Dospívající dcera se nám vymkla z rukou. Jsme zoufalí.
Možná mě některé z vás odsoudí jako snoba, ale přesto bych ráda slyšela názory na své trápení.
Jsem vdaná, máme jediné dítě – dceru, které je teď 14 let. A právě ona nám teď dělá dost velké starosti. Dosud s ní nebyly problémy, dobře se učila, sportovala, měla spoustu zájmů. Ve všem jsme ji s manželem velmi podporovali a stále podporujeme. Záleží nám na tom, aby vystudovala a jednou mohla mít hodnotný život. Oba jsme vysokoškoláci a přejeme si, aby i dcera jednou absolvovala vysokou školu. Předpoklady k tomu bezesporu má.
Poslední dobou je ale jako vyměněná. Jistě, puberta, s tím jsme počítali, jenže to, s jakou razancí nastoupila, nás přímo odzbrojilo. Z Natálie se najednou stal někdo úplně jiný.
Odmlouvá, hádá se, neposlouchá. Výrazně se zhoršila ve škole, což je teď v deváté třídě poměrně velká komplikace. Zjistili jsme, že místo docházení do sportovních a zájmových kroužků se poflakuje po sídlišti s pochybnou partou.
Jsem z toho dost otřesená. Její kamarádky se nám vůbec nelíbí. Vesměs jsou to děvčata z rodin, které mají úplně jiné priority než my. Jejich rodičům nezáleží na vzdělání atd., je pro ně důležitější, když mají od svých dětí klid. Holky kouří, provokují kluky, předvádějí se. Pokřikují drzosti a oplzlosti na kolemjdoucí, chovají se velmi nevhodně. A naše dcera je mezi nimi...
Když jsme se to dozvěděli, nejdřív jsme tomu nemohli ani uvěřit. Pak manžel na holku uhodil a ona mu zcela suverénně řekla, že už je velká a že nás nebude poslouchat. Muž se neudržel a dal jí na zadek. Podle mě neudělal dobře, ale už se stalo.
Od té doby je to s Natálií čím dál horší. Doma s námi skoro nemluví, jen to nejnutnější a na půl úst. Klidně se sebere a odejde pryč, ani neoznámí, kdy se hodlá vrátit. Veškeré domluvy jsou k ničemu, poslouchá je vždycky s takovým tím puberťáckým opovržlivým úsměvem a pak si stejně udělá, co chce. Zákazy, příkazy, omezení – vše ignoruje, jako bychom byli vzduch.
Už jsme jí omezili kapesné, zakázali televizi a počítač, nic s ní nehne. Prostě se sebere a jde ven za těmi kamarádkami. Přijde klidně až v deset večer a tváří se jako bůh pomsty.
Co s ní? Mlátit ji nemá smysl, na to už je velká. Domluvy a zákazy nepomáhají. Setkal se někdo z vás u svého dítěte s takhle vyhroceným chováním? Jak jste to řešili? Ona vůbec nechápe, že v tomhle školním roce se rozhoduje o všem. Ještě loni měla vyznamenání a teď nosí trojky a čtyřky a je jí to úplně jedno. Prý se klidně půjde učit na kuchařku.
Jsme opravdu zoufalí. Děkuji za všechny vaše názory.
22.10.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dospívající dcera se nám vymkla z rukou. Jsme zoufalí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Mně připadá z některých příspěvků, že tohle chování ve 14 letech je normální stav a rodičům nezbývá, než přežít.
Znám osobně dost pubošů(za prvé si tady lidi vidí do talíře, za druhé mi postupně odrotli neteře a synovec), a jen jedna slečna se chovala podobným způsobem, jako popisuje Alena v článku nebo Linda v příspěvcích, zatímco ostatní mají, dejme tomu, silácké řeči v autobuse, když jich jede parta, ale pak přijdou domů a normálně fungují, k dospělým se chovají jako dospělí....
no jo když on člověk bez vysoké není člověk...je mi té vaší holky docela líto i když je jí 14....
ono nebýt těch obyčejných dělníků tak nemáme všichni třeba chleba, mléko , ovoce a podobně......
Verera: no me osobne to "stalo" 20kg navic (vino s cokoladou po pulnoci nez potomek dorazil domu) , ale prezili jsme vsichni a dneska je to uz za nami, kdo vi treba se tomu za par let dokazu i zasmat ..... opravdu kdyz to vezmu zpetne tak jediny co jsem nemela stesti si s holcickama vyzkouset byly drogy a blba parta. Jinak vsechno vcetne vyzvednuti na policii, doprovod domu s pozarnikama, alkohol, cigarety, prasky, kradeze, spatny znamky, zdrhnuti z domova a co ja vim na co vsechno jsem jeste zapomela (kazda od neceho trosku). A dneska si s holkama rozumim, starsi (19) je od zacatku zari v nemecku na rok, bydli u pritele a sehnala si tam i praci. A od pristiho skolniho roku ma doma dopis s prijetim na prava na Kodanskou univerzitu. Mladsi (17) je v uceni a fakt maka az se z ni kouri a byt je to "blba" kucharka, tak ji to naplnuje. Co vic muzu chtit? a to jsem je od jejich nekdy 10-11 roku mela chut tak 20x denne je zabit, natrit na cerno, spustit do studne..... starsi prestala blbnout nekdy kolem 15-16 a mladsi ted posledniho pul roku.
Linda: a uvědomila si někdy tvoje maminka,že tvůj odchod k vikingům byl hlavně její ,,zásluha,,?..promiň,že tak tvrdě
Linda: Jak to tak líčíš, tak u 14 letého dítěte nezbývá než si otevřít flašku opít se a modlit se, aby co nejdřív dostalo rozum a nebo aby mu už bylo konečně 18 a vypadlo z domova . No to jsou teda vyhlídky.
Linda: Já vím, že k tomu musí dospět,ale neškodí ho upozornit, že to, co předvádí on má do dospělého chování daleko. Na někoho to zabere.
Ale děti dost oukávají to, co vidí doma. Docela by mě zajímalo, jestli je u Aleny doma je automatické, že když se někdo opozdí, zavolá (myslím třeba manžel), jestli si navzájem říkají, kam jdou. A taky jestli dceři postupně povolovali režim a nebo jede pořád všechno stejně jako v první třídě .
Jo a jeste k Alene.... holka a ceho chces tema zakazama dosahnout?? Zatrhnout kapesny - tim dosahnes v horsim pripade ze holka zacne krast a v lepsim ze pujde misto skoly makat nekam na brigadu. Zatrhnout pocitac nelze (aspon v nasem pripade neslo) vzhledem ke skole, protoze vsechny ukoly, projekty, komunikace byla pres pocitac a prece nemuzes ji stat za prdeli 24h denne a kontrolovat jestli dela veci do skoly a nebo se vykecava na scypu nebo facebooku. A televizi muzes kontrolovat pouze kdyz jsi doma, kdyz jsi v praci muze pred ni lezet cely odpoledne. Mobil sebrat nemuzes, kdyz zmizi s kamoskama a nebo partou tak pokud ma mobil mas jakous takous sanci, ze v pripade prusvihu by zavolala a nebo aspon vzala tvuj hovor / smsku. Ja jsem s trestama u deti skoncila velice brzy, protoze proste nebylo co jim zakazat aby jim to OPRAVDU vadilo . Neco sebrat / zakazat muzes malymu diteti, tam mas sanci dosahnout uspechu, ale ve 14 letech uz je pozde.
Ty přehnané nároky na děti je mohou poznamenat na celý život. Mám známou, která měla velmi náročné rodiče, má ještě bráchu a ani na vysoké nesměli mít nic než za jedna. Bráchovi z toho přeskočilo, je v invalidce a ona je anorektička. Oba mají sice dva tituly, ale podlomené zdraví a myslím, že nevedou spokojený život
Verera: ano presne, ona chtela to nejlepsi pro me, ovsem jaksi uz nevidela to ostatni, nevidela ze existuje i neco mimo skolu a povinnosti, prtoze prece pracuji sama na sobe a pro sebe a pro svoji budoucnost...
JEnze to co ty popisujes jako chovani dospeleho ditete k tomu ten pubertak musi nejdrive nejak dospet. A nez k tomu dospeje tak se bouri a dela kraviny a to co vidi u rodicu: rodice obvykle chodi spat pozdeji nez deti tudiz se bouri tim ze je dlouho vzhuru. Dospeli se neptaji jestli maji umyt nadobi (oni ho umyji sami od sebe, ale to uz ve 13-14 letech ditko nevidi)..... u nas tohle zacalo kolem 11-12 roku, do 15-16 des a pak najednou se to zmenilo a zacaly sami od sebe nejdrive povinnosti a pak zabava, sice pravda prijdou ze zabavy ve 2 v noci (a nebo zavolaji domu o odvoz), ale jenom v patek / sobotu a skola hotova takze v nedeli vyspavaji. Nebo vcera prisla holka po pul devaty vecer ze jde ven s kamoskou pokecat na pulhodinku/ hodinku, v pul desaty byla doma, ale to je az dneska, pred rokem by praskla dverma a zmizela a ja bych obihala okna. A mohla jsem do ni mluvit horem spodem, zakazovat, vysvetlovat, pokud mi vubec odpovedela tak maximalne "mami neblbni, co by se mi asi tak mohlo stat???" ....
PEGG: ona milovala knizky, jakykoliv a o cemkoliv, prave proto tolik vedela, navic ona byla humanitarne zamerena - jazyky, historie, naprosto sumak jakym smerem v tehle teoretickych rovinach byla nedosazitelna. Lezet v knizkach, cuchat je, ohmatavat byl jeji sen. Ja si rada prectu cestopis nebo detektivku ,ale tim koncim ...... proste jak jsem psala uz rano to co je to nejlepsi pro dite ocima rodicu nemusi byt vzdy to nejlepsi ocima ditete
Linda: Takhle shrnuto to teda zní jako teror
A přitom tvoje matka by určitě řekla, že jen chtěla, aby ses měla dobře,něco v životě dosáhla a byla spokojená a nedostala se do nějaké špatné společnosti.
Stejně je zvláštní, co ti puberťáci, konkrétně tady dcera Aleny považují za projev dospělého chování - že je vzhůru dlouho do noci, kouří, nebere ohled na potřeba a názor těch, se kterými bydlí.... to není projev dospělosti ale naopak něco na způsob vztekání dvouletého dítěte, jenže teď už má lepší prostředky. Kdyby se chovala opravdu dospěle,si splní své povinnosti, zeptá se, jestli rodiče něco nepotřebují a pak řekne zhruba kam a s kým jde a v kolik přijde, aby neměli strach.
Linda - 22.10.2013 12:31nechci se tvé matky nijak dotknout, ale co je na knihovnici tak super To je přece povolání, které člověk musí mít jako poslání. No takhle se Alena snad nechová a pokud ano, tak pak je to opravdu velmi špatně, pak bych se té dívence ani nedivila. A to jsem si myslela, že naše matka byla metr, kam se tu tvou hrabe
Svuj názor jsem tu uz psala rano, ale vezmu to z druhé strany...... pro moje rodice byla 1 samozrejmosti, 2 byla moje blbost a musela jsem se latku doucit, klidne i za nekolik mesicu pozadu (veci ktere jse m v zivote nepotrebovala ani tenkrat ve skole, protoze uz v zadnych dalsich testech nebyly) a mama me z nich nekolikrat sama prezkousela, 3 znamenala zarach na nekolik dnu/ tydnu a veskery cas travit ucenim, nedej boze abych tu 3 slizla z neceho v cem mamka vynikala, protoze to me pak zkousela i z veci ktery znala jenom ona sama a ve skole o nich ani ucitelka nemela zdani. A ucila jsem se prece sama pro sebe, takze odmenu za vysvedceni jsem dostavala pouze od babi s dedou, od rodicu nikdy. Z tridnich schuzek jsem mela des predem, co kdyby se na nich nasi dozvedeli cokoliv o cem ja nemela paru (treba ze parta spoluzacek s kterymi jsem se i ja kamaradila provedla to ci ono, ac jsem ja u toho nebyla, tak jednou to byly moje kamosky a kdo vi co je napadne priste a doma o tom bylo mluveni do duse do pulnoci)...... kdyz jem si vzpomela ze pujdu na prumku a trvala na tom, misto maminy vysnene dcery knihovnice, tak jsem skoncila diky mame u psychologa i psychiatra a az ti mi dali pisemny vzkaz pro mati, ze jsem normalni, tak mi podepsala prihlasku. A cele 4 roku jsem pri kazdym "neuspechu" ( = cokoliv horsiho nez 2) neposlouchala nic jinyho nez to by se mi na knihovnici stat nemohlo...... Aleno uprimne mamu jsem milovala, ale zavedla jsem ze co oci nevidi to srdce neboli a vedela o mych jakychkoliv aktivitach minimum. V necelych 21 jsem se po 4 tydenni znamosti vdala za cizince a odstehovala 985km ..... opravdu chces zazit ten sok co moji rodice?????
Křeček: To určitě není nic proti ničemu, to jsou ty jasně vymezené hranice - odsud posud. Každý je má ale jinak, někdo potřebuje svůj prostor zúžit, někdo rozšířit. Mám sama tři děti a nepovažuji se za žádnou supermámu (ani o to vvlastně moc nestojím), nicméně každý v daný moment dělá, jak nejlépe dovede a všem jde jistě o tu samou věc, aby se holka probrala a aby vztahy fungovaly. Držím Aleně palce, aby tuhle školu života dobře zvládli
Nečtu všechno. Takže nevím, jestli podobné otázky už někdo nepoložil.
Zeptám se, zajímalo vás někdy co chce dcera, co ji baví? Jaké má představy? Nebo jen dril a "uč se, nebo budeš dělat hajzlbábu", jakákoli pochvala jen za úspěch a vůbec prostředí, kde získala dojem, že ji máte rádi, jen když je hodná a úspěšná?