Mužská a ženská nevěra. Jaký je v nich rozdíl?
.jpg)
Milá redakce,
už nějakou dobu navštěvuji vaše stránky a vždycky tady najdu něco zajímavého k přečtení. Ráda bych přispěla svou úvahou do vašeho Diskusního fóra. Je na téma nevěra. Kamarádky a kolegové mi říkají, že jsem ve svém názoru na tento problém příliš radikální. Ráda bych prostřednictvím diskuse na magazínu zjistila, zda mají pravdu. Možná že nejsem zdaleka jediná, kdo si myslí, že každá nevěra je špatná. Děkuji.
Nevěra
Slovo, které mi nahání husí kůži. Kdo se s ní setkal, ví, jak moc bolí zrada, které se dopustí milovaný člověk. Zrada někoho, komu důvěřujeme, s kým jsme jak se říká „jedno tělo, jedna duše“. A nezáleží na tom, zda je podvedený muž či žena. Oba dva to bolí stejně.
Říká se, že mužská nevěra je svým způsobem omluvitelná. Muži prý dokáží odlišit sex od vztahu a příležitostný úlet berou jen jako příjemné zpestření stereotypu. U žen je to něco jiného. Ty většinou potřebují cítit lásku a porozumění a sex je přirozeným vyvrcholením důvěrného vztahu, založeného hlavně na duševním souznění. Zatímco muž se po prožité avantýře dokáže vrátit k manželce a neleží na něm balvan nové zamilovanosti, žena, když už se „spustí“, má sklon pálit mosty, stavět vzdušné zámky a nachází se v jakémsi stavu nadoblačné poblázněnosti bez ohledu na věk.
Jenže ať je to tak nebo tak, myslím, že málokterou ženu utěší skutečnost, že se k ní nevěrný manžel vždycky vrátí jako do bezpečného přístavu. Každá nevěra je zrada a nic na tom nemění ani okřídlené „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Jistě, pokud klamaný partner netuší, že se něco děje, je v klidu. Jenže co ten druhý, podvádějící? Vrací se domů, dělá jakoby nic...
Dnes se – alespoň podle různých výzkumů – na nevěru nahlíží jako na něco, co je takřka úplně normální. Dokonce se objevují názory, že absolutně věrný není ve vztahu nikdo. Dříve nebo později prý podlehne nějakému lákadlu každý, hlavně muži. Nějak tomu nevěřím.
Nevím, jak bych se chovala a co bych dělala, kdybych zjistila, že mi byl partner nevěrný. Jestli bych pátrala, zda to byla jednorázová záležitost, či je v tom něco „osudovějšího". Nikdy jsem v takové situaci nebyla, takže to těžko mohu posoudit. Co však vím jistě, je, že by to bolelo. Moc. Ztracená důvěra, zklamání... A víme dobře, jak je těžké důvěru získat. Nedá se vykoupit zlatem ani penězi.
Co si o nevěře myslíte vy? Považujete ji sice za nepříjemnou (pro klamaného), ale reálnou součást života? Dokázali byste svůj protějšek podvést? Odpustili byste odhalenou nevěru? A vůbec – myslíte si, že je nevěra opravdu normální? Nebo že existuje nevěra omluvitelná?
31.1.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mužská a ženská nevěra. Jaký je v nich rozdíl?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nessie 11:48 : "čuchne k jiné" 
to mě rozsekalo
jsem cynik, ano, uznávám, ale můj názor je ten, že pokud si chlap potřebuje šoupnout někde jinde, tak ať si klidně vrzne! Proboha, jenom ať mi domů nedotáhne nějaký svinstvo, ať aspoň použije kondom. není nic horšího, než být nakažená kvůli tomu, že chlap je nezodpovědný debil. A další věc, jestli má po nevěře špatné svědomí, tak ať s tím neleze za mnou. Jemu se uleví a já se mám trápit? Ať to dělá aspoň tajně
..a nebo ať je mi věrný, tak jako já jemu 
Jinak si myslím, že mi věrný je a doufám, že snad taky dlouho bude 
.gif)
Nessie: 11:42.....zodpovědný chlap který miluje svou ženu, rodinu, děti a je doma spokojený....by neměl mít tu potřebu si diskrétně odskočit....asi blbej názor , ale můj !
.gif)
Nessie: No vidíš, a zrovna jedna moje nadřízená je cca po 20 letech zhrzená opuštěná a je někdy k nevydržení. Snad jí včerejší vztek přešel, jinak mi prosím noste buchty do basy.
Nessie: To ti gratuluji a i trošku závidím. Ale v dobrém. Tak se tu bavte, já jedu makat. 
Arna: Já mám zodpovědného chlapa doma - a za to dám ruku do ohně nebo hlavu na špalek - jak chceš.
Arna: Já bych se nehroutila - já bych mu to oplatila. Už jsem to tak udělala a pro pocit zvednutí sebejistoty je to neocenitelné!
Jinak nevím - myslím, že bych se opravdu nehroutila, není důvod. Můj muž není blbec, aby jen proto, že čuchne k jiné, hned běžel na soud se žádostí o rozvod, jsem si jistá, že by zachovával diskrétnost a že by to udržel v mezích "sexu bez citů". A jinak - zkoušela jsem si představit manžela s jinou ženou a nějak to se mnou nic nedělá. MIluju ho strašně moc, ale tohle prostě je o něčem jiným.Aspoň pro mě.
Nessie: Ano, ale i o této skutečnosti je řeč. Ale ukaž mi zodpovědného chlapa?
Já mít tenkrát dnešní rozum a zabezpečení, to bych se také nehroutila.
Arna: Tak když odejde rovnou od rodiny, tak je to, s prominutím, debil! To je o něčem jiným, tady se bavíme o nevěře. Chlap, kterej kvůli tomu, že si odskočil někde jinde, musí hned bořit rodinu a odcházet - to je prostě vůl. 
Podle mě si zodpovědný chlap, který miluje svou ženu a děti a je doma spokojený, dokáže diskrétně odskočit aniž by hned odcházel od rodiny!!!
Všem které si myslí že by se nehroutily, těm přeji aby nikdy nic takového nezažily.
.gif)
Linda: do kamene tesat!
Linda: Máš pravdu, jsou horší věci než nevěra a odchod partnera z rodiny. Ale kdo nezažil, nepochopí. Taky to dnes po tolika letech nevidím tak hrozně, ale v té chvíli je to hodně bolestné.
Já dělala na tři směny,víkendy,svátky, zaměstnání na jednu směnu nebylo a já nevěděla jak dál, dvě děti,8 a 13 let, nechat je doma samotné když jdu na odpolední, noční, víkendy? Hlídání daleko, platit si hlídání nebylo dost peněz. Pár naspořených peněz se rozdělilo na půl a vybavení bytu taky. A to jsem ho živila dva roky na vysoké a rok na vojně.
Tehdy jsem se hroutila, čas to zahojil, ale jizvy zůstaly.
Linda:
do kamene tesat.
.jpg)
Linda: Mně nepřijde, že to zlehčuješ. Cítím to úplně stejně. Do puntíku.
jasmine: Já to přiznám. Ano, na začátku našeho vztahu jsem svého manžela podvedla. Jednou. Nervu si z toho vlasy a jelikož to manžel neví, tak on taky ne.
Manželství mých rodičů bylo špatné,otec byl mámě nevěrný často,když jsme byli starší,tak jsme o tom taky věděli z hádek...Nakonec se rozvedli skoro po 30letech manželství,které de facto máma držela nad vodou údajně kvůli nám 4 dětem....Myslím,že kdyby se bývali byli včas rozvedli,nemuseli jsem tím, a hlavně já jako nejstarší, tak trpět.Proto jsem se nechtěla vdávat,abych se nemusela rozvádět...Nakonec jsem se vdala,ale s tím povědomím,že zkrátka chlapi jsou nevěrní,že se s tím nutno smířit...a zásadně nikdy jsem nepátrala a netrápila se ničím,snad jedině kdybych manžela dopadla in flagranti.Myslím si,že někdy by bylo lepší mnohoženství,aspoň by to bylo v rodině...Tím nechci říct,že by mi byl muž nevěrný !! Snad ne...
