Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Problémy s rodiči tchán tchyně

Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Spolu s přítelem, který je téměř o 6 let starší, končíme vysokou školu. Postupně se objevují možnosti zaměstnání a s tím spojená touha po společném bydlení. Příteli už bude 30 let, je proto pochopitelné, že by se rád konečně postavil na vlastní nohy, a já už si plánuji odstěhování od mých rodičů velmi, velmi dlouho, v podstatě od doby dospívání, kdy jsem si s nimi přestala rozumět.

Problém ovšem je, kde bydlet? Nejjednodušším řešením by byl pronájem bytu ve městě, kde budeme pracovat. Otázkou však je, zdali není zbytečné utrácet tisíce za byt, který v podstatě nevlastníme. Našetříme tak dvakrát méně peněz, než kdybychom pronájem platit nemuseli, a vydělali bychom si tak dříve na vlastní bydlení. Už nám přijde výhodnější splácet hypotéku.

Je tu možnost zůstat pár let u jeho rodičů v baráku, kde má přítel volné celé horní patro, a jakmile si něco vyděláme, jít do hypotéky a postavit si něco vlastního. Nápad výhodný, ale za prvé, přítel by se stále nepostavil na vlastní nohy, a za druhé si popravdě hlavně já neumím představit soužití s jeho rodiči. Jistě, jeho rodiče jsou docela „kliďasové“, milí, přátelští. Jsou úplný opak mých rodičů, se kterými se opravdu nedá vyjít, a bydlení u nás nereálné (bydlíme v bytě 3+1 a ještě mám sestru).

Jeho máma je ale tak strašně starostlivá, že by to až škodilo. Neumím si představit, že by mě nechala něco dělat. Přitom já nechci přijít do jejich rodiny jako další dítě, o které se musejí starat. I když jsem u nich pár dní, vyváří nám a nic nás nenechá dělat. A když už, tak s maximální kontrolou. Třeba vaření je pro mě opravdovým koníčkem, neumím si proto představit, že bych příteli nebo i jeho rodičům nemohla nic sama uvařit. Vždy nade mnou jeho máma stojí a „nutí“ mě vařit, jak je zvyklá ona, přitom já mám návyky z domu jiné. Třeba by se s ní dalo nějak domluvit, ale nechci se jí dotknout. Je na mě moc hodná a určitě si neuvědomuje, jak přehnané starosti má. Jak by to potom bylo s praním našeho prádla, uklízením a žehlením? Kolik let bychom museli bydlet u jeho rodičů, než bychom si našetřili dost peněz? Nechtěl by přítel zůstat po letech z pohodlnosti natrvalo? A to ani nemluvím o tom, když by přišlo první dítě. Bojím se, že naše vztahy by se mohly postupem let, které bychom společně strávili u nich v domě, zhoršit.

Další možností je opravení a zvelebení domu, který patří jeho otci. Je to rozsáhlá usedlost, dřívější statek, kde by se dalo bydlet skutečně krásně. Je tam velká zahrada, možnost vybudování minimálně 20 pokojů v patře… Tuto možnost vidím jako nejlepší ze všeho, ale trápí mě určité obavy. V prvé řadě se bojím, že jeho rodiče u nás budou prakticky denně „na návštěvě“, protože jsou celkem dost zvyklí jezdit tam něco kutit a opravovat. Především tedy jeho otec, který v místě vyrostl (ten tam jezdí téměř denně). Dům je od města, kde přítel s rodiči bydlí, vzdálen přibližně 16 km. A to ani nemluvím o tom, když bychom si po letech pořídili dítě. Přítelovi rodiče se na vnouče přímo třesou a lehce se bojím, že jej budou rozmazlovat. Problémem by také bylo dojíždění do zaměstnání, později dětí do školy.

A v neposlední řadě mě trápí majetkové rozdělení. Je pochopitelné, že dům patří jeho rodičům, a tudíž jediným dědicem je můj přítel. Mám obavy, že kdyby se nedej bože něco stalo, nebo bychom se po letech rozváděli, nic by mi nepatřilo. Určitě někdo tuto starost pochopí, nebo se s tímto problémem někdy v životě setkal. Nechci léta investovat peníze do společného bydlení, když bych věděla, že jej vlastní pouze můj manžel. Určitě bychom se s přítelem nějak dohodli, ještě jsme okolnosti tohoto bydlení neprobírali do detailů, ale zase si nechci připadat jako mrcha prahnoucí po penězích.

Poslední možnost, která je ovšem dost nereálná, je postavení si vlastního domku u Prahy. Museli bychom si vzít hypotéku a dostali bychom určitě nějaké peníze od obou rodičů, které bychom jim třeba jednou i splatili. Ale bylo by to NAŠE bydlení, ne jenom JEHO. Navíc daleko od obou rodičů, protože obě rodiny bydlí na Vysočině. Asi působím nepřátelsky, ale opravdu netoužím vidět se s mými nebo jeho rodiči každý týden. Chci si žít vlastní život a ne být na někom závislá a nechat si od někoho neustále radit.

Nedávno mě napadlo, že kdyby přítelův otec prodal usedlost (někdo mu už dokonce za celou plochu nabízel 10 milionů, ale jemu to asi přišlo málo), měli bychom peníze na vlastní domeček hravě. Ale člověk jistě musí brát ohled na vzpomínky a dětství, které v domě prožil, a tudíž chápu, že se mu jej nechce prodat. Určitě bychom se zachovali stejně.

Je těžké se rozhodnout, jestli bydlet u jeho rodičů a riskovat zhoršení rodinných vztahů nebo dokonce rozchod s přítelem, nebo zda zvelebit dům po jeho otci. Nejradši bych vlastní barák, ale holt je to dost finančně náročné. Opravdu nevím, čemu svolit. Přítel to zatím moc neřeší, spíš nechává rozhodnutí na mě, ale ještě se o tom musíme pobavit. Když se rozhodneme předělat dům po jeho otci, už to nepůjde změnit, protože do něho padne určitě také spousta peněz přítelových rodičů.

Jak byste se zachovali vy na mém místě? Báli byste se také toho, čeho se bojím já, nebo to jsou jen hloupé myšlenky? Přikláněli byste se spíš k bydlení blízko rodiny, nebo co nejdál od ní? Obávali byste se, že až budou vnoučata, že bych tchýni a tchána musela denně trpět doma? Děkuji za všechny rady a poznatky.

 

Natálie


5.5.2009   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 109   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Bydlení co nejdál od rodičů - anebo ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
kareta
kareta - 5.5.2009 12:36

Salík: špatně je, že si myslí, že z prodaných peněz ze statku koupí SPOLEČNÝ něcosmajlik - 68smajlik - 76 To je přece dar rodičů a navíc by to byly pak JEHO peníze. Nelíbí se mi to. Měli by vypadnout do ciziny, jak tu zmínila chytrájakrádio, akorát on už je ve 30ti docela starejsmajlik - 42.

 
Dandenka
Dandenka - 5.5.2009 12:35

chytrájakrádio: smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47bejt mi pětadvacet, udělám to přesně tak. My ty možnosti neměli..

 
Salik
Salik - 5.5.2009 12:34

..tedy, správná mi připadá ta úvaha o prodeji, ne o rekonstrukci..

Když nemají ani na nový domek, tak na opravu takového panství nebudou mít teprv..

 
Salik
Salik - 5.5.2009 12:31

kareta: No, holky, nevím, co je špatně...píše, že přítel je jedináček, takže jednou to jeho bude....ta úvaha mi přijde logická a jako jedna z možností naprosto v pohodě..

Ale taky si myslím, že by měli nejdřív nějakou dobu bydlet sami v podnájmu a vyzkoušet si pár krizoveček...pro dlouhodoý vztah nic lepšího neexistuje..

 
kareta
kareta - 5.5.2009 12:25

rampepurda: ta nedělá ani práva, ani ekonomii, tipuju DAMUsmajlik - 42

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 5.5.2009 12:13

rampepurda: to mě taky pobavilo smajlik - 34

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 5.5.2009 12:12

Viv :o): navíc natálii je dle mých výpočtů ani ne pětadvacet... já být na jejím míště, tak dodělám školu, seberu přítele a frrr do světa :) a nebo seberu přítele, frr s ním do pronájmu a začnu dělat kariéru smajlik - 21 ale posadit se na zadek a rozmýšlet každej pididetail typu coby-kdyby, to mi přijde kapku ujetý smajlik - 68

 
rampepurda
rampepurda - 5.5.2009 12:12

"kdyby přítelův otec prodal usedlost ..., měli bychom peníze na vlastní domeček hravě" - úžasná smyčka v myšlení :-))) Bravo, mladá dámo.

 
Viv :o)
Viv :o) - 5.5.2009 12:08

Ja ted ziju s tchanovcema v jedne domacnosti a klape to. Jde jen o pravidla a vzajemny respekt, toleranci a vstricnost. U nas to vztahy v rodine posililo. Asi mam stesti. Taky jsem pred tim z toho mela obavy, bylo to zbytecne. Lepsi je resit veci az nastanou...

 
Salik
Salik - 5.5.2009 12:07

Almega: Na hlídání se dá vždy najmout posila, když nejsou po ruce ochotné babičky, zas tak MOC důležité mi to nepřipadá..

 
Almega
Almega - 5.5.2009 12:00

Já bych to zkusila u jeho rodičů v baráku.Dohodla bych se,co a jak.Vyzkoušíte,jaký to je žít pohromadě a kdyby něco jó nešlo,tak můžete zase jít jinam.Vidím jako výhodu,využít služeb ochotné tchýně:klíďo bych si nechala uvařit od ní,ale třeba jen 2x za týden,v budoucnu hlídání dětí je naopak obrovská pomoc(což nejvíc ocení ten,komu neměl kdo pohlídat...).Změna je život a naopak.Plány jsou jen vzdušné zámky....nebrat moc vážně.

 
sevenofnine
sevenofnine - 5.5.2009 11:57

týýý brďo, ani jeden nemá práci a řeší hned dítě, ani jeden nemají žádné úspory ani zkušenosti, na skorotchýni nasazuje už teď a její rodina podle ní stojí za houby. Doporučuji bydlet v polorozpadlém statku a hned si pořiďte mimi. On ten přítel asi bude taky super pracant, když ve 30. teprve končí školu a ona plánuje vypadnout z domu už velmi dlouho, ale nic pro to neudělala, spousta lidí studuje a bydlí na kolejích nebo podnájmu, chodí na brigády a nevysí rodičům na krku, když jsou tak děsní, ale bydlet zadarmo a nechat se vydržovat na škole to děsní nebyli. No každopádně hodně štěstí.

 
Danie
Danie - 5.5.2009 11:51

Stanik: já to myslela stejněsmajlik - 58, a řekla bych, že si uvědomuje co může nastat a má oprávněné obavy. Neposmívám se ani náhodou, vím jak je někdy bolestná vlastní zkušenost. Svůj názor na věc jsem jí napsala.

 
Viv :o)
Viv :o) - 5.5.2009 11:51

chytrájakrádio: taky mi prijde, de se v tom moc vrta... Resi problemy, ktere nevi, jestli vubec nastanou (bydleni a vztahy s rodici napr). Z me osobni zkusenosti-problemy se vetsinou ukazou tam kde to cekam nejmin, zivot je mrcha smajlik - 63

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 5.5.2009 11:43

Proboha co řešíš? smajlik - 6 Takovej elaborát a pointa žádná, promiň... Normálně si spolu pronajměte byt, zkuste si, jestli spolu vůbec umíte žít a pak se uvidí. Takhle to dělá spousta párů. Pronájem není nic hroznýho přece. A hypotéka taky žádná jistota není - ztratíte práci a už se vezete. Každopádně jde o prkotinu - řešíš opravdu nesmysly.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-104
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77194.
    Archiv anket.