Manžel žárlí na vlastní dítě, jsem z toho v šoku
Neumím si vysvětlit chování mého manžela, který se po narození našeho syna začal chovat jako by byl sám ještě dítě. Slyšela jsem, že někteří muži zpočátku na své děti žárlí, ale myslela jsem si, že je to myšleno spíš obrazně. Nikdy by mne nenapadlo, že by dospělý chlap byl něčeho takového schopen.
Teď vidím, že je to opravdu možné a jsem z manželova chování docela zaskočená. Na syna jsme se oba moc těšili, když se před půl rokem narodil, byl to po nás nejkrásnější vánoční dárek. Manžel byl u porodu a k tomu se váže mé první překvapení nad jeho chováním. Na sále všechno probíhalo normálně, i se snažil mi být oporou, utíral mi čelo, masíroval záda atd., ale o pár dní později, když rodině líčil narození našeho dítěte, měla jsem dojem, že tím nejhlavnějším byl on sám. Celé se to neslo v duchu, jak on trpěl, když viděl, jak trpím já, co prožíval, co cítil. Já jsem byla až druhá v pořadí. Naše dítě prostě porodil on, řekla bych. Tehdy jsem to vzala s humorem.
Jenže pak to pokračovalo a pokračuje dodnes. Syn do tří měsíců trpěl kolikami, skoro jsem se s ním nevyspala, do toho kojení každou druhou hodinu. Byla jsem unavená, možná i podrážděná. Bohužel, manžel mi to nijak neulehčil. Patrně dospěl k názoru, že jeho úloha jako otce byla naplněna zplozením potomka a jeho následným odrozením, které patřičně protrpěl a péči o novorozence nechal zcela na mně. Bohužel, nejenom o dítě, ale i o celou domácnost. Jak řekl, jiné matky to taky musejí zvládat.
Kvůli tomuto jeho sveřepému přístupu, který se mi nepodařilo mu vymluvit, jsem se proměnila ve štvance. Teď už je to tedy trochu lepší, malý už se umí zabavit a nepláče celé dny a noci jako dřív, ale i tak toho bylo a je na mne dost. Vrcholem všeho však je manželovo chování v tom osobním vztahu ke mně. Uvědomila jsem si, že na svého syna žárlí a je to pro mne šok.
Vyžaduje mou stoprocentní pozornost, když přijde z práce, chce, abych se mu plně věnovala a poslouchala, co mi vypráví, což já bych samozřejmě ráda, ale když je potřeba nakrmit dítě, nebo začne plakat, tak musí jít všechno ostatní stranou. Na manželovi vidím, jak je mu to doslova proti srsti, nikdy ho nepochová on sám od sebe, ještě mne od toho zrazuje, prý mu neuškodí, když si trochu popláče a měla bych ho už takhle od mala učit, že nemůže být vždycky hned po jeho. No, nevím, jak se dá půlročnímu dítěti vysvětlit, ať ten hlad ještě chvíli vydrží, jen co si tatínek s maminkou dopijou kafíčko.
Tohle co jsem napsala je jen jeden příklad z mnoha. Je toho víc. Když třeba přijdeme na návštěvu k jeho rodičům, tak ti jsou samozřejmě z malého celí pryč a věnují se mu. Manžel jim už několikrát ublíženě řekl, že on je snad vzduch, že do té doby, co se jim narodil vnuk, tak pro ně on jako syn, přestal existovat. Přitom to tak není, bavíme se společně všichni normálně. Jemu prostě vadí, že není středem vesmíru, nebo co.
Nevím, odkud to má, ani když propátrám vzpomínky z minula, nenalézám tam žádné sklony k sebestřednosti. To se projevilo až s narozením našeho dítěte. Není ani jedináček, má dva sourozence.
Co s ním? Trvá to už půl roku. Já se přece nemůžu rozkrájet, momentálně jsem prostě víc máma, než manželka, to by přece měl jako dospělý chlap pochopit. Přitom si nemyslím, že bych ho nějak zanedbávala, ty první čtyři měsíce tedy možná ano, byla jsem opravdu hodně unavená, ale teď už je to z mé strany lepší. Ale on se chová jako malé rozmazlené děcko. Jako by se mu nenarodil syn, ale mladší sourozenec. Jak bych na něj měla působit, aby se v něm probudily normální otcovské pudy? On je snad vůbec nemá.
19.6.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel žárlí na vlastní dítě, jsem z toho v šoku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: "Mimo jiné se kvalita partnerství pozná i podle toho, jestli oba jsou schopni se domluvit na společných cílech a jednat v souladu s touto dohodou." - ano, podle toho se právě pozná, že ten vztah je pro ně důležitý a že na něm nějakým způsobem pracují. Vztah není totéž, co péče. A narozdíl od péče musí být vzájemný.
Ti dva z článku to evidentně těžce nezvládli. Paní dává před partnerem i před sebou přednost dítěti, pán dává před partnerkou i před dítětem přednost sám sobě. Nemají se kde potkat.
.JPG){kind=avatar}
My jsme děti chtěli oba. Já byla to trdlo, co všechno stíhalo, dokud jsme měli jen jedno. Jednou u nás byla maminka, synovi rostly zoubky, byl uplakaný, chtěl se chovat a musela to být máma. Manžel si byl večer zaběhat, přišel asi hodinu po večeři a já neměla chuť mu jít večeři chystat. Tak si mamince postěžoval, že mu ani jídlo nenachystám. To neměl dělat. Maminka mu řekla dost jedovatě, že před hodinou bylo nachystáno, teď že se má o sebe postarat sám. To mi otevřelo oči. Od té doby už manžel dostal na stůl večeři jen tehdy, když jsem ji zrovna chystala sobě nebo v době, na které jsme se předem domluvili. Pak si postěžoval jedné kolegyni, ale ta ho vyhubovala tak, že už se víckrát neopovážil stěžovat si, že potřeby miminka jsou pro mě důležitější než jeho potřeba být opečovávaný. Možná proto pochopil, že vztah musí být oboustranně výhodný, že nemůže očekávat, že se celý život budu točit kolem něho a já se rozpustím v manželství. Jsme spolu, ale můžeme žít každý zvlášť. Spolu jsme proto, že spolu chceme být. Ne proto, že nikdo neumí takovou svíčkovou a nikdo tak neaportuje papuče.
Stanik: V mnohém máš pravdu, přesto ... Dítě se nepůjčuje, dítě je obou rodičů a oba k němu mají práva a povinnosti. Muži rádi berou v úvahu jen ta práva, na povinnosti zapomínají. Vždycky mě vytáčí, když muž řekne, že někam nemůže, protože musí HLÍDAT svoje dítě. Vlastní dítě se nehlídá, to se vychovává, s tím si člověk hraje, tomu se věnuje. Hlídají se cizí děti.
Kassy: Tak trochu s tebou nesouhlasím. Pro mě je vztah rodič-dítě důležitější než ten partnerský. Tedy v době, kdy seč o sebe děti nedokáží samy postarat. Mimo jiné se kvalita partnerství pozná i podle toho, jestli oba jsou schopni se domluvit na společných cílech a jednat v souladu s touto dohodou. Muž z članku je někdo, koho lze mít místo dítěte, ale jako partner je nezralý. Jak by se asi choval, kdyby neměli dítě, ale Martina onemocněla a potřebovala by hodně péče? Něco mi říká, že by ji opustil, protože by nemohla kolem něho skákat.
.jpg)
taky souhlasím s tím co napsala Stanik ve 14.45 (děti mam dvě 
)
Já bych řekla, že tady bude problém oboustraný. Řeknu to obecně: Žena zapomene, že je taky partnerka a začne být převážně matka a muž má dojem, že žena by měla být jak matka, tak partnerka, ovšem ne současně, ale měla by ty role střídat podle toho, komu se zrovna věnuje nebo má věnovat. Dohromady to tvoří výbušnou směs.
Nutno si uvědomit, že když se dva rozhodnou mít spolu dítě, tak jsou partneři a zároveň rodiče - a obě tyto role mají 24 hodin denně a musí je skloubit, nikoli střídat nebo jednu vytlačit.
A souhlasím s tím, že na prvním místě by měl být partner/partnerka, ale to neznamená, že musí dostat první najíst, první pozornost ani že jeho potřeby musí být uspokojeny přednostně. To znamená, že VZTAH mezi partnery navzájem má být důležitější a mít větší důležitost než vztah rodič-dítě.
Stanik: 14.45: do kamene tesat 
Stanik: Ono taky záleží co si kdo pod kterým pojmem představuje.
Pokud chlap přijde domů, vidí utahanou ženu, která krmí dítě, co prořvalo celý den, takže není večeře, tak si může jít něco udělat,pak vzít dítě do kočáru, aby měla žena trochu času pro sebe, tj. on je v tu chvíli na posledním místě, nikdo se o něj nestará. Co je na tom špatného. Rozumná žena to ocení a když se jindy zadaří a dítě spí, uvaří mu oblíbené jídlo,udělá si na něj čas.
Ale chlap je dobrovolně na posledním místě, nedere se do popředí protože v tu chvíli to situace vyžaduje.
No taky může začít brblat že je unavený, žena se o něj nestará a když byla celý den s děckem, tak ho může odložit a něco mu uvařit. Tím se sice možná dostane na nějaké přednější místo, ale atmosféře v rodině to neprospěje a z dlouhodobého hlediska se ženě akorát znechutí. A proč by pro něj měla něco dělat, když on se toho tak neomaleně dožaduje i když se to nehodí?
Tak co je teda lepší?
sevenofnine: Martina mi nepřipadá jako seběobětující se matka- jestli jí mažel řekl, že jiné matky taky zvládají všechno, tak ho zapojit asi chtěla, jen on nemá zájem.
Stanik: Jasně že to myslím vážně. Pokud mi dítě řve hlady a chlap je dotčený, že ho jdu nakrmit místo abych si s ním povídala, tak ať jde do háje. Jaký asi má k dítěti vztah.
Nějak bych předpokládala, že místo toho dítě sám přinese, a když ho budu krmit, můžeme se bavit.
Tohle považuju za správný přístup partnera- k nutným věcem,což péče o mimino je, mít stejný přístup. Pokud je malé dítě, tak se matka přizpůsobí, omezí na čas své aktivity, protože na to prostě není vhodná doba, dítě je přednější (a nebo dítě zajistí jiným způsobem, ale při všem co dělá myslí i na to, co s dítětem). Co je tak hrozného na tom čekat totéž od otce? A pokud je to normální dospělý a zodpovědný chlap tak to udělá a nebude se cítit odstrčený. Pokud je to nedospělé děcko, a najde si milenku aby ho opečovávala, žádná škoda ho není, jen to měl vědět dřív aby tím netrpěli jiní.
A rozhodně si nemyslím, že bych děti nějak rozmazlovala, jen považuju za samozřejmé, že oba rodiče se o ně musí umět postarat zhruba stejným způsobem, věnovat se jim tak jak je potřeba i když je to omezuje a vést je k samostatnosti ve všem na co jejich věk a síly stačí.
Není dobré děti neustále opečovávat a pořád ve všem chránit, upřednostňovat, ale to že by měli být první rodiče a pak až děti, to je zase opačný extrém.
máte pravdu holky, jakmile je žebříček přeházený tak z toho je jen průšvih. Sebeobětující matka je stejně špatně jako chlap na posledním místě, nejlíp až za psem .-). Žádný extrém soužití neprospívá. Tady mám pocit, že Martina má pocit, že se jí upírají zásluhy a její manžel má pocit, že je málo oceněn.
Stanik: sarmyn: souhlasim s váma
Stanik: mám stejný názor, my si pořídili dítě ne dítě nás, ale bohužel je doba, kdy dítě stojí na piedestalu a rodiče se před ním sklání ...
a děti mám, teda jedno a druhý na cestě a budu tak hnusná matka, že i když se na miminko těšíme, tak budu pořád pracovat, protože mě to baví (ale mám k tomu podmínky, o to je to snazší)
sarmyn: no me prave prijde, ze na to spoutu bab zapomina. I kdyz chteli dite oba .. myslim, ze zadnej muzskej neceka, ze manzela/partnerka bude "hlavně matka".. a on bude z atu penezenku, jak pises. a jen ziram, kolik baba tady rekne, ze deti jsou daleko pred manzelem... to vazne nepochopim... preci pokud je vztah v poradku a funguje, tak ti dva by meli byt partneri a pak tepreve muzou byt dobrymi rodici, co SPOLEČNĚ vychovavaji maleho cloveka. Ale pokud je cokoli, co rekne muzsky blbe, protoze "mmamatovinejlepe" spatne... no hmm.. taky bych si prisla jako penezenka...
a nez me nektere budou kamenovat, ze nemam decka, tak tomu nemuzu rozumet.. ne nema deti... ale takhle mi to proste pri vnejsim subjektivnim pohledu pripada.
Stanik: přesně tak, proč by měl být někdo odstrčený...ale já si žiju svůj život, chtěli jsme dítě, ale pořád jsem tu já a partner...
PEGG: trochu extrém, ne,..? nemluvila jsem o hladovění miminka, ale dopovědět si větu nebo dopít hlt kafe, to se miminu nic nestane...a jít k němu může přece i táta, jaký si to uděláš...
Verera: a proč by se tak nemohl cítit, třeba se k němu žena chová jen jako k peněžence, a dítě mu ani nepůjčí, tak to holt dává najevo takhle pitomě
