Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. S manželem jsme se už delší dobu o miminko pokoušeli a pořád se nedařilo. Každý měsíc jsem tak pravidelně oplakala, že zase nic.


Po roce a půl se konečně zadařilo a já jsem přišla do jiného stavu. Těšili jsme se moc. Celé těhotenství jsem prožila v pohodě, chystali jsme pokojíček, výbavičku a bylo nám moc dobře.


Pak se narodila Janička. Štěstí, jaké mne zaplavilo, se nedá ani popsat. Nemohla jsem se dočkat, až nás z porodnice pustí domů a my budeme všichni pohromadě. Konečně nastal den, kdy si nás manžel odvážel.


Byla jsem šťastná. Pořád jsem se s malou mazlila, chovala ji, vůbec mi nevadilo k ní v noci vstávat. Všechno jsem zvládala jako po másle. Pravda je, že i manžel se vydatně zapojil, a tak nebylo všechno jen na mně.


Tak uplynulo několik prvních měsíců v naprosté pohodě a já jsem se cítila skutečně šťastná a naplněná. Janička je roztomilá, směje se a brouká. Manžel je z ní celý pryč.


Jenže v posledních třech týdnech zjišťuji, že se u mne něco změnilo. Malé je půl roku, je hodná, manžel je chápavý a starostlivý, nemáme nějaké výrazné existenční problémy, a přesto v těch posledních týdnech nejsem v pohodě..


Najednou už necítím to velké štěstí, ale začínám být nějaká nespokojená. Vadí mi všechno. Hlavně ten sterotyp, do kterého jsem zabředla. Když ráno vstávám, nakrmím malou, obstarám ji a pak vím, že musím vyvětrat, uklidit, uvařit, vyprat... pořád dokola. Každý den to samé. Připadám si najednou jako naprogramovaný stroj. Je to pořád stejné. Nádobí, prádlo, hadr, vysavač, procházka, koupání a ráno zase nanovo. Když si představím, že takhle to bude ještě několik let, sevře se mi žaludek a udělá se mi špatně. Mám pocit, že se zblázním.


Nejhorší je, že se to už projevuje na mém chování k dceři. Nemám na ni tolik trpělivosti, vadí mi, když začne plakat a já musím od nějaké rozdělané práce k ní jít. Pořád jen lítám sem a tam a jsem čím dál víc nervózní. Navíc Janičce rostou zoubky a poslední noci hodně pláče. Skoro vůbec se nevyspím a včera jsem už na ni byla i zlá. Přestala jsem se ovládat, křičela jsem na ni, ať už proboha spí a ona samozřejmě plakala ještě víc. Seděla jsem u postýlky na zemi a brečela jsem s ní.


Cítím se úplně vysílená a vyčerpaná. S manželem jsme o tom mluvili, on se snaží mne chápat, ale nějak to není ono. Párkrát v týdnu malou večer vykoupe, když přijde z práce dřív, vezme ji třeba na procházku, ale to jsou jen malé chvilky, které mi nějak výrazně nepomohou. Nejradši bych se sebrala a třeba na týden někam odjela. Sama, bez nikoho. Jenže to nemůžu. Pořád kojím. Jsem prostě doma uvázaná jako pes u boudy a nemám šanci se z toho dostat.


Obě babičky chodí do práce, ty mi pomoci nemůžou a přiznám se, že bych se jim ani nesvěřila. Ony jsou z té staré školy, kdy ženská neremcala a makala. Jenže to se přece nedá vydržet!


Jsem protivná sama sobě, pořád bez nálady, utrhuji se na manžela a už i na malou. Přitom je mám oba moc ráda. Nevím, co se se mnou děje. Možná jsem zralá na psychiatra. Kdybych měla alespoň nějakou kamarádku, ale já tady nikoho neznám, ani jsem u nás neobjevila žádné mateřské centrum.


Jsem jenom sama a sama. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bychom třeba šly společně s dětmi na procházku. Nikoho tu neznám a stydím se navázat třeba v poradně s někým kontakt. Celý den si nemám s kým promluvit a večer, když přijde manžel z práce, dokážu se s ním akorát pohádat. On je pořád ještě trpělivý, ale já si říkám, jak dlouho mu to vydrží?

Prožívaly jste taky něco podobného? Třeba je to jenom nějaké pitomé období a já se z toho zase dostanu. Ale momentálně jsem opravdu na dně.

Lucie


6.5.2014   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 110   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-110
orinka
orinka - 7.5.2014 12:10

sharon: teď jsem byla v trafice pro tisk. Přede mnou byl tatínek s batoletem na ruce. Vytáhl si z chladicí skříně pivo, dítěti koupil loupák a má s obědem pro oba vystaráno. Nevím, třeba hodnotím blbě a z rychlíku, ale takhle to holt na mě působilo.

 
krasaka
krasaka - 7.5.2014 11:45

orinka: to je ale hruza, co hygiena detismajlik - 26
Nechapu, jak muze nekomu samota vadit, vim, ze jsem mela prijemne sousedky u prvnich dcer, ale vzdy jen par slov nebo vymena receptu /az mnohem pozdeji jsme chodivali na canastu/. S prvni dcerkou v kocarku jsem se pripravovala na maturitu, ktera kvuli porodu v dobe zkousek mi byla odlozena - a pak konecne cas na plnou knihovnu a rucni prace. Jaky to byl hezky pocit mit dite odene v necem odlisnem a barevne sladene.A taky jsem se z nouze naucila sit na sicim stroji,coz se pak vzdy seslo. Nezli hloupe kecat, je lepsi byti sama /to neznamena osamela - a jak se mi to nyni ke stari sejde! Sama se sebou a svym haf si rozumim nejlepe, zivot je krasny i bez tlachani a dokonce i bez chlapa,ovdovela jsem poprve ve 29letech se dvemi holcickami a na stiznosti opravdu nebyl cas//jak si to kdo udela, takove to masmajlik - 47

 
Nessie
Nessie - 7.5.2014 11:40

Piafka: Jakápak ženská solidarita? Na co? Já netuším, proč bych měla být solidární, když mám pocit, že paní akorát roupama neví co by. Pisatelka má zdravé dítě - doprčic - co by měly říkat maminky, kterým se narodilo dítě nějak postižené? A ony vědí, že to dítě se nikdy nijak výrazně nezlepší, navždy bude potřebovat servis a obsluhu, nikdy se nebudou radovat ze všeho toho nového, co se dítě naučilo, z pokroků, které udělalo...to je pak teprve neštěstí - a tam se dá mluvit o nekonečném, doživotním kolotoči a sterotypu - nikdy to jiné a lepší nebude!
Ale tohle? Jak jsem psala níž - dneska je TOLIK různých možností co dělat i smalým dítětem!!!! A seznámení - klidně přes internet, pokud je někomu blbé oslovit jinou maminku třeba na hřišti.
A jak tu psalo mnoho jiných - copak proboha celý život není stereotyp? Málokodo má štěstí na různorodou a zajímavou práci - práce většiny lidí je svým způsobem stereotyp, a mě připadá mnohem víc ubíjející než být na mateřské se svým zdravým dítětem, kde můžu každý den pozorovat jeho pokroky, každý den, každý měsíc se dost převratně mění - no nejednou jsem psala, že podle mě je teda stokrát zábavnější toto sledovat a účastnit se toho, než jakákoli práce.

 
sharon
sharon - 7.5.2014 11:39

orinka: a pro dítě hotové papu ve skleniče....smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 68 a matka v puse cigáro.....

 
orinka
orinka - 7.5.2014 11:09

illča: taky to tak mám, člověk by z těch monotónních témat leda zblbnul a začal z nich kvokat.smajlik - 68 Já tady ve městě vidím zajímavý jev, ať jedu kdy chci kolem jedné kavárny v příjemné části města, vždycky je tam obsazeno maminkami s kočárky, děti se tak porůznu plazí po schodech, válí po špinavé terase...někdo možná právě tohle vidí jako vrchol seberealizace: místo přípravy oběda pro mimčo s ním vyrazí na čerstvý vzduch tímto způsobem.

 
illča
illča - 7.5.2014 10:49

orinka: to jo - já taky hodně četla ...s kočárkem do lesa, knížku sebou - to
bylo moc fajn.A po večerech jsem pletla u radia..
Mateřské centrum by mě vůbec nelákalo - z takového množství žen pohromadě mi spíš naskakuje husina smajlik - 68

 
orinka
orinka - 7.5.2014 10:28

tornado-lou: asi je společenský typ....a co jí brání v době internetu pokecat si na nějaké diskusi? Pak, až bude mít jasno, kdo za to stojí, se přece můžou klidně navštěvovat. Mně to někdy připadá, jako to přísloví, že "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody".smajlik - 26 No, já to za ni stejně řešit nebudu, tak co...smajlik - 33

 
nasemami
nasemami - 7.5.2014 10:27

Možná taky trochu dělá to očekávání nekonečného štěstí. Autorka sama píše, že celé těhotenství a celý první půlrok zažívala jenom štěstí, ráda v noci vstávala, nic jí nebylo zatěžko, prostě všechno bylo tak, jak to očekávala a jak je to v pořádku podle moudrých knih. Ale většinou ty knihy už neřeknou, že člověka může převálcovat stereotyp, že zažívat nekonečné štěstí není možné a že i jiné pocity jsou v pořádku. Záleží jenom na tom, aby si člověk uvědomil, že ty pocity jsou normální, že to je život. A aby věci řešil, ne se v nich utápěl.

 
orinka
orinka - 7.5.2014 10:22

sharon: když si někdo umíní, že je nespokojený, tak holt nespokojený bude! Co my můžem vědět...smajlik - 42

 
sharon
sharon - 7.5.2014 9:36

bože jakápak samota...má zdravé dítě , fajn muže a ona sama si myslím potřebuje otevřít oči a začít si vážit toho co má a sama na sobě zapracovat a ne jen fňukat....dítě věčně malé nebude ale manžel jí může zavrhnout definitivně.....
a ať mi neříká že třeba na dětském hřišti se s nikým neseznámí...máme to hřiště za domem a vidím tam maminky co toho natrfotají....smajlik - 68smajlik - 68
chce to se neutápět ve svém trápení a sebelítosti....

 
tornado-lou
tornado-lou - 7.5.2014 9:28

orinka: prochazka s kocarkem nepomuze. lucii tizi samota. kdyz pujde SAMA na prochazku s kocarem - coz jiste chodí, tak jí to nijak nepomuze.

 
tornado-lou
tornado-lou - 7.5.2014 9:24

krasaka: a to je presne ten pristup, proc se lucie nechce sverit babickam. a hodne ji to pomuze, jojo.

 
Piafka
Piafka - 7.5.2014 9:22

orinka: jojo, ať žije ženská solidarita.

 
orinka
orinka - 7.5.2014 9:10

Piafka: ale jdi, ty brebtosmajlik - 25 Každý svoje trable pokládá za největší, na to jsi ještě nepřišla? Vždyť píšu - zkušenost je nepřenosná - druhému nikdo jeho starosti nevěří. Starosti i trápení mají i ty nejmenší děti, štěstí je relativní pojem. No, až se pisatelce článku přihodí skutečná katastrofa, bude vděčná, pokud se jí vrátí původní stav, na který si stěžuje.smajlik - 42 Ne, že bych jí to přála, ale jde jí naproti. Myslím, že manželovi se to po čase doma přestane líbitsmajlik - 42smajlik - 42

 
orinka
orinka - 7.5.2014 9:07

jéžiš, a co já na mateřské přečetla knížek!! Nikdy jsem neměla takové knižní hody, s kočárem jsem byla v knihovně dvakrát týdně. Při mateřské jsem se naučila plést a háčkovat, tehdy nebyl na děti výběr, navíc to pro mě bylo drahé. Dala jsem si tehdy za úkol - když už jsem doma - stále se něco učit, nebyl internet, tak jsem si nahrávala písničky co se mi líbily na magneťák, pak jsem pěstovala od semínka kytky, chovala zvířata...já opravdu nechápu, proč se má někdo doma otravovat.smajlik - 26 Den na všecko nestačil, navíc jsem byla mladásmajlik - 64

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-110
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

    Zpíváte si občas doma?

    Celkem hlasovalo 362287.
    Archiv anket.