Příjmení dítěte. Po otci, nebo po matce?
Mám přítele, jsme spolu už sedm let. Já bych se vdávat chtěla, ale on se do toho nějak nehrne. Jak přijde řeč na svatbu (většinou rozhovory na toto téma vyprovokuju já), uhýbá a říká, že to úplně nevylučuje, ale zatím ne. Není mi to příjemné, ale snažím se nedělat na něj nějaký nátlak. I když…
Jenže teď je situace jiná. Společně jsme se rozhodli, že budeme mít dítě, vysadila jsem antikoncepci a po čtyřech měsících otěhotněla. Je mi dvaatřicet, takže jsem možná měla už nejvyšší čas. Naivně jsem se domnívala, že až otěhotním, přítel svůj postoj ke svatbě změní. Nestalo se, pořád si stojí za svým. Teď jsem v pátém měsíci a sňatek je v nedohlednu.
Příteli jsem řekla, že v případě, že se naše dítě narodí do mimomanželského svazku, bude mít příjmení po mně. A jemu se to vůbec nelíbí, prý on je táta a dítě se vždy jmenuje po otci. Měli jsme na toto téma poměrně ostrou výměnu názorů, kdy já si stojím za svým. Já budu s dítětem chodit po doktorech apod. a nechci, abychom měli rozdílná příjmení. Řekla jsem příteli, že jestli chce, aby mělo dítě příjmení po něm, tak jedině svatba a pak se budeme jmenovat všichni stejně. Ale že rozhodně nepřistoupím na to, aby on a naše dítě se jmenovali jinak, než já.
No, nebyla to příjemná debata, hlavně nikam nevedla. On si mě prostě teď vzít nechce, i když není schopen to nějak racionálně vysvětlit. Ale tvrdí, že mě miluje a na naše dítě se moc těší. Nakonec to rozštípl tím, že řekl, že dobře, když to bude holka, ať s jmenuje po mně, ale kluk bude mít jeho příjemní a basta.
A já teď nevím. Možná jsem pod vlivem těhotenských hormonů a moc si to beru, ale rozhodně nemám v plánu mu na tento model přistoupit. Naše dítě se prostě bude jmenovat po mně, a to bez ohledu jestli to bude syn nebo dcera. Mám v tom jasno.
Jenže když o tom mluvím s někým jiným, většinou se lidi podivují, i jim připadá správné, aby se dítě jmenovalo po otci. Prý jsem zbytečně dětinská.
Co si myslíte vy? Taky vám připadá můj požadavek nemístný? Co byste dělaly na mém místě, kdybyste čekaly dítě s mužem, který si vás nechce vzít? Já vím, že jsem si to asi zavinila sama, že jsem na plánování miminka za těchto podmínek přistoupila, ale po dítěti jsem toužila už hodně let a pomalu se začínala bát, že ho nikdy mít nebudu.
25.10.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Příjmení dítěte. Po otci, nebo po matce?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Terezo, Tvůj příběh mi hodně připomíná můj vlastní. Taky jsme se nebyli schopni shodnout na svatbě. Tak jsem řekla, že se teda vdávat nemusím, ale dítě už chci. Na tom jsme se shodli. Otěhotněla jsem hned. A řešili jsme příjmení. Přítel trval na tom, že když to bude kluk, musí se jmenovat po něm. Taky proběhlo několik diskusí. Ustoupila jsem, i když moje argumenty byly podobné. A když bylo malému asi 10 měsíců, z čista jasna přišel přítel s tím "Co kdybychom se vzali?" No a co jsem udělala já? Nechala jsem si po svatbě svoje příjmení 
Takže dnes mají obě děti manželovo příjmení a já svoje. Nikde mi to problém nedělá. Jen u pediatra a ve školce mě oslovují příjmením podle dětí, už jsem si zvykla a slyším na to, ani je neopravuji.
Neporadím co dělat, ale třeba Tě inspiruji alespoň v tom, že bys mohla s tím příjmením ustoupit a nechat svého přítele do svatby "dozrát" 
Terezo, Tvůj příběh mi hodně připomíná můj vlastní. Taky jsme se nebyli schopni shodnout na svatbě. Tak jsem řekla, že se teda vdávat nemusím, ale dítě už chci. Na tom jsme se shodli. Otěhotněla jsem hned. A řešili jsme příjmení. Přítel trval na tom, že když to bude kluk, musí se jmenovat po něm. Taky proběhlo několik diskusí. Ustoupila jsem, i když moje argumenty byly podobné. A když bylo malému asi 10 měsíců, z čista jasna přišel přítel s tím "Co kdybychom se vzali?" No a co jsem udělala já? Nechala jsem si po svatbě svoje příjmení Takže dnes mají obě děti manželovo příjmení a já svoje. Nikde mi to problém nedělá. Jen u pediatra a ve školce mě oslovují příjmením podle dětí, už jsem si zvykla a slyším na to, ani je neopravuji.
Neporadím co dělat, ale třeba Tě inspiruji alespoň v tom, že bys mohla s tím příjmením ustoupit a nechat svého přítele do svatby "dozrát"
sevenofnine: a to možná ještě nekončí
Tak předně bych tedy nepředpokládala, že si někdo po něčem něco rozmyslí, že... Ale co už teď s tím. Mrzí mě to za vás.
Já jsem prostě konzerva, buď svatba nebo příjmení po mě a šmitec. Nechci nikoho vydírat, ale prostě tady není kompromis možný. Leda, že by dítěti dali nějaké třetí příjmení nebo je oddala neoficiálně nějaká šamanka, že...
To tedy, že chlapec po něm a o holku asi nezájem, to raději nebudu komentovat, to je teda asi ten pokus o kompromis v jeho podání... Pokud to neřekl nějak v afektu bez přemýšlení, tak je to šovinistický kretén.
Jinak jak jsem ta konzerva, tak mě by to vadilo, že bychom byli doma tři a já z nich měla to jiné příjmení. Jako kdybych se tam k nim přitoulala a oni se mě ujali, přitom já to dítě nosila, porodila, atd. Totéž na vařejnosti, když bych musela říct jiné jméno, no, tak jako kdybych si ho uhnala s kdekým nebo vykradala babybox.
Je mi fuk, že dnes už to obvyklé, prostě chlap, co nechce být manžel, ale chce být otcem, ať si shání jinde jinou partnerku, která v touze zavděčit se kývne na všechno.
Bety: to jsem deklarovala doma já, že se vdám, jen pokud si vezme můj partner moje jméno. Dcera se jmenuje po mě a k doktorovi s ní chodí on.
Bety: to jsem deklarovala doma já, že se vdám, jen pokud si vezme můj partner moje jméno. Dcera se jmenuje po mě a k doktorovi s ní chodí on.
Protože jsem byla uhučená do svatby č.2 a řešili jsme mojedětitvojeděti, tak mám příjmení dvě 
.JPG)
mam-ča: Vlastí: 
.gif)
mam-ča: Protrhprdel :D
jeden nas soused se jmenoval Sourek. jsem jako mala netusila, co to znamena a matka mi to odmitala vysvetlit...
Bety: 
Už vidím, jak takovej "macho", co uznává akorát potencionálního syna a holku si může Tereza pojmenovat po kom chce, se radostně "provdá", aby měl stejné jméno jako jeho žena a dítě ! 
I kdyby se sám jmenoval "Protrhprdel", tak je na své jméno pyšný.
Já bych o svatbě přestala mluvit úplně, dítěti bych dala jméno po sobě a kdyby náhodou chtěl svatbu, tak ať si taky vezme naše společné jméno - zřejmě si je tebou až moc jistý možná by to chtělo trošku ho vykolejit že se všechno netočí jen kolem něj
jestli to tak citis, tak po tobe.
taky nedam sve dceri jmeno po svem priteli. Po svatbe se muze zmenit nebo zustane tak jak je.
Vztah nemusi vydrzet dlouho, ale jmeno si neseme cely zivot, ze?
Vôbec nie si detinská, si veľmi rozumná. Máme tento prípad v rodine - mladí sa nezobrali, majú dcéru, po šiestich rokoch sa rozišli, malá začala chodiť do školy, priezvisko má po otcovi a žiacku knižku podpisuje matka s iným priezviskom.
Trvala by som na svadbe alebo bude dieťa po mne, ak nie je taký chlap aby si ma zobral, tak ani dieťa nebude po ňom.
Kamarádčin teď už manžel od začátku vztahu svatbu odmítal (trauma z rozvodu a hlavně po rozvodových akcí rodičů), řekl,že se nikdy ženit nebude...kamarádka byla smutná, nicméně měli jedno dítě, druhé dítě...a před časem mi do mailu přišla svatební fotka
Terezo, na svatbu bych netlačila, ani o ní nemluvila. Jestli s tebou muž bude, to ti ani ten papír nezaručí, nicméně jak psala Anahir-ty uděláš ústupek se svatbou, v tom případě on se jménem, resp.příjmením dítěte, příjmení bych dala po sobě. Jak už bylo psáno, pokud by chtěl, aby se jmenovalo po něm,musí se jít "přiznat" na matriku, jinak bude automaticky příjmení po tobě, takže jestli to neví, ani bych o tom nemluvila
Já se vdávat netoužila, děti jsem pojmenovala po příteli, u doktora jsem teda nikdy nevěděla, že volají nás
ale pak jsem si zvykla. A nakonec jsme se i vzali. Nepotřebovala jsem se vdávat, nebylo to pro mě důležité, ale teď musím říct, že jsem ráda, že jsme se vzali.
tím nechci říct, že máš tlačit na pilu se svatbou, ale jméno nech svoje.
