Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. S manželem jsme se už delší dobu o miminko pokoušeli a pořád se nedařilo. Každý měsíc jsem tak pravidelně oplakala, že zase nic.


Po roce a půl se konečně zadařilo a já jsem přišla do jiného stavu. Těšili jsme se moc. Celé těhotenství jsem prožila v pohodě, chystali jsme pokojíček, výbavičku a bylo nám moc dobře.


Pak se narodila Janička. Štěstí, jaké mne zaplavilo, se nedá ani popsat. Nemohla jsem se dočkat, až nás z porodnice pustí domů a my budeme všichni pohromadě. Konečně nastal den, kdy si nás manžel odvážel.


Byla jsem šťastná. Pořád jsem se s malou mazlila, chovala ji, vůbec mi nevadilo k ní v noci vstávat. Všechno jsem zvládala jako po másle. Pravda je, že i manžel se vydatně zapojil, a tak nebylo všechno jen na mně.


Tak uplynulo několik prvních měsíců v naprosté pohodě a já jsem se cítila skutečně šťastná a naplněná. Janička je roztomilá, směje se a brouká. Manžel je z ní celý pryč.


Jenže v posledních třech týdnech zjišťuji, že se u mne něco změnilo. Malé je půl roku, je hodná, manžel je chápavý a starostlivý, nemáme nějaké výrazné existenční problémy, a přesto v těch posledních týdnech nejsem v pohodě..


Najednou už necítím to velké štěstí, ale začínám být nějaká nespokojená. Vadí mi všechno. Hlavně ten sterotyp, do kterého jsem zabředla. Když ráno vstávám, nakrmím malou, obstarám ji a pak vím, že musím vyvětrat, uklidit, uvařit, vyprat... pořád dokola. Každý den to samé. Připadám si najednou jako naprogramovaný stroj. Je to pořád stejné. Nádobí, prádlo, hadr, vysavač, procházka, koupání a ráno zase nanovo. Když si představím, že takhle to bude ještě několik let, sevře se mi žaludek a udělá se mi špatně. Mám pocit, že se zblázním.


Nejhorší je, že se to už projevuje na mém chování k dceři. Nemám na ni tolik trpělivosti, vadí mi, když začne plakat a já musím od nějaké rozdělané práce k ní jít. Pořád jen lítám sem a tam a jsem čím dál víc nervózní. Navíc Janičce rostou zoubky a poslední noci hodně pláče. Skoro vůbec se nevyspím a včera jsem už na ni byla i zlá. Přestala jsem se ovládat, křičela jsem na ni, ať už proboha spí a ona samozřejmě plakala ještě víc. Seděla jsem u postýlky na zemi a brečela jsem s ní.


Cítím se úplně vysílená a vyčerpaná. S manželem jsme o tom mluvili, on se snaží mne chápat, ale nějak to není ono. Párkrát v týdnu malou večer vykoupe, když přijde z práce dřív, vezme ji třeba na procházku, ale to jsou jen malé chvilky, které mi nějak výrazně nepomohou. Nejradši bych se sebrala a třeba na týden někam odjela. Sama, bez nikoho. Jenže to nemůžu. Pořád kojím. Jsem prostě doma uvázaná jako pes u boudy a nemám šanci se z toho dostat.


Obě babičky chodí do práce, ty mi pomoci nemůžou a přiznám se, že bych se jim ani nesvěřila. Ony jsou z té staré školy, kdy ženská neremcala a makala. Jenže to se přece nedá vydržet!


Jsem protivná sama sobě, pořád bez nálady, utrhuji se na manžela a už i na malou. Přitom je mám oba moc ráda. Nevím, co se se mnou děje. Možná jsem zralá na psychiatra. Kdybych měla alespoň nějakou kamarádku, ale já tady nikoho neznám, ani jsem u nás neobjevila žádné mateřské centrum.


Jsem jenom sama a sama. Nemám žádnou kamarádku, se kterou bychom třeba šly společně s dětmi na procházku. Nikoho tu neznám a stydím se navázat třeba v poradně s někým kontakt. Celý den si nemám s kým promluvit a večer, když přijde manžel z práce, dokážu se s ním akorát pohádat. On je pořád ještě trpělivý, ale já si říkám, jak dlouho mu to vydrží?

Prožívaly jste taky něco podobného? Třeba je to jenom nějaké pitomé období a já se z toho zase dostanu. Ale momentálně jsem opravdu na dně.

Lucie


6.5.2014   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 110   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,8/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Stereotyp na mateřské. Mám pocit, že se zblázním.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-110
magatao
magatao - 6.5.2014 14:02

helča65: pozor, tam není, že by jim nesvěřila dítě, ale že by se jim nesvěřila se svými problémy smajlik - 58 "že bych SE jim ani nesvěřila"

 
Almega
Almega - 6.5.2014 14:00

Já jsem to vnímala jako Pentlička,tj. nevyspalá,zdravotní problémy,nikdo mi s ničím nepomohl....hrozně jsem se těšila,až dám dítko do jeslí (tehdy byla mateřská jen 1 rok placená...) a půjdu do práce,kde bylo každý den něco jiného ; i za cenu,že jsem pracovala týden - dva,dítko marodilo týden, a tak dokola a pořád,stereotyp je prostě součástí života.Já osobně mám raději toto,kdy je jakoby vše stejné ( a nic se zlého neděje),než nějaké vzrůšo plné starostí a něčeho zlého (nemoci,bída...).Myslím si,že Lucie by se měla nějak víc zamyslet nad tím,co čeká od života...Měla zřejmě moc zidealizované představy o miminech a nyní se střetla s realitou! Hlavně si má říkat,že má zdravé dítě a o ni samotnou už zase tak moc nejde,člověk (žena) přežije skoro všechno...Jo a babičkám se klidně svěřte,ony to pochopí,možná si vezmou aspoň přes víkend dítko někam ven,s kojením lze klidně po půl roce přestat.

 
helča65
helča65 - 6.5.2014 13:38

smajlik - 11 Milá Lucie, ve vašem dopise mě dost zarazila a trochu i rozzlobila věta, že byste své dítě nesvěřila babičkám, protože jsou ze staré školy. Není mi jasné, co je tady špatné. Copak vaše maminka vás nevychovala dobře, i když jste vyrůstala v dobách té staré školy? To považujete obě babičky za naprosto neschopné vychovávat vnoučata? Určitě by se i babičky občas rády pochlubily svou vnučkou a rády ji pohlídaly. Tak proč byste ji jim nesvěřila?
Pocity beznaděje, vyčerpání a stereotypu si prožila snad každá žena, která vychovává děti. Ale věřte, že i když se vám to dnes nezdá, čas ubíhá strašně rychle a to vaše malé děťátko, které je dnes na vás plně závislé, jednou vyroste a bude stále samostatnější. A hlavně buďte ráda, že máte krásné, zdravé a hodné dítě. A když vám bude hodně zle, vzpomeňte si na matky, které vychovávají nemocné nebo postižené děti. Pak si uvědomíte, jaký dar vám byl dán, když máte zdravé dítě.
To, že nemáte žádnou kamarádku, je hlavně váš problém. Musíte ji hledat, ona sama nepřijde, protože o vás neví. Přeji vám hodně štěstí. smajlik - 45

 
Pentlička
Pentlička - 6.5.2014 12:41

Já jsem taky nebyla na mateřské spokojená. Ale ani tak ne kvůli stereotypu, protože on celý život je samý stereotyp, jak jednou musíte chodit do práce a starat se o domácnost, stereotypu se prostě nevyhnete. Já jsem byla jen zoufale nevyspaná a přetažená. Měla jsem pocit, že jen plním samé povinnosti a nemám žádné potěšení. Jak jsem si na chviličku sedla, hned jsem usnula. Taky mě šíleně deptalo, že jsem musela být dětem 24 hodin neustále k dispozici, nemohla jsem vypnout. Proto jsem byla ráda, když jsem mohla dát děti do školky, kde se o ně staral a věnoval se jim někdo jiný a já šla do práce. Ne že by mě ta práce tak bavila a naplňovala, já si v ní prostě odpočala od dětí a domácích prací. Ale stereotypu jsem se nezbavila, jen nastoupil zas jiný.
Radu moc nemám. Snad jen, že dnes, narozdíl od doby před 30 lety, už je spousta možností, kam s malým dítětem jít a co dělat, různá cvičení a plavání pro kojence, cvičení pro maminky s hlídáním dětí a tak. Lucie, začněte někam chodit a tam se s nějakou kamarádkou seznámíte. A když ne, pořád je tu internet, zkuste si najít nějakou maminku na mateřské přes net. Babičky můžou pohlídat třeba v sobotu odpoledne a vy můžžete s manželem vyrazit do kina nebo na výlet. Já bych se rozhodně nebála svěřit dítě babičce, vždyť také vychovala nejmíň jedno dítě. A postupně bych přestávala kojit, nač kojit dítě do jednoho, dvou let, pak jste jen otrokem kojení. Začala bych dávat příkrmy a postupně převáděla na normální stravu. A zuby taky brzo vyrostou, dítě nebude mrzuté pořád. Držím pěsti!

 
Nofar
Nofar - 6.5.2014 12:12

Mila Lucie, vase pocity jsou naprosto v poradku. Jak pise PEGG, najdete si nejakeho konicka, vyuzijte cas, ktery mate, k uceni jazyku, zdokonaleni se v praci na pocitaci, chodte na orientalni tance.........................................Manzel vas jiste pochopi, proste se dvakrat tydne vykaslete na pitome gruntovani, hodte do hrnce nejaky polotovar a ziskany cas venujte sobe. Budete se mit na co tesit, v kursech poznate nove lidi.

 
Linda
Linda - 6.5.2014 12:10

Chapu te, tech 6,5 roku s detma doma bylo za trest. Nejhorsi bylo, kdyz zacaly deti mluvit - milionkrat denne "mami" ve vsech toninach, musim se priznat ze jeden cas jsem to osloveni nenavidela. Kdybych mohla zdrhla jsem tenkrat na jinou planetu smajlik - 42.
radim, zmen svuj den: varit nemusis denne, navar na dva tri dny. Prat taky neni potreba denne, pokud se ti dcera nepozvraci ci neujede plena muze mit klidne stejne obleceni i dva/tri dny. Zatim od ni nikam zdrhnout nemuzes, ale vyrazila bych i s ni. Klidne vemte s manzelem treba vikend nekde na horach, dneska jsou skoro vsude cyklotrasy po kterych se da projit s kocarkem (vybirejte destinaci podle toho), jiny vikend zkus vyrazit k rodicum atd. Proste porad s malou na krku, ale trosku jinak. A protoze jsem matka hyena klidne bych ji zacala pomalu odstavovat. Stejne ted nekdy zacinas s prikrmy, nejdulezitejsi obdobi jsi odkojila, za mesic dva je dcera dost velka na uplne odstrihnuti od tebe a ty muzes nekam vypadnout i bez ni. A ted hned dneska bych se prihlasila kamkoliv 1-2x v tydnu vecer, kdyz vis ze manzel je doma a vypadni na par hodin. Je sumak jestli do fitka, na jazykovy kurs a nebo vazani kytek - kamkoliv kde budes bez nich dvou! vycistis si hlavu, vydechnes si a kdo vi, treba potkas spriznenou dusi smajlik - 26

 
denda04
denda04 - 6.5.2014 12:10

PEGG: smajlik - 47taky si to myslím smajlik - 47


orinka: 7 .08 hod . SOUHLAS

p. Lucie nechápu Vás ,že nejste ráda ,že máte zdravé DITĚ a Vy si stěžujete nevíte co jsou starosti to by bylo po stereotipu zamyslet se nad sebou co tu piši si dobře přečíst a vzít si rady k srdci hodně smajlik - 45 ssmajlik - 84

 
PEGG
PEGG - 6.5.2014 11:45

Milá Lucie, dovedu pochopit, že pocity člověk neovlivní. Ale, když to vezmu kolem, tak celý lidský život je vlastně stereotypsmajlik - 26 A představ si, že k tomuhle kolotoči přibude ještě povinnost chodit do práce.
Myslím, že bys měla využít situace, že kojíš,venku už je hezky, tak vyrazte na výlet třeba na celý den. Nebo na týden k rodičům, manžel je poklad, tak si najdi nějakého koníčka (cvičení, ruční práce...) a dvakrát týdně někam jdi. A co víkendy, to taky jen vaříte a perete? Vykašlete se na to, buďte spolu venku, malé to prospěje a vám určitě taky. smajlik - 45smajlik - 61 Vy ani nevíte co máte a to myslím naprosto upřímně, to není výčitka, to je tichá závistsmajlik - 72

 
Ploduska
Ploduska - 6.5.2014 11:07

Piafka:
to je fakt - lidí kolem spousta, ale stejně s malým dítětem - aby to k něčemu vypadalo - matka tráví dost času sama - ale fakt, že stačí i jednou dvakrát týdně nějaké cvičení nebo herna - a je to změna...

 
Ploduska
Ploduska - 6.5.2014 11:03

Lucie,
to je spíš na pokec než na vypisování smajlik - 58 osobně si myslím, že nějaký víkend s kamarádkami nic nevyřeší - max ti budou dělat díru do hlavy, že manžel málo pomáhá atd - a máš zaděláno jen na další problémsmajlik - 68 - je to na tobě - vy to máte nějak nastavené (jak to tak čtu tak celkem přijatelně - aspoň z mého pohledu) je na tobě, jak se s tím popereš - to, co se ti stalo ( s tím křičením) je určitě jen přechodné - únava, bezmocnost pomoc s těmi zoubky atd - jdi si párkrát lehnout přes den s malou , abys dohnala deficit ;) - stereotyp už bude zbytek života - jen se bude postupně obměňovat (školka, kroužky, škola - to je taky pořád dokola) - drobné obměny jsou na tobě (teda v situaci ty+dítě) - víc vyrážej ven - na procházky atak, s dítětem se dá dělat dost věcí, které nejsou jen o něm - myslím dospělácké koníčky - ruční práce, četba - domácnost (nevím sice, jak velký máte byt) se dá v přiměřeném pořádku udržet i tak ...
hlavně nezoufej - nebabrej se v tom, najdi na své situaci poziva (určitě jich je víc než dost) , vezmí dítě a vyraž ven! smajlik - 68 to by bylo, abys nepotkala další matku smajlik - 68

 
Piafka
Piafka - 6.5.2014 10:53

Zkus se s někým seznámit. Pokud není nikdo s dítětem v nejbližším okolí, tak se zkus přihlásit do cvičení nebo plavání s dětmi, tam máš jistotu - budeš mezi ostatníma maminkama, které řeší podobné problémy a pak se můžete scházet i mimo organizované kroužky.
Nenech se odradit, pokud seznamovací pokusy hned nevyjdou, dej si to jako cíl a ber to s nadhledem a úsměvem. Jakmile budeš mít kámošku a aspoň jednou týdně si pokecáš a změníš zaběhnuté činnosti, hned ti bude líp.
Sociální izolace na mateřské/rodičovské je v dnešní době celkem častá. Rodičovská je dlouhá, babičky mladé a pracující a ne každý má kamarádky s dětma nebo bydlí ve městě, kde je větší koncentrace rodin. Kdo tvrdí, že to není problém a jen tě pálí dobré bydlo, tak to asi opravdu nezažil.

 
pvs
pvs - 6.5.2014 10:19

dadka - 6.5.2014 9:11
Něco podobného mám také na jazyku....smajlik - 97

 
Verera
Verera - 6.5.2014 9:49

A co děláte o víkendech? Vyražte někam na chatu, chalupu, nějaký víkendový pobyt. Půlroční dítě je na to ideální. Jídlo je zabezpečeno, maximálně se ohřeje nějaký příkrm, plínky se vyhazují, postýlky v penzionech mívají a nebo pořiďte cestovní a můžete jezdit kam je libo.
Za půl roku se dá pořídit sedačka za kolo a můžete jezdit všichni. Jestli jsi spíš kulturní typ, požádej někdyvečer babičku o hlídání a vyražte někam s manželem.

Stereotyp bude pořád, ale ten je i bez dítěte. Je jen na tobě jak moc ho budeš narušovat a jak moc si uděláš program podle sebe. Jde to i s dětmi. Sice se musíš trochu přizpůsobit, ale vždycky se dá najít přijatelný kompromis, jen hledat.
Mám pocit, že dřív ti většinu času zabrala práce, a teď máš moc volna a nevíš, čím ho zaplnit. Pokud jsi měla nějaké koníčky, zkus se k nim vrátit, pokud ne, najdi si nové. Řekni si, co by tě bavilo a prostě to udělej. Opravdu není nutné zabíjet čas úklidem a pak se z toho ještě cítit frustrovaná.

 
Sam+3
Sam+3 - 6.5.2014 9:43

Naprosto Tě chápu. Synovi je 10 měsíců, miluju ho, jsem z něj nadšená, také jsme na něj dlouho čekali (po 10letech a dvou dcerách), ale tenstereotyp mě ubíjí, u nás navíc finanční problémy. Vztah s manželem je vpohodě, pomáhá, občas se mi podaří vypadnout i na jeden celý den, jednou jsem byla s kamarádkami i sobotu -neděli, jenže to je jen vyjímečně. Babičky daleko, kamarádky daleko,v místě bydliště nemám. Je to také částečně moje "chyba", nesnáším mateřská centra a akce, kde je moc malých dětí, stačila by mi jedna kamarádka, ale nastálo.
Ty ještě kojíš, takže rada typu- sbal se a jeď skámoškou na víkend pryč..je zatím na nic.
Snad jen- neuklízím každý den, jen to nejnutnější- zametu, umyju nádobí, posbírám hračky. Velký úklid děláme jednou týdně, a celá rodina. Nejsem jejich služka, i když jsem na MD.

 
tornado-lou
tornado-lou - 6.5.2014 9:42

sevenofnine: já jí fakt rozumím, měla sem to taky. mimino z ničeho nic přestalo být mimino, začalo mín spát, chtělo se bavit, ještě prakticky nemělo jak a já sem se musela naučit, co s děckem vlastně budu celý dny dělat. navíc tehdy sem měla totéž co lucie - první dítě v okolí, žádná kamoška na mateřské, ani zatelefonovat se nikomu nedalo - všichni v práci, byla zima, 20hodin denně tma, byt tmavej a studenej, taky mě hrabalo. nejsou to myslím vyjímečný pocity -
no, začala sem s děckem dvakrát týdně jezdit cvičit - jednou do města, jednou u nás, poznala sem pár lidí, časem se z nich stali známí, když už ne kamarádi a život začal být mnohem příjemnější.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-110
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 422621.
Archiv anket.