Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Magazín pro Šťastné ženy

 

Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?

Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?

Milá redakce, zajímal by mne názor čtenářek na současné postavení žen ve společnosti. Často se totiž setkávám s označením feministka, které je adresováno přímo mně. Přitom já se jako nějaká bojovnice za ženská práva, která cupuje muže na kusy, necítím.

Je mi dvaatřicet let a jsem stále svobodná. Bez mučení přiznám, že nikoli dobrovolně. Po hezkém vztahu velmi toužím, ráda bych měla i dítě. Cítím, že mi utíká čas a začínám trochu panikařit. Mám strach, abych něco neprošvihla a pak už nebylo pozdě. Máma, sestra i kamarádky mi říkají, že jsem moc náročná, ať si prý dám pozor, nebo budu přebírat tak dlouho, až přeberu. Myšleno chlapy.

Jenže já si nemůžu pomoct. Měla jsem samozřejmě několik vztahů, se dvěma jsem dokonce žila ve společné domácnosti, ale pokaždé to krachlo. Oba ode mne odešli s tím, že jsem na ně moc náročná, chytrá, inteligentní, soběstačná. Šokovalo mne to.

Ano, jsem taková, ale považuji to za něco úplně normálního. Přece ze sebe nebudu dělat nějakou nesvéprávnou blbku jen proto, aby se můj partner cítil víc jako muž. To je nesmysl. To, čeho jsem dosáhla, mi nespadlo do klína samo, musela jsem na sobě tvrdě makat, vystudovala jsem vysokou, teď si při zaměstnání dělám druhou. Mám zajímavou a finančně dobře ohodnocenou práci, nepotřebuji se někomu pověsit na krk a dělat ze sebe chudinku, která by bez něj zahynula.

Možná vám taky připadám přehnaně sebevědomá, ale není to tak. Asi tak působím, ale ve skutečnosti jsem hodně citlivá a zranitelná. Jenže život mne naučil nedávat své slabiny najevo, protože okolí toho často dokáže zneužít. Tak radši nasazuji masku tvrďačky a dělám, jak mne nic nerozhází.

Jenže rozhází. V poslední době si čím dál víc uvědomuji, že na sobě musím asi něco změnit, jinak zůstanu do smrti sama, bez partnera, bez dítěte. Zvlášť to dítě mne poslední dobou hodně bere. Už před třemi lety jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybych ho měla, ale v posledním roce je to doslova hormonální smršť. Bohužel, celou dobu jsem sama. Poslední vztah skončil před rokem a půl a od té doby nic. Ani nějaká rychlovka nebo nárazovka, něcofeministka nezávazného, jestli mi rozumíte. Nic takového, jsem skutečně sama a vadí mi to čím dál víc.

Jenže je to se mnou asi těžké. Když o mne nějaký muž projeví zájem, pozve mě na večeři nebo do kina a tak, většinou je odpálkuju hned, případně dojde jen k té jedné schůzce.  Mám jasnou představu, co by měl můj partner splňovat a nechci z ní slevit. A jsem docela vycvičená a citlivá na různé varovné signály, které jsem se naučila nebrat na lehkou váhu. Potřebuju chlapa, který má především charisma, něčím mne upoutá, zaujme, budu ho mít proč obdivovat a vzhlížet k němu. Ale dneska snad už takoví ani nejsou.

Ani nevím, jestli chci nějakou radu, spíš by mne zajímal názor žen na partnerské soužití. Moje máma říká, že ženská musí sama sebe vždycky trochu zapřít, jinak to nemůže fungovat. Mně to připadá docela šílený. Proč bych měla ze sebe dělat něco, co nejsem? Jak to máte ve svých vztazích vy?

Romana


16.1.2012   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 108   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-108
Anče
Anče - 23.7.2016 11:21

Romano,měla jsem stejné pocity a pochybnosti,moje máma mi taky říkávala-musíš chlapovi ukázat,že on je ten nej...zapři se..-.k ničemu to nebylo - nevážíš si ho potom a to je konečná.Mně se povedlo potkat chlapa/na obchod.jednání/ prakticky ve stejné pozici jako já a navíc proběhlo,jiskření,.To samé potřebuješ ty - kašli na chudáky,co si potřebují zvednout ego-hledej ve vodách,ve kterých proplouváš Ty....

 
danuselokovicova
danuselokovicova - 30.3.2015 17:52

Nechcete slevit z představy? No to je problém.

 
rosean
rosean - 8.2.2012 9:29

ještě máš pár roků čas, můžeš zkoušet se seznamovat a testovat, co ti vyhovuje a co ne. Dala bych si limit do cca 35-36 let a pak, pokud by stálý partner pořád nebyl, tak bych se rozhodně snažila o dítě - ze života kolem sebe vím, že se dá třeba domluvit s kamarádem, třeba i ženáčem, po kterém pak nikdy nebudeš nic víc chtít smajlik - 58

Pokud vyloženě nejsi typ, kterému by život o samotě (a bez dítěte) vyhovoval, tak bych do toho prostě šla takhle.

A na maminku s dítkem se ještě samozřejmě taky může usmát štěstí v podobě fajn partnera smajlik - 45

 
Haluška
Haluška - 18.1.2012 11:52

Milá Romano, měla jsem naprosto stejný problém, ale z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že chlap ke kterému budeš vzhlížet ti ho nevyřeší.....spíš naopak. Všichní moji EX pracovali na poměrně vysokých postech, byli chytří, hezcí, skvěle jsme si rozumněli a byli STRAŠNĚ hrdí na to kam jsem to dotáhla já!!! Ale jejich hrdost vydržela vždy v průměru 3měsíce a pak nastoupila ješitnost...
Před 3lety jsem poznala mého nynějšího přítele s kterým chystáme svatbu a co dělá? Maká rukama a vydělává srovnatelný plat co já.
Všichni mě odrazovali, že mám na lepšího atd.....ale KDO je vlastně lepší?? Můžu říct, že většinu nábytku v našem bytě udělal on a rozhodně se za náš byt nemůžu stydět!! Jsou situace kdy k němu vzhlížím a pak situace, kdy si musím dupnout! A co se mého postavení týče? Svým způsobem je na mě hrdý, ale spíš to vůůůbec neřeší, což mi dává plus v tom, že doma práce NIKDY neřešíme!!
Není ostuda říct co chceš, ale stále zůstává jedno pravidlo: Ve vztahu jste dva a musíte být oba ochotni se přizpůsobit!!!

 
rychlonožka
rychlonožka - 17.1.2012 20:49

Máš právo mít představu o svém životním partnerovi a máš právo z ní neslevit. Patrně jsi ještě nebyla ve správnou dobu na správném místě. Řečmi žen kolem, které si už vybraly a třeba zrovna ne nejlépe, se nenech vyprovokovat k urychlenému výběru kohokoli za každou cenu ani znervóznit tak, že si pohoršíš. Jsi samostatná, soběstačná, něco jsi dokázala. Víš, každý nemůže mít všechno. Jiné Tvoje vrstevnice mají partnera a děti, ty máš zase pracovní ambice a společenskou pozici. Konec konců, jak víš, že děti mít vůbec můžeš? Nebo že je bude schopen zplodit ten Tvůj jednou buď po zralé úvaze nebo střemhlav nalezený vyvolený? Chlapi zřejmě asi nejsou jistí sami sebou vedle schopné a samostatné ženy, raději volí nějakou obyčejnější, která tak nevyniká. Mám dvě kamarádky, pohledné, samostatné, společenské, zabezpečené...jsou samy...dle mého pouze proto, že příliš tlačí na pilu. Buď sama sebou a nech to osudu. Zmeškáno nemáš, jsi mladá! Ano, je prima mít člověka, s nímž si bezva sednu a rozumím. Ale: pokud by mělo být v partnerství víc záporů než kladů - to je lepší být sama!

 
Stanik
Stanik - 17.1.2012 15:04

Nessie: no jo, kdyz ja jsem extrem no... deti me neberou a pokud bych nepotkala manzela, asi bych si taky hned tak nevybrala. Nejak mam radeji pesany, nez lidismajlik - 42

 
Capelucita
Capelucita - 17.1.2012 13:17

Pozn: požadavky na muže - proto zvídaví (jako muži). - tj. vytipovat skupinu lidí, která tě zajímá.

 
Capelucita
Capelucita - 17.1.2012 13:16

Milá Romano, před pár lety bych podobný článek mohla napsat i já sama. Ale...
... v soužití dvou lidí není důležité, jaké úrvně vzdělání kdo dosáhl, ale jaký je jako člověk; v soužití dvou lidí není důležité, jakou má kdo výplatu, ale jak tráví osobní čas. Prostě, pro to, abys dokázala vybudovat pracovní kariéru, tak jsi všemu pracovnímu dala zelenou, ale zapomněla jsi, že osobní život je taky důležitá součást tvého žití....
Možná jsi jen osobní život odsunula na druhou kolej, protože jsi si potřebovala vylízat rány, které jsi v něm dostala (tohle byl můj případ). Tak teď, když jsi si uvědomila co vlastně chceš, tak máš nápůl vyhráno. Věnuj svůj čas budování osobního života. Jsi mladá, dítě mi můžeš v klidu pořídit do 40 let, ale bylo by fajn, kdybys k mimču našla ještě báječného tátu a sama se stala báječnou mámou. Ale jak do toho? Líbí se mi nápad Lindy o sestavení si priorit a toho, co bys u chlapa chtěla a nepřekousla, kdyby to nebylo a pod. Zkus ale přemýšlet osobně, ne udělat požadavek jako když obsazuješ nové pracovní místo. Na místo vzdělání: 3 VŠ, zkus napsat vrozeně inteligentní, zvídaví, sečtělí nebo já nevím co. A pak se vrhnu do seznamování. Dnes je spousta možností přes internet a ber to v klidu. Tak jako najít dobrou práci trvá několik měsíců až let, tak i najít dobrého partnera potrvá dlouho. Měla by sis taky ujasnit, zda by ti nevadil někdo se závazky, rozvedený a pod. Prostě, přepni do osobní roviny.

PS
A nech chlapům pocítit, že je potřebuješ. Otevřít lahev vína, pomoci do kabátu, pomoci s nákupem. Pomalinku po lehonku to zaváděj do svého života. Ono bez nich se dá žít (a dokonce dobře), ale s nimi je to taky zábava.

 
PEGG
PEGG - 17.1.2012 8:59

Grainne - 16.1.2012 14:43 smajlik - 47

Anahir - 16.1.2012 15:38 smajlik - 47

 
Monik
Monik - 17.1.2012 7:56

Necetla jsem reakce, ale myslim, ze vic nez o sebezapreni je to hlavne o toleranci k tomu druhemu. Nehledat jen chyby, ale hlavne to dobre.
Pokud myslis, ze najdes idealniho chlapa dle svych predstav, tak hodne stesti.
Neni to ani tak o tom chlapovi a sebezapreni, ale o tom, zmenit trochu svuj pohled na "vec".
Ono totiz stesti neprichazi zvenci, ale z nas samotnych z nitra.
Samozrejme, ze jsou vlastnosti, ktere se tolerovat nedaji, napr. alkoholismus, agresivita apod.
Taky jsem kdysi hledala toho dokonaleho "prince".
Akorat jsem pak zjistila, ze princove jsou tak akorat "na draka" a ze pro zivot je mnohem lepsi obycejny, nedokonaly chlap, se spoustou drobnych chyb, ktery me ma rad.
A to, ze projevis city, tak to vztah naopak prohloubi.
Pises, ze nechces ze sebe delat neco co nejsi, ale tou hrou "na tvrdaka" delas co?
Kdyz si tak predstavim, ze bych byla chlap, tak bych asi taky zdrhla.
Predstav si Romano, ze bys potkala "dokonaleho" a uspesneho jedince a ten by mel takhle vysoke naroky a ty bys treba tak uspesna nebyla. Jak by ses vedle nej citila? Nepostradala bys trochu lasky a vrelosti?

 
Verera
Verera - 16.1.2012 16:08

Když tak o tom uvažuju... jestli za tím není ještě něco jiného.

Romana měla dvakrát vztah, který zřejmě považovala za přijatelný, protože pánové odešli od ní a ji to překvapilo.

Předstírá tvrďáka, jak sama píše, takže proto to překvapilo. Ve skutečnosti možná ranilo, zasáhlo víc, než je ochotná připustit, protože to by musela dát najevo slabost a bojí se, že by ji někdo další využil, což už by nemusela snést.
Takže raději případné zájemce hned odpálkuje, nebo zamítne po první schůzce, protože se bojí, že dopadne jako minule. Lepší zraňovat ostatní,než nechat zranit sebe.

Jenže takhle se žádný partner najít nedá. Pokud z čeny čiší, že vlastně nikoho nechce, nepotřebuje, že se brání nějakému bližšímu seznámení, tak co by se chlap snažil, sám se ptá, co by jí vlastně mohl dát, aby měl vztah nějaký smysl.

A přitom je to jen přetvářka ze strachu před zklamáním.

Nemá cenu ze sebe dělat , co nejsi. Ani blbku, ani tvrďáka, co si vystačí sám. Nejlepší je být svá i za cenu, že to nevyjde hned. On totiž i ten chlap vycítí varovné signály a přetvářku.

 
modroočka
modroočka - 16.1.2012 15:41

Romano, buď svá. Neustupuj se svých "požadavků"... i tak si myslím, že je v podstatě nemáš. Jen prostě rychle zjistíš, zda-li jsi s tím chlápkem schopná fungovat na jedné adrese či nikoliv. Proto rychle odcházíš.
Ústupky jsou občas nutné, ale nezapomínej, že s tím pánem budeš žít Ty. Ty dámy, které ustupují, časem mívají monokly pod očima a prázdné peněženky, k tomu několik dětí.
Dnes možná pracuješ 18 h denně, ale ... zcela určitě bys uměla pracovat i méně hodin a věnovat se rodině. Je to Tvoje "psychická obrana".
Neboj se. Všechno chce čas a ten pan pravý se určitě brzy objeví. Přeji Ti hodně štěstí. smajlik - 45

 
Anahir
Anahir - 16.1.2012 15:38

A co tedy nabízíš Ty?? Co nabídneš abys pro něj byla tak zajímavá, jako požaduješ Ty od něj?
Podle mě máš totální růžový brejle.
Co když takového najdeš, budeš k němu vzhlížet jak ke svatému (a mimochodem, vzhlížení nemá s láskou nic společného, vzhlíží chudinky) a on jednou udělá chybu, nebo se mu něco nepovede a bude pro změnu potřebovat Tvoji oporu? Vykašleš se na něho, protože už není pan Dokonalý? K nedokonalým se už nevzhlíží....a takového Ty přece nechceš.....
a copak takovému Dokonalému nabízíš Ty? Vysoké školy? To bude mít sám. Samostatnost? On taky bude samostatný. Že máš dobrou práci? A co jako on s tím? Sám má dobrou i bez Tebe.
Tak se ptám znova, co tedy nabízíš Ty?? Co nabídneš, abys pro něj byla tak zajímavá, jako požaduješ Ty od něj?
Že od Tebe chlapi odešli protože jsi na ně moc náročná. Můžu tu akorát hádat, co bylo myšleno tou Tvojí kladenou náročností, ale láska a soužití znamená umět naslouchat druhému, umět pochopit jeho drobné nedokonalosti, něco pro toho druhého s láskou udělat - to není žádné chudinkovství, to je prostá láska. A to Ty podle mě neznáš a neumíš. Mluvíš jen já,já,já....já chci...já mám představu....já - doplň sama....jestli to vůbec dokážeš.
Zapracuj na sobě, tak jako jsi zapracovala na svém profesním životě a určitě se Ti všechno podaří.

 
Kassy
Kassy - 16.1.2012 15:29

Grainne: Jo, to jsem se tak ptala, co jsou v tomto případě ty "varovn signály". Škoda, že se autorka, jako obvykle, nezapojila do diskuse...

 
Nessie
Nessie - 16.1.2012 15:20

Grainne: 15:07 - do kamene tesat. To by si měly vzít k srdci všechny náročné ženy, které nehodlají ustoupit ze svých požadavků ani tehdy, když už jim pomalu začíná ujíždět vlak.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-108
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84426.
Archiv anket.