Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?
Milá redakce, zajímal by mne názor čtenářek na současné postavení žen ve společnosti. Často se totiž setkávám s označením feministka, které je adresováno přímo mně. Přitom já se jako nějaká bojovnice za ženská práva, která cupuje muže na kusy, necítím.
Je mi dvaatřicet let a jsem stále svobodná. Bez mučení přiznám, že nikoli dobrovolně. Po hezkém vztahu velmi toužím, ráda bych měla i dítě. Cítím, že mi utíká čas a začínám trochu panikařit. Mám strach, abych něco neprošvihla a pak už nebylo pozdě. Máma, sestra i kamarádky mi říkají, že jsem moc náročná, ať si prý dám pozor, nebo budu přebírat tak dlouho, až přeberu. Myšleno chlapy.
Jenže já si nemůžu pomoct. Měla jsem samozřejmě několik vztahů, se dvěma jsem dokonce žila ve společné domácnosti, ale pokaždé to krachlo. Oba ode mne odešli s tím, že jsem na ně moc náročná, chytrá, inteligentní, soběstačná. Šokovalo mne to.
Ano, jsem taková, ale považuji to za něco úplně normálního. Přece ze sebe nebudu dělat nějakou nesvéprávnou blbku jen proto, aby se můj partner cítil víc jako muž. To je nesmysl. To, čeho jsem dosáhla, mi nespadlo do klína samo, musela jsem na sobě tvrdě makat, vystudovala jsem vysokou, teď si při zaměstnání dělám druhou. Mám zajímavou a finančně dobře ohodnocenou práci, nepotřebuji se někomu pověsit na krk a dělat ze sebe chudinku, která by bez něj zahynula.
Možná vám taky připadám přehnaně sebevědomá, ale není to tak. Asi tak působím, ale ve skutečnosti jsem hodně citlivá a zranitelná. Jenže život mne naučil nedávat své slabiny najevo, protože okolí toho často dokáže zneužít. Tak radši nasazuji masku tvrďačky a dělám, jak mne nic nerozhází.
Jenže rozhází. V poslední době si čím dál víc uvědomuji, že na sobě musím asi něco změnit, jinak zůstanu do smrti sama, bez partnera, bez dítěte. Zvlášť to dítě mne poslední dobou hodně bere. Už před třemi lety jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybych ho měla, ale v posledním roce je to doslova hormonální smršť. Bohužel, celou dobu jsem sama. Poslední vztah skončil před rokem a půl a od té doby nic. Ani nějaká rychlovka nebo nárazovka, něco
nezávazného, jestli mi rozumíte. Nic takového, jsem skutečně sama a vadí mi to čím dál víc.
Jenže je to se mnou asi těžké. Když o mne nějaký muž projeví zájem, pozve mě na večeři nebo do kina a tak, většinou je odpálkuju hned, případně dojde jen k té jedné schůzce. Mám jasnou představu, co by měl můj partner splňovat a nechci z ní slevit. A jsem docela vycvičená a citlivá na různé varovné signály, které jsem se naučila nebrat na lehkou váhu. Potřebuju chlapa, který má především charisma, něčím mne upoutá, zaujme, budu ho mít proč obdivovat a vzhlížet k němu. Ale dneska snad už takoví ani nejsou.
Ani nevím, jestli chci nějakou radu, spíš by mne zajímal názor žen na partnerské soužití. Moje máma říká, že ženská musí sama sebe vždycky trochu zapřít, jinak to nemůže fungovat. Mně to připadá docela šílený. Proč bych měla ze sebe dělat něco, co nejsem? Jak to máte ve svých vztazích vy?
16.1.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 109 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem feministka a mé nároky jsou přehnané?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: souhlas se vším, ono z maličkostí, které člověk ze začátku přešel, se po letech stávají nepřekonatelné rozdíly.
tornado-lou: no ale zadupat svou hrdost a to kdo jsem, jen proto , ze me dohaly bilogicke hodiny... no ehm... skoda potom vseho co budovala...
a....: "Slečna je krásným příkladem jednání na rovinu a jasně stanovených priorit, to zřejmě tak strašně ty ostatní ženské popouzí"
Proč by měla ostatní ženské strašně popouzet
??? Nevím, jak tebe, ale mě tedy nepopouzí ani v nejmenším...Tady jde snad o to, že jí její jednání na rovinu a jasně stanovené priority nějak moc štěstí nepřínášejí a je sama, ne? Rozpor je v tom, jak se chová navenek a co chce uvnitř.
Možná by bylo lepší, než se takhle úporně a očividně snažit seznámit, zařadit se do nějaké skupiny lidí podobných zájmů a poznat ostatní při běžných činnostech aniž by si byli vědomi, že jsou přísně hodnoceni. To se projevují jinak a přirozeně pak se třeba ukáže že i když dotyčný nesplňuje určitá kritéria, má zase jiné hodnoty, které Romanu ani nenapadly a které to vyváží.
Bohužel ve 32 se skupiny nezadaných hledají mnohem hůř než ve 22, zejména muži se tam moc nevyskytují.
abych si vypujcila priklad z filmu: jestli zavrhne chlapa kvuli svetru s jelenem, tak se holt nesmi divit, ze je sama. je potreba podivat se i co je pod svetrem. Nikdo Romanu nenabada, aby rezignovala na to dulezity. ale ten svetr se fakt da prehlidnout.
kareta: No ale to je právě ta schopnost kompromisu :)))
Dohadování, ve smyslu hádání se, prosazování svého názoru je něco zcela jiného než domlouvání se, tj. hledání řešení, které nejvíc vyhovuje.
Ono to dost lidí směšuje.
Vy se taky domlouváte, i když už se znáte natolik, že to zřejmě odbydete jednou větou, takže si ani nevšimneš, že jste vlastně dospěli k vzájemné dohodě na dané téma. To je vůbec nejlepší :))
Někdo ke kýženému výsledku dospěje mnohem složitěji, někdo vůbec a ti se pak hádají a pak někdo ustoupí a je naštvaný a nebo neustoupí a jsou naštvaní oba.
Stanik: ale ona JE sama a nelibi se ji to. takze bud bude sama nebo bude trochu vic hledat. a to nedela. a jen na sex asi nikoho shanet nechce.
Jestli chce Romana ideálního muže,tak ať si dává všude možně inzeráty,do kterých vypíše,co ona očekává od muže.Takže,chce-li na někoho vzhlížet,musí napsat,že hledá muže jen nad ...(tak asi o 20-30 cm víc než sama měří...),aby měl aspoň 3 vysoké školy,vilu,audi-poslední model,oblečení jen známých drahých značek,dobrý kuchař,šikovný řemeslník,opatrovník dětí s praxí, tučný plat,IQ tak od 150 výše,fialové oči,černé vlasy...aby se hlásili jen TI PRAVÍ,a né nějaký Franta ze Lhoty a od zedníků.....
Nessie: vidis, ja jsme asi divná, ale než šptného chlapa, nebo slevit ze zásad , to fakt radis budu jen se psama, protoze na sex se v nejhorsim vzdycky dost ochotnych lidi najde
a....: 12:58,kareta: presne!
Kassy: Máš pravdu, takhle dlouhé příspěvky nebudu číst, musím totiž pracovat
ač bych se ráda ještě zapojila, musím končit a makat, toť totiž má priorita
Kassy: Souhlasím.
a....: Tak on leckdo má jasnou představu o tom, jakého partnera by chtěl - problém je, že většině lidí se to jaksi nepodaří naplnit - už proto, že ideální muž ani ideální žena neexistuje. Tomu svému vysněnému ideálu se můžu pokusit výběrem partnera co nejvíce přiblížit, ale ve 32 letech už bych teda přestala být naivní a počítala bych s tím, že budu muset přinejmenším trochu slevit. Už proto, že i kdyby nějaký takový mě po všech stránkách vyhovující muž existoval, tak v této věkové kategirii už bude patrně zadaný.
a....: A ty dneska moc nečteš, co se tu v diskusi píše, co? Podsouváš mi něco, co jsem nikdy nikde neřekla (o kompromisech a rezignaci na priority), a když se to snažím uvést na pravou míru, tak tě bavím. No nic, nechme toho. Přečti si úplně první příspěvek, který jsem tu napsala, tam je napsáno, proč mám dojem, že slečna chce moc.
Ve zkratce, sebe vychválila do nebe, chlapa chce takového, aby k němu mohla vzhlížet - takže asi ještě lepšího, než je sama. Pokud ho tak ale neohodnotí hned na první schůzce nebo ještě před ní, nedá mu už šanci se dále projevit. Tak ať se nediví, že nemůže najít. Jedním dechem prohlašuje, že ze sebe nebude kvůli chlapovi dělat co není, tedy nějakou chudinku (přičemž ovšem nepíše, z čeho získala dojem, že by o to chlapi stáli), ale zároveň píše "Možná vám taky připadám přehnaně sebevědomá, ale není to tak. Asi tak působím, ale ve skutečnosti jsem hodně citlivá a zranitelná. Jenže život mne naučil nedávat své slabiny najevo, protože okolí toho často dokáže zneužít. Tak radši nasazuji masku tvrďačky a dělám, jak mne nic nerozhází." Takže se vlastně přetvařuje úplně na opačnou stranu a to sebevědomí si asi z velké části namlouvá... Prostě to na mě dělá dojem, že ty chlapy odmítá proto, že ona na ně nemá sebevědomí, že ona nedokáže být rovnocennou partnerkou, ne proto, že by oni byli tak nemožní. Kdyby přijala chlapa, který není dokonalý, snížilo by to i její dokonalost. Měla by si především udělat pořádek v sobě a svém přísupu k sobě, pak se teprve zabývat svými požadavky na druhé.
A samozřejmě tohle je jen můj dojem z jednoho článku na netu, bez nároku na jakoukoliv objektivitu.
Verera: tyhle věci jsem teda nikdy řešit nemusela a nebudu s tím ani začínat, považuju takové dohadování za ztrátu času...pokud má partner jinou představu dovolené než já, tak klidně může jet jinam, když mne to zaujme, tak se asi vnutím, když ne, tak umím relaxovat dle svého i s dětmi i bez dětí sama nebo s přáteli. Nepotřebuju muže furt u sebe, my se na sebe rádi těšíme, rádi spolu lenošíme, pracujeme, ale taky jsme rádi i s jinými lidmi odloučeně.
