Mužská a ženská nevěra. Jaký je v nich rozdíl?
.jpg)
Milá redakce,
už nějakou dobu navštěvuji vaše stránky a vždycky tady najdu něco zajímavého k přečtení. Ráda bych přispěla svou úvahou do vašeho Diskusního fóra. Je na téma nevěra. Kamarádky a kolegové mi říkají, že jsem ve svém názoru na tento problém příliš radikální. Ráda bych prostřednictvím diskuse na magazínu zjistila, zda mají pravdu. Možná že nejsem zdaleka jediná, kdo si myslí, že každá nevěra je špatná. Děkuji.
Nevěra
Slovo, které mi nahání husí kůži. Kdo se s ní setkal, ví, jak moc bolí zrada, které se dopustí milovaný člověk. Zrada někoho, komu důvěřujeme, s kým jsme jak se říká „jedno tělo, jedna duše“. A nezáleží na tom, zda je podvedený muž či žena. Oba dva to bolí stejně.
Říká se, že mužská nevěra je svým způsobem omluvitelná. Muži prý dokáží odlišit sex od vztahu a příležitostný úlet berou jen jako příjemné zpestření stereotypu. U žen je to něco jiného. Ty většinou potřebují cítit lásku a porozumění a sex je přirozeným vyvrcholením důvěrného vztahu, založeného hlavně na duševním souznění. Zatímco muž se po prožité avantýře dokáže vrátit k manželce a neleží na něm balvan nové zamilovanosti, žena, když už se „spustí“, má sklon pálit mosty, stavět vzdušné zámky a nachází se v jakémsi stavu nadoblačné poblázněnosti bez ohledu na věk.
Jenže ať je to tak nebo tak, myslím, že málokterou ženu utěší skutečnost, že se k ní nevěrný manžel vždycky vrátí jako do bezpečného přístavu. Každá nevěra je zrada a nic na tom nemění ani okřídlené „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Jistě, pokud klamaný partner netuší, že se něco děje, je v klidu. Jenže co ten druhý, podvádějící? Vrací se domů, dělá jakoby nic...
Dnes se – alespoň podle různých výzkumů – na nevěru nahlíží jako na něco, co je takřka úplně normální. Dokonce se objevují názory, že absolutně věrný není ve vztahu nikdo. Dříve nebo později prý podlehne nějakému lákadlu každý, hlavně muži. Nějak tomu nevěřím.
Nevím, jak bych se chovala a co bych dělala, kdybych zjistila, že mi byl partner nevěrný. Jestli bych pátrala, zda to byla jednorázová záležitost, či je v tom něco „osudovějšího". Nikdy jsem v takové situaci nebyla, takže to těžko mohu posoudit. Co však vím jistě, je, že by to bolelo. Moc. Ztracená důvěra, zklamání... A víme dobře, jak je těžké důvěru získat. Nedá se vykoupit zlatem ani penězi.
Co si o nevěře myslíte vy? Považujete ji sice za nepříjemnou (pro klamaného), ale reálnou součást života? Dokázali byste svůj protějšek podvést? Odpustili byste odhalenou nevěru? A vůbec – myslíte si, že je nevěra opravdu normální? Nebo že existuje nevěra omluvitelná?
31.1.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mužská a ženská nevěra. Jaký je v nich rozdíl?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna: A co jsi myslela tím, že při běžné prohlídce se cytologie odebírá, ale nic víc? Jak nic víc? A co víc je ještě potřeba? Než to odebrat a poslat do alboratoře na testy?
.gif)
sqwela: 
Taky znám pár známých které se po takové zradě jíž nevdaly a zůstaly svobodné a bezdětné. Někdy jim trošku závidím,ale jen trošku a přejde to. 
Arna: Ano, jsem si jistá - a to naprosto - minimálně na dalších 10 let, než bude synovi 14 - 15. Jsem se svým mužem dohromady 14 let, znám ho líp než kdokoli jinej a jedno vím jistě - svého syna by kvůli žádné díře neopustil - na to dám krk na špalek (ale to neznamená, že by si neodskočil). Jak říkám - platí to samozřejmě do doby než syn bude velký. Co bude pak nevím a neřeším to, ale nemusíš mít péči, já se při zemi držím, jsem realista. Kdyby mě opustil, nohu za krk si nedám, protože já na něm nejsem nijak závislá. Hlavně ne citově - mám ho ráda, ale kromě dětí nemiluju nikoho tak, aby mi jeho odchod zlomil vaz. A už vůbec ne chlapa - chlapů je -jéje! No a když žádnej chlap nebude, no bože - kdo by se ve stáří otravoval s chlapem! (Původně jsem po rozvodu stejně měla v úmyslu zůstat už sama. 
A k tomu HPV - je to jako s jinými nemocemi. To se všechny tady třesete dopředu hrůzou, že dostanete rakovinu, chlamydie, HPV¨, cukrovku nebo něco jinýho? No tak si chlap štrejchne bokem, nakazí mě chůamydiema nebo tíém oblíbeným HPV -a co? Mám se bát dopředu? Kontrolovat ho, dozorovat ho? Probůh - to nemyslíte vážně? Zrovna tak můžu dostat rakovinu plic, protože jsem kuřák nebo rakovinu čehokoli, protože to prostě hrozí každému - a co? Budu se třást dopředu? No, tak já teda ne. 
.jpg)
Arna: psala jsem o tom, jak jsem padla na hubu já, musela chodit i k psychologovi a ještě se léčit na gyndě z pohl. choroby..následky si s sebou ponesu celý život (v podobě právě toho cynismu, nedůvěry a strachu), ale život je i těžkostech a člověk musí vstát a jít dá a přežít to :-)l.. co se týká Nessie, že nemá strach - možná je to prostě jen obranný mechanismus, nebát se dopředu a žít
sqwela: Ano, přežily jsme to všechny, jen někdo z většími následky.
Nessie: Nemáš strach z HPV ? Při běžné gynekologické prohlídce se cytologie odebírá, ale nic víc.
Takové chlamydie má hodně lidí a neví o tom,odběry jsou již složitější a léčba ještě víc. Musí se léčit oba partneři současně, ale jeden si odskočí jinam a už je to v rodině zas.
Arna: pravda, pravda!
loupák: já svého budoucího chotě taky miluju, ale tak nějak střízlivěji, už nejsem tak šíleně zamilovaná a šílená samou láskou, spadla jsem na zem a na zemi taky zůstala a jsem za to strašně ráda. sejmulo by mě hodně, kdyby mi byl nevěrný, kdo by taky nebyl smutný, že jo, ale už nejsem taková naivka, takže bych to prostě přežila :-) jo a s tím ex jsme taky plánovali rodinu, barák si koupili, dodnes mi dluží ne málo peněz (cca 150tis) a já jsem ráda, že to dítě nemáme..mimochodem, teď žije s babou, která má 2 děti s někým jiným..našel si ji těhotnou, rozvádějící se s jedním dítětem, manžel v kriminále..kdo chce kam, ať tam jde!
Nessie:Koukám jak jsi si jistá. Kolik je synovi? A myslíš že bude chtít trávit manžel se synem každou volnou minutu až mu bude 15 a více? Až bude studovat dál od domova? A že ty budeš stále pro manžela atraktivní? Že budeš zdravá a schopna sexu? Holka, drž se při zemi. Víš kolik mladých žen se léčí s rakovinou? A víš že se jsou případy že se muž manželky "štítí" když je po léčbě, když přijde o jedno prso a pod? Není to u každé, ale i to se stává a to bych ti tedy nepřála.
A kdo tady píše že by se nehroutil, ten ať se toho radši nedočká. Dnes se na vše taky koukám s nadhledem a divím se že jsem se hroutila, ale tehdy to byla fakt síla.
.gif)
sqwela: 14:11 : koukám,že máme hodně podobnou zkušenost s nevěrníkama
,akorád ten můj ex zbouchnul 18ti letou holčinu(mě bylo 27)
...v tý době jsme dokonce plánovali dítě
jsem vděčná osudu,že zůstalo jen u plánů
...bylo to pro mě taky velký rozčarování,strašně jsem mu věřila a ani by mě ve snu nenapadlo,že by mi zahýbal-holt naivka...paradoxně jsem ráda za tuhle zkušennost,protože si o chlapech myslím svý a i když manžela miluju a myslím si,že i on miluje mě,v sexu nám to klape jak má,NIKDY bych ruku do ohně za něj(ani za žádnýho jinýho)nedala...
.jpg)
bohužel jo. To nejvíc a taky mě to nejvíc štve.
Petruša: ty jo, ty předvídáš i jaké dostaneš dárky? :-) no, tak to je blbý, ale s těmi protiargumenty je to supr, to by se mi hodilo 
jo,k výhoda je to v tom, že když prostě vim jak se někdo zachová nebo co řekne, tak si můžu předem připravit třeba odpověď nebo protiargument
sqwela: jak kdy. Já třeba nesnášim překvapení. A když vim že se na mě nějaký chystá, tak jsem naštvaná a protivná a nervízní, protože čekam kdy to bude a jsem ve střehu. Jako překvapení bych snášela kdyby to bylo opravdu absolutní utajení abych nic nepoznala. Nebo dárky...mě prostě vadí když vim co dostanu, pak sice mam radost, ale už to není takový
Petruša: proč tě to obtěžuje? to se dá určitě využít ve svůj prospěch, ne?, když něco víš dopředu.. teda já nevím, jen si to myslím :-)
sqwela: nevím jak s tím snem, ale já občas prostě vim vyústění situace, nebo co se stane apod. a spíš mě to obtěžuje
