Dospělé děti nám chtějí organizovat život
.jpg)
Je mi 61 let, už jsem v důchodu. V mých padesáti letech mi po dlouhé nemoci zemřel manžel a celé roky po jeho smrti jsem byla sama. Dlouho mi trvalo, než jsem se s tím srovnala a ani mne nenapadlo, že bych ve svém věku mohla ještě někoho potkat. Vlastně jsem po tom ani nijak netoužila. Hodně jsem se věnovala svým třem dětem a hlavně vnoučatům, která nade vše miluji.
Jenže některé věci si člověk nenaplánuje. Před třemi lety jsem poznala o pět let staršího muže, rovněž vdovce. Seznámili jsme se na jedné akci, kterou pořádá naše radnice pro seniory – na výletě do Telče. Já jsem tam tehdy jela jako jakýsi zdravotní doprovod, požádala mne o to kamarádka, která na radnici pracuje. Pracovala jsem předtím jako zdravotní sestra.
S tím pánem jsme se tam spolu dali do řeči a pak se začali pravidelně stýkat. Nikdy by mne nenapadlo, že je možné se i v tomto věku bláznivě zamilovat, ale stalo se. Najednou mi připadalo, že létám. Jakoby se mi na prahu podzimu života otevřel nový svět. Začala jsem o sebe opět hodně pečovat, přihlásila se do kursů břišního tance, zhubla pár kilo, pravidelně si dopřávám kosmetiku. Cítím se jako znovuzrozená a hlavně – milovaná.
Teď jsou to tři roky, co spolu s Jindřichem chodíme, a on mne požádal o ruku. Prý by byl moc rád, kdybychom žili spolu jako manželé. I mně se tato představa zamlouvá, a tak jsem na jeho žádost kývla. Začali jsme plánovat svatbu a oznámili to jak mým, tak jeho dětem. A tam jsme narazili. Kromě jedné mé dcery jsou všechny (on má děti dvě) proti tomu a všemožnými argumenty se snaží nás od svatby zrazovat. Podle nich je něco takového zbytečné, přece bychom spolu mohli žít na hromádce, což dnes není nic výjimečného. Z Jindřichova syna pak vypadl ten pravý důvod – bojí se komplikací ohledně dědictví v případě úmrtí jednoho z nás.
Postoj našich dětí je pro nás šokem. Ano, máme již většinu života za sebou, ale rozhodně se necítíme staří natolik, abychom jenom „čekali na smrt“. Žijeme hodně aktivně, chodíme na výlety, bereme s sebou i vnoučata. Sňatkem by se nám navíc i zlepšila situace, protože bychom společně hospodařili v jedné domácnosti a byt toho druhého bychom pronajímali. Mohli bychom pak každý rok jezdit k moři, po čemž oba dva moc toužíme, jelikož jsme si to za celý život nemohli dopřát.
Děti ale naše plány neschvalují, považují je za zbytečně rozmařilé a apelují na nás, abychom mysleli na zadní kolečka. Těmi kolečky mají patrně na mysli, aby po nás něco zůstalo, čeho by si mohly po naší smrti užívat. .jpg)
Rozpory ohledně našeho sňatku došly až tak daleko, že jedna má dcera a Jindřichův syn prohlásili, že pokud se vezmeme, ať rozhodně nepočítáme s jejich účastí na svatbě, ani s jakoukoli pomocí, když budeme něco potřebovat.
Nemíníme si nechat vlastními dětmi zasahovat do života, podle nás z nich mluví jejich nezkušenost. Je jim všem od třiceti do čtyřiceti let, patrně žijí v domnění, že v šedesáti je člověk už vlastně nad hrobem a měl by nazout papuče a šoupat nohama doma před televizí. A hlavně se snažit, aby po něm potomstvo mělo jednou co dědit.
Svatbu už tedy máme naplánovanou na příští měsíc a jsme rozhodnuti ji uskutečnit navzdory nevůli našich dětí. V podstatě při nás stojí jen moje nejmladší dcera, která nám fandí a naši lásku nám přeje. Pokoušela se změnit postoj těch ostatních, ale bezvýsledně.
Proč to celé píšu. Ačkoli jsme rozhodnutí udělat to, co udělat chci, přece jen mne rozkol, který kvůli tomu v našich rodinách je, moc mrzí. Ani Jindřich to nenese lehce. Připadáme si, jako bychom dělali něco špatného, něco, co se nehodí a nedělá. Moc by mne zajímalo, jak se na naši situaci dívají jiní, nezaujatí lidé.
Čemu byste na našem místě dali přednost? Svému přesvědčení, své lásce a svatbě, nebo byste ustoupili dětem a v zájmu klidu v rodině byste sňatek radši zrušili?
24.3.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 107 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
- Jak spravedlivě rozdělit dědictví?
- Maminka se chce vdát. Bojím se o dědictví.
Diskuse ke článku - Dospělé děti nám chtějí organizovat život
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Anahir: vy jste se domluvili jinak, než co bylo v závěti? K čemu potom nějakou závěť psát, když se na ni všichni vybodnou a domluvěj se jinak, než zesnulý obmýšlel, když tu závěť psal? To byla ta závěť neplatná, nebo co? A nějaký respekt k přání zesnulého? To teda moc nechápu. 
Anahir: jen nakukuju
ale neřeší tohle náhodou PŘEDMANŽELSKÁ DOHODA?
tam se uvede soupis jednoho, soupis druhého...když se to dělá u mladých, proč ne takto?
v závěti bych viděla větší problém...ale nejsem právník
Jinak Vlaďce přeji ze srdce hodně štěstí.
Myslím, že závětí by se vše vyřešilo a byl by v obou rodinách klid.
Grainne: Jistě, nepatří jim, ale rodičům. Ale tak nějak bývá zvykem, že majetek po rodičích dědí jejich děti - i zákon tak hovoří. Takže tím chceš říct, že by Ti bylo úplně jedno, kdyby např. dům Tvých rodičů zdědil někdo úplně cizí? Když bys už třeba nemohla přijít na místo, kde jsi vyrůstala atd..., protože už by tam zkrátka žil někdo cizí a Ty jsi už neměla právo tam být? Nu což, každý to vidí jinak a má na to právo.
.jpg)
A holky, co tomu trochu rozumíte - šlo by to ošetřit třeba tak,že by se sepsala smlouva ve znění asi takovém, že při úmrtí jednoho z partnerů půjde majetek toho zemřelého pouze na stranu jeho dětí????A při úmrtí druhého zas na stranu dětí toho dotyčného?????
Co myslíte? Tomuhle nerozumím, jen mě to napadlo. Taky jsme měli dědické řízení a tam jsme se před notářkou všichni domluvili (podotýkám, že naprosto dobrovolně) úplně jinak, než znělo v závěti, notářka to sepsala, pak bylo vše podepsáno a hotovo. Ke spokojenosti všech.
Pokud by to šlo, odporujícím dětem bych poslala dopis s vysvětlením, že je toto vše ošetřeno tak a tak a nechala rozhodnutí, jak se budou chovat, na nich. A pak bych se s klidným svědomím VDALA.
Jestli Vladka a její partner svatbu chtějí, pak je pro ně zřejmě důležitá a nic zbytečného na tom nevidím. Přeji Vám oběma Vlaďko do manželství hodně štěstí
.JPG){kind=avatar}
Almega: Po smrti mého biologického otce mě notářka vyhledala a kontaktovala. Já ho neznala a jeho ostatní děti až do té doby neměli tušení, že existuji. (Šlo o majetek nevelké hodnoty, takže by se nic nestalo, kdyby se tím nezabývala. Stejně jsem se toho podílu zřekla.)
.jpg)
oprava Vladka
Almega: tak to je taky silá já myslela ,že ANO
taky si myslím ,že by seto mělo ošetřit lidé jsou různí myslím tím chamtivci ,vyčůránci a jdou po majetku jak chlap tak žena pokud to chce tak to tak udělá tečka . není toho kolem nás málo 
,ale snad p. Vldka je rozumná a ví co dělá 
.jpg)
no tak jsem dočetla....tak bychs e teda vdala když chci a sepsala závěť ohledně majetku
Grainne: je to ale různé-rozhodně by se nemělo stát,že otec zašantročí schválně svůj majetek k cizí ženský a vlastní děti si trhnou nohou!!!Se mi osobně stalo....Člověk byl slušný,připadalo mi nedůstojné se včas na vše okolo majetku zeptat a náhle byl otec po smrti,cizí žena vše shrábla,i starožitnosti a různé věci,které se předtím dědily po více generací,a nám řekla,že se přeci nestarala o dědka(=tj. našeho tátu) jen zadarmo...No a my zase nebyli až tak "chtiví" se soudit,tak jsme si řekli,že jí to štěstí nepřinese a odešli středem...A jestli si někdo myslí,že nějaký notář po smrti někoho hledá nějaké pravé dědice,tak jste vedle jak ta jedle....
.gif)
anadir: jaké obavy o něco, co jim nepatří???
Nemám obavy o majetky sousedů, protože mi nepatří, majetky rodičů mi můžou patřit, ale taky nemusí - to je snad věc rodičů, ne?
nečetla jsem zatím reakce ostatních, ale nějakou dobu tady už diskuze čtu, tak myslím že se můj názor bude shodovat s názorem většiny...
vezměte se, je to vaše věc a ne dětí. Já vam moc fandím 
anadir: no a přesně to podle mě není v pořádku. Majetek rodičů je majetek rodičů a dokud žijou, je nemístné si na něj dělat jakékoli nároky. Tím, že se Vlaďka vdá, ještě o nic nepřišli, protože ještě nic nemají. 
Riki: Ano, ale ty děti mají obavy o majetek po svých vlastních rodičích, nechtějí se handrkovat o "cizí". Dobrý příklad uvádí Juana.
Juana: však jsem neříkala, že manžel nedědí. Jsem psala, že samotná svatba neohrožuje ničí majetek.
