Rodiče milují svá zvířátka a chovají se jako čuňátka
Mí rodiče, oba už v důchodu (63 a 67 let) se na stará kolena snad zbláznili. Ačkoli nikdy nebyli žádní nadšení příznivci chovu zvířátek v bytě, od té doby, co jsou oba doma, to u nich začíná vypadat jako ve zvěřinci. Jelikož bydlí v paneláku ve dva plus jedna, začíná to být trochu problém. Svým zvířátkům totiž podřídili doslova vše, kašlou na hygienu a chovají se jako malé děti.
Nejdřív ze všeho si pořídili pejska, takovou roztomilou pouliční směs, což jsem jim schvalovala, alespoň s ním chodí ven a jsou na čerstvém vzduchu. Jenže po čase jim to asi nestačilo a k pejskovi přibyla domů obrovská klec s papouškem, kterého se tatínek snaží učit mluvit. Zatím z něj sice nevymáčkl ani slovo, ale to neznamená, že by papouch držel zobák. Pokaždé, když k nim přijdu na návštěvu, chce se zapojit do hovoru a vydává neskutečně hlasité skřeky, ze kterých mě za chvíli bolí hlava.
Po čase se maminka slitovala, nechala se uprosit od bývalé kolegyně a přinesla domů malé kotě, ze kterého je 
už dospělá kočka. K dovršení všeho se z mého otce stal nadšený akvarista, zbudoval doma doslova přepychové akvárium a studuje všemožné příručky a nakupuje rybičky, na které se vydrží i hodiny beze slova dívat.
Abych to shrnula. Naši tedy mají: psa, kočku, papouška a rybičky. Ve dva plus jedna o velikosti 54 metrů čtverečních, prosím! A začali se chovat jako malé děti. Dřív byla maminka pintlich na úklid a teď je to doslova hrůza. Všude chlupy, rozházené hračky, papouščí hovínka, protože „on přece nemůže být pořád jenom v kleci“. Máma sice tak nějak uklízí, ale stejně to není vidět, protože v tom malém prostoru to ta zvířata okamžitě zase zaneřáděj.
Nejhorší na tom je, že úplně ztratili soudnost a těmi zvířaty si snad nahradili děti. Dovolí kočce, aby jim kradla jídlo z talíře, když jedí, i papoušek si může přijít sezobnout, pejsek dostává vylizovat zbytky… Regulerně se mi pokaždé zvedá žaludek a mockrát jsem jim řekla, že by s tím měli něco dělat, protože je to skutečně hnus. Oni mne však odbyli s tím, že svá zvířátka mají rádi a ten společný život s nimi jim naprosto vyhovuje.
Mně už to připadá moc, trochu dost přes čáru. Proti pejskovi jsem nic neměla, ale s tím, jak se ten jejich zvěřinec rozrostl, nesouhlasím. Navíc když na nich vidím, jak úplně přehodnotili dosavadní životní priority a spolu se svými „milovanými zvířátky“ utěšeně pustnou. Nakupují pro ně neuvěřitelné blbosti, které se prodávají ve zverimexech a jsou to jen taháky na peníze. Ale oni si nedají říct, utrácejí každý měsíc poměrně vysoké částky za různé předražené zvířecí pamlsky a hračky. O neustále se rozšiřujícím počtu akvarijních rybiček nemluvím.
Přiznám se, že z toho jsem značně nervózní, jelikož oni vůbec nepřemýšlejí, kdo by se jim o zvířata postaral, kdyby museli třeba do nemocnice apod. Já to tedy rozhodně nebudu, i jsem jim to řekla přímo, aby se mnou nepočítali. Takový zvěřinec bych si do svého bytu nikdy nenastěhovala. Řekla jsem jim, že jsem ochotná se v případě potřeby postarat o psa, ale nic víc. Podle nich jsem bezcitná a sobecká.
Já si ale myslím, že to jsou spíš oni. Na stará kolena se takhle zbláznili. Co si o tom myslíte? Taky vám, stejně jako mně, připadá nezodpovědné pořídit si v důchodovém věku hromadu zvířectva?
17.2.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Máme psy, rybičky...co to bude příště?
- Granule prý psovi stačí. Jaký je váš názor?
- Vzali jsme si pejska z útulku a on s námi chce spát v posteli
Diskuse ke článku - Rodiče milují svá zvířátka a chovají se jako čuňátka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo,už se těším do důchodu,pořídím si žakouše (papouch) a budu s ním kecat...Kočky chceme mít aspoň dvě,rybičky taky-v jezírku na zahradě....Psa možná,malýho kapesního....Nyní máme kočku a akvárium s 5 rybkami....Neumím si představit,že by mi moji haranti do toho kecali,zrovna jako mě se příliš nelíbí,že syn už má dva velké psy,ale je to jen jeho věc...Hlídat mu je nebudem,to je mu jasné....A my se taky o ty naše zvířáky nějak postaráme....
zrnko: 
sharon: Stanik: Jak by se asi Klára radovala, kdyby si rodiče namísto pytlíku kvalitních granulí pro zvířátka, kupovali 3x do roka zájezdy do Karibiku. 
A taky by jí do toho bylo houby. 
Verera: No, jestli má Klára takový vztah ke zvířatům odjakživa, tak si možná proto rodiče pořídili své mazlíčky, až vypadla z domu... Ještě by jim mohla ublížit.
sharon: presne tak. Pod utracenim prehnanych castek si predstavuju nakupovani pablbin prave na takovychto akcich.
.gif)
Klára může být ráda, že rodiče nejezdí po převáděcích akcích a nekupují kdejakou zgrafli.......
Trochu mě překvapuje, že když rodiče mají takový vztah ke zvířatům, neměli něco už dřív, když byla Klára malá. To by pak takhle nereagovala, kdyby byla zvyklá mít kolem sebe pořád nějaké to zvířátko.
Podle nadpisu jsem čekala, že mají doma dvacet koček a deset psů.
Ten počet zvířat mi přijde naprosto přijatelný, pokud se o ně dobře starají a počet rybiček nepřesáhne doporučované množství pro daný objem akvária. (to kvůli potřebám rybiček, to by Klára asi nepochopila). Nejsem zastáncem přemíry zvířat,a le pokud je někdo doma a může se o takovýhle počet postarat, tak proč ne.
Naopak mi připadá skvělé, že tatínek studuje odbornou literaturu a našel si takového koníčka. Pokud to Kláře o návštěvách tak vadí, tak můžou papouška zavírat, ostatní zvířata mají myslím dost rozumu, aby se ke Kláře nepřibližovala, vycítí, že je nemá ráda.
Možná by se dalo projít internet a pohovořit s rodiči o kvalitách a vhodnosti různých doplňků, porovnat značky a ceny, ale ono to taky může být tak, že Klára považuje za zbytečnost kde co. I zvířata si potřebují hrát a těmi maličkostmi dělají rodiče radost jim i sobě.
Rodiče zase můžou považovat za nesmyslené utrácení za stále nové oblečení , boty, vybavení domácnosti nebo co si to zase kupuje Klára a taky jí do toho zdá se nekecají.
Myslím, že by měla být ráda, že netráví celý den s tupým pohledem upřeným na obrazovku a nesenilní.
este nie som v dochodku, ale uz som si splnila svoje detske sny... jeden pes, macka a kocur... myslim ze pohladkat psa ci macku je vacsia radost ako behat s handrou po byte a vsetko pulirovat..
je to ich byt, ich rozhodnutie, ich peniaze, ich neporiadok... nasli radost v zivote, tak preco im to vycitat? Zi a nechaj zit...
Já si myslím Kláro, že do toho rodičům nemáš co mluvit. V tom, co dělají a kolik zvířat mají nespatřuju nic "přes čáru" a o významu slova "pustnout" mám asi taky jinou představu. To bys byla radši, kdyby celý den nečinně seděli před televizí a opravdu začali pustnout - to jest nedokázali by se o sebe postarat, obléct se a dojít do obchodu, zavolat si v případě potřeby pomoc...?
Ty si vymez svůj prostor - tos ostatně už udělala, když jsi řekla, že v případě nutnosti jsi ochotna postarat se o psa, ale ne o zbytek. Pokud ti vadí stav bytu, ve kterém rodiče žijí, tak se s nimi scházej v kavárně. A do toho za co a jak utrácejí svoje peníze je ti s odpuštěním kulový.
mam-ča: Johanka74:
Johanka74: Nevyzrálost často nesouvisí s fyzickým věkem. 
Ať je moc mladá, nebo už s odrostlými dětmi, nemá právo mluvit do života vlastním rodičům. Nežije jejich život, neví co potřebují.
.gif)
mam-ča: ..si myslím,že moc mladá nebude..pokud je rodičům tolik, samozřejmě možnost tu je, že by jí měli až kolem 40,ale je to menší pravděpodobnost, spíš naopak, připadá mi to na nějakou čtyřicítku, co má už děti z domu a realizuje se úklidem domácnosti a kafráním do života všem okolo..
mam-ča:
monja: Nesouhlasit může, ale to je tak všechno, co s tím může dělat...
Klára je zřejmě ještě hodně mladá. Ještě neví, co je a co není v životě důležité, a že má být ráda, že vůbec má milující rodiče, co jí po těchhle výlevech rovnou nevykopnou ze dveří.
Má se ještě hodně co učit...
