Vlastní máma mě podrazila
.jpg)
Asi jsem plná emocí a nedokážu uvažovat nějak rozumně, proto bych vás chtěla poprosit o názor na mou situaci. Docela dost jsem se totiž pohádala se svou mámou, je to mezi námi teď hodně napnuté a nejsme schopné se domluvit. Každá z nás si myslí, že je v právu.
Je mi dvaatřicet let, mám dvouletou holčičku a jsem rozvedená. Manžel od nás odešel krátce poté, co se malá narodila. Máma mi nabídla, že až budu potřebovat a budu se chtít vrátit do práce, převezme na sebe hlídání. Je v invalidním důchodu, ale celkem vitální, je taky sama, rozvedená, připadalo mi, že pro ni hlídání vnučky bude přínosem.
S dcerkou jsem zůstala doma rok a půl, pak už mne finance donutily vrátit se do práce. A tak jsme s mámou najely na systém: já ráno přivezu Anetku k babičce a odpoledne si ji vyzvedávám. Zaměstnavatel mi přistoupil na šestihodinovou pracovní dobu, což jsem ráda. Finančně je to celkem slušné, v pohodě zvládám a každý den od tří hodin jsem už zase se svou dcerkou.
Takhle to fungovalo půl roku a najednou mi máma oznámila, že od nového roku už nemám s hlídáním počítat. Rozhodla se, že si od ledna najde brigádu a začne si k důchodu přivydělávat. Už prý má i něco předjednaného.
Pro mne je to šok. Čára přes rozpočet. Zkusila jsem najít řešení, které by mohlo vyhovovat nám oběma. Rozšířím si pracovní dobu na plný úvazek a za hlídání jí budu platit, v podstatě by to měla jako přivýdělek. To nechce, musela by se prý propadnout hanbou, kdyby si brala peníze za hlídání vlastní vnučky. Další návrh, aby si tedy našla brigádu až na odpoledne a večer shodila s tím, že to by asi těžko zvládala, mít od rána na starosti dvouleté dítě a pak jít ještě pracovat.
Zkrátka a dobře, myslím, že už takhle každý den prostě hlídat nechce. Asi se vnučky nabažila a každý den se o ni starat, o to už nestojí.
Jsem z toho docela rozhozená. Jsem s malou sama, když se vrátím na rodičovskou, nevyjdu. Jesle u nás stojí přes šest tisíc korun, na to nemám, navíc si myslím, že by byla Anetka často nemocná a měla bych problém v práci. Asi mi nezbude, než si najít nějaké jiné hlídání, ale ani to si neumím představit, vzhledem k tomu, že chůvy berou cca stovku na hodinu, to je sedm set denně, to by se mi v podstatě nevyplatilo do práce chodit.
Snažila jsem se mámu přesvědčit, aby mě v tom nenechávala, že jí s náklady pomůžu, i jí klidně za hlídání nějakou kačku dám, ale je už rozhodnutá. Prý si to mám zařídit sama.
Co si o téhle situaci myslíte vy? Mám právo být naštvaná a rozčarovaná, když mě máma nechala tímto způsobem na holičkách?
19.11.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 82 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vlastní máma mě podrazila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
evropka: a co když paní po padesátce v invalidním důchodu už na to nemá sílu ???.............
no , já už bych taky dnes nehlídala, takže bych asi byla taky podrazák....
ale to by mi bylo jedno, hlavně zdraví.....
.jpg)
Santé: já vím,ale ona kývla a začala malou hlídat...měla zvážit všechny pro a proti než do toho šla,co teď ta Lucie má dělat?matka samoživitelka je totálně v prd...
evropka: tak asi budu za Herodesku, ale pomoci ano, to už pomohla - půl roku, já sama bych si o pomoc v takovém rozsahu nikdy rodičům neřekla 
Proč to dnešní generace nedokáže? Protože je prostě jiná doba. Nechci říkat lepší nebo horší, ale je jiná. Dřív se sice žilo skromněji (alespoň tedy u nás a v mém okolí), ale lidi nemuseli platit hypotéky, shánět práci a stát se o ně docela staral (porodné, školky, družiny, přídavky všeho druhu...). (Neobhajuju tím režim!) Lidi se taky chovali tak nějak slušněji a myslím, že se nestávalo až tak často, aby se otcové vybodli na rodinu a odfrčeli si bezstarostně někam do tramtárie, odkud z nich nikdo nevyrazí ani alimenty. Pořídit si dítě tedy nebylo nic tak zavazujícího jako dneska.
Dneska má každej druhej docela hluboko do kapsy, sehnat práci je problém, sehnat jesle nebo školku je problém, nemůžeš dítě jen tak pustit samotný do školy jako to bylo za mýho dětství, všechno je tak nějak daleko, jen než přejdu celej krám, abych našla rohlíky, tak je to pomalu deset minut ostrý chůze s buzolou v ruce... a podobně. Souhlasím s tím, že pořídit si dítě by si měl každej pořádně rozmyslet, jestli na to bude mít, finančně, časově i nervama. Jestli to zvládne i v případě, že ho opustí partner a bude na všechno sám. Ale život je prostě potvora a dokáže pěkně srazit na kolena, tak bych nesoudila nikoho, že to nezvládnul.
Lucii se to asi stalo, spoléhala se na nejbližší rodinu, což je koneckonců normální a od toho rodina taky je. Určitě si myslela, že se z těch sra*ek za nějaký čas dostane, zas to bude zvládat sama a bude líp. A tohle ji zas nějak srazilo dolů. Půl roku totiž není zas tak dlouhá doba, aby se člověk ze všeho oklepal, nastartoval nový motory a jel dál jakoby se nechumelilo... Možná ta dohoda na začátku měla znít nějak líp, třeba že dokud bude mít síly, že jí se jí bude snažit pomáhat, aby se na to Lucie tolik neupínala. A asi i když už to nešlo, tak jí na to zkusit nějak taktněji podat, ono kdoví jak to bylo a co si řekly... prostě bych nesoudila ani jednu, život je někdy fakt sviňa 
Jaguška: souhlasím s tebou,ale ona se nevyjádřila naopak argumentuje novou brigádou...
Cinderella: a já si myslím že matka podrazák je a neskutečnej!!!do prčic komu jinému a kdy jindy helfnout když né svoji dceři a v takové situaci!!!!ani minutu bych neváhala holkám pomoct
...oprava: by se mělA tesat a přehodili na JINÉ 
Lucie, v tvém případě je důležitý úhel pohledu. Jinak se na to dívají tvoje vrstevnice a jinak vrstevnice tvojí maminky. Dvouleté dítě dá zabrat a s věkem odcházejí síly. Já jsem v mládí dopadla podobně jako ty. Měla jsem tu výhodu i nevýhodu, že jsem bydlela u rodičů. Táta byl v invalidním důchodu, maminka chodila do práce a tak mi pomáhali, když jsem musela jít dělat. Po čase jsem dceru dala raději do jeslí (tenkrát to nebyl problém) než bych poslouchala tátovy řeči. - Vnoučata už mám dospělá. Hlídala jsem je podle potřeby, ale na "plný úvazek" bych to nebrala.
Stanik: Slova o tom, že dítě by si měl člověk pořídit ve chvíli, kdy ví, že ho opravdu chce a že je schopen se o něj postarat případně i sám, by se měl tesat zlatým písmem do kamene. Znám spoustu lidí (chlapů i ženských), kterým to nevyjde tak, jak si představovali a najednou je jim dítě na obtíž, nehodí se jim do krámu a nejradši by i základní starost o něj přehodili na jinam. Hodně lidí prostě pořád čeká, že se postará někdo jiný, ať už o ně samotné nebo o jejich děti a to je trága pro celou společnost.
Stanik: 
dnes bez výhrad 
Cinderella: ale blbost. Proste jen rikamn, ze clovek by mel spolehat predevsim sam na sebe. Obzvlaste chce-li mit decko, mel by mit nasetrenou rezervu.
Stanik: takže chceš říct, že Lucie je blbá nezodpovědná nána, která se z vlastní blbosti vdala, měla dítě a teď ať jde šlapat chodník, aby si vydělala na chůvu, která jí pohlídá nevděčného haranta..
.gif)
Stanik: nasi zvladli oboji, postarat se o nas i o sve rodice.. a taky zadne zazqaracne penize nemeli... jak to, ze dnesni generace to nedokaze?
je prostě jiná doba - já vim, že to nedokážu
budu ráda, když poplatím dětem studia a zvládnu jezdit do práce a z práce
naši bydlí docela daleko, jsou každý zvlášť, péče o ně by byla velmi náročná
už teď občas melu z posledního
Zrovna včera, cestou z třídních schůzek, jsme si s jednou maminkou povídali o vytíženosti dnešních rodičů. O tom, jak a kolik hodin pracovali naši rodiče a jak dnešní generace. O tom, kolik času nám rodiče po škole věnovali a kolik my našim dětem. A o tom, jak to budeme řešit, až se budeme mět o rodiče postarat....
Cinderella: jo a v cem jim vychazel vzric? mozna jen tim ,. ze jesel byly v kazdem trochu vetsim meste. Jionak bylo jen 14 dnu dovolene a smidra.A taky to nejak museli nasi nejak zvladnout, proste dleali prescasy a meli nahradni volna.
A a no, kdyz pocinala dite, nemohla pocitat s tim, ze manzel je srabik...ale...vzhledem ke statistice rozvoddovosti 50:50 s tim v podstate pocitat mohla.
Stanik: minulý režim ať byl jakýkoliv, tak v tomhle vycházel lidem více vstříc než teď a Lucie z článku nemohla vědět v době, kdy počali dítě, že jim manžel vzápětí srabácky opustí 
stojím si za tím, kdyby měli lidé všechno dělat, až mají na 100% jisté podmínky a zázemí, neudělali by nikdy nic
ad podrazačka nevíme, jestli titulek vymyslela redakce nebo Lucie...
