Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
.jpg)
Potřebuju se trochu vypsat z toho, čím procházím, a hlavně bych chtěla slyšet vaše názory na celou situaci. Asi nejsem schopná ji vnímat objektivně, nebo nějak rozumově. Spíš jsem v zajetí směsice pocitů a vlastně nevím, jestli jsem se zachovala správně.
Je mi 55 let, manžel je stejně starý. Brali jsme se ještě na vysoké škole, pak se nám postupně narodily dvě děti, obě jsou už samostatné. Náš život byl, řekla bych, takový normální. Žili jsme klasicky, jako asi většina rodin. Chodili do práce, víkendy trávili na chatě, jednou ročně dovolená u moře. Nikdy jsme se nějak zvlášť nehádali, ve všem jsme se dokázali shodnout nebo najít přijatelný kompromis. Za ty roky, co jsme byli spolu, jsme jeden druhého dokonale poznali a dá se říct, že jsme si rozuměli i beze slov. V našem manželství jsem si připadala v bezpečí, měla jsem pocit, že jeden pro druhého představujeme jistotou.
Jenže na začátku tohoto roku jsem prožila šok. V lednu za mnou přišla asi třicetiletá žena a sdělila mi, že je milenkou mého muže. Nechápala jsem, nevěřila jí. Nic v manželově chování nenasvědčovalo tomu, že by mi byl nevěrný. Řekla jsem jí, ať si nevymýšlí a najde si ke svým hloupým žertům jinou oběť. Ona ale pokračovala. Prý s mým manželem chodí už skoro rok a on jí celou dobu slibuje, že se rozvede. A že jí už došla trpělivost, tím spíš, že je teď těhotná. A prý nemám manželovi bránit a dělat scény.
Když odešla, začala jsem přemýšlet a uvědomila si, že v posledním roce je manžel skutečně pracovně víc vytíženější, než dřív, vzpomněla jsem si na časté přesčasy a náhlé pověřování služebními cestami, na které dříve nikdy nejezdil. Došlo mi, že ta žena asi mluvila pravdu. Když přišel manžel z práce, na rovinu jsem se ho zeptala a řekla mu, že jsem s ní mluvila. Byl z toho dost v šoku, ale nezapíral. Jen mi řekl, že je v těžké situaci, že ano, začal si s ní, že to myslel jen jako přechodný flirt a rozptýlení, ale ona se na něj pověsila a on se jí nedokázal zbavit. A že to těhotenství je průšvih, že vůbec neví, co má teď dělat. No, skoro se mi v tom obýváku rozplakal. Dokonce to vypadalo, jakoby mě prosil o pomoc, abych to nějak zařídila a on se té milenky i dítěte mohl zbavit.
Strašně mě tímhle přístupem naštval. Najednou se mi úplně zhnusil. Celý rok mě podváděl a lhal mi, jí o mě vykládal kdo ví co a teď, když mu nateklo do bot, zase dělá chudáčka přede mnou a nasazuje na ni. Řeknu vám, znám svého muže pětatřicet let, ale něco takového by mě nikdy nenapadlo.
No a jak jsem byla naštvaná, tak jsem mu řekla, že tím s ním končím, že ať si okamžitě sbalí svoje věci a odstěhuje se k ní a další že vyřídíme u rozvodového soudu. On se strašně vyděsil, okamžitě jsem poznala, že s ní opravdu žít nikdy nechtěl. Ale trvala jsem na svém a docílila toho, že se ještě ten večer spakoval a odešel.
Pak jsem se teda složila, v práci si vzala několik dnů volna a fakt hodně jsem brečela. Připadalo mi, že jsem ztratila celý svůj dosavadní život, najednou jsem nevěděla, co bude dál. Už je to čtyři měsíce od jeho odchodu, žádost o rozvod je podaná a já si najednou vůbec nejsem jistá, jestli jsem se tehdy neunáhlila. Manžel mi občas volá, cítím, že mu chybím, chybí i on mně, ale nevím, jak to celé dál řešit. Začátkem června se jim narodí dítě, on je otec, je jeho povinnost se postarat. Určitě z toho má strach, přece jen už je ve věku, kdy je péče o malé dítě velká zátěž.
Přemýšlím, co dál. Z jeho chování cítím, že stačí, abych řekla vrať se a okamžitě přijede. Od dětí vím, že s ní šťastný není. Svým způsobem je mi ho líto a zpětně nevím, jestli jsem se tehdy s tím vyhazovem a rozvodem neunáhlila. Zpátky bych ho chtěla i nechtěla. Vadí mi, že bych to malé dítě připravila o tátu a hlavně, opravdu nevím, jak bych snášela případné jeho návštěvy u nás v budoucnu. Starat se každý druhý víkend o manželovo nemanželské dítě bych asi nezvládala. Přesto si myslím, že by si možná šanci zasloužil, vlastně i já. Samotné mi dobře není a manžel, i přes to, že mi tak ublížil, mi moc chybí.
Asi je to celé zmatené, ale moc by mě zajímalo, jak byste se v takové situaci zachovaly vy. Já už nějak vážně nevím, co je a co není správné.
15.4.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ještě by mě zajímalo, jak je možné, že se pán nedokázal milenky zbavit, asi spíš nechtěl, ne? Možná, že mu vyhrožovala, že všechno řekne manželce a on měl strach. No ale v takové situaci si měl dát sakra pozor, aby z toho nebylo dítě.
A teď, když už je všechno venku k ní snad zahořel láskou, že už se jí zbavit nechce? To těžko, takže to asi tak vážně s tím zbavováním se nemyslel a nebo je mu to vcelku jedno, hlavně když žena navaří, vypere a nic po něm nechce. Jinak má teď ideální šanci jí říct, že s ní žít nehodlá.
Každopádně teda chudák dítě, takovýhle start do života.
sharon: To je snad stejné. Jestli je nebo není dítě je jen věc náhody nebo něčího záměru, ale je to nevěra stejně, poměr udržovaný rok, ne jen nějaký úlet v opilosti, ze kterého by se pak chytal za hlavu.
Milenka mi připadá jako typ, který zjistil, že je nejvyšší čas na dítě a ulovil někoho přijatelného. Jestli jí pán vykládal, že si s ženou nerozumí a takové ty běžné kecy, tak ho vyhodnotila jako potenciálního manžela. Je rázná, asi přebírá aktivitu ve vztahu a to zdá se,pánovi vyhovuje, moc se o nic nestarat.
Jestli sis těžuje, že mu vztah s ní nevyhovuje, možná jen vzpomíná na pohodlí, kdy ho hýčkala manželka a měl klid. Kde je psáno, že s ní musí být. Ano, přihlásit se k dítěti, pokud je jeho, platit alimenty, ale ať tedy projeví vlastní aktivitu. Kdyby si našel vlastní bydlení, ukončil kontakty s milenkou kromě toho, co se týká dítěte a projevil kajícný přístup- snahu o setkání se ženou, nějak urovnat situaci i když zatím třeba jen na přátelské bázi, pak by to snad mělo nějaký smysl.
Ale pokud jen přechází z jedné domácnosti do druhé, aby měl zajištěno pohodlí, a o city manželky se tak nevím. Strach o vlastní pohodlí skutečně není to, čím by mě přesvědčil, že to myslí vážně.
.gif)
já už bych to asi v dnešní době a v mých letech brala taky z ekonomických důvodů...ze dvou platů - potažmo důchodů se určitě líp žije....
annie: přesně
v životě se může stát cokoli...tím ale nechci říct že by nevěra měla být na denním pořádku...jen vidím co ty dnešní mladý kočky dokážou...ale na druhé straně chlap kdyby nechtěl...
.JPG){kind=avatar}
Podle mě jsi udělala dobře. Udělala bych totéž. Klidně tomu říkejme ješitnost, ale raději být sama než na druhé koleji. Dovedu si představit, že bych přešla jeden, dva jednorázové úlety, ale roční nevěru ne. Navíc tak pitomou nevěru, že je možné, aby z ní vzniklo dítě. Jistě, těžko bych si zvykala na to, že tu manžel není. Jenže při takto narušené důvěře bych si určitě nezvykla na to, že při každé jeho nepřítomnosti myslím na to, s kým je tentokrát. To bych snážela mnohem hůř než samotu.
.JPG)
ploduška - on není hodnej chlap, je prostě blbej, potřeboval si možná dokázat, že ještě má na to sbalit nějakou jinou než má doma...
jinde, ale hodit kvůli tomu 30 let s naprostým klidem za hlavu?
Těžko radit - ale šanci bych asi dala - prožili jste spolu kus života a chyby dělá každý... ale ne že bych to na něj vybalila a vše odpuštěno... zatím se nezávazně sejít, povídat a pokud se bude chlapec snažit, tak není nic vyloučeno...
Hano,
nejsi první ani poslední - hlavně ošetři včas finance.
ploduska: píšu....co když není jeho...jinak máme na věc každá jinej názor a o tom to je... ono zahodit cca 30 let života by pro mě bylo zoufalý, jenže radit nebo kritizovat nemůžeme žádná , nás se to netýká....
sharon:
dítě není jeho, takže je to vlastně v jádru hodnej chlap?
rok měl poměr! nebyl to úlet
on se má mít špatný pocity ne Hana cítit, že se unáhlila - on mohl za zachování vztahu bojovat - on se sbalil a šel k té druhé - nebo šel aspoň na začátku někam na neutrální půdu? - houby! pěkně z pělíšku do pelíšku a ještě se cítí ukřivděně ...
já za sebe bych jej asi hned nevyhazovala.....možná ses unáhlila, co když to dítě ani není jeho ?
Je fakt že se zachoval jako hajzlík...ale...je tam to ale...
Hanko, moc bych Ti přála vyřešení problému, abys byla spokojená. Ale buď opatrná, ať si nenaběhneš na vidle. To by Tvoje sebevědomí dostalo další ťafku. Píšeš "Z jeho chování cítím...", ale zatím Ti nic takového neřekl.
Zachoval se jako hajzl, hrál to na obě strany. A tak stejně, jak může brečet dětem a třeba časem i Tobě na rameni, jak je s milenkou nešťastný, tak úplně stejně může brečet na rameni milence, jak je nešťastný ze situace ve své původní rodině.
Když si nejsi jistá, tak stáhni SVOJÍ žádost o rozvod. Pokud se bude manžel chtít rozvádět, tak ať si podá žádost vlastní.
Ale stejně na mě dělá dojem, že je to jeden z těch "neřešičů", co čeká, co za něj vyřeší jeho ženy.
Napřed zřejmě maminka, pak jsi žezlo převzala Ty, a pokud tu žádost nepodá za něj milenka a nedostrká ho k rozvodu, tak se možná ještě po létech dočkáš vdovského důchodu. Hezky bych to protahovala, a možná ho brzy klepne pepka z nové rodiny s miminem... 
Já myslím, že byste měla myslet hlavně na sebe, protože to nikdo jiný neudělá. Milenka myslí na svůj prospěch, váš muž rovněž, proto, ač to možná zní sobecky, přestaňte řešit, co je dobré pro ně a myslete na to, co je dobré pro Vás. Pokud dojdete k závěru, že chcete, aby se k vám muž vrátil, řekněte mu to. Ale rozmýšlejet dobře, opravdu budete šťastná s mužem, který se zachoval tak, jak se zachoval?
.jpg)
Dala bych vám šanci.
Sejít se, udělat si na to setkání hodně času a taky soukromí, nemusí vaše povídání slyšet okolí.
Test DNA by na škodu rozhodně nebyl.
A přestaň plánovat tak dopředu...dítě není ani na světě, ani nevíte zda je jeho a už ho v mysli stěhuješ do bytu, kde bydlíš...to nedělej.
Všecno postupně. Když jsi s manželem ani pořádně nemluvila, nemůžeš myslet tahle dál. NEstav střechu, když nemáš ještě vykopané základy.
ploduska: Myslela jsem tím,že manžel stále odkládal nějaké rozhodnutí,co bude dál s milenkou,až se ona naštvala a v rámci emancipace si šla sama říct manželce o ruku jejího muže....
