Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Problémy s rodiči tchán tchyně

Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?

Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?

Chtěla bych znát váš názor na mou situaci. Jedná se o bydlení. Mám přítele, chodíme spolu čtyři roky, bydlíme zatím ve dvougarsonce, která je jeho, má ji po své babičce. Teď čekáme miminko a za měsíc se budeme brát. V souvislosti s narozením dítěte jsme začali řešit i bydlení. A já jsem narazila na problém, který je pro mne velmi nepříjemný.

Když jsem otěhotněla, měli jsme oba velkou radost, dítě jsme si přáli. Padlo i téma, jak uspořádat bydlení. Byt, ve kterém jsme, je pro dva dostačující, s dítětem už poněkud stísněný. Můj návrh byl, že bychom ho mohli prodat a koupit něco většího, aspoň třípokoják, na rozdíl bychom si vzali hypotéku. Partner s tím nejdřív souhlasil, ale jen do chvíle, než o tom mluvil se svými rodiči.

Abych vás uvedla do obrazu. Jeho rodiče jsou velmi bohatí. Majetek získali částečně dědictvím a částečně díky podnikání, kterému se otec věnuje. Když jsme jim oznámili, že čekáme miminko, byli oba velmi rádi. Asi za týden k nim přítel jel a když se vrátil, sdělil mi úžasnou novinu. Rodiče mu totiž nabídli, že zafinancují komplet stavbu rodinného domečku, máme si jen vybrat, kde ho chceme mít a jaký by měl být. Všechno ostatní už bude na nich, o vše se postarají. Než to bude hotové, tak to s miminkem v té dvougarsonce vydržíme a až se přestěhujeme, můžeme ji pronajímat a mít tak nějaké peníze k dobru.

Zní to krásně. V první chvíli jsem byla nadšená a cítila k nim velkou vděčnost. Považovala jsem to za ohromné gesto z jejich strany. Jenže mě to rychle přešlo. Dům bude totiž napsaný na ně. Čili nebude náš. Prý z důvodu, že kdyby se náhodou stalo, že bychom se rozváděli, aby bylo jednodušší vypořádání majetku. Hodně mě to zarazilo, najednou jsem se cítila jako prašivá, že se mi nevěří a představa, že bych měla bydlet v domě, ve kterém jsem trpěná jako nějaká chudá příbuzná, který není můj a ještě mám být vděčná, je mi hodně proti srsti.

Měla bych sto chutí příteli říct, že v žádném domě bydlet nechci,že budu radši clý život v té dvougarsonce. Ale asi bych ho tím ranila, on to vidí jinak, nic divného mu na tom nepřijde, považuje za správné, že dům patří tomu, kdo ho zaplatil.

Mně je z toho dost hořko a nevím, jak se k tomu postavit. Co myslíte, mám to překousnout a být ráda, že budeme mít vyřešené hezké bydlení? Nebo mám být hrdá? Myslíte, že to jejich opatření s napsáním domu na sebe, ačkoli to prezentují, že dům je pro nás, pro naši rodinu, je v pořádku? Já to vnímám jako podraz na mě.

Andrea


29.8.2016   Rubrika: Problémy s rodiči   |   Komentářů 109   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3,1/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Doživotně jako chudá příbuzná? Jak se s tím vyrovnat?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-109
Bellana
Bellana - 1.9.2016 14:17

Piafka: Po smrti mé snachy snachy by dědil i její nový manžel, pokud by nenapsala závěť, ve které ho z dědictví vylučuje.
Já bych do toho klidně šla. S manželovými rodiči jsem vždycky vycházela velmi dobře. Kdyby se to změnilo, měla bych díky levnému bydlení naspořeno tolik, abych z domu odešla. Dnes není problém sehnat nájemní byt za pár dnů. Kolega teď dostal výpověď z bytu a druhý den už měl domluvený další byt, do kterého se za dva týdny přestěhuje. Pak bude řešit koupi vlastního bydlení.
Většina lidí vstupuje do manželství s naivní představou, že je to navždy. Polovina z nich se v tom mýlí. A většina z nich pak řeší těžké tahanice o majetek. Ten slušnější pak dopadne hůř. Opatrní nemusejí být pouze ti, kteří nic nemají a nic nedostali. Jsou-li lidé z různých sociálních vrstev, musejí se chránit obě strany.

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 13:15

Já jsem si pořídila ve dvaceti letech byt a rozhodně první, co mě napadlo, nebylo, že polovinu přepíšu na partnera. Ovšem ve chvíli, kdy šlo o vážnou známost, sňatek a úvahy o založení rodiny, tak už to samozřejmě do úvahy přišlo, protože jsme se stěhovali do většího, každý do toho vložil své a bez ohledu na to, že jeden víc a druhý méně, chtěli jsme nemovitost vlastnit společně. Nedokážu si představit bydlet v domě rodičů partnera a čekat, co je v nějakém pomatení smyslů třeba ve věku 90 let může napadnout. Proto znovu: nešla bych do toho.

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 13:10

Verera: Já pořád nechápu, proč by honem honem něco psal na manželku? To jsou všichni chlapi pod pantoflem a jednají v pomatení smyslů tak, jak žena zavelí?

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 13:07

Bellana: Z toho by vysoce pravděpodobně netěžil cizí chlap, ale tvoji vnuci. Pochybuji, že by se snacha o majetek chtěla dělit s potenciálním druhým mužem a nemyslela na svoje potomky.
No, pokud o mě takto smýšlí moje tchýně, tak je jen dobře, že jsme si všechno zařídili sami a nemusíme se v cizím domě bát, co tchánovce na stará kolena napadne....

 
Verera
Verera - 1.9.2016 12:34

annie: Na druhou stranu se spousta lidí přistěhuje do domu, který patří rodičům partnera, mají tam třeba volné patro, a řeší maximálně vztahy, ale ne, že jsou chudí příbuzní. Tohle je jiné jen v tom, že dům je samostatný, takže odpadá neustálé potkávání se s rodiči na schodišti a pokud budou rozumní a zajdou jen, pokud budou zváni, je to bez velkých problémů.

Spousta lidí se taky přistěhuje do bytu, který vlastní partner a nedožadují se hned přepsání půlky na sebe, to by bylo dost neomalené. Něco jiného je, když investují značnou částku do rekonstrukce, ale přistěhování se nedává právo na majetek. A nikdo se z toho zvlášť nehroutí.

Člověk přijde bez majetku, odejde bez něj, to je snad správné. mnohem horší mi připadá , kdyby syn přepsal půlku na manželku a pak by jí musel tu půlku ještě zaplatit, takže takhle je to v pořádku, na vybavení se můžou dohodnout.

 
annie
annie - 1.9.2016 12:06

Tak já jsem asi divná, ale bydlet v domě tchánů bych nechtěla.
Ne, že bych si dělala zálusk na jejich majetek - o to mi nikdy nešlo, ale aspoň v našem případě by to bylo:" držet hubu a krok".
Takže se raději snažíme sami, oba jsme začínali s holým zadkem, něco jsme našetřili, koupili si domek, který opravujeme a nikdo nám do toho nemá co kecat. Jistěže se tcháni pokoušeli, ale můj dům, můj hrad - jak si udělám, tak mám.
Tcháni jsou poměrně majetní lidé, jistá možnost bydlet v jejich domě byla - bohužel s nimi a to jsme nechtěli.
Ono je vždycky "neco za něco".
My už si bydlení zařídili a co zbude za několik let po tchánech - zbude-li vůbec něco- tak třeba pomůže jejich vnukovi...

 
Haninka
Haninka - 1.9.2016 9:05

Bellana: přesně tak, bavíme se tady o majetku v hodnotě několika milionů, a ne o pár drobných. Ono se to dobře teoretizuje, ale myslím si, že skutečnost by pak byla jiná.

 
Bellana
Bellana - 1.9.2016 8:44

Piafka: Můj syn by vzápětí polovinu věnoval své ženě. Zvlášť kdyby to komentovala jako Andrea. A to je to, co bych nechtěla. Ne proto, že mám něco proti své snaše, ale proto, že se příliš mnoho manželství rozvádí. I kdybych svoji snachu milovala stejně jako svoji dceru, nechtěla bych, aby z mých peněz měl prospěch nějaký cizí chlap, kterého by si ona potom vzala. Je moc hezká, určitě by sama nezůstala. Kromě toho nevíme, jestli by ten dům patřil jim nebo jejich firmě.

 
Almega
Almega - 1.9.2016 8:44

Jo,jste chudá příbuzná,když jste se nenarodila v bohaté rodině! Spíš bych se soustředila na to,aby vám ti rodiče partnera napsali užívací právo v baráku,rozhodně s dodatkem,na dobu trvání manželství,aby vás při nějaké hádce hned muž nevyhazoval z baráku. Co se dá dělat,na dům nemáte žádný nárok,nic,kdo si ho postaví,toho je a může si s tím dělat,co chce! Můžete si šporovat bokem nějaký peníz pro strýčka Příhodu,jinak nic.Hlavně,jestli vám dovolí si uspořádat vevnitř jak byste chtěla vy,dělat si něco na zahradě a pod.,a neměli by do baráku lézt bez vašeho pozvání.

 
mam-ča
mam-ča - 1.9.2016 8:16

Myslím, že Andrea řeší nesmysly. Dostanou k užívání dům, dokonce si můžou říct jaký a kde ho chtějí mít. Pokud bude se svým partnerem (ev. manželem), bude mít se svými dětmi krásný domov. Pokud počítá dopředu s tím, že se rozvede, tak ano, odejde s holou řití, tak jako přišla.
Společné děti ale o majetek prarodičů v dalekém budoucnu nepřijdou.

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 7:27

Bellana: Právě proto je celkem přirozené napsat nemovitost na syna a ať si pak on rozhodne, jak s ní naloží.

 
Piafka
Piafka - 1.9.2016 7:26

Haninka: Nebylo by mi to jedno, ale vzhledem k potomkům bych v tom neviděla až takový problém, bude to matka jeho dětí...každopádně bych mu nemovitost dala a spoléhala na to, že má rozum. To se děje už po generace, jinak by polovina lidí až do smrti svých rodičů nic nevlastnila.

 
Bellana
Bellana - 31.8.2016 21:45

tornado-lou: Obávám se, že nešlo. Ani rodiče dítěte by ho nemohli prodat bez souhlasu soudu. Majetek dítěte je až do jeho dospělosti chráněný.

 
Haninka
Haninka - 31.8.2016 20:47

Piafka: každý má svůj názor, já bych se zachovala stejně jako jeho rodiče z důvodů. které jsem níže popsala smajlik - 26 Nebylo by mi jedno, kdyby se syn v budoucnu rozvedl, aby půlka domu zůstala jeho bývalé. Tobě ano?

 
tornado-lou
tornado-lou - 31.8.2016 20:22

Bellana: jistě by šlo dům rozdělit mezi vnoučata, až se případná další narodí.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-109
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 83863.
Archiv anket.