Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
.jpg)
Potřebuju se trochu vypsat z toho, čím procházím, a hlavně bych chtěla slyšet vaše názory na celou situaci. Asi nejsem schopná ji vnímat objektivně, nebo nějak rozumově. Spíš jsem v zajetí směsice pocitů a vlastně nevím, jestli jsem se zachovala správně.
Je mi 55 let, manžel je stejně starý. Brali jsme se ještě na vysoké škole, pak se nám postupně narodily dvě děti, obě jsou už samostatné. Náš život byl, řekla bych, takový normální. Žili jsme klasicky, jako asi většina rodin. Chodili do práce, víkendy trávili na chatě, jednou ročně dovolená u moře. Nikdy jsme se nějak zvlášť nehádali, ve všem jsme se dokázali shodnout nebo najít přijatelný kompromis. Za ty roky, co jsme byli spolu, jsme jeden druhého dokonale poznali a dá se říct, že jsme si rozuměli i beze slov. V našem manželství jsem si připadala v bezpečí, měla jsem pocit, že jeden pro druhého představujeme jistotou.
Jenže na začátku tohoto roku jsem prožila šok. V lednu za mnou přišla asi třicetiletá žena a sdělila mi, že je milenkou mého muže. Nechápala jsem, nevěřila jí. Nic v manželově chování nenasvědčovalo tomu, že by mi byl nevěrný. Řekla jsem jí, ať si nevymýšlí a najde si ke svým hloupým žertům jinou oběť. Ona ale pokračovala. Prý s mým manželem chodí už skoro rok a on jí celou dobu slibuje, že se rozvede. A že jí už došla trpělivost, tím spíš, že je teď těhotná. A prý nemám manželovi bránit a dělat scény.
Když odešla, začala jsem přemýšlet a uvědomila si, že v posledním roce je manžel skutečně pracovně víc vytíženější, než dřív, vzpomněla jsem si na časté přesčasy a náhlé pověřování služebními cestami, na které dříve nikdy nejezdil. Došlo mi, že ta žena asi mluvila pravdu. Když přišel manžel z práce, na rovinu jsem se ho zeptala a řekla mu, že jsem s ní mluvila. Byl z toho dost v šoku, ale nezapíral. Jen mi řekl, že je v těžké situaci, že ano, začal si s ní, že to myslel jen jako přechodný flirt a rozptýlení, ale ona se na něj pověsila a on se jí nedokázal zbavit. A že to těhotenství je průšvih, že vůbec neví, co má teď dělat. No, skoro se mi v tom obýváku rozplakal. Dokonce to vypadalo, jakoby mě prosil o pomoc, abych to nějak zařídila a on se té milenky i dítěte mohl zbavit.
Strašně mě tímhle přístupem naštval. Najednou se mi úplně zhnusil. Celý rok mě podváděl a lhal mi, jí o mě vykládal kdo ví co a teď, když mu nateklo do bot, zase dělá chudáčka přede mnou a nasazuje na ni. Řeknu vám, znám svého muže pětatřicet let, ale něco takového by mě nikdy nenapadlo.
No a jak jsem byla naštvaná, tak jsem mu řekla, že tím s ním končím, že ať si okamžitě sbalí svoje věci a odstěhuje se k ní a další že vyřídíme u rozvodového soudu. On se strašně vyděsil, okamžitě jsem poznala, že s ní opravdu žít nikdy nechtěl. Ale trvala jsem na svém a docílila toho, že se ještě ten večer spakoval a odešel.
Pak jsem se teda složila, v práci si vzala několik dnů volna a fakt hodně jsem brečela. Připadalo mi, že jsem ztratila celý svůj dosavadní život, najednou jsem nevěděla, co bude dál. Už je to čtyři měsíce od jeho odchodu, žádost o rozvod je podaná a já si najednou vůbec nejsem jistá, jestli jsem se tehdy neunáhlila. Manžel mi občas volá, cítím, že mu chybím, chybí i on mně, ale nevím, jak to celé dál řešit. Začátkem června se jim narodí dítě, on je otec, je jeho povinnost se postarat. Určitě z toho má strach, přece jen už je ve věku, kdy je péče o malé dítě velká zátěž.
Přemýšlím, co dál. Z jeho chování cítím, že stačí, abych řekla vrať se a okamžitě přijede. Od dětí vím, že s ní šťastný není. Svým způsobem je mi ho líto a zpětně nevím, jestli jsem se tehdy s tím vyhazovem a rozvodem neunáhlila. Zpátky bych ho chtěla i nechtěla. Vadí mi, že bych to malé dítě připravila o tátu a hlavně, opravdu nevím, jak bych snášela případné jeho návštěvy u nás v budoucnu. Starat se každý druhý víkend o manželovo nemanželské dítě bych asi nezvládala. Přesto si myslím, že by si možná šanci zasloužil, vlastně i já. Samotné mi dobře není a manžel, i přes to, že mi tak ublížil, mi moc chybí.
Asi je to celé zmatené, ale moc by mě zajímalo, jak byste se v takové situaci zachovaly vy. Já už nějak vážně nevím, co je a co není správné.
15.4.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 101 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vyhodila jsem manžela a teď toho lituju
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega:
"kdo ví jak to bylo?" tak myslím , že to už vědí i třeťáci na ZŠ
fakt je, že to skoro svědčí ve prospěch manžela - nebyl zjevně v nevěrách moc zběhlý - zkušený nevěrník si dá sakra pozor.
jednou jsi ho poslala pryč - a on šel !( rovnou k ní? mohl taky říct, že nikam nejde - fyzicky bys ho počítám s kufrem nezvládla) tak ať tam zůstane
.jpg)
No nevim..... sama za sebe..... asi bych manzelovi dala sanci. Udelal dost blbosti a je potrestany natolik ,ze by mohl prestat blbnout a zacit se chovat dospele. Ovsem za podminek typu: jeho zivot = jeho problem a ne muj!
Ale uprimne holka, cervicek hloda 
......A kdyz s milenkou zit nechce tak to ty 4 mesice bydli u ni??? Ano je to jednodussi nez si schanet drahy podnajem. Jak ho popisujes, tak nevera by byla vedlejsi, spis by me SILENE sral pristupem - nejdriv buh vi co nakecal milence o tobe jen aby ji dostal do postele, pak je tak blby ze v 50.letech nevi o existenci kondomu (opet nejjednodussi reseni), pak pomlouva milenku pred tebou a nakonec misto reseni se k ni nastehuje a tobe "breci" do telefonu.... fakt toho chlapa chces zpatky????? Ok beru to je tvoje rozhodnuti, ty ho znas a ne ja. Ovsem pokud bys mu odpustila a pokud by se nastehoval zpatky tak za neho neres jeho zivot. Uprimne mimino nebude moci k vam jezdit na vikendy, minimalne prvni rok bude muset on jezdit za nim k milence (pokud bude chtit udrzet kontakt), a pak nestarala bych se. Protoze ty jsi zenska neznamena ze ty se musis starat o dite. Klidne pokud nejak by doslo na vikendy u vas tak kat se stara on a ty jenom kdyz se ti bude chtit tak muzes s prckem blbnout, ale manzel at navari, vymysli program, obstara dite 
orinka: to mě taky napadlo, že pokud by se manžel k Haně vrátil, neměla by mladá možná zájem to malé "půjčovat" k nim do rodiny. Záleží taky na tom, jak by se k tomu manžel postavil, jestli by chtěl udržovat nějaký kontakt nebo jen platit alimenty - přiznávám, že druhá varianta by pro mě na místě Hany byla přijatelnější.
Po přečtení článku byla moje první myšlenka, že bych manželovi šanci dala. Když se ale zamyslím nad tím, jak bych se v té situaci cítila já, tak upřímně říkám, že nevím, jak bych ustála existenci toho dítěte. Já vím, že ono za nic nemůže, ale představa, že mi ho manžel vodí domů nebo že za ním odchází na návštěvy - nelíbí se mi ani jedno. Ale asi vážně nemá cenu předbíhat. Zvážila bych všechna pro a proti, a pokud by mě to k manželovi pořád táhlo, dala bych si s ním schůzku a nechala věcem volný průběh. Ono je stejně kolikrát všechno jinak, než jak si člověk plánuje.
Hani je jedno co jsi měla/neměla udělat, prostě tohle už je a nemá smysl se tím trápit a rozmazávat to. Na Tvém místě bych stáhla žádost o rozvod, pokud rozvod ať jej zařídí on, až znovu zavolá tak bych řekla, že jsem zmatená a momentálně nevím co dál a , že by bylo fajn si sednout v kavárně a probrat to. A vidělo by se. Nebuď na sebe tak přísná, on měl rok si to v hlavě srovnat a Ty na sebe tlačíš a jednáš pod tlakem a ve stresu, to nejsou dobří rádci. Zajímalo by mě kde bydlí, pokud po kamarádech, dětech, ubytovnách tak bych uvažovala o návratu, pokud dělá "rodinu" milence tak bych se bála, že si bude chtít udržet obě a to bych nevydýchala. Myslím, že ani ten test otcovství by nebyl na škodu, na druhou stranu v 55letech neví jak se dělají děti? By mě děsně naštval, že ze mě dělá pitomce ...
Zkus co nejvíc myslet na sebe, pokud by to nedopadlo tak se nenech oškubat, máš už svůj věk a z jednoho důchodu se ti za pár let nebude žít lehce. Jestli máte společné konto tak si půlku hned vyber aby jsi se ve finále nedivila, hroutit se můžeš potom.
Almega: jestli je nástupkyně tak rezolutní, že jí nevadí vtrhnout k dosud právoplatné manželce, není vyloučeno, že spíš hledá tatínka a v tom případě bych trvala na krevní zkoušce. Můžete se dočkat překvapení. Taky je možné, že dítě "za trest" nebude ani půjčovat a spokojí se jen s alimenty.
Já tedy bych manžela byla hned nevyhodila,nejdřív bych s ním všechno probrala,když už se to stalo...Jestliže to byl skutečně jen úlet těsně před zavřením dveří od mládí,tak se na to nedá dívat stejně,jako na zahýbání za mlada!! Dnes jsou mladé ženy,které nemůžou nikoho vhodného najít,mnohem umanutější,co se týče nalepení na potencionálního dobrého partnera.Takže kdovíjak to bylo,když ona !!! sama drze za vámi přišla ! Dala bych šanci manželovi,jeho (?) dítko bych brala asi jako vnouče,to za nic nemůže.A společná hezky prožitá léta přeci něco znamenají....byla by to škoda zahodit.Zkuste to ještě s ním.
Je to složité a je to jen na tobě. Žádost o rozvod můžeš stáhnout, manžel se může vrátit a asi rád. Jen to nebude nikdy stejné jako dřív. Vždycky je něco za něco, vždycky budeš něco ztrácet.
Smutné,leč v mnoha případech skutečné. Evidetně na nej myslíš a chtěla bys jej vrátit zpět. Leč chce on vůbeczpět? Před dětmi může zahrát , že není štastný. Aby jej děti litovali a ne přestali mít rádi, že je opustil pro mladší. Jeden rok a úlet? Úlet by to bylo jednou ,dvakrát ,ale ne rok. Jedno pořekadlo říká............Udělal to jednou .udělá znovu.... Vrátí se ,bude mít doma vše a zase začně vystrkovat růžky , či dále spát s milenkou Já bych nemohla žít s tím, že ode mě odešel podívat se na dítě, čímž i za milenkou, a že by sní nespal? To by byla naivita
Je jasné, že kdybys mohla vrátit čas, řešila bys celou situaci jinak.
Proto by bylo dobré z toho vytáhnout pozitiva:
- oba chcete být spolu, manžel velmi rychle zjistil, že jeho milenka není žena do nepohody, ale na obtíž - proto opět vyhráváš. Je tu dítko na cestě ... je docela možné, že i tady Vás oba bude čekat překvapení, budete-li trvat na testu DNA, ... už teď si můžeš být jistá, že manžel za jinou určitě běhat nebude. A pokud mu zůstanou rodičovské povinnosti, teprve čas ukáže jakého rozsahu bude třeba.
Proto můžeš přehodnotit své jednání, domluvit si s ním schůzku, probrat "novinky" a dát Vám oběma další šanci. Vždyť to chceš, tak proč svojí hrdostí si ubližovat ještě více.
Co kdyz to dite neni jeho a ona ho jenom uhnala protoze potrebuje chlapa co ma stale zamestnani? Asi bych byla trochu premyslela vic nez bych ho vyhodila. Mozna ze se s nim jeste muzes domluvit, pokud o to bude stat 
No ty nemáš moc na vybranou - zatím vůbec nevíš, jestli manžel k tobě zpět vůbec chce a plánuješ, jeslti zvládneš jeho dítě jednou za čtrnáct dní??? 
Nebylo by dobré začít tím, že jednou za něj nebudeš rozhodovat ty?
