Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?
.jpg)
Je mi skoro šedesát let, jsem vdova a mám dvě dospělé děti a tři vnoučata. Sama jsem už skoro deset roků. Tedy byla jsem sama. Před necelým rokem jsem se seznámila s mužem, rozvedeným, plus minus stejně starým, jako já.
Nejdřív jsme spolu jen tak nezávazně chodili na procházky a za kulturou, teď v létě jsme spolu byli na společné dovolené. Je nám spolu dobře, moc si rozumíme.
Problém, který řeším, je přístup mých dětí k mému partnerovi. Už před časem jsem jim ho představila, vlastně ho viděly jen jednou. Setkání bylo takové nijaké, slušné, ale ze strany dětí hodně rezervované. Dcera mi pak několikrát řekla, jestli to myslím vážně a že doufá, že si ho nenastěhuju domů. Syn se moc nevyjadřoval, to spíš snacha cítila potřebu mi sdělit svůj názor, že se jí můj přítel nelíbí, prý jí na něm něco nesedí. Co konkrétně ale specifikovat neuměla. Pravděpodobně si o tom povídají s dcerou, protože obě mluví prakticky totožně.
A teď k věci. S přítelem jsme se dohodli, že se sestěhujeme do jednoho bytu. On má garsonku, já tři plus jedna, takže volba je jasná, budeme u mě. Garsonku zkusíme nějak výhodně pronajmout a bude z toho ještě nějaká koruna na přilepšení.
Řekla jsem to dětem a jejich reakce mne naprosto šokovala. Podle nich jsem se zbláznila, stěhovat si domů v mém věku chlapa, vyhrožují, že ke mně přestanou i s vnoučaty chodit. Jsem z toho opravdu v šoku, přemýšlím, kde jsem udělala ve výchově chybu. Vychovala jsem dva pořádné sobce. Pravda je, že dokud jsem byla sama, fungovala jsem jako „babička na telefon“ a kdykoli jim pohlídala děti. To se v posledním roce samozřejmě změnilo a já myslím, že to je ten hlavní důvod, proč můj přítel dětem vadí.
Jenže snad mám ještě právo na svůj život, nedělám nic špatného. Svůj vztah si míním uhájit, rozhodně se nebudu podřizovat přání svých dětí. Jen mne moc mrzí, že naše vzájemné vztahy takhle dopadly. Momentálně jsou doslova na bodu mrazu. Možná tam hraje roli i to, že se nemohou srovnat s tím, že jsem si našla „náhradu“ za jejich zemřelého otce.
Já teď jen nevím, jak se mám k dětem chovat. Ani dcera, ani syn mi teď sami od sebe nezavolají, to musím já, dokonce odmítli i pozvání na nedělní oběd. Co mám dělat? Jsou to moje děti a taky vnoučata, mám je ráda, ale přece se jim nemůžu vnucovat. Nemáte pro mne nějakou radu?
16.9.2015 Rubrika: | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mají dospělé děti právo mluvit mi do života?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kozoroh 18,Arna a Pegyša - díky
Krasaka- to víš, každá máme jiné životní zkušenosti. Já si svůj vztah užívám, ale chápu, že ty už máš ráda svůj klid.
carmi: 
to Ti z duše přeji,ale za mne nikdy více
Po prvním ovdovění jsem byla s dětmi 23 let sama,tak jsem hodně odvykla, druhý manžel byl svérazný a stále více nemocen,tudíž až po druhém ovdovění jsem přestala být hospodyní a ošetřovatelkou,taxikářkou atd. na plný úvazek a konečně až v důchod.věku jsem svobodná a volná jako pták
Nesnesla bych mít v bytě nikoho,nic NEMUSÍM a všechno MOHU 
ZDE bych rozhodně váhala se sestěhováním se, ovšem pokud má pán kam se vrátit je to jiná věc
Dětem jde možná i o byt, je-li v Halčině vlastnictví - ovšem zatím se neberou ? a vše se dá ošetřit s právníkem - asi jsou děti poněkud sobecké, v tom věku by už mohly maminku chápat - už to nejsou žádní puberťáci 
carmi:
.gif)
carmi: 
carmi - hodne
Překvapuje mě, kolik žen tu říká, že by si v 60 ti letech už nikkoho do bytu nevzaly. Proč probohaby měla být v 60 sama? A je snad svéprávná, aby viděla, koho si do bytu bere. Mně je přes 60 a s přítelem spolu žijeme 5 let. Už si nedovedu představit, že bysme spolu šly na rande jako kdysi a pak jsem šla sama do svého prázdného bytu. A to ho neobskakuju ani se oněj nějak zvlášť nestarám. Navíc skvle vaří. Rádi si zajdem na jedno do hospůdky, rádi a pokud možno i hodně cestujeme. Narozdíl od paní Halky máme tu klikku, že naše děti byly naopak rády, že jsme se našli.
Halce držím palce, ať její děti pochopí, nejen, že smutno je člověku samotnému, ale i to, že láska kvete v každém věku
Haninka: dík
emchira: existuje a je uzamčený, založila ho linda
Dotaz mimo toto téma: jak to dopadlo s Hampejzem? Občas jsem tam pasivně nakoukla,ráda bych i nadále,ale pokud existuje už uzamčený pro původní "jádro", respektuji to.
Anahir:
Byl tu nedávno případ, kdy paní vzala pána k sobě, on pronajímal svůj byt, nic ji nedával, ona platila celý nájem a na jídlo ji dával směšnou sumu. Je to těžké, ale nic takového bych Vám nepřála. Jde hlavně o domluvu a o férovost obou.
Nemyslím si, že hlavní problém je hlídání dětí. Je to prostě cizí element a jestli se jim něco nepozdává, i když neví přesně co, jsou opatrní. Navíc je často vidět, že někdo s novým partnerem špatně dopadl. Těch dobrých konců je asi víc, ale o tom, co je bez problémů se nikde nepíše.
Hlídání vnoučat asi pomine a nemůžeš se divit, já osobně bych nedala malé děti někam, kde je člověk, který se mi nelíbí. Zvaž, jestli ti to nebude vadit,jestli bys je u sebe neměla občas ráda.
To sestěhovávání mi taky nepřipadá jako dobrý nápad. Ale hlavně předem proberte důležité věci. Není to tak dávno, co tu byl článek, že přítel se nastěhoval, pronajímá garsonku a paní z toho nemá ani korunu,naopak ještě doplácí na něj. Takže náklady napůl a výnosy taky.
.gif)
PEGG: přesně...máme dost známých manželských párů a tam to takto funguje....jeden druhýmu je oporou a jeden druhýho musí nechat volně dýchat....zkrátka jak si kdo ustele....to přísloví je pravda....
a jinak každýho věc jak si život zařídí......
.jpeg)
sharon - 16.9.2015 13:43 ano, to je přesně ono. Musí to být oboustranné a pak není co řešit.
mají právo mluvit, taky jako my jsme měli kdysi jako rodiče.
A také můžeme reagovat jako oni... vyslechnout a zařídit se dle svého, nebo to nechat projet ušima, což je to samý.
Protože je asi dost zbytečné někomu něco vysvětlovat, když dokud nezažil sám, tak nepochopí.
Být Vámi, nechám to usadit se.
V nich se zmítá to sobecké, že jste byla pro ně, nedůvěra a strach o Vás (neznají ho), + cizí element v rodině.
Nemusí být jen sobecké, protože do něčeho, co roky nějak jelo vnikl někdo, kdo to mění. Reagujou na něho jako na vir ... , obranou.
A když to vykvaše, nebo i dřív, nějak bych neodolala, že bych dětem nevysvětlila, že vědí houby, co je v životě čeká..
