Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Manžel přišel s nápadem, že bychom měli zrušit můj účet a všechny peníze posílat jen na ten jeho, prý je škoda platit zbytečně poplatky. Mně se do toho moc nechce a on je uražený, považuje to za mou nedůvěru k němu. Moje argumenty však zlehčuje a označuje za hloupé.

Problém je totiž v tom, že jsem na mateřské. A to jsou vlastně moje jediné peníze, s nimiž mohu disponovat, představa, že nemám vlastní účet, mi není příjemná. Kasu u nás totiž drží manžel, byla jsem hloupá, že jsem to takto připustila. On na tomto modelu nechce nic měnit, podle něj se osvědčil a vyhovuje.

Jenže ten model vyhovuje jenom jemu. Máme to totiž nastavené tak, že z jeho účtu odchází splátka na hypotéku a další poplatky spojené s bydlením včetně jídla, z mého platíme leasing auta a kupuji z něj rovněž všechno pro dítě – pleny, oblečení, stravu. Když to všechno poplatím, zbude mi sotva tisíc korun jako moje osobní kapesné. Když si potřebuji koupit boty nebo něco nákladnějšího, musím manželovi o peníze říkat a on se pokaždé tváří, jak je to strašné, že už zase něco potřebuju a vzdychá, kolik ho stojím peněz.

Přitom jeho plat je více než šedesát tisíc čistého, měsíční platby včetně stravy ho přijdou maximálně na třicet tisíc (a to ještě hodně přidávám). Cloumá mnou vztek, když jdeme nakupovat a on vyžaduje, abych věci pro dítě dala zvlášť a zaplatila je svou kartou. Připadá mi to nenormální, ale když na toto téma začnu, akorát se vždycky pohádáme. Jednou s námi byla nakupovat moje mamka a když to viděla, prý z toho pak dva dny nespala.

No a teď přišel s tím nápadem na společný účet za účelem úspory na poplatcích za vedení toho mého. Já však mám pocit, že pokud bych na to přistoupila, stala bych se na něm ještě více závislou a musela škemrat i o to usmolené kapesné.

Ráda bych nastolila nějaký přijatelnější způsob hospodaření, nepřipadá mi normální, že zatímco já počítám každou korunu a přemýšlím, jestli si můžu dovolit koupit dítěti botičky, on se vlastně na potřebách pro naše dítě nepodílí. Vysvětlil mi to tak, že moje mateřská je přece určena pro pokrytí potřeb dítěte, tak o co mi jde.

Jenže on je přece otec, ne? O své dítě by se měl především postarat on, ne stát. Jsem jeho přístupem a chováním dost rozčarovaná a chtěla bych to nějak změnit. Mám ale obavu, že nepochodím, protože momentálně máme doma dost dusno kvůli tomu, že si nechci nechat svůj účet zrušit.