Rozdělení sourozenců po rozvodu
S manželem se rozvádíme. Byli jsme spolu patnáct let a máme dvě děti. Třináctiletou dceru a osmiletého syna. Manželství skončilo, respektive končí (rozvedeni ještě nejsme) z důvodu manželových opakovaných nevěr.
Nebylo to pro mne lehké, ale už jsem se s tím nějak srovnala. Ale žít už s ním nechci, zprotivil se mi, nemůžu mu věřit. On se rozvádět nechtěl, patrně očekával, že mu po jeho poslední nevěře zase odpustím. Ale na to už nemám sílu.
Co mě teď hodně trápí je naše dcera. Vždycky to byla taková ta tatínkova holčička, od mala ji dost rozmazloval, všechno jí dovolil a koupil na co si vzpomněla. Teď je dcera v pubertě, začíná to s ní docela třískat a docela často mezi sebou máme neshody. Já jsem ta přísnější, což se jí logicky nelíbí. Když jsme dětem oznámili, že se rozvádíme, dcera prakticky hned řekla, že půjde s otcem a se mnou nezůstane. Dost se mnou zamávalo, snažila jsem se s ní promluvit, zeptat se jí, proč, ale ona mi není schopná smysluplně odpovědět. Jen mi řekla, že má tátu ráda a ví, že on se rozvádět nechtěl, že to je všechno moje vina.
Já vím, že je to v podstatě ještě malá holka a nemůže všechno chápat. Ale podle všeho ji tatínek pěkně zpracoval a podal jí svou verzi, ze které vyšel jako ublížený chudáček a já ta, která kvůli nějakým svým rozmarům boří rodinu. O jeho nevěrách děti samozřejmě nic nevědí a já jsem teď hodně načatá to dceři všechno říct, aby si udělala obrázek. Ale neví, jestli by to bylo dobré, myslím, že spíš ne. Asi by jí to v hlavě udělalo ještě větší zmatek, než má teď.
Jenže vůbec netuším, jak to s ní nějak urovnat. Ona to vidí svým pohledem, který získala od táty, vůbec si nedokáže představit, co by to pro ni znamenalo. Teď vychází z toho, že táta je pro ni úžasnej, ale nedochází jí, že když bude jenom s ním, tak ten život bude pro ni úplně jiný. On je pracovně hodně vytížený, navíc pochybuju, že přestane se svým sukničkářstvím, podle mě spíš naopak, bude mít svobodu, nic mu nebude bránit si užívat. Kolik času mu asi zbude na dceru, která je navíc ve složitém věku, kdy potřebuje pevné zázemí a pravidla?
Úplně mi to trhá srdce, obě své děti nade vše miluju, neumím si představit, že bych o některé z nich přišla. Navíc, roztrhnout sourozence, to je přece taky něco příšerného.
Omlouvám se za asi zmatené psaní, ale nejsem schopná zkoncentrovat myšlenky. Lítá mi toho v hlavě strašně moc. Co byste udělaly na mém místě? Mám si s dcerou na rovinu promluvit a říct jí všechno, včetně těch tátových nevěr? Není to vůči ní příliš kruté? Nebo mám respektovat její přání a smířit se s tím, že mi odejde? Jsem opravdu zoufalá. Manžel samozřejmě s tím, aby dcera šla s ním, souhlasí, myslím, že ve skrytu duše doufá, že než bych něco takového dopustila, radši ten rozvod stáhnu. Je mi úplně zle, nevím, jak se zachovat, co dělat.
21.3.2018 Rubrika: | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rozdělení sourozenců po rozvodu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka: aha, díky za info
kubikm: ledaže by se oba vzdali práva na odvolání.
Petruša:
ještě bývá v tv...že rozhodnutí nabylo právní moci...netuším, ale pokud by to bylo i u rozvodu, tak vlastně platí až od té doby....
krasaka: díky
sharon: no uvidíme co bude, času je snad ještě dost
Arna: já vím. Podepsáno má být 5.4., nemůžu se dočkat. "Užila" jsem si dost nervů "co když si to rozmyslí", trochu jsem se zklidnila, ale furt v sobě mám ten strach... Až to bude podepsaný, tak si teprve odechnu. Výhoda je, že on má tu povahu, že když se k něčemu rozhodne, tak i kdyby ho od toho zrazovalo x lidí, tak se nenechá odradit, spíš ho ještě naštvou. Tak doufám, že to tak bude i tentokrát. Dětem bránit samozřejmě nebudu, ale asi zezačátku budu v pr.. :-( Oni tam podle mě moc chodit nebudou, jsou to takový peciválové, co jsou nejradši doma
Arna: já byla macecha, i za cenu, že dětičky "tu mrchu" vychvalovaly, jsem trvala na pravidelných víkendech, měla jsem jistotu, že si každých 14 dní odpočinu, když jsme pak potkala novýho chlapa, tak jsme jeden víkend měly 4 děti a druhý jsme měli klid, dokud se teda nenarodily další dětičky
a jak se tvrdí, že si ženský hledají neustále stejný typ, tak jsem asi vyjímka, ten první byl pořád někde v čudu, s tímhle jsem už 20 let skoro pořád 24 hodin spolu
Petruša: Nevěř mu dokud to nebude černé na bílém. My byli taky domluvení a jak to dopadlo.
A nebraň dětem aby šly k tátovi a té pipině. Ono jí to brzy přestane bavit starat se o 3 děti.
vrátím se k nadpisu
Rozdělení sourozenců po rozvodu
dívce je 13? řekla bych ji, až bude mít občanku v 15, tak ať si tedy vybere, že nemám námitek
zatím je k otci nevhodné:
měsíčky a pod. ženské záležitosti
nákup
vaření
praní
kdo se o to asi bude tak starat?
úkoly do školy, třídní schůzky atd...když je tak vytížený??
bez psychologického vyšetření a doporučení bych s tím nesouhlasila
bylo dost případů, že tatínek, když neměl zrovna milenku....
ale souhlasila bych se střídavou péčí obou dětí - sourozence netrhat
četla jsem, jak to řeší ve Francii...no nevím, zda by to u nás šlo
je zařízený 1 byt, kde jsou trvale děti, tím i stejná škola, kamarádi atd
a k nim na 14 dní...nebo podle dohody... vždy přijde jeden z rodičů...
prostě na 1. místě je zájem dětí, které za rozvod rodičů nemohou...
sharon: Věruš máš pravdu stěhovat nééééé jen si užívat a později se uvidí
Petruša: Peti přesně , není třeba si ho hned stěhovat k sobě......na výlety , na pokec , na dovolenou......atp.
kluci budou mít své životy a být sama je na prd , jsi ještě mladá, jen si nehledej starýho , nemocnýho, ubrblanýho ochlastu......musíš jako já , mladšího , čistotnýho a veselýho a taky slušně vydělávajícího............všichni nejsou šmejdi , ono záleží i na ženě ......
ono tady z každé mluví její vlastní zkušenosti - nikomu je neberu !
Petruša: ať vše dopadne pro Tebe s dětmi co nejlépe
Já ty chlapy taktéž nechápu, kdyby nosili 9 měsíců dítě v břiše a pak ho v bolestech porodili, měli by k nim určitě lepší vztah
A to teprve nastupuje generace přítel+přítelkyně, z čehož lze vycouvat bez rozvodu a dělení majetku-jsou tisíce žen-samoživitelek,které nemají ani alimenty,i když mužskej na černo maká a má dost. Hodně jsou na vině matky,které vychovávají "mamánky" a ti opravdu myslí jen na sebeNezbývá než věřit, že "boží mlýny melou pomalu, ale jistě"
Samota na stáří není na prd - naopak - mnohé ženy umí žít samy se sebou a teprve, až se zbaví toho závaží, tak si mohou žít podle svého gusta a konečně si taky užít hezké výlety, dovolené, kulturu ap. Nemuset se furt ohlížet na naštvaného a nemocného ubrblaného dědka,kterému byly stejně jen posluhovačkami a ošetřovatelkami.
Pokud někdo věří na "lásku až do smrti", je to jeho problém-málokdy se to podaří
sharon: on se moc starat nebude podle mě. Fakt není ten typ. Zatím si samozřejmě nikoho hledat nehodlám, resp. když to přijde, tak to přijde, ale nechci si nikoho stěhovat domů, spíš si jen užívat to hezký a ne řešit běžný stereotypní věci. Já si s manželem neužila žádný výlety a podobný věci, tak doufám, že tohle mě ještě čeká
Petruša: a starat se o cizí dítě.......a dobře mu tak když si ničeho nevážil........a ty si najdi něco lepšího , sama nebuď , samota na stáří je na prd......
sharon: no to bych taky ráda věděla. Tak nějak si taky myslím, že bude litovat, v létě mu bude 41 a nemá nic. Měl půl bytu (byť s hypotékou), nějaký jistoty a teď bude mít pronajatej barák, který můžou kdykoli chtít zpět, auto a nějaký nábytek
Petruša: to je sííla , nač tedy tu rodinu zakládal.....vsadím se že nebude dlouho trvat a bude hořce litovat.......