Reklama: Moderní tapety na zeď a povlečeníModerní vliesové tapety IMPOL TRADE 

Magazín pro Šťastné ženy

 

Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?

Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?

Milá redakce, zajímal by mne názor čtenářek na současné postavení žen ve společnosti. Často se totiž setkávám s označením feministka, které je adresováno přímo mně. Přitom já se jako nějaká bojovnice za ženská práva, která cupuje muže na kusy, necítím.

Je mi dvaatřicet let a jsem stále svobodná. Bez mučení přiznám, že nikoli dobrovolně. Po hezkém vztahu velmi toužím, ráda bych měla i dítě. Cítím, že mi utíká čas a začínám trochu panikařit. Mám strach, abych něco neprošvihla a pak už nebylo pozdě. Máma, sestra i kamarádky mi říkají, že jsem moc náročná, ať si prý dám pozor, nebo budu přebírat tak dlouho, až přeberu. Myšleno chlapy.

Jenže já si nemůžu pomoct. Měla jsem samozřejmě několik vztahů, se dvěma jsem dokonce žila ve společné domácnosti, ale pokaždé to krachlo. Oba ode mne odešli s tím, že jsem na ně moc náročná, chytrá, inteligentní, soběstačná. Šokovalo mne to.

Ano, jsem taková, ale považuji to za něco úplně normálního. Přece ze sebe nebudu dělat nějakou nesvéprávnou blbku jen proto, aby se můj partner cítil víc jako muž. To je nesmysl. To, čeho jsem dosáhla, mi nespadlo do klína samo, musela jsem na sobě tvrdě makat, vystudovala jsem vysokou, teď si při zaměstnání dělám druhou. Mám zajímavou a finančně dobře ohodnocenou práci, nepotřebuji se někomu pověsit na krk a dělat ze sebe chudinku, která by bez něj zahynula.

Možná vám taky připadám přehnaně sebevědomá, ale není to tak. Asi tak působím, ale ve skutečnosti jsem hodně citlivá a zranitelná. Jenže život mne naučil nedávat své slabiny najevo, protože okolí toho často dokáže zneužít. Tak radši nasazuji masku tvrďačky a dělám, jak mne nic nerozhází.

Jenže rozhází. V poslední době si čím dál víc uvědomuji, že na sobě musím asi něco změnit, jinak zůstanu do smrti sama, bez partnera, bez dítěte. Zvlášť to dítě mne poslední dobou hodně bere. Už před třemi lety jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybych ho měla, ale v posledním roce je to doslova hormonální smršť. Bohužel, celou dobu jsem sama. Poslední vztah skončil před rokem a půl a od té doby nic. Ani nějaká rychlovka nebo nárazovka, něcofeministka nezávazného, jestli mi rozumíte. Nic takového, jsem skutečně sama a vadí mi to čím dál víc.

Jenže je to se mnou asi těžké. Když o mne nějaký muž projeví zájem, pozve mě na večeři nebo do kina a tak, většinou je odpálkuju hned, případně dojde jen k té jedné schůzce.  Mám jasnou představu, co by měl můj partner splňovat a nechci z ní slevit. A jsem docela vycvičená a citlivá na různé varovné signály, které jsem se naučila nebrat na lehkou váhu. Potřebuju chlapa, který má především charisma, něčím mne upoutá, zaujme, budu ho mít proč obdivovat a vzhlížet k němu. Ale dneska snad už takoví ani nejsou.

Ani nevím, jestli chci nějakou radu, spíš by mne zajímal názor žen na partnerské soužití. Moje máma říká, že ženská musí sama sebe vždycky trochu zapřít, jinak to nemůže fungovat. Mně to připadá docela šílený. Proč bych měla ze sebe dělat něco, co nejsem? Jak to máte ve svých vztazích vy?

Romana


16.1.2012   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 108   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-108
Pajik
Pajik - 16.1.2012 12:54

Romano myslím, že ti jsem hodně podobná a mám pro tebe jednu radu, pokud chceš opravdu najít chlapa musís randit a randit a randit a zkoušet to. Přihlaš se na seznamky a věnuj tomu čas a opravdu se snaž seznámit. Myslím si, že seznámit se přes internet není dneska žádná hanba a neustále to vyhledává víc úspěšných a vytížených lidí. Myslím, že co se týká vztahu a chlapa, ze svých nároků nemusíš slevovat, jen se chce hledání opravdu intenzivně věnovat :) Šance, že někoho potkáš na první pokus je mizivá, ale nevzdávej to a bojuj a bojuj a určitě to klapne.

 
Verera
Verera - 16.1.2012 12:49

kareta: kam na dovolenou, co bude k večeři, na co se dívat když každého zajímá něco jiného, jestli pořídíme domů zvíře případně jaké, kdo půjde pro děti, když oba máme ještě něco jiného , co pořídit, když finance jsou omezené a každý považuje za nejdůležitější něco jiného.....

Kompromis, kdy oba jsou nakonec otrávení je nanic, ale je nutné řešit běžné životní situace tak, aby oba byli nakonec spokojení, nebo přinejmenším neměl jeden dojem, že pořád ustupuje, nebo má na krku všechno a druhý si užívá.

Nevěřím tomu, že existují dva lidé, kteří mají na všechno pořád stejný názor. To ale ani snad není potřeba. Důležité je, aby oba dokázali přemýšlet ve věcech, které se týkají obou, za oba, ne jen za sebe. Volit řešení, které je nejvýhodnější pro ně dohromady, ne každého zvlášť.

 
kareta
kareta - 16.1.2012 12:40

Verera: jaké maličkosti?

 
Verera
Verera - 16.1.2012 12:38

kareta: V zásadních věcech asi ano, ale musíš se dohodnout denně o maličkostech a tam asi naprostá shoda nenastane nikdy.

Nemusíš tomu říkat kompromis, jen prostě schopnost se domluvit.

 
Kassy
Kassy - 16.1.2012 12:35

a....: A co kde píšu o rezignaci na své priority, prosím tě? smajlik - 55 Já jen říkám, že slečna z článku na mě dělá dojem, že pro ni jsou prioritou všechny její požadavky, což je jaksi z principu nesmysl. A pokud čeká, že ona dostane všechno, co chce a partnerovi dá jen to, co nebudu v rozporu s žádným jejím požadavkem, tak je logické, že naráží.
Kompromis se dá udělat mnoha různými způsoby, důležité je jen hrát podle principu "výhra-výhra", ne se snažit partnera za každou cenu přelstít a prosadit si svou bez ohledu na něj. Pak je jedno jestli spor o modré a zelené záclony vyřešíme tyrkysovou, nebo se dohodneme, že já zvolím barvu záclon a partner vybere konferenční stolek tak, aby se líbil jemu. Podstata tkví v tom, najít řešení, se kterým nakonec budeme oba spokojeni, byť nebude ani pro jednoho ideální. Ale Romana se s pouhou spokojeností nehodlá smířit, ona musí mít ten ideál. Nehodlá zřejmě udělat ani ten krok na půl cesty. To je pak těžké až nemožné někoho najít.

 
kareta
kareta - 16.1.2012 12:34

resap...kompromis jak je tady některými chápán- ustupovat na svůj úkor..uzapožďovat se. Ve vztahu přece jde o spolupráci a ne o boj!

 
Verera
Verera - 16.1.2012 12:34

a....: To je pravda, ale v tom případě není na místě odsuzovat kompromisy. V tom chyba není. To co píšeš je naopak neschopnost kompromisu ať už tím, že slabší si nedokáže zdůraznit své priority nebo že silnější se prosazuje na úkor slabšího, i když o jeho prioritách ví, ale využívá své převahy.

To pak ale není rovnocenný vztah.

 
kareta
kareta - 16.1.2012 12:32

a....: tak nějaksmajlik - 75

 
kareta
kareta - 16.1.2012 12:32

Nesnáším slovo kompromis...nikdo není spokojenej, je to frustrující. S mužem jsme se o tom bavili jak to chápem- já to chápu jako sex, u kterého ani jeden nemá orgasmus, čili činnost na ho*nosmajlik - 26. Lze najít partnera, u kterého není soužití o kompromisech a naplno si užívat...jen musí mít stejný přístup k životu jako ten druhý. Pak je to pohodasmajlik - 47

 
a....
a.... - 16.1.2012 12:15

Kassy: Princip kompromisu je vyjít si vstříc na půl cesty, nikoli rezignovat na své priority. To jsi asi špatně pochopila ty psychopříručky. Vzhedem k tomu, že ta půcesta je těžko definovatelní v reálu to znamená, že ten slabší, kdo se nedokáže tolik prosadit, rezignuje na to, co chce. A taty je to o těch zásadních prioritách- pokud člověk rezignuje na tyto, podepíše se to na kvalitě jeho života.

 
sharon
sharon - 16.1.2012 12:14

caira: 10:17....smajlik - 47smajlik - 34

 
Kassy
Kassy - 16.1.2012 11:38

caira: Ještě bych dodala, že očekávat, že najdu partnera, se kterým si své potřeby naplníme vzájemně sami od sebe, bez práce, bez ústupků a s věčným úsměvem na tváři, by bylo velmi naivní i v patnácti. Takže jestli Romana hledá někoho takového, měla by se rychle probudit nebo přestat hulit to, co zřejmě hulí smajlik - 16

 
tornado-lou
tornado-lou - 16.1.2012 11:36

kdyz o tom tak premyslim, tak ja ke svymu manzelovi taky nevzhlizim. ma vlastnosti, kterych si vazim, doufam, ze ho respektuju, snazim se ho chapat, ale rozhodne k nemu nevzhlizim. neni to svatej obrazek.

 
caira
caira - 16.1.2012 11:25

Heather: smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47

 
Heather
Heather - 16.1.2012 11:24

Já jsem taky feministka v tom smyslu, že bych si nikdy nenechala líbit od chlapa, aby se ke mně choval bez úcty a snažil se prosazovat na můj úkor nebo mě posílal k plotně, mám taky vysokou školu, jsem pyšná na to, že jsem se po smrti manžela dokázala sama postarat o dvě děti tak, aby netrpěly žádným nedostatkem, jsem zvyklá si platit svoje účty sama... přesto jsem nikdy neměla problém s chlapy, myslím ve smyslu dlouhodobých vztahů.Ono to je taky o empatii a o umění se k těm chlapům chovat, svoje si můžeš prosadit i jinak, než že jim hned vpálíš svoje vzdělání, náročnost a požadavky a budeš je neúprosně lustrovat a odškrtávat si v duchu body, které (ne)splňují. Říká se tomu ženská diplomacie a to je to, o čem mluví tvoje máma. Nemusíš ze sebe dělat nic, co nejsi, jde o způsob, jakým dosahuješ svých cílů a jak působíš na muže.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-108
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 77963.
Archiv anket.