Maminka si na stará kolena hýčká své nemoci
.jpg)
Začínám se čím dál silněji obávat o svou maminku, které je pětašedesát let. Pozoruji, jak to s ní jde čím dál více z kopce a ona se tomu poddává, dokonce bych řekla, že si své zdravotní neduhy přímo hýčká.
Co si pamatuji, nikdy nebývala nějak zvlášť aktivní. Po celý život se jakémukoli pohybu spíš vyhýbala. Na túry s námi chodil táta, když jsme byli celá rodina u vody, maminka vždycky jen seděla na dece a pozorovala, jak s tátou blbneme ve vodě. Byl to táta, s kým jsem hrála badminton, chodila do kina, jezdila na výlety a rekreačně sportovala. Mamka se těchto akcí nikdy neúčastnila. Radši zůstala doma, upekla a uvařila, abychom si po návratu mohli dát něco dobrého.
Byla jsem na to zvyklá, nikdy mi to nepřipadalo nenormální. Až když jsem se sama stala matkou a měla děti, začalo mi docházet, že maminčin přístup byl čistě její pohodlnost. Já jsem rozhodně neseděla doma a nepekla koláče, na všechny akce jsme s dětmi jezdili všichni společně.
Před asi deseti lety to s maminkou začalo jít čím dál více k horšímu. Objevila se srdeční vada, absolvovala operaci, která dopadla dobře. Co jsem si zjistila, lidi po tomto druhu operace žijí další dlouhá léta naprosto plnohodnotným životem. Naše maminka ne. Upnula se na to, že „má nemocné srdce“ a svůj i tak velmi lenivý a neaktivní život ještě znásobila. Najednou „nemohla“ dělat spoustu věcí, které předtím normálně zvládala. Její jedná aktivita jsou drobné domácí práce a vaření, vše ostatní dělá táta..jpg)
Mamka za těch posledních deset let neuvěřitelně zchátrala. Pořád jen posedává, téměř se nehýbe. V důsledku toho nemá vůbec žádnou kondici a vyčerpá ji jakákoli sebemenší námaha, i obyčejná cesta autem na nákup. Dělá jí dokonce už i potíž chodit po bytě. Kolébá se jako kachna, po pár krocích je vyřízená, motá se jí hlava a musí si zase honem sednout. Téma hovorů točí jen kolem všech svých zdravotních neduhů, jimiž se snaží omluvit svou tělesnou nedostatečnost. To, že je v tak mizerné kondici i zdravotně na huntě právě kvůli tomu, že celý život „nehnula zadkem“ si nedokáže připustit.
S obavou hledím do budoucna. Bojím se, že za nějakých pět let se maminka už vůbec nepostaví na nohy. Snažíme se jí s tatínkem vysvětlit, že by se neměla všemu tak poddávat, že by bylo dobře, aby se trochu zmátožila a zabojovala, ale ona se vždycky rozpláče, že je přece nemocná, že ji všechno bolí, že nemůže.
Co s ní? Možná už je na jakoukoli nápravu pozdě a měla bych se smířit s tím, že bude maminka za pár let ležák, o kterého se budeme muset starat. Ne, že bych se v případě potřeby nepostarala, samozřejmě, že ano. Jen mi to v jejím případě připadá zbytečné a ráda bych udělala něco, čím bych ji vyburcovala, aby se sebou začala něco dělat. Táta už to vzdal, prý se snažil, ale nikam to nevedlo.
Nemá někdo z vás v rodině podobný případ? Co by mohlo na maminku zabrat, aby se alespoň trochu vzchopila? Já mám totiž pocit, že ona se snad i těší na to, až bude úplně nemohoucí a my kolem ní budeme muset skákat.
16.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 114 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Maminka si na stará kolena hýčká své nemoci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: .sharon: Ted jsem na tom podobne, kvuli zadum, ale nastesti mam rodinu co to chape a podporuje mne. Nejsem lina, ale vetsinu sportu, krome chuze po lesich nenavidim, at aktivne ci v televizi. Nikdy mne to taky nebavilo, ale jsou jine cinnosti vyzadujici pohyb nez jenom jizda na kole. Proste mam jine zajmy to vareni a domacnost taky. A ted delam co muzu, i kdyz sotva lezu. Nekdy to jde, nekdy proste clovek nemuze. Je mi Dany maminky lito.
Jenda: Taky mi to pripada divne, nekdy mam pocit, ze to je proste takova hozena rukavice, aby se zjistilo, jake maji lidi nazory na ruzne zivotni situace.
orinka: toho já se se držím, tedy sexu a vína, jak červeného, tak bílého. 
A když narazím na nějaký článek, který to potvrzuje, mám radost, jak žiju zdravě. 
Onehdy potom byl někde v časopise článek na tři strany, jak zdravé je pivo. To mi taky udělalo radost. 
orinka: Jenže tím dotyčný uškodí jen sám sobě... takové "natruc akce" bych čekala od puberťáka, nikoliv od dospělého.
U nás je to opačně,já stará matka jezdím skoro denně na inlajnech,občas na koloběžce,chodívala jsem dost plavat a na procházky-moje dcera je líná,nedělá nic ,místo svalů má "bláto",neumím si ji představit za pár let,nebo až bude chtít mít dítko...
Verera: 
to se člověk na protest okázale zakousne do koblihy se šlehačkou a zasedne k luštění křížovek
ještě jste zapomněly, že se ze všech stran vnucuje sex a pití červeného vína!
Pravidelné sexování je prospěšné pro všecky věkové kategorie, prý. Na mě ty osvětové články působí přesně opačně: jak se něco přehnaně vnucuje, začne se mi to protivit. Když se začalo psát v tom smyslu, že sex je vlastně tělocvik, začalo mi to zavánět povinným předmětem ve škole a autoři podobných výplodů by měli zauvažovat, jestli to není kontraproduktivní. No jo, tohle je už úvaha z horka
trošku mne zvedlo ze židle to "lenivý a neaktivní život" - pokud jsem to správně pochopila - maminka se do té operace normálně starala o domácnost - uklízela, prala, vařila.... trošku nefér, ne? Nemusí každý sportovat - ono totiž tech z generace, kdy ten kdo nejezdí každý den na "in linech", nehraje squash, nejezdí v dresu na kolech moc nezestárlo ... kdo ví, jak ti dopadnou....
moje tchně (89) nikdy nesportovala (skoro bych řekla, že nikdy neudělala prudký pohyb) starala se o domácnost, pracovala, venovala se rucním pracem a knížkám a jediné, co ji v jejich letech trápí je pár v tom veku naprosto běžných potíží.
něco jiného je to, co se s maminkou stalo po té operaci - to si myslím, že je ale už natolik závažné, že to nevyřešíte sami. Snad zkusit někoho, kdo se věnuje psychosomatice....
Kamaradka - rehabilitacni sestra a vypravela mi jak stare babci NEKTERE jsou takove - proste zacnou hned ve dverich lamentovat, ze jsou stare, proc by cvicily, ze to nema cenu .... Stejne uz je v zivote nic neceka...Ty rehabiky maji za ukol je s usmevem nejak donutit cvicit
- k pohybu - denne aspon 15 minut nejake fyzicke aktivity to je minimum!...Tvrdila mi, ze nejhorsi je jim nabidnout vozik
to uz se potom vubec nechteji hybat, zvedat...Klouby se v podstate nepouzivaji to uz se tezko rozchodi.
..Pak uz to je tak opravdu do konce zivota....Ona se proste musi hybat jinak se hybat za chvili prestane - pohyb je prirozena aktivita proste to jinak nejde to potrebujem jako vzduch...At si dela co chce co ji bavi tech 15 minut denne to je opravdu minimum. Napadlo me ji poridit Pedometr - krokomer je jedno jestli ty kroky nachodi doma pri gruntovani nebo na prochazce, pri nakupu, jak pujde do schranky etc..". 3333 kroků na obranu „před naprostým shnitím“ by měl udělat „snad i chromý člověk“
- 10 000 kroků pro udržení základní fyzické kondice (denne). Zkratka jak nasplape tech 3333 kazdy den at si pak dela co chce klidne hodi nohy na stul a lusti krizovky....Ale vis jak chce to tak motivovat s laskou
ten pedometr jenom pripevnis treba na kalhoty a ono to samo pocita....Taky pridat nejake to jablko, zeleninu ona se urcite zacne lip citit, koupit treba nejake sikovne, pohodlne tenisky na chuzi a ja myslim, ze i ta psychika se napravi....Sama na sobe ozkouseno cim vic cukru, pohodli tim jde psychika dolu, clovek je takovy zadumcivy...Staci vyjit ven do lesa, zahrady clovek tak ozije....Drzim palce, zdravi mame opravdu jenom jedno....
Bellana: No jo, jenže všude slyšíš, že je nutné sportovat, aby byl člověk zdravý, takže sportovci jsou bytostně přesvědčeni, že tím, že druhé nutí ke sportu jim vlastně pomáhají.
O prospěšném působení paličkování na zdraví člověka toho moc nezaslechneš.
Je teda fakt, že rejpání sportovců vyvolává obranné reakce. Mám maminku ve věku pisatelčiny maminky, ta většinu času tráví sportem- denně chodí plavat, tak 60 bazénů 25, a hodinu někam cvičit, o víkendu jeden den 70 km na kole , druhý 25 km výšlap, v zimě běžky. Kdykoli přijede, má připomínky k mé sportovní neaktivitě 
, tím mě vždycky naštve, takže už z principu v její přítomnosti žádné pohybové aktivity neprovozuju.
.JPG){kind=avatar}
Kadla: Myslím, žes na to kápla.
Mám doma sportovně zaměřeného muže. Doma je samé ouvej a ách, ale jen má možnost, už někam vyrazí. A doma pak zase kňourá. Když se pak sejde s ostatními svými sportovními kamarády v našem věku, tak si předávají nápady, co dělat se zničenými klouby, jak na bolavá záda a kolena. Já se pohybu nebráním, ale ani ho nijak zvlášť nevyhledávám. Přesto jsem to já, kdo nemá problém s páteří a klouby. Nebo že by právě proto, že se věnuji jen takovému pohybu, který je mi příjemný?
Neznám ani jednu ženu, která miluje ruční práce a vnucuje svým bližním názor, že nejsprávnější způsob trávení volného času je vyšívání, paličkování, pletení nebo malování. Zatímco sportovci s tím musejí ostatní furt otravovat.
.jpg)
chytrájakrádio: Říkám, že se "utekla" do svých nemocí. Když někoho do něčeho celý život i kdyby jen skrytě nutí, najde si způsob, jak se tomu vyhnout, i kdyby to měla být srdeční choroba nebo něco jiného. Psýcha je mocná věc, věř mi. A pokud jde o to "nesportování", můžu tě uklidnit, že já jsem nikdy v životě žádný sport nedělala, neběhám, neplavu, netančím, nejezdím na kole ani na bruslích, nelezu do kopců, protože se mi při chůzi do kopce motá hlava a omdlévám, v tělocviku v dětství jsem pravidelně při fyzické námaze zvracela. Takže jsem na tom co se týče vztahu k pohybovým aktivitách stejně jako autorčina maminka. Rozdíl je v tom, že kolem sebe nemám žádné sportovce, kterým bych to musela vysvětlovat a bránit se proti jejich narážkám, že "jen běhám kolem hrnců". Podotýkám, že jsem zdravá jako řípa, žádné ochablé svaly a nic jiného. Ale je to celé v psychice. Paní si prostě vytvořila obranu formou chorob. Psycholog by ti to vysvětlil podrobněji.
Dano, vnuť mamince myšlenku, že není tolik nemocná. Nemůže se hýbat, chodit, protože má ochablé svaly, což je logické.
Postupně ji rozchoď nejprve doma, pak na kratičké procházky. Taky je báječné cvičení na židli pro lidi, kteří mají potíže s motorikou a udržením rovnováhy, cvičení v bazénu... prostě hledej cvičení pro starší a nemohoucí.
A hlavně jí nesmíte NIC usnadňovat, pud sebezáchovy je velmi silný.
Kadla: To si nemyslim. Kdyby paní měla potřebu sportovat, mohla si přece najít něco svýho, co by jí bavilo. Túry a badminton jsou jen jedna z možností. Paní prostě na sebe celej život docela kašlala, nechala tělo chátrat a teď bohužel sklízí ovoce.... Navíc už je pozdě, teď už ty ochablý svaly a oddělaný klouby, dýchavičnost atd. fakt nedožene, v pětašedesáti. Ono je pohodlnější vrůst do sedačky a plakat stylem "AAAACH joooo, já to mám tak strašně těžkýýýý," než začít skutečně něco dělat. Paní je podle mě i docela citová vyděračka.
Já si myslím, že maminka autorky "utekla" do svých nemocí, aby konečně měla důvod, proč nemusí sportovat a dělat jiné aktivity. Docela to chápu. Odmala nesnáším sport jakéhokoli druhu a z fyzických aktivit mi nevadí pouze chůze po lese. Jsem zcela zdravá, doma kolem baráku makám jako šroubek, na zahradě taky, ale badminton, kolo, výlety do hor apod., to mě fakt neláká. Myslím, že maminka, která žila mezi vámi - sportovci - je ráda, že konečně oficiálně NEMUSÍ. Čím méně ji budete nutit, tím je pravděpodobnější, že se čase začne více hýbat sama. Je to jakýsi ostantativní protest.
Paní Dano, připouštíte možnost, že mamince křivdíte ? Jsem ještě o dva roky starší a jsem v úplně opačné situaci, kdy mám manžela po velmi těžkém zákroku /amputace nohy/ a mám na starosti chod opravdu celé domácnosti včetně řízení auta . V době, kdy byl manžel v opravdu velmi špatném stavu a já se opravdu obávala o jeho život a starala se opravdu nadstandartně, začal to brát za zcela přirozené a už to nejde vzít zpět. Ale má opravdu velké zdravotní potíže a já jsem moc ráda, že ho mám vedle sebe. Ale mám spoustu koníčků , přátel a veřejných funkcí a tak to všechno zvládám a jsem moc ráda zato, že nejsem sama a mám se o koho starat. Jak jsem kdysi četla, člověk není na světě sám pro sebe, ale pro druhé a toho se držím i když se přiznám, že večer většinou padám únavou . Jinak se musím přiznat, že můj životabudič je moje fenečka jorkšírského teriéra. Co mamince pořídit zvířátko ?
