Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
.jpg)
Připadá mi, že můj přítel nemá z domova zažité základní věci, proto bych se vás chtěla zeptat, zda jsem opravdu sto let za opicemi, jak mi říká. Podle něj zbytečně lpím na naprosto zbytečných rituálech, které jsou už dávno přežité a skoro nikdo je dnes už nedodržuje.
Neshody máme hlavně kvůli společnému jídlu. Zatím jsme bezdětní, oba zaměstnaní, děláme na směny. Takže v týdnu se z práce vracíme každý jindy, on když má odpolední, tak až v půl jedenácté v noci. Protože se tedy v průběhu pracovního týdne moc nevidíme, chtěla bych, abychom si to vynahradili o víkendu, ty máme oba dva volné.
Přítel však mé snažení bojkotuje. Hlavně co se týká společného jídla. Snažím se vždycky v sobotu a v neděli uvařit k obědu něco dobrého, dám si s tím práci a on to vůbec neocení. Nejenom, že si se mnou nikdy nesedne ke stolu, abychom se společně naobědvali, ale kolikrát si to mnou pracně připravené jídlo vezme sám až za dvě hodiny, ani si to nepřihřeje, uvelebí se s tím u počítače a bezmyšlenkovitě to do sebe nahází. A je mu jedno, co to je: svíčková, knedlo vepřo atd.
Strašně mě to mrzí, či spíš přímo štve. Několikrát jsem s ním mluvila, že mi tenhle způsob nepřipadá vhodný a taky že je to vlastně neúcta k mé práci a on mi řekl, že to moc hrotím, u nich doma se prý taky každý najedl tak, jak měl hlad. Doslova to formuloval, že na nějaké předstírané opičky v rámci nedělního oběda není zvědavej.
Minulý víkend jsem se už naštvala a jednoduše jsem nic neuvařila. Sama jsem si namazala chleba a šmitec. V lednici nebylo nakoupeno, jen takové základní věci. V sobotu asi kolem třetí začal přítel brousit kolem sporáku a ptal se, co máme k jídlu, tak jsem mu řekla, že co si vezme. Zůstal koukat, jakože nevěří a šel do lednice, kde zjistil, že si moc nepomůže, byly tam akorát dva plátky šunky, vajíčka a kus sýra. Bylo vidět, že ho to šokovalo, prý „to si mám jako k obědu namazat chleba, nebo co“? Tak jsem mu řekla, že ano a pokud chce něco jiného, musí si skočit nakoupit a uvařit. Že jsem si vzala k srdci jeho slova a taky nebudu dělat nějaké opičky kolem jídla.
Do krámu samozřejmě nešel, vyjedl z lednice co tam bylo. K večeři už nic nezůstalo, což mi nevadilo, udělala jsem si jednu vaječnou omeletu a tím to pro mne skončilo. On pak chodil jako hladovej vlčák a z nouze si namazal chleba hořčicí.
Druhý den, v neděli, jsem mu ráno oznámila, že jsem domluvená s kamarádkou a jdu na celý den pryč. A nechala jsem ho tam s tou prázdnou lednicí. Večer jsem doma našla totálně vytočenýho, otrávenýho chlapa, prý jsem to přehnala, jako ženská bych se snad měla postarat, aby byly doma základní věci a o víkendu uvařeno.
Pohádali jsme se docela dost, ještě teď máme kvůli tomu dusno. Ale já se rozhodla, že neslevím. Řekla jsem mu, že dokud bude on bojkotovat moji práci kolem jídla, tak já prostě vařit nebudu. A jestli to chce nějak napravit, tak následující měsíc je to na něm: nákupy i víkendové vaření. Že je zrovna tak dospělý jako já, aby se o to dokázal postarat.
Přiznám se, že příjemně mi není, ale doufám, že snad půjde trochu do sebe. A taky přemýšlím, jak to chodí v jiných domácnostech, hlavně co se týká toho společného víkendového jídla. Jíte jako rodina společně, pokud jste všichni doma, nebo jsem opravdu sto let za opicemi a vyžaduju po něm něco, co už je dávno přežité?
18.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nedělní rodinný oběd. Přežitek?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No, já teda vařím - i jindy, než o víkendu, pokud mám čas. Dělám to, protože mne to baví a odpočinu si u toho. I my jsme sami dva a o víkendu obvykle rituálně nestolujeme, protože si přispíme a tak jíme, kdy máme hlad. Ale - můj muž vždycky poděkuje, pohovoří, jak báječně jsem uvařila. A pokud se mi nechce vařit, tak si vezme, co máme a hotovo, Prostě oznámím "dneska nevařím", on mi odpoví "a proč bys, proboha musela vařit" a tím to hasne. Společné chvíle si užíváme jinak.
.jpeg)
Teda, nebudu řešit jestli nedělní oběd ano nebo ne. Ale co mě zaráží, že dva mladí lidé sedí celý víkend doma, ty u plotny a on u počítače.
Což takhle společně vyrazit na výlet, někde si dát nějaké jídlo cestou? Ale když jsou opičky kolem jídla zbytečné, děláš dobře. Jeho názor, že jídlo je věc ženy, je na přes hubu. Tak vytrvej nebo si najdi jiného, není jediný na světě
Osobně bych tuhle zažitou tradici taky zrušila.(a já už to nedělám) Ženská je celé dopoledne u plotny, vaří složitá jídla, pere, uklízí a pán domu dřepí na prdeli a když ona si postěžuje, že je u tahaná, tak on se diví z čeho asi
vždyť je celý den doma a to že si nesedne, je její blbost
.gif)
Verera: 
...............chytré neznám ....
Zajímalo by mě, co pán dělá v době, kdy Michaela tráví dopoledne vařením.
My býváme dost často o víkendu pryč, pak je to improvizace, chleba někde v lese apod, ale pokud jsme doma, tak já vařím a manžel vykonává nějakou jinou činnost pro blaho domácnosti. V takovém případě mi připadá správné, že žena vaří a muž vysává (nebo naopak, pokud se dohodnou).
Z popisu situace mi ale připadá, že pán dřepí u počítače a když je jídlo, jen si ho k tomu přinese a pokračuje. Nahází to do sebe , aniž by viděl, co to jí, to an není moc zdravé. Pokud doma pracuje, tak by si snad mohl udělat pauzu, pokud dělá něco jiného, je to bezohlednost. Mohl by aspoň trochu ocenit tvoje úsilí tím, že ho bude považovat za důležitější než civění na monitor.
Určitě není nutné direktivně stanovit čas oběda. A ani se vázat na to, jak kdo jí během týdne, protože o víkendu zase vstává většinou později.
U nás se zeptám všech, na kdy zhruba chtějí oběd, stanovím čas a jíme společně (snídaně a večeře většinou ne, ale aspoň ten víkendový oběd dodržujeme, je to pro všechny příjemný čas). Kdo má hlad dřív, vezme si svačinu.
Manžel je nadšený z každého jídla a upřímně ho pochválí. Děti se učí příkladem, takže dělají totéž, pokud jim chutná, pokud ne, taktně naznačí 
Pokud budeš mít s tímto pánem děti, budou přebírat jeho vzor, protože to pro ně bude pohodlnější a budeš se moct rozčilovat sebevíc.
To řešení se mi jako šoková terapie líbí, to, že si pán nebyl schopen pořídit v neděli něco k jídlu je dost na pováženou. Nebo byl, jen byl naštvaný? Já teda když nejsem doma tak nevařím a rodina se postará. I 15letý syn uvaří pro sebe a sestru aspoň těstoviny.
sharon: blbé rohlíky
Mirrka: co jsou " blbé rožky " ???
Mirrka: promiň ale tak nějak mi přijde že nejsi schopna pochopit podstatu věci......tady nikdo nepíše že společný čas trávíme JEN u jídla.....
.jpg)
Monik: ono ten problém u Michaely a jej priateľa asi nebude len v spoločných obedoch ale celkovom prístupe k spoločnému životu.
Zas na druhú stranu to beriem tak, že hladný chlap bez vidiny jedla povie aj veci ktoré by radšej nepovedal ale jeho reakcia že si nedojde ani po blbé rožky a šunku je 
evropka: 
.gif)
punh: caira: 
Mirrka: No jasne, vy to tak mate a vam to vyhovuje. Jinak predpokladam, ze jste oba sobestacni v dobe nepritomnosti toho druheho.
Misa ovsem nepsala, ze by meli prace takhle rozdelene.
Naopak mam pocit, ze jeji pritel se asi moc doma nepretrhne, kdyz se o sebe ani neumi postarat v dobe jeji nepritomnosti co se tyka zakladnich potreb, jakoje uspokojeni hladu 
caira: keď je to pre teba/Vás dôležité byť spolu aj pri ohriatom guláši tak ok, my spoločne strávený čas nespájame jedlom tak mi to nepríde dôležité, čas spolu trávime vždy keď sme doma, máme síce veľký dom ale vždy sa zídeme v jednej izbe 
Ale možno sú rodiny kde trávia spoločne čas len pri tom jedle tak si na to potrpia aby mali aspoň to, inak v tom nevidím veľký význam.
Ono taky je to i o te ochote ten cas stravit spolu.
Muj muz kdyz treba jde jist obed z jakehokoli duvodu o dve hodiny pozdeji nez ja s detma, tak si normalne sedne ke stolu a ja si treba dam kafe nebo neco maleho a sednu si s nim a povidame si.
Oba to bereme jako prijemne stravene spolecne chvile.
Tim, ze si Misin pritel nanda jidlo a odvali se s nim k pocitaci, jim oboum moc prostoru ke spolecne stravenym chvilim u jidla nedava
Z toho mi vyplyva, ze asi o to ani moc nestoji a proto jsem rano psala, ze mi ten jejich model pripada smutny.
Nehlede na to, ze pokud budou mit deti a ty odkoukaji model "vezmu si obed a odnesu si ho kam je mi libo kdekoli v byte", tak se z toho pak Misa zblazni kvuli uklidu, az bude mit vsude napatlany zbytky jidel.
.gif)
Monik: caira: máme to stejně
.jpg)
chtělo by to na páníčka takovou "kočičku"co vařila včera v prostřeno
