Prý jsem uklízecí blázen. Co si myslíte vy?
.jpg)
Potřebovala bych slyšet nezaujaté názory. Už dlouhodobě máme s partnerem neshody ohledně mého přístupu k uklízení a k pořádku celkově. On tvrdí, že to přeháním, já myslím, že nikoli. Teď mě ale docela rozhodila i moje máma, která mi řekla, že bych měla zvolnit, protože můj styl péče o domácnost není normální.
Já ale nemám pocit, že bych byla v tomto ohledu nějaká vadná. Mám ráda čisto, uklizeno, věci na svých místech. Postupně jsem si vypracovala systém, který mi vyhovuje, podle partnera se v tom nedá žít. Prý nedělám nic jiného, než že uklízím a jdu mu tím na nervy.
Žijeme spolu rok a půl v jedné domácnosti, máme pronajatý byt. Zatím jsme bezdětní, ale o dítěti mluvíme a já bych si ho už moc přála. Mně je 27 let, partnerovi 31.
Do doby, než jsme se s přítelem sestěhovali, jsem bydlela u rodičů. Strašně jsem se těšila, až budu mít jednou něco svého, kde si budu po svém hospodařit. Teď to konečně mám a užívám si to. Jak jsem psala, mám ráda uklizeno, čisto voňavo. Aby to u nás doma k něčemu vypadalo, uklízím denně. Každý den utírám prach, umývám koupelnu, vytírám, luxuju. Když to někdy náhodou nestihnu, bývám nervózní a druhý den jsem schopná vstát v půl páté ráno, abych to stihla udělat, než odejdu do práce. V sobotu provádím hloubkovější úklid, leštím zrcadla, myju kuchyňské skříňky, dveře, povlékám postele, okna myju každých cca šest týdnů, někdy častěji, stejně tak často vytírám i vnitřky skříněk a skříní.
Baví mě to, uklízení mě v žádném případě neobtěžuje, ani po partnerovi nevyžaduju, aby se zapojoval. Přes ten týden mám ten úklid hotový za necelou hodinku, nemám pocit, že by to bylo něco nepřekonatelného. Prostě přijdu z práce, absolvuju své uklízecí kolečko a když přijde partner domů, je všechno hotovo a můžeme si večer užít hezky v klidu. Možná mu jdu na nervy tím, že po něm pořád všechno rovnám, odnáším prázdné talíře sotva dojí apod., ale když já prostě nedokážu v binci odpočívat.
Horší je to o těch víkendech, pozoruju na něm že na to začíná být alergický, když v sobotu ráno nastoupím, vysvléknu peřiny a dám do pračky povlečení. To se už u snídaně začíná tvářit otráveně a pronáší připomínky, ve stylu, ach jo, zase tu máme sanitární sobotu a nechceš toho pro jednou nechat? Teď k nám v sobotu přišla neplánovaně moje máma a zastihla mě při uklízení a viděla naštvaného a otráveného přítele, který si jí samozřejmě postěžoval. Ona si mě pak vzala stranou a promlouvala mi do duše, že mít uklizeno je hezké, ale není to všechno.
Já nějak nevím, nemám pocit, že bych to přeháněla. Podle mě by přítel měl být rád, že máme čisto a hlavně že po něm nic nechci. Když jsem ještě bydlela u rodičů, vadil mi mámin přístup k pořádku. Ona se s tím moc nemazala, přes týden ošolíchala to nejnutnější, v sobotu uklidila trochu víc, peřiny povlékala jednou za měsíc a okna, dveře, kuchyňskou linku myla sotva dvakrát do roka. Já si po svém udržovala aspoň svůj pokojík.
Teď mám konečně svou domácnost a jsem ráda, že si ji můžu udržovat po svém. Přítele bych ale kvůli tomu ztratit nechtěla, zatím nic takového nehrozí, ale máma mě vystrašila, že jestli nezmírním, může se mi stát, že ve svém nablýskaném bytě zůstanu sama. Což by byla katastrofa, protože nájem bych jen ze svého malého platu neutáhla a musela bych se vrátit zase domů. A hlavně mám přítele ráda.
Asi bych potřebovala slyšet, jak přistupuje k pořádku většina žen, nebo jiné ženy. Možná by to chtělo nějakou zlatou střední cestu, něco mezi máminou laxností a mým perfekcionismem. Jak by podle vás ta zlatá střední cesta měla vypadat? Připadá vám, že to opravdu přeháním?
7.9.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý jsem uklízecí blázen. Co si myslíte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Haninka: víš, že si to z dětství ani moc nepamatuju? Asi občas jo
Ale od jara do podzimu se většinou někam jezdilo, nejdřív na chatu, potom na chalupu po babičce, kam jezdíme dodnes. Takže má člověk vlastně dvě domácnosti, a kdyby měl všude jen šůrovat, musel by se z toho zbláznit.
Jarča*: řekla bych, že to máme zafixované z dětství, u vás doma se v sobotu neuklízelo? Ale máš pravdu, píšu, že uklízím v sobotu, ale spíše se se snažím směrovat na dobu, kdy není nikdo doma, aby se i tam nikdo nepletl. Jenže to bývá i v sobotu dopoledne.
Já vlastně nevím, proč se traduje, že na uklízení je sobota. Já takový ten běžný "větší" úklid, který obnáší vyluxování, vytření a utření prachu, což je u mě jednou za týden cca hodina a půl, dělám nejraději ve všední den, když je manžel v práci, a o trávení času o víkendu mám vážně jiné představy.
To co popisuješ, je opravdu psychická porucha, která se ovšem dá léčit. Nemusíš hned vyhledávat psychiatra, myslím, že máma a tady holky ti to vysvětlily.
Přestaň šůrovat byt, nebo ti ten chlap opravdu uteče.
Co budeš dělat, jestli budeš mít dítě ? Budeš ho koupat v Savu, aby bylo opravdu čisté a desinfikované ?
Uvědom si, že tím přehnaným uklízením si něco kompenzuješ. Nespokojenost v práci, ve vztahu...?
V tomhle tvém chorobném stavu bych ti žádné dítě nedoporučovala. Nejspíš by ses zbláznila z běžného nepořádku, který takové dítě produkuje naprosto spontánně..
Až dosáhneš životní rovnováhy a přestaneš lidem brát nádobí před tím, než dojedli, abys ho honem umyla, pak si pořiď dětí aspoň pět, to pak bude léčba šokem.
Moje tchýně s podobnou obsedantně kompulzivní poruchou zničila život sobě i všem svým blízkým. Nikdo jí nemá rád, a v tom svém chorobném pořádku nejspíš i osamocená umře.
.jpg)
Megí: uprimne ten pritel je svaty - ja vzbudit manzela v pul paty rano vysavacem tak to mam velice rychle za sebou 
.jpg)
Ano, JSI uklízecí blázen! Divím se Tvému příteli, že to vydržel už rok a půl 
Mohla bych napsat totéž, co už je níže, ale stejně by to nepomohlo. Bez pomoci se nezměníš 
A vstávat v půl páté ráno, abys uklidila neexistující nepořádek, pak odešla do práce a po návratu do bytu, kde celou dobu nikdo nebyl (!) uklízet znovu? - opravdu Ti tohle přijde normální?????
Jano BLBNES na entou!!!! Jinak se to rici neda.
Nevim kde bydlite, ale co takhle v sobotu rano vypadnout ven hned jak vstanete, snidani si dat nekde cestou a vyrazit bud na kolech nebo autem nebo vlakenm kamkoliv do prirody, abys ten svuj "bordel" doma nevidela. A prijet domu utahana jak pes, ze sotva dolezes na zachod a nebudes mit silu vzit hadr do ruky.
Ptala ses nekdy pritele jak by on rad travil vikend?
A jinak ty si uzivas samostatne bydleni uklizenim?
Kdo vam doma dela porad bordel, kdyz jste cely den v praci?
Ja spim v posteli se 3 psy a tudiz prevlikam kazdy tyden. Ale jinak nevidim duvod proc neprevlikat tak jednou za mesic, kdo vam a cim zaspini povleceni tak casto?
Stejne tak jako ty jsi nervozni z neexistujiciho prachu na nabytku a podlaze a talire od vecere na stole 5 minut po dojedeni, stejne tak (a mozna vic) je tvuj pritel nervozni z tvyho vecnyho litani s hadrem. Popremyslej o tom.
Tvoje máma neuklízí laxně, Tvoje máma uklízí tak, jako - podle mě - většina ženských, které chodí do práce. Alespoň za mě - mám toho za celý všední den tak akorát, že jsem ráda, že udělám večeři, uklidím kuchyň, uklízím v sobotu a i tak nemám pocit, že bychom žili ve svinčíku, Vyrostli v tom bez újmy na zdraví tři děti Uvědom si, že život není o nablýskané kuchyňské lince, ale o vztazích, Tvoje máma má pravdu, mohla bys v tom nablýskaném bytečku zůstat sama.
Opravdu to přeháníš. Když jste oba v práci, kdo vám tam tolik nadrobí, abys musela denně luxovat? Vy se před spaním nemejete, abys musela povlékat každý týden? Nejsi normální, najdi si jako vedlejšák úklid domácností, aby ses vybouřila. Ten chlap ti brzo uteče. To by musel mít svatozář. Taky nerozumím tomu, že ses těšila na odchod od rodičů, aby sis užila samostatného bydlení. Kvůli tomu jsi se sestěhovala s chlapem?? Měla jsi mít svůj vlastní byt, třeba pronajatý, a s přítelem se jen navštěvovat.
Mám k uklízení přesně ten přístup jako tvoje máma, ty tomu říkáš laxní a já zlatá střední cesta
. Vážně nevím, co je denně k uklízení v bytě, ve kterém jste s přítelem sami dva. Zkusila ses přítele zeptat, jak by rád trávil víkendy? Věřím, že mu to tvoje šůrování jde na nervy a fakt to není normální. Měla bys vyhledat odbornou pomoc, dokud je čas
.JPG){kind=avatar}
To opravdu nemáš žádného jiného koníčka než uklízení a sezení na gauči? Trochu málo na celý život. Žijete u cementárny, že musíš denně luxovat?
Kdybys jenom uklízela, tak bych to možná dokázala pochopit. Ale to, že jsi nervózní, když to jeden den nestihneš udělat, ukazuje spíš na obsedantně kompulzivní poruchu. Místo leštění nablýskaného bytu byste měli o víkendu vyrazit někam na výlet, za kulturou, za kamarády. A cestou z práce by ses měla spíš zastavit ve fitku nebo si udělat krásnou dlouhou procházku parkem. Kdybych měla partnera, který mi odnese hrneček, sotva dopiju, brzy bych mu ho hodila na hlavu a odstěhovala se. S posedlým člověkem se žije špatně. Zvlášť když si tu posedlost ani neuvědomuje a považuje ji za správný přístup k životu.
Neprijdeš mi jako blazen, prijdes mi nemocna.
Mam známou, vice jak jedno dite kvuli poradku nemela, pak uz by nezvladala uklizet. Dcera v 15 vypadla z domu a uz se nevrátila. Nedavno se ji narodilo miminko a jeste ho nebyla mame ukazat, protoze se ta mama boji, ze by ji tam udelalo neporadek.
Ps: pokud budes takhle pokracovat, tak o pritele stejne prijdes, kdyz uz byva nastvany ted. To sis mela najit nakoho stejne posedleho.
