Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Hanča: Pokud to ty tak chceš, a on je pro, proč ne. Jestli ale potřebuješ, aby zašel na třídní schůzky nebo k doktorovi a pro něj je to problém, tak je něco špatně. Stejně tak i kdyby on měl zájem to dělat a ty bys odmítala.

Grainne: Linda:

To jako když mi bude zle, tak se budu plazit po čtyřech a on se někam ukryje, abych se mu nezhnusila?

Pokud o tom pán ze článku uvažuje, protože sbírá informace, proč ne. A ano, stává se to. Ale je fakt, že pán, který je se ženou jen když je vše dokonalé a prchá, pokud není, není schopen přebalit dítě a uklidit poblinkanou postel, nezajde s dítětem k doktorovi, když je potřeba, nebude zrovna oporou.

Já bych ho nenutila, ale může tam být s tebou , no a až dojde na vlastní porod, tak zůstane mimo. A pak můžete být spolu i s mimčem. Já jsem ho potřebovala, právě v této chvílce, kdy už bylo po všem a mimčo s náma. Jinak taky raději zalezu a raději trpím sama.

Po pravdě já mám pocit, že dva si mají být oporou a to i v situacích, kdy jeden krvácí, blije, jak Alík, či něco ještě horšího.
Těžko bych mohla žít a sdílet s někým, kdo omldlí, uteče, zošklivím se mu....a kdo ví, co ještě všechno se mu přihodí, když nebudu dokonale zdravá a dokonale krásná.
To se přece netýká jen porodu, ale spousty dalších situací, které mohou člověka potkat.
Někdy prostě člověk nemůže zůstat sám, protože není ve stavu, kdy se o sebe dokáže postarat a co pak? Bude se partner vymlouvat na znusení a řešit to nevěrou?

když je mi blbě, někam zalezu a nikoho nepotřebuju...já bych ho tam nechtěla

Jsem starší generace a manžela bych u porodu nechtěla. Ještě abych si dělala starosti o něho, jestli se mu neudělalo špatně a neomdlel.

no tak to já mám chlapa na to, aby mně s těma dětma vozil k doktoru, ale že by tam s nima chodil on to ne, akorát, když měl kluk ve třech letech zlomenou ruku, tak s ním chodil na rentgen a tu ruku mu tam dával sám dle pokynů rentgenologa, to samý je škola, to je taky moje starost a myslím, že je ani nikdy jako mimina nepřebaloval, prostě každá baba to má jiný

Stanik: pokud by mel rozumny duvod tak bych byla ochotna pochopit, ale podle me je to podraz, nakonec je to i jeho dite, ne jenom moje. Vidim to asi takhle - pokud mam hemeroidy je to moje prdel muj problem, pokud mam dite je to nase dite nas problem. A tak nejit se mnou v kriticke situaci (a ted nemyslim jenom porod, ale co treba autonehoda, rakovina a co ja vim co vsechno co boli, krváci, je mozna nechutné) jenom proto ze bych se mu mohla zosklivit, protoze by se mu mohlo udelat spatne, protoze by mohl omdlit, protoze co ja vim .... promin ale takove chlapa nepotrebuji a at si ho kterakoliv klidne odvede (jeste mu zabalim) ...ano jsem kratkozraka, ale v tohmle pripade opravdu vidim rude.

Hanča: Máš pravdu. Porod býval ženská záležitost. I tenkrát u dělání dětí bývali oba dva (tento argument považuji za dost pitomý. Jsou i jiné činnosti, u kterých jsou oba dva, ale na jejich konci manžela nepotřebují.)
Na místě Danky bych si odpověděla na jednu otázku. Potřebuji manžela, aby mi otíral čelo, podával čaj, když mám horečku a on to dělá bez řečí? Pokud ano, pak je logické, že ho chci mít i u porodu. Já nesnáším, když se kolem mě někdo motá, když mi není dobře, takže já bych ho tam nechtěla. A taky jsem rodila v osmdesátých letech, porodní asistentky u obou porodů byly příjemné, takže mi tam nechyběl nikdo blízký.

No, chlapa bych nenutila - to nevede k ničemu, ale nejsem ani toho názoru, že "chlap nemá u porodu co dělat" ...
Nejlepší je, když ti dva najdou kompromis, který jim bude oběma vyhovovat.

mne by mrzelo hlavně to, že to slíbil a pak dá na keci kamarádů.
proč by partner neměl patřit k normálnímu porodu. Pokud budoucí maminka má takové přání a cítí, že přítonmost partnera ji bude oporou, je hloupé, když pak dá na kamarády. Porsonál na sále ví kdy tatínka poslat za dveře.
Dcera s partnerem byli spolu po celou dobu 11 hodin a ani jeden toho nelitují.

Linda: no muzes ho umlatit... a nebo tam z donuceni pujde a bude to resit, jako kamarada manzela z clanku.. neverou, protoze uz bude mit psychycky blok? co je podle tebe lepsi?

Hanča: naprosto souhlasím.

Podle me to jsou dve rozdilne situace - obe verze plati pro obe pohlavi:
Jedna vec je pokud chlapa nechci u porodu, protoze si myslim ze tam nepatri, ze emancipace ma sve hranice a co ja vim co vsechno - viz treba Stanik ci Pentlicka...to je podle me ok, kazdy mame pravo na svuj nazor

Druhá vec je ze tam chlapa chci, ale chlap se boji aby si me nezosklivil, neprestal mit rad sex se mnou, chudinka mohl by omdlit apod, viz clanek....v tom pripade bych chlapa umlatila panvickou.

Manžel byl u obou porodů, věděl, že ho tam chci, v nějakých svých možných neblahých pocitech se nepitval, to je podle mě podstatné. Partneři si mají být oporou, pokud jeden prožívá něco náročného, druhý ho má podpořit. Porod je podstatně větší zátěž pro ženu, po všech stránkách, takže by mělo být přirozené, že jí muž vyjde vstříc a nebude hloubat nad tím, jestli náhodou neutrpí jeho psychika.

Zase tedy (bylo to před 13 a 15 lety) manžela nepustili na začátek, ale až na sál. Jednou mi otíral čelo, podruhé seděl v koutě. Ale by tam, to bylo podstatné. A jeho hlavní čas nastal hned po porodu, kdy všechno pečlivě nafotil, včetně mytí, vážení - díky němu vím, co se dělo, tam jsem ze stolu nedohlídla.