nemel), my meli tchanovi kdyz byl dlouhodobe v nemocnici tak zalit kytky a vybrat schranku a pak jsme mu je vratili. A mela jsem nespocet konfliktu s tchyni pri jejich prepadovkach u nas, prvnich par roku jsem srazila paty a respektovala, prece jenom je to manzelova matka. Pak mi doslo ze ja jsem permanentne nasrana a ona si dela co chce a proste jsem ji rekla svuj nazor. POdivila se a nic se nezmenilo a tak jsem vyrazila do "boje" - kdyz mi zacla vychovavat deti stylem ,ze mi dcera telefonoval do prace ze se stehuje ke kamosce a vrati se az babicku usmernim, tak jsem ji vecer rekla jejimi slovy, ze ona vychovala tri deti a ted je rada na me tak at se do toho laskave neplete a pripomela jsem ji , ze ona mi totez rekla kdyz jsem se plazila unavou a bolestmi a prosila ji at vezme dceru aspon na 2 hodiny na prochazku at se vyspim. A tak jsem to praktikovla par roku se vsim. Kdyz ji se neco libi/nelibi tak me se taky neco libi/ nelibi, proste jeji medicinu ale opacnym smerem! Pravda dneska se moc nestykame, ale pokud jsme nuceni v ramci rodinnych slezin byt spolu chovame se civilizovane a povidame si o bezpecnych tematech typu pocasi, psi zradlo apod. 
co by za takovou čupr babičku jiná dala......vám mladým se nezavděčí, kdyby si vás nevšímala tak se ti to taky líbit nebude a jste lidi od toho aby jste se domluvili......nebo babičce najdi dědečka a bude mít jiné straosti..
