Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Přidávám se k Herodům. Uječený spratky nesnáším, do kavárny jdu jednou za měsíc vždycky tak na tři hodiny s kamarádkou, je to relativně malý prostor, a kolikrát stačí už to, že se tam někdo nakufruje s velkým kočárem... Ale OK? to je problém třeba i obsluhy, aby jim řekla, že kočár pro dvojčata by si měli dát jinam než do jediné uličky, kterou se dá procházet. Nevadí mi povídání, žvatlání, občas nějaké to zavýsknutí, jsou to přecí děti. Ale musí to mít míru. Když miminko ječí jak protržené a maminka ho jen pohupuje v kočárku a dál žvaní s kamarádkou u stolu, s volume samozřejmě taky doprava, a není schopná ho třeba ani vzít do náruče a pochovat nebo vzít na chviličku ven, aby se uklidnilo, tak bych - zážitek z minulého týdne. A podotýkám, že ta kavárna je kuřácká

Ale nezažila sem ani to, že za mnou přišlo cizí dítě a lezlo mi do talíře. takže ono jich asi taky nebude tolik. jen si člověk víc pamatuje to špatný. Ale čekat, že v restauraci nikdy nepotkáte niko´ho pod deset je vážně iluze. děti v restauracích budou, to těžko někdo změní.

I já se přidám na stranu Herodů. Své děti jsem vychovávala stejně jako jsem byla vychovávaná já. Tedy tak, že jsou určitá místa, kde je třeba se chovat slušně a ohleduplně. Restaurace, kavárna, divadlo, obchod, ve škole, na návštěvě a všude tam, kde jsou i další lidé. Řvát a houpat se hlavou dolů může na místech, která jsou k tomu určena. Hřiště, lunaparky, opičí dráhy a podobná zařízení. Když jsme vzali děti do restaurace, byl to pro ně svátek a věděly, že jakmile tam provedou nějakou nepřístojnost, vícekrát je tam nevezmeme.
Dnesk je to nějaké jiné. Nevadí mi běžný projev dětí, že mluví, někdy i hlasitěji, občas něco převrhnou, to se stane. Nevadilo by mi ani kdyby nějaké dítko přišlo k mému stolu, ale slušně. Jenomže já se spíš setkávám s tím, že dítko přiběhne, vrazí do stolu tak, že na něm převrhne skleničky, ručičky od čokolády mi otře o kalhoty a shodí mi kabelku na zem. U toho dostatečně řve a jeho rodiče neprojeví jediný zájem o to, co vyvádí a že někomu například shodilo jídlo nebo ušpinilo oblečení. Jednou se to vydržet dá, ale stávalo-li by se mi to častěji, tak tam přestanu chodit a restaurace či kavárna si může hledat jiného zákazníka. Proto se nedivím, když jsou k dětským návštěvám odtažití. Jiné je to samozřejmě v zařízeních, která jsou pro děti určená.

tornado-lou: jestli to podstupujete jen na dovolených to se dá pochopit(inclusive restaurace jsou vybavený dětskýma koutama),ale myslím v běžným životě to přece není nutný...a s těma dovolenýma v Egyptě mám stejný názor

loupák: PEGG: já si zas totéž myslím o dovolených v egyptě s dětma pod 6let. taky podle mě zbytečně velký podíl stresu.

PEGG: pravě proto to dobrovolně nedělám jen na těch cestách nebo tak. a i na dovolené vybíráme bydlení s vlastní kuchyní aby děcka mohly sníst snídani a večeři " doma".
relativně klidny zážitek z návštěvy restaurace mám jeden, ale to nás bylo 8 na dvě děti, přičemž jedno spalo. druhý si hrálo s babičkou v parku, přišo až k jídlu,pak si šlo hrát s druhou babičkou. to sem se tehdy i najedla. bohužel kafe už sem měla zase studený, protože se probudilo novorozeně.

PEGG: to si vystihla přesně,,proč by někdo podstupoval dobrovolně stres a ještě za to platil?,,

tornado-lou - 4.10.2012 8:56 - chápu, že když je člověk na cestách někde se najíst chce, ale pokud takto jdete do restaurace jen na dobré jídlo, co z toho máte,když je to pro vás vlastně stresující zážitek? Neber to prosím ve zlém, ale vážně by mě zajímalo, proč by někdo podstupoval dobrovolně stres a ještě za to platil?

my s dětma do restaurací chodíme od jejich narození, ale máme kliku na klidné a usměrnitelné holky, které lze nějak přiměřeně zabavit (a jsme na to i patřičně vybavení)....stejně i tak se snažíme aspoň v polovině případů jíst v restauracích s dětským koutkem nebo na zahrádce venku, kde můžou děti lítat někde mimo.....osobně nesnáším spratky, kteří boří hospodu a rodiče se tváří, že k nic děti vůbec nepatří na druhou stranu znám i dospěláky, kteří prakticky omdlívají když u vedlejšího stolu zakňourá miminko...chce to asi trochu tolerance ale i ohleduplnosti na obou stranách, ne ?

na druhou stranu když jdu do Baby kavarny, která se prezentuje jako baby kávárna, tak tam si skutečně sednu a nechám dítě, ať si dělá co chce a je mi celkem jedno jestli vykřikuje, nebo něčím bouchá. Ostatní tam mají děti,který dělají totéž. a jestli tam vlezl někdo, komu to vadí, tak může změnit lokál.

hm. mám dvouleté dítě. a byť globálně souhlasím se sharon, že dítě má jíst kvalitní oběd doma a po obědě spát, tak se sem tam prostě ocitnu s dětma v restauraci. Nikdy tam nechodíme večer, snažíme si vybrat tak aby tam nebylo moc lidí, vybíráme odlehlý stůl a tak. Dítě umí jíst vidličkou, ale pochopitelně sem tam něco opatlá. nenecháváme ho volně běhat. nebudu mu ale zakazovat mluvit a projevovat se běžným dětským způsobem. když to vypadá, že začne zlobit přes míru, tak s ním jde jeden z nás ven. takže málokdy sníme v restauraci teplý jídlo. vždycky dáváme daleko větší dyško, když sme s děckem.
klidný zážitek to není nikdy,právě proto, že se snažím aby dítě neobtěžovalo a jíme rychle abysme byli pryč dřív než se začne nudit.
a z druhé strany??? ledaskde se kouří i přes oběd. dětská stolička taky není pravidlo. o jídle pro děti nemluvě. takže to chce trochu reflexe i na druhé straně.

Křeček: nebydlím ve velkoměstě,ale v malém městečku,kde mám všechno u ruky co bys kamenem dohodil...ale přesto bych netrávila odpoledne po mekáčích s malýma dětma(mluvím o věku 0-4,pak už to s nima jde)..je to každýho věc,ale já se přikláním k názoru,že malý děti prostě do restauraček nepatří

Křeček: já abych u mcdonalda nepřekážela tak zajedu k okýnku , nakoupím a sežeru to v autě....

Mám 3 děti a cesta do restaurace se všemi naráz mi způsobuje traumata, abychom někoho neobtěžovali. Takže posedět v klidu na kafi? Ani omylem. Leda, když je léto, je otevřená zahrádka a nejlíp s průlezkama. Proč bych měla sama sebe dobrovolně stresovat. A když už to jinak nejde a jsme třeba na dovolené a jdeme na oběd, tak mám v baťůžcích pro ně nachystané hračky, které moc neznají a jsou jim vzácné, pro staršího nějaké sešitky s úkoly a pastelky a papírama, aby se zabavili, než přinesou jídlo. NIKDY bych je nenechala běhat, křičet a podobně, protože to obtěžuje i mě. Se starším, když jdu sama, už je to lepší, má 8 let, dá se s ním povídat - jediné, co mě deptá, je, že si libuje v srkání nápojů brčkem a občas zápasí s nožem tak, že si málem vypíchne oko
A když jdu bez dětí, tak si vybírám restaurace, kde není dětský koutek, abych riziko cizího smráděte co nejvíc omezila. A pokud se tam objeví, vadí mi děsně.

loupák: taky záleží na tom, kde s tím dítětem bydlíš
já měla starší dceru na pražském sídlišti, kde zařízení pro děti typu hřiště nebylo radno používat, protože sloužilo taky pro venčení psů, dovádění dorostu a někdy i noclehárna bezdomovců.
Ale s mrňousem jsem šla radši k tomu MecDonaldovi a naopak jsem zase já nechápala dospělé bez dětí, proč zhabírají stoly těsně u dětského koutku a po té restauraci pak zase museli lítat rodiče, aby mohli na děti dohlížet