Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?
.jpg)
Je mi skoro šedesát let, jsem vdova a mám dvě dospělé děti a tři vnoučata. Sama jsem už skoro deset roků. Tedy byla jsem sama. Před necelým rokem jsem se seznámila s mužem, rozvedeným, plus minus stejně starým, jako já.
Nejdřív jsme spolu jen tak nezávazně chodili na procházky a za kulturou, teď v létě jsme spolu byli na společné dovolené. Je nám spolu dobře, moc si rozumíme.
Problém, který řeším, je přístup mých dětí k mému partnerovi. Už před časem jsem jim ho představila, vlastně ho viděly jen jednou. Setkání bylo takové nijaké, slušné, ale ze strany dětí hodně rezervované. Dcera mi pak několikrát řekla, jestli to myslím vážně a že doufá, že si ho nenastěhuju domů. Syn se moc nevyjadřoval, to spíš snacha cítila potřebu mi sdělit svůj názor, že se jí můj přítel nelíbí, prý jí na něm něco nesedí. Co konkrétně ale specifikovat neuměla. Pravděpodobně si o tom povídají s dcerou, protože obě mluví prakticky totožně.
A teď k věci. S přítelem jsme se dohodli, že se sestěhujeme do jednoho bytu. On má garsonku, já tři plus jedna, takže volba je jasná, budeme u mě. Garsonku zkusíme nějak výhodně pronajmout a bude z toho ještě nějaká koruna na přilepšení.
Řekla jsem to dětem a jejich reakce mne naprosto šokovala. Podle nich jsem se zbláznila, stěhovat si domů v mém věku chlapa, vyhrožují, že ke mně přestanou i s vnoučaty chodit. Jsem z toho opravdu v šoku, přemýšlím, kde jsem udělala ve výchově chybu. Vychovala jsem dva pořádné sobce. Pravda je, že dokud jsem byla sama, fungovala jsem jako „babička na telefon“ a kdykoli jim pohlídala děti. To se v posledním roce samozřejmě změnilo a já myslím, že to je ten hlavní důvod, proč můj přítel dětem vadí.
Jenže snad mám ještě právo na svůj život, nedělám nic špatného. Svůj vztah si míním uhájit, rozhodně se nebudu podřizovat přání svých dětí. Jen mne moc mrzí, že naše vzájemné vztahy takhle dopadly. Momentálně jsou doslova na bodu mrazu. Možná tam hraje roli i to, že se nemohou srovnat s tím, že jsem si našla „náhradu“ za jejich zemřelého otce.
Já teď jen nevím, jak se mám k dětem chovat. Ani dcera, ani syn mi teď sami od sebe nezavolají, to musím já, dokonce odmítli i pozvání na nedělní oběd. Co mám dělat? Jsou to moje děti a taky vnoučata, mám je ráda, ale přece se jim nemůžu vnucovat. Nemáte pro mne nějakou radu?
16.9.2015 Rubrika: | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo, jelítko, lze se vy.... na kohokoli, kdo nás momentálně naštve. Dospělé děti naší Halky ale budou potřebovat hlídat méně a méně, neb jejich děti porostou a naopak nový pán bude potřebovat péče více a více, neb bude stárnout a chořet. Nebo snad holky chcete říct, že teď se do toho oba dají, to máme kola, lyže, tanec, víno, zpěv...ne...všichni kolem šedesátky už zaznamenáváme, že síly ubývají, ať chceme nebo ne. Halka taky bude občas ráda, že si naordinuje odpočinkový pyžamový den. To máme klouby, nějaký ten pochycený bacil, vyvrtnutý kotník z nákupu, sezonní práce na zahradě, má-li nějakou..a ten muž většinou někoho potřebuje, aby měl uklizeno, navařeno, vypráno, no a my ženské, abychom nebyly samy, ten servis ochotně poskytneme. Řekla bych, že v situaci Halky žena spíše ztratí. Můj názor, podložený vlastní zkušeností. A to my to druhé bydlení nepustili, podotýkám...
Jediná rada, která mě napadá je - Vyser se na ně na smrady! 
Já s bráchou jsme vyrůstali s mámou taky od dětství sami a vždycky, když si našla partnera tak ať se nám líbil nebo ne, ať se k nám nastěhoval nebo ne, tak nikdy jsme jí do toho nekecali. Byli jsme rádi, že je šťastná ona a přáli jsme jí to. I když jsme se o ní najednou museli dělit. A to jsme byly malé děti. Nechápu, jak dospělí potomci, kteří už mají vlastní rodiny, si vůbec dovolí se takhle chovat. Kdyby to byl nějakej násilník nebo jí obíral o prachy nebo jí zakazoval se vídat s dětma atp. tak to pochopim, ale tohle??? Neskutečný smradi sobecký 
.jpeg)
dadka - 23.9.2015 10:03 jj, taky mě to mrzí, ráda sem chodím. Ale asi to visí jen na jedné osobě a ono je hrozně složité, asi nemá čas.
Nějak se nám ty ŠŽ zadrhávají. Už týden ani řádek, anketa Ohřívané jídlo tady visí snad už více jak rok.
.gif)
Bellana: 
A je to veliký rozdíl! U každé návštěvy! Zda je či není doma mužský, který tu dříve nebyl. A hospodaření je taky jaksi složitější. Pán bude taky rád dávat svým potomkům něco na přilepšenou....Teď na tom totiž hlavně on bude finančně daleko lépe. Jeho byt s ebude pronajímat, v jejím budou bydlet. Bude to rozdíl, dva a jeden lidi a ty nedoplatky - ty budou její.
Rezignovat? V žádném případě!
Sestěhováním ale žena spíš ztratí, než získá.
Jde přece taky o odpočinek a pohodlí!
Má skákat kolem mužského?
.JPG){kind=avatar}
rychlonožka: Aneb jednou jsi matka, tak koukej rezignovat na vlastní život a buď v pohotovosti, kdyby náhodou někdo něco potřeboval.
Tak jsi to myslela?
Nevím, proč by se nemohla setkávat s kamarádkou nebo ji pozvat na víkend. V čem se to liší od toho, když má někdo doma manžela. Možná jen v tom, že pro ni je teď nový partner zajímavější než ti, které zná léta. Ale nemusí se jich vzdávat, když nebude chtít. A vnoučata? Pokud si děti nebudou přát, aby se vnoučata stýkala s novým matčiným partnerem, mohou se setkávat v domácnostech dětí. Matka už se kolem svých potomků naskákala dost, teď už jsou dospělí a mohou se naučit, že jejich matka je i člověk, ne jen jejich zázemí.
Já to bohudík nemusím řešit a kdybych náhodou zůstala sama, asi bych si nového partnera nehledala. Nemohu ale s určitostí říci, že bych se tomu nějak zvlášť bránila. Přece jen jsem zvyklá na to, že celý dospělý život žiju v páru. Možná by mi ta blízkost chyběla. (určitě bych ale napsala závěť, ve které bych jedinými dědici určila svoje děti. Sichr je sichr.)
Halko, ztratíte pohodlí, pohodu, soukromí, neustále doma budete mít někoho navíc. Už si beze svědků s vnoučaty nepohrajete, s dětmi nepopovídáte, budete žít v kompromisu. Domlouvat se na programu na neděli, na programu v televizi. Když Vám bude špatně, průjem, zvracení, bolesti zad, bude tu sedět cizí člověk, pardon, ten pán Vám asi cizí není a Vy se před ním budete stydět. On na to bude koukat, poněvadž tam bude napořád. Ty děti to vnímají takto. S nadhledem jiného člověka a dle mého objektivněji. Vy jste citově zainteresovaná a prostě to vidíte jinak. Máte právo na odlišný názor. Stejně tak i vaše děti. Kdyby nedejbože některé z dětí, vnoučat, potřebovalo pomocnou ruku, peníze, na nějaký čas poskytnutí bydlení, Kdyby Vás naopak napadlo vzít si na týden do bytu spolužačku...to vše bude problém. Věřte mi, vím, o čem mluvím. nemyslím, že by to ty děti dělaly z nějakých zištných důvodů - vdávat se patrně nebudete. Mně by tedy byly bližší moje děti než pán, co jsem ho poznala na stáří. Byť by byl sebelepším člověkem a byť by mi s ním bylo sebelíp.
Radit těžko, každý svého štěstí strůjcem. Ovšem na dotaz zda Vám mohou děti mluvit do života, mohou, ovšem pokud jste svéprávná, tak mohou pouze mluvit, třeba v dobrém či zlém, ale rozhodnutí je jen na Vás. A samozřejmě pak ponesete i následky z tohoto rozhodnutí, opět buď dobré či zlé.
Přispěju s pohledem druhé strany. Mamce je 55, když k ní se synem přijedeme, býváme tam na celý víkend. Obvykle má navařeno a má na nás čas. Se synem si pohraje, jdeme na procházku, večer sedneme, dáme vínko. Pohodička, já si tam krásně odpočnu. A teď by do toho měl přijít někdo cizí, kdo mi třeba úplně nesedí. Určitě bych už nejezdila na celý víkend, jen na kratší návštěvu. Asi bych se tam už necítila tak dobře a myslím, že ani mamka by už nepožadovala, abychom tam byli tak dlouho. Takže kdyby tato situace měla nastat, určitě se taky naštvu, urazím, jako děti v příběhu :-). A možná že bych jí taky chvíli nevolala. Ale časem by se to určitě srovnalo. Osobně vím, že do určité doby vyšumím a to, že si někoho našla, bych jí nakonec přála. Takže bych možná doporučila dát si chvíli pohov, nechat děti vycukat, ať si to v těch hlavách srovnají. A užívat si vztahu dokud mám ty krásné růžové brýle :-)
sharon - 21.9.2015 9:06 to určitě. Ono vydržet s některou ženskou taky asi není žádný med. Je to oboustranné a je moc hezké, když se najdou dva, co si sednou.
PEGG: určitě je hezké , můžu potvrdit......hledáme chyby jen na mužích a přitom s některou by málokterý muž vydržel...chyby máme i my.....
carmi - 19.9.2015 14:57 
Ráda slyším, že i soužití s chlapem může být hezké.
Užívej si života. 
carmi:
