Dospívající dcera se nám vymkla z rukou. Jsme zoufalí.
Možná mě některé z vás odsoudí jako snoba, ale přesto bych ráda slyšela názory na své trápení.
Jsem vdaná, máme jediné dítě – dceru, které je teď 14 let. A právě ona nám teď dělá dost velké starosti. Dosud s ní nebyly problémy, dobře se učila, sportovala, měla spoustu zájmů. Ve všem jsme ji s manželem velmi podporovali a stále podporujeme. Záleží nám na tom, aby vystudovala a jednou mohla mít hodnotný život. Oba jsme vysokoškoláci a přejeme si, aby i dcera jednou absolvovala vysokou školu. Předpoklady k tomu bezesporu má.
Poslední dobou je ale jako vyměněná. Jistě, puberta, s tím jsme počítali, jenže to, s jakou razancí nastoupila, nás přímo odzbrojilo. Z Natálie se najednou stal někdo úplně jiný.
Odmlouvá, hádá se, neposlouchá. Výrazně se zhoršila ve škole, což je teď v deváté třídě poměrně velká komplikace. Zjistili jsme, že místo docházení do sportovních a zájmových kroužků se poflakuje po sídlišti s pochybnou partou.
Jsem z toho dost otřesená. Její kamarádky se nám vůbec nelíbí. Vesměs jsou to děvčata z rodin, které mají úplně jiné priority než my. Jejich rodičům nezáleží na vzdělání atd., je pro ně důležitější, když mají od svých dětí klid. Holky kouří, provokují kluky, předvádějí se. Pokřikují drzosti a oplzlosti na kolemjdoucí, chovají se velmi nevhodně. A naše dcera je mezi nimi...
Když jsme se to dozvěděli, nejdřív jsme tomu nemohli ani uvěřit. Pak manžel na holku uhodil a ona mu zcela suverénně řekla, že už je velká a že nás nebude poslouchat. Muž se neudržel a dal jí na zadek. Podle mě neudělal dobře, ale už se stalo.
Od té doby je to s Natálií čím dál horší. Doma s námi skoro nemluví, jen to nejnutnější a na půl úst. Klidně se sebere a odejde pryč, ani neoznámí, kdy se hodlá vrátit. Veškeré domluvy jsou k ničemu, poslouchá je vždycky s takovým tím puberťáckým opovržlivým úsměvem a pak si stejně udělá, co chce. Zákazy, příkazy, omezení – vše ignoruje, jako bychom byli vzduch.
Už jsme jí omezili kapesné, zakázali televizi a počítač, nic s ní nehne. Prostě se sebere a jde ven za těmi kamarádkami. Přijde klidně až v deset večer a tváří se jako bůh pomsty.
Co s ní? Mlátit ji nemá smysl, na to už je velká. Domluvy a zákazy nepomáhají. Setkal se někdo z vás u svého dítěte s takhle vyhroceným chováním? Jak jste to řešili? Ona vůbec nechápe, že v tomhle školním roce se rozhoduje o všem. Ještě loni měla vyznamenání a teď nosí trojky a čtyřky a je jí to úplně jedno. Prý se klidně půjde učit na kuchařku.
Jsme opravdu zoufalí. Děkuji za všechny vaše názory.
22.10.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 102 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dospívající dcera se nám vymkla z rukou. Jsme zoufalí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
orinka: takže budíček ve dvě 
musí počítat s dopravou
caira: v baráku dovážejí v ešusu jídlo sousedce. Už v 10 dopoledne. Nástup do práce je v té vyvařovně o půl třetí ráno.
.JPG)
kareta: přísnost musí být, možná by pak děvenka neměla chuť lítat s partou po sídlišti, protože v těch teplákách by byla nemožná
Na pubertu není lék ani žádná univerzální rada. Musí to přežít obě strany.
caira: no když Alena píše, že ji podporují....
my se snažíme dcerám hlavně ukazovat rozdíl mezi životním stylem dělníků (když ta starší jede ráno busem do školy, vidí už zakleknuté zemědělce na poli, jak např. sázejí salát do řádků), byli jsme se podívat v poděbradské sklárně, jakým způsobem si lidi vydělají devět tisíc hrubého měsíčně
nevnucujeme jim vysokou školu, ale snažíme se vysvětlovat, že čím výš dostudují, tím větší volbu budou mít při výběru zaměstnání
pravda je, že od druhé třídy jsem starší dceru přesvědčovala, že by měla jít na osmiletý gympl, ona byla nejdřív zásadně proti, ale za tři roky se zadařilo a velmi úspěšně zvládla přijímačky, a teď samozřejmě doufám, že gympl dokončí
ale při učení nad ní nesedím
když přinese blbou známku, tak mi to normálně řekne, vysvětlíme si, co bylo blbě a jak to má být a hotovo
Linda: Bratránek manžela je vynikající kuchař, zdrhnul do Irska a vyvařuje coby šéfkuchař snobům v restauraci, kde snídaně vyjde na 20 éček.
kareta: Ty si hustá!!! 
Ale máš pravdu - bohužel.
Když si představím, že mi může potkat totéž, svírá se mi srdce. Kariéru svých dětí nemám nalajnovanou. Přesto, když vím, že kluk je tak dobrý v matice, že vyhrává celostátní soutěžě, asi by dostal pár facek na probrání se, pokud by oznámil, že bude instalatér.
Křeček: Ono je sice hezký říct: Tak jdi tedy na učňák, mi Tě budeme podporovat a pochopitelně, když si za rok za dva uvědomíš, že chceš maturitu, budeme Tě podporovat 
.
Studium stojí šílený prachy, je jedno jestli učňák, střední nebo gympl. A myslím si, že v dnešní době má málokterá rodina na takovto luxus - dotovat dítě na střední škole do 22let.
.jpg)
... mam doma dva takove exampláre, ani netusim kolik jsem sezrala cokolady a vypila alkoholu jenom abych je nezabila.... prezily jsme vsichny 3, dneska je holkam 17 a 19, starsi se chysta pristi rok na prava a mladsi se uci "jen" na tu kucharku, ale je spokojena a kdo vi, mozna tak zustane a nebo dostuduje neco v dospelosti - je to jeji zivot = jeji volba.
Aleno zmenila bych taktiku, sednete si s manzelem a dohodnete se vy dva co jste ochotni respektovat a za jakych podminek. Chce byt holka dospela tak ji tu dospelost doprejte, ale se vsim vsudy. Nabije si usta, s tim pocitejte, ale nabije si je ona a ne vy. Holt rodic musi mit silu vychovat dite a musi mit silu dat mu volnost k nabiti cumaku!
A pak az si to srovnate vy dva v hlave sednete si oba dva s dcerou a nastolte novy rad. Chces byt dospela, neposlouchat nas, ano v poradku, ale svet dospelych ma tento rad. At sama navrhne jak vidi svuj zivot, ne za 10 roku na vami vysnene vysoke, ale tady a ted, dnes, zitra, pristi vikend. At sama navrhne co je podle ni dostatecna pomoc v domacnosti, v kolik hodin je podle ni vhodne prijit domu atd. A pak jeji predstavy a vase spojte v nejaky kompromis, napr ona chce courat venku do 22h, ty ji chces doma do vecere ,tak se dohodnete na 20-21h. A tak se vsim. A hlavne trvej na dodrzovani toho co ona sama navrhla a odsouhlasila.
PS. jen tak mimochodem ta vysoka skola a budoucnost to je dcerina vidina budoucnosti a nebo vas sen????? To co ty a manzel povazujete za nejlepsi pro vasi dceru je to nejlepsi jen ve vasich ocich, ale nemusi to byt to nejlepsi v ocich vasi dcery. A vubec co je spatnyho na dobry kucharce? Taky to neni muj sen pro moji dceru, ale pokud bude u tech hrncu stastna, co vic si muzu prat 
Kdyby mi dcera začala chodit domů v 10, tak jí rozbiju držku, ostříhám dohola a vyklidím jí skříň a nechám jí tam tepláky a obnošené šaty z charity, aby si začala zvykat na jiný životní styl, ke kterému tak radostně směřuje.
Hodně už bylo napsáno, takže se nebudu opakovat. Mě velmi zaujala kniha od Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme s nimi. V tomhle duchu jsou i vedeny stránky www.nevychova.cz. Podívejte se na ně, možná něco pochopíte a změníte.
Je to možná chabá útěcha, ale znám i příběhy, které měly dobrý konec, i když to chvíli trvalo. Jedno děvče po několikaletém odstěhování od rodičů nakonec zjistilo, o čem je život a co chce a teď má dvě VŠ. Semínko jste zaseli, teď jej jen nechte vyrůst bez dalšího tvarování.
Mimochodem, takhle vidím budoucnost u našich sousedů, taky holku všude odvezou autem (škola, kroužky), stojí nad ní při učení, oblékání atd., tak čekám, že až s ní zatřesou hormony, pekelně se jim vzbouří.
Aleno, asi si bude muset nabít nos sama, nakonec studovat může začít později, až dostane rozum, pokud ji budete mít chuť podporovat.
Teď ji prostě nechte jít na učňák, ať zkusí "jak chutná život".
Daleko víc pro ni uděláte, když ji necháte, ať si vymáchá čumák, než když ji budete vodit po kroužcích - to fakt není příprava na tvrdou realitu.
Nemyslim si, ze jste snob, ale mozna jste na dceru kladla prilis velke naroky, nedala ji dostatecny prostor pro rozhodovani, co chce ona sama. Mam pocit, ze dcerino chovani je jakousi revoltou proti vasim mozna prilis velkym ocekavanim. Tady je skutecne kazda rada draha - az se dcera vyblazni, mohlo by uz byt pozde. Snad by nebylo na skodu vzit ji k psychologovi.
Nemyslim si, ze jste snob, ale mozna jste na dceru kladla prilis velke naroky, nedala ji dostatecny prostor pro rozhodovani, co chce ona sama. Mam pocit, ze dcerino chovani je jakousi revoltou proti vasim mozna prilis velkym ocekavanim. Tady je skutecne kazda rada draha - az se dcera vyblazni, mohlo by uz byt pozde. Snad by nebylo na skodu vzit ji k psychologovi.
Se středoškolským vzděláním bude podřadná? Nekladli jste na ni příliž moc ? Chápu, že se Vám nelíbí , že se stýká s děvčaty co kouří aj......ale většinou to tak bývá při přehnaných představách rodičů a slovem musíš ty jsi jiná.
Myslím, že jste ve svých požadavkách pochybili .Měli jste ji nechat at se sama rozhodne na c chce, tak jsem to udělala u synů , nechala jsem je,nikdy nekouřili, naopak byli a jsou slušní a o vzdělání si rozhodovali sami, nakonec jeden je vystudovaný inženýr ekonomie ve Španělsku a druhý má maturitu a dobrou práci .
