Mužská a ženská nevěra. Jaký je v nich rozdíl?
.jpg)
Milá redakce,
už nějakou dobu navštěvuji vaše stránky a vždycky tady najdu něco zajímavého k přečtení. Ráda bych přispěla svou úvahou do vašeho Diskusního fóra. Je na téma nevěra. Kamarádky a kolegové mi říkají, že jsem ve svém názoru na tento problém příliš radikální. Ráda bych prostřednictvím diskuse na magazínu zjistila, zda mají pravdu. Možná že nejsem zdaleka jediná, kdo si myslí, že každá nevěra je špatná. Děkuji.
Nevěra
Slovo, které mi nahání husí kůži. Kdo se s ní setkal, ví, jak moc bolí zrada, které se dopustí milovaný člověk. Zrada někoho, komu důvěřujeme, s kým jsme jak se říká „jedno tělo, jedna duše“. A nezáleží na tom, zda je podvedený muž či žena. Oba dva to bolí stejně.
Říká se, že mužská nevěra je svým způsobem omluvitelná. Muži prý dokáží odlišit sex od vztahu a příležitostný úlet berou jen jako příjemné zpestření stereotypu. U žen je to něco jiného. Ty většinou potřebují cítit lásku a porozumění a sex je přirozeným vyvrcholením důvěrného vztahu, založeného hlavně na duševním souznění. Zatímco muž se po prožité avantýře dokáže vrátit k manželce a neleží na něm balvan nové zamilovanosti, žena, když už se „spustí“, má sklon pálit mosty, stavět vzdušné zámky a nachází se v jakémsi stavu nadoblačné poblázněnosti bez ohledu na věk.
Jenže ať je to tak nebo tak, myslím, že málokterou ženu utěší skutečnost, že se k ní nevěrný manžel vždycky vrátí jako do bezpečného přístavu. Každá nevěra je zrada a nic na tom nemění ani okřídlené „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Jistě, pokud klamaný partner netuší, že se něco děje, je v klidu. Jenže co ten druhý, podvádějící? Vrací se domů, dělá jakoby nic...
Dnes se – alespoň podle různých výzkumů – na nevěru nahlíží jako na něco, co je takřka úplně normální. Dokonce se objevují názory, že absolutně věrný není ve vztahu nikdo. Dříve nebo později prý podlehne nějakému lákadlu každý, hlavně muži. Nějak tomu nevěřím.
Nevím, jak bych se chovala a co bych dělala, kdybych zjistila, že mi byl partner nevěrný. Jestli bych pátrala, zda to byla jednorázová záležitost, či je v tom něco „osudovějšího". Nikdy jsem v takové situaci nebyla, takže to těžko mohu posoudit. Co však vím jistě, je, že by to bolelo. Moc. Ztracená důvěra, zklamání... A víme dobře, jak je těžké důvěru získat. Nedá se vykoupit zlatem ani penězi.
Co si o nevěře myslíte vy? Považujete ji sice za nepříjemnou (pro klamaného), ale reálnou součást života? Dokázali byste svůj protějšek podvést? Odpustili byste odhalenou nevěru? A vůbec – myslíte si, že je nevěra opravdu normální? Nebo že existuje nevěra omluvitelná?
31.1.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mužská a ženská nevěra. Jaký je v nich rozdíl?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Arna: ale ano je to sok a podraz, to je bez diskuze. Stejne tak ze jsem ruzni a reagujeme ruzne. Ale opravdu netusim proc se z toho hroutit 
A kdyz chce jit za mladsi tak at si jde, drzet nekoho ve vztahu jenom protoze jsem s nim prozila 20 roku a nebo k vuli "snu" ze spolu zestarneme? Jsme svobodni lide a kdyz chce jit tak ho prece neuvazu za nohu ke stolu? Ano byl by to sok a ano radosti bych neomdlevala, ale rozhodne bych se nehroutila. Hroutim se z nevylecitelne choroby v blizke rodine, opijim se a nespim z ditete vyhrozujicim sebevrazdou, ale ne k vuli chlapovi (at udela nebo udelal cokoliv) maximalne resim, jestli jsem shopna zaplatit hypo bez neho a nebo se budu muset stehovat (kdyby mi jednou z jeho napadu ruply nervy a vyrazila bych s nim dvere). Ano mozna ze v ocich nekterych z Vas zlehcuji, ale ja skutecne nepovazuji neveru za konec sveta. Zivot pujde dal i bez chlapa.
Nessie: ano presne tak to myslim 
Arna - 31.1.2013 9:23
něco podobného mne napadlo, když jsem viděla ty zaláskované ,,dědečky´´.
Jaká změna i utrácení jim nevadí.
Dosti ožehavé téma.Žádná žena ti sem nenapíše ,ano byla jsem nevěrná.Věřím,že s každým to zamává,dozví-li se o nevěře partnera.Ovšem je to podstatně menší zlo než alkohol.Když mě před lety exmanžel s alkoholismu mlátil do bezvědomý a zlomenin ,ale i své syny,tak jsem si říkala,stokrát lepší,kdyby mě byl nevěrný.Dle statistik je 75% mužů alespoň jednou nevěrných a ženy na to procentuálně jsou o něco lépe.Mám na to jiný názor než ty a o mém názoru nechci psát.Nessie má pravdu -hroutila bych se s rakoviny aj................dnešní doba je taková a stím nic nenaděláš
Linda: No, taky myslím. Taky mám tady tu zkušenost a příjemné to nebylo, ale já to tomu partnerovi tenkrát promptně oplatila a bylo. 
Jinak - hroutila bych se z diagnózy, že moje dítě má rakovinu, to je skutečná tragédie - a ne to, že si manžel smočil někde jinde, proboha. 
.gif)
Linda: Omlátit nevěru o hlavu? No, aby ses nedivila. Pro každou ženu je to šok, nejdřív brečí, nadává, vyhazuje. Ale pak dělá vše pro to aby neodešel, protože ho miluje.
No a dnes je právě problém že se zaláskuje muž kolem 50 a starší, ale ona to není láska na jakou čekali celý život, je to jen sex co ta mladší nabízí lépe než ta stárnoucí manželka doma.
A je zajímavé jak najednou neprdí,nekrkají na celé kolo, zavírají se na záchodě aby zvuky při vyprazdňování nebyly slyšet, nevyndávají si zubní protézu, nechtějí mazat záda,... Ach jo, nemají to s tou mladši jednoduché
myše: uznavam ze takovehle poznani s clovekem zamava (a ano zkusila jsem si to, sice kdysi davno, ale mam tuto zkusenost). Nicmene si stale myslim, ze hroutit se a ztracet sebevedomi k vuli nevere je luxus. Co pak ma clovek delat kdyz zivot jde doopravdy do haje a stanou se vazne problemy?
myše: No, já nevím, holka - moje sebevědomí teda rozhodně nestojí na tom, jestli je mi chlap věrnej nebo ne 
(Když už jsme u toho - kdyby to udělal a já cítiola potřebu si zvednout sebevědomí, tak zítra bych mu to klidně mohla oplatit a hned se cítila líp). Ale jak říkám - moje sebevědomí teda na manželově věrnosti nestojí - proč by taky mělo? Moje hodnota je přece úpně stejná jestli je mi věrný, nebo jestli klátí půlku ulice nebo ne?
Já jsem asi chlap - i když tak teda ani omylem nevypadám. V mladých dobách jsem si taky pěkně zařádila, měla jsem spousty úletů na jednu noc nebo třeba na pár dní (nocí), žádnou lásku ani společné bušení srdéček jsem k tomu nikdy nepotřebovala. Sex byl někdy skvělej někdy horší, ale já osobně považuju sex za čistě tělesnou potřebu, kterou můžu naplnit s kterýmkoli přitažlivým a sexy chlapíkem když na to přijde
Jinak žiju ve spokojeném manželství, manžela miluju a láska je u mě o něčem úplně jinéím než o výměněn tělesných tekutin. Vím, že mě manžel miluje jak jen může muž milovat ženskou, nikdy by rodinu neopustil, chránil by mě do roztrhání těla a je to můj nejlepší přítel- a já jeho. To je pro mě důležité. To, jestli si někdy někde odskočí za šťavnatějším a maldším kouskem mě vůbec nezajímá a netrápí a on to ví. Doufám, že by byl natolik diskrétní, abych se to pokud možno nedozvěděla, ale i kdybych se to dozvěděla - rozhdoně bych se kvůli tomu nerozváděla ani nehroutila. Sama to teď nedělám, nemám potřebu (asi jsem se vyřádila v mládí ), ale asi mám mužský mozek - pro mě na tom není nic nepochopitelného. Muž OPRAVDU může milovat svou manželku a přitom si klidně, bez lásky, bez citů, bez emocí může štrejchnout s pěknou cizí samičkou. To nemá s láskou nic společného.
.jpg)
Linda: plný souhlas!
Jeden jednorázový úlet bych dokázala odpustit, ale vymáchala bych mu v tom hubu pěkně, jen co je pravda. Ale nějaký paralelní vztah nikdy. jedna věc je ta, že nevím, jak bych se k němu pak chovala, žila s ním v jedné domácnosti... Ale jak bych mohla s takovým člověkem zase spát? ne že by pro mě byl sex to nejdůležitější, ale vztah bez něj moc fungovat dlouhodobě nemůže...
Jako náctiletá jsem řádila. Hodně. Nelituju toho, to ne, jen vím, jaké to bylo, když jsme si navzájem podobnými věcmi ubližovali... Ale v sedmácti to člověk přeci jen asi vidí jinak...
Nevěra byla vždycky. Na obou stranách. Jen se o tom tolik nemluvilo tolik jako teď, doba se změnila, lidé to berou jinak a spíš se k tomu přiznávají. Nemyslím ale, že by bal úplně normální. Zastávám ale názor, že když už se něco takového šustne, tak tím ublížim co nejmíň lidem. Takže mlčet...
Víš Lindo, možná máš takový názor proto, že jsi to nikdy nezažila...
Já vím jaké to je a vím to z obou stran...
Důvěra je v pr...li, seevědomí tyky a obnovuje se strašně těžko.
Dokážu to pochopit, snad i odpustit ale zapomenout NELZE.
Koukam ze nejsem zenska, protoze pro me je sakra rozdil mezi sexem a zamilovanosti. A vzdusne zamky jsem nestavela snad ani v dobe nejvetsi zamilovanosti a to si myslim ze jsem v te dobe blbla dost 
Jednorazovy ulet ala sex bych mozna, kdo vi, dokazala prekousnout, netvrdim ze odpoustit, ale byla bych shopna s tim zit. I kdyz asi bych mu ho dost omlatila o hlavu a znechutila. Vztah nebo dokonce zamilovanost ani omylem a letel by rychlosti svetla. A vim ze totez plati i opacne, dokonce bych rekla ze manzel by neprekousl ani ten jeden sexo ulet.
A jak to vidim vseobecne. At si kazdy dela co chce a hlavne do toho netaha me. Pokud nekdo chce zit jako jeptiska tak ok a pokud jiny ma kazdy tyden v posteli noveho partnera tak pro me za me taky ok. At si to srovnaji v hlave sami.
A ze dneska je nevera normálni a kdo se nad ni pohorsuje je magor? No zajimavy nazor a podle me je nejvetsi magor ten kdo tento nazor vytrubuje do sveta. A pokud je to pravda, tak protoze to tak dela kazdy druhy neznamena to, ze musim stadovated a rychle shanet nekoho na vedlejsi sex jenom abych nebyla za divnou vernou 
.
PS.Maria proboha holka kolik ti je? Jedna duse jedno telo....zklamana duvera.... osudovy clovek.... to je jak romanticky roman od radeji nejmenovane americke spisovatelky nez nazor dospele soudne realisticke zenske....a nebo jsem divna ja, to je nakonec taky mozny, romantiku a vsechno kolem ni jsem dosud nepochopila a ani nechci
.gif)
1000x probírané téma...nevěra zůstane vždy nevěrou...žádný rozdíl mezi mužem a ženou nevidím.
