Babička odmítá svou druhou vnučku
.jpg)
Právě mám rozepři se svou tchyní. Máme dvě dcery, mladší se narodila před rokem, starší je 5 let. Zatímco svou starší vnučku babička miluje nade vše, mladší úplně přehlíží. Tvrdí, že třetím vnoučetem jsme jí udělali čáru přes rozpočet. Od svého druhého syna totiž ještě má desetiletého vnuka.
Už když jsme jí oznámili mé druhé těhotenství, přijala to velmi vlažně, vlastně spíš chladně. „Hm, jak myslíte, do dnešní doby dvě děti, to já bych si netroufla,“ byla její první slova. Po narození Kačenky sice projevila takovou tu povinnou radost, hlavně že je prý holka zdravá, a tím její vřelý zájem o vnučku skončil.
Když přijdeme k ní nebo ona k nám (je rozvedená, žije sama), pokaždé se hodně věnuje pouze té starší. Malou jen letmo pohladí, aby se neřeklo. Sama od sebe si ji nikdy ani nepochovala. To já jsem se občas snažila napomoci tomu, aby si k ní vytvořila vztah, a poprosila jsem ji například, zda by Kačku nemohla chvilku vzít do náruče, než něco dodělám. Sice tak učinila, ale po celou dobu stejně mluvila jen na starší Lucku.
Je mi to velmi nepříjemné. Vím, že Kačenka je ještě malá a rozum z toho nemá, ale to se začne brzy měnit. Začne víc vnímat, a rozdíly, které mezi nimi babička dělá, ponese určitě velmi těžce.
Říkala jsem to manželovi, jenomže on je v těchhle věcech nějak bezradný. Řekl mi, že přece nemůže poručit své matce, aby měla ráda naše dítě. Jestli prý to necítí sama, nikdo ji k tomu nepřinutí.
Když jsem si o tom promluvila s ní, bylo mi hořko ještě týden poté. Doslova mi řekla, že dvě vnoučata jí stačí, krásně to vyšlo i v tom směru, že se jako první narodil vnuk a druhá v pořadí vnučka. Po dalším dítěti do rodiny už netoužila. Jako by se celý svět točil jen kolem ní! Chápete to? Zeptala jsem se, jak by jí bylo, kdyby její tchyně odmítala jejího mladšího syna. Na to mi odpověděla, co by s tím prý asi mohla dělat.
Je mi z toho všelijak. Od našeho rozhovoru se situace ještě zhoršila. Je schopná zavolat manželovi, ať přijde v neděli s Lucinkou na oběd, ale já s Kačkou ať nechodíme, že malá jí to tam vždycky všechno ocumlá a udělá binec.
Nevím, co mám dělat. Když jí zakážu stýkat se s oběma dcerami, ublížím tím Lucce, která babičku miluje. Bojím se chvíle, kdy si naše mladší dcerka začne babiččinu nelásku uvědomovat.
Dovedete si představit, že byste se takhle chovali k vlastním vnoučatům? Co znám babičky ve svém okolí, mezi kamarádkami, tak jsou všechny šťastné, že mají vnoučátka, a ani ve snu by je nenapadlo dělat mezi nimi rozdíly. Jenom ta naše je po téhle stránce nějaká divná.
10.10.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička odmítá svou druhou vnučku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kozoroh18: jo něčím dostane, jako vnouček (2 roky) mně, tuhle nechtěl jít večer spát, tak povídám, v¨"venku je ma a co se dělá, když je tma" a on na to "rozsvítí se" a bylo by škoda o tohle přijít, momentálně mám to štěstí, že ho tu mám vždy jednou za 14 dní na celý týden
Vikina - 10.10.2013 11:34
mám také malý stůl a již delší dobu nad tím přemýšlím, když se párkrát do roka sejdem a přijdou i partneři tak se nevejdem
bereš to za správný konec, pokud mají místo u stolu určitě se cítí vítenější.
Cadence - tak to byl frajer
Já jsem zatím babička čekatelka. Doufám pokud jednou budu mít štěstí a bylo by kolem několik vnoučat, že lásku pokud bude zájem, budu rozdávat spravedlivě.
Sandro, možná to je tím, že ty dvě první vnoučata jsou věkem blíž, jsou již větší a povídá si s nina.
Snad přijde chvíle a malá ji něčím dostane.
Také by se mě nelíbilo sedět doma a muž by šel s oblíbenou na návštěvu. Chtěla bych aby šly obě, jinak by mohl jít manžel sám. Pokud by babička chtěla vidět vnučku tak u nás a byly by tam obě. Ono se to všek radí.
Děti rychle vycítí zda je má nebo nemá někdo rád a neučí se z toho těžit.
Nemohu si nějak stěžovat, ale když dováděly moje starší na zahradě a přišel brácha s holkou a klukem tak děda napomínal většinou ty moje domácí a to bylo i později když chodila segra s dětma. Já jsem se snažila jim nehubovat a když se řešilo, že někoho plácly tak jsem to neřešila, věděla jsem, že se asi takto bránily a stejně byli všichni po chvilce zase za dobře. Jen moje mrzelo, že se děda do nich míchá a zastává se stále těch co jsou na návštěvě.
.jpg)
Plánuju být babičkou formátu Marie Rosůlkové z "Takové normální rodinky" 
Druhé dítě jsme čekali po 10 letech a moc jsme se těšili.Když jsem to tchýni oznámila,řekla mi na to,, Bude to pro mě ho...už mám 2 vnoučata".Tehdy se velmi krásně zachovala 10 letá dcera,která prohlásila,že se na bráchu těšíme že ho chceme.Tchýně se naštvala a odešla.Já se psychicky složila a málem potratila.Muž byl v té době pracovně mimo a po návratu mu to dcera požalovala.Zachoval se moc krásně.Při další návštěvě tchýni řekl,že pokud jeho dítě je pro ni ho...,ať k nám už nikdy nechodí a vyprovodil ji na chodbu.
protože jsem sama pro děti babičky neměla, už se těším na vlastní vnoučata, dokonce přebudovávm kuchyň už s výhledem, že když mám tři děti, musí se mi ke stolu vejít nejméně 6 vnoučat kluk je ještě mladej, ale ty moje potvory furt nic a to jsem jim řekla, že je mi fuk, i když si mladé pořídí za svobodna
orinka: Myslím, že tak nějak to řekl už pan Horníček, ale jistá autorstvím si nejsem.
"Moudrost přichází spolu se stářím. Bohužel, někdy stáří přichází samo...".
.jpg)
orinka: do kamene tesat 
loupák: Možná Tě smíří s poměry v rodině to, že manžel svojí matku zas až tak nemiluje, jako se jí spíš bojí...
řekla bych to tak: někteří lidé rozumu moc nepobrali, ba - dá se říct - jsou docela blbí. Řízením osudu se i takoví stanou tchánem nebo tchyní, ale to jim na rozumu nepřidá.
tak já můžu být vděčná za svou matku, která ke svým deseti vnoučatům přibrala i tři manželovy děti, to samý byla naopak tchýně a těch vnoučat měla mnohem víc, já sama jsem babičkou tří vnoučat a moc mně mrzí, že manželovy děti sem s nima moc nejezdí, tak si užívám aspoň vnoučka od svý dcery a můj manžel ač to není vnouče od jeho dětí je stoprocentní dědeček, postoj vaší tchýně absolutně nechápu, zvláště, když s těma malýma dětma je tolik radosti, čím jsou vnoučata starší, tím míň k těm babičkám tíhnou
.gif)
Monik: 
kdo nezažije nepochopí Moni...pokecáme ve vlaku
Bellana: já se nedivim,vím,že takový lidi existujou co dělají rozdíly,jen to nechápu-toť vše
Linda: asi tak...kdo si to sám neprožije-nemůže to pochopit...přece se kvůli tchánovcům a manželovo opičí lásce k nim,nerozvedu,tu radost bych jim neudělala...náš vztah to samozřejmě poznamenalo,ale zase to neni na tolik neúnosný,aby jsme se kvůli tomu rozešli
...naštěstí už jsme se domluvili na nějakým kompromisu pro mě i pro něj přijatelným,takže je to snesitelnější
Monik: ja loupaka chapu, mam to doma obdobne.... kdyz se ja plazim po 4 tak manzel tvrdi ze to bud prehanim a nebo to zvladnu (a je sumak jestli jsem nemocna a nebo jenom na dne), ovsem kdyz si tchyne zapichne trisku ta kje ochoten odvezt ji na pohotovost a nebo svagrovka zlomi nohu tak ji jezdil 3x v tydnu navstevovat. A cokoliv reknu skonci hadkou na entou, takze bud se rozvedu k vuli jeho rodine (jiny duvod fakt nemam) a nebo jsem slepa hlucha, ale jezdi k nim sam.
A to po ní chce někdo, aby tu třetí vnučku živila nebo co? Nevypadá to ani, že by bylo z její strany potřebné hlídání, tak vůbec nechápu, jak si dovolí kecat do počtu dětí.
Rozuměla bych, kdyby řekla, že nemá vztah k malému miminu, každý to neumí a časem se z dětí vyklube tvor, se kterým už lze ledacos podnikat, ale odmítat takhle očividně jedno dítě jen proto, že se narodilo druhé?
Na starší dceru to může mít různý vliv. Může to podpořit její snahu sestru chránit a dělit se, ale pokud bude žárlit, bude schopna to té mladší vmést. Asi dost záleží, jak na jejich vztahu budou pracovat rodiče.
Dala bych babičce jasně najevo, že milovat dceru nemusí, myslet si může co chce, ale pokud se k nim nedokáže chovat aspoň přibližně stejně, nebude je vídat. A od manžela to možná bude ještě účinnější.
Stejně nechápu, jak je někdo schopen přinést jednomu dítěti čokoládu a duhému nic nedat 
