Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Nemůžu sestře odpustit, že šla na potrat

Nemůžu sestře odpustit, že šla na potrat

Stala jsem se černou ovcí rodiny, nemluví se mnou ani sestra, ani rodiče a postavil se proti mně dokonce i můj manžel. Připadám si strašně, jako vyvrhel a že se mne nikdo nesnaží pochopit. Nikoho nezajímají moje pocity, všichni mě označili za hysterku.

Je mi třiatřicet let, jsem sedm let vdaná a prakticky celé ty roky se snažíme o miminko. Strašně moc po dítěti toužím. Zkoušeli jsme už i umělé oplodnění, ale nepodařilo se. Roky mi utíkají a já se bojím, že nikdy nebudu mít vlastní dítě.

Své mateřské pudy si alespoň částečně hojím na dětech mé sestry. Je o pět let starší než já, je jí tedy 38 a má desetiletou a sedmiletou dceru. Své neteře opravdu miluji.

Teď se stalo něco, co se mne hodně dotklo. Kamarádka, která se přátelí i s mou sestrou, se přede mnou nechtěně prořekla, že v prosinci byla moje sestra na potratu. Byl to pro mne doslova šok. Vůbec jsem nevěděla, že je těhotná, nic mi neřekla, ačkoli máme, tedy spíš měly jsme, vždycky hezký vztah. Strašně se mne to dotklo. Že to přede mnou tajila a hlavně, že šla na potrat. Připadá mi to šílené, nespravedlivé, co já bych za děťátko dala a ona ho takhle jednoduše zabije, zbaví se ho jako nepotřebné věci.

Hned ten den, kdy jsem se to dozvěděla, jsem sestře volala a zeptala se jí, jestli je to pravda. Docela se kroutila, ale přiznala se. Prý mi to nechtěla říkat, aby mi to nebylo líto, když mně se otěhotnět nedaří. Vysvětlovala mi, že se sama na třetí dítě ve svém věku už necítila, že i pro ni to bylo hodně těžké se takhle rozhodnout. Dokonce se mi do telefonu i rozplakala a snad chtěla, abych ji ještě politovala.

Řekla jsem jí, že je sobec, že zavraždila nevinné dítě a rozhovor jsme ukončily ve zlém. Ona si pak postěžovala rodičům, ti to řekli mému manželovi a rozpoutalo se rodinné peklo, kdy se všichni postavili proti mně, podle nich jsem to přehnala a nemám žádné právo sestru za její čin odsuzovat. Nikdo z nich, včetně mého manžela, se ani trochu nezamyslel nad tím, jak mi asi je. Ano, já vím a je mi jasné, že nemůžu organizovat sestře její život a ona si má právo rozhodnout o tom, kolik bude mít dětí. Rozumově to vím, ale citově to pochopit nedokážu, jak mohla něco takového udělat. Mám pocit, že jí to nikdy neodpustím.

Rodiče na mne teď naléhají, abych udělala první krok a sestře se omluvila, pořád dokola mi předhazují, jak těžké to pro ni je, že na tom není po potratu psychicky dobře. Jak jsem na tom psychicky já, je patrně vedlejší. I manžel stojí na jejich straně a chce, abych vztah se sestrou urovnala. Už kvůli neteřím a celkově dobrým vztahům, které jsme předtím vzájemně měli, jezdili jsme společně i na dovolené.

Je mi pěkně zle. Připadám si jako vyvrhel. Možná jsem byla na sestru zbytečně příkrá, ale copak nikdo nepochopí, jak to pro mne je těžké? Omlouvat se mi vůbec nechce, možná by se spíš měla sestra omluvit mně, jestli chce obnovit náš kontakt. Co si o tom myslíte? Která z nás je v právu a která se nezachovala správně? Možná jsem moc přecitlivělá ze všech těch dlouhých let marného čekání na vlastní dítě. Já už vážně nevím, co je v téhle situaci správné a co ne.

Romana


17.1.2013   Rubrika: Pro maminky   |   Komentářů 111   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Nemůžu sestře odpustit, že šla na potrat

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-115
PEGG
PEGG - 17.1.2013 10:26

Monik - 17.1.2013 10:09 - jó, psala jsem níže. smajlik - 105smajlik - 86

 
Monik
Monik - 17.1.2013 10:14

Verera: 10:06 Na tom neco bude.
Romano, ponor se sama do sebe a zkus si na to odpovedet.

 
Monik
Monik - 17.1.2013 10:09

PEGG: 10:02 smajlik - 56 A zmenil neco cas?

 
Aja
Aja - 17.1.2013 10:08

Jsi docela hysterická, ne?

 
Verera
Verera - 17.1.2013 10:06

Tomuhle moc nerozumím:
"copak nikdo nepochopí, jak to pro mne je těžké?"

Na potrat chodí na světě denně spousta žen, je to smutné, ale je to fakt, se kterým nic nenaděláš. Pro někohoje obecně potrat nepřijatelný, někdo je k němu tolerantnejší. Ale z nějakého důvodu tě potrat sestry vadí podstatně víc než potrat kohokoli jiného, to není v postoji k potraům, bereš si to vyloženě osobně. Proč, jaký je v tom pro tebe rozdíl?

K adopci by ti ho těžko dali, v tom to asi nebude. Vadí ti, že jsi přišla o náhražku za své dítě? S miminkem se mazlí líp než se staršími holčičkami, takže by ti to dalo na chvíli zapomenout, že nemáš vlastní? To je ale dost malicherný důvod, miminko vyroste.

A nebo ti jen konečně přišel do cesty hromosvod, na kterém můžeš vybít svou frustraci za nesplněný sen, pocit křivdy a natřít jí to za všechny ty anonymní ženy které mají víc štěstí než ty, hromosvod, kterého se to od tebe taky dotkne. Kdy jsi nešťastná ty, tak ať je i někdo jiný.

Zkus se upřímně zamyslet nad pravými důvody, které tě vedou k takovému chování, možná budeš sama překvapená.

 
Monik
Monik - 17.1.2013 10:05

Ted jsem precetla prispevky a souhlasim s temi, co radi zamerit pozornost jinym smerem. Asi to pujde tezko, ale opravdu bys to mohla Romano aspon zkusit. Mam ve svem okoli nejeden pripad, kdy se dite povedlo az kdyz to dotycni uz vzdali.
Jo a kineziologii, co tu nekdo navrhoval urcite zkus, me uz v zivote taky hodne pomohla se posunout v mnoha vecech dal.

Mozna spis nez nejake omluvy by pomohlo, kdybyste se se sestrou sesly a vzajemne si vyrikaly svoje pocity z cele situace. Mohlo by to prolomit ledy a take byste mohly jedna druhou vice pochopit.
Mozna se budes Romano divit, co sestra proziva.
Ale nejdriv si srovnej sama v sobe, jestli ten vztah chces urovnat a jestli ted.
Mozna bych si i dala cas a sestre treba napsala dopis, ze me mrzi, ze ted je to mezi vami takhle, ale ze ted jeste nedokazes v sobe ty pocity vstrebat tak, aby ses chovala jako by se nic nestalo, at ti da cas se s tim nejak srovnat.
Vsichni kolem ti muzou radit jak se mas omluvit, ale pokud to udelas ve chvili kdy to necitis vnitrne, stejne to za moc stat nebude., bude to vynucene a podle toho to bude vypadat.
Hlavne si myslim, ze kdyz uz, tak je to mezi tvou sestrou a tebou a ostatni jako manzel a rodice by te do niceho tlacit nemeli.

 
PEGG
PEGG - 17.1.2013 10:02

Já kdysi dávno, právě v době, kdy jsem nemohla otěhotnět hlídala malého synovce. Jeho rodiče jeli na dovolenou k moři. Bylo to za totáče, špatně jsme se domluvili a oni se vrátili o dva dny později než jsme si my mysleli. Já už se sobecky radovala, že zůstali za hranicemi a že mně zůstane dítě, byla jsem tenkrát zklamaná, že se vrátilismajlik - 72

 
Jadvinka
Jadvinka - 17.1.2013 9:58

LudPa: někdy může i antikoncepce selhat,nebo ji protě nemůže mít,je přece tolik důvodů proč někeré ženě žádný způsob natikoncepce nevyhovuje

 
Jadvinka
Jadvinka - 17.1.2013 9:55

no chápu vás obě.Ale Romano uznej,že tvá sestra má právo se rozhodnout,a pokud se už na miminko necítí tak se rozhodla jak se rozhodla,ona nerodí děti pro tvou potěchu,to ona by se pak musela starat ne ty.A že nemůžeš mít děti -no možná to tak má být.Ale když tobě se to nedaří,tak za to tvá sestra přece nemůže,takže to nemůžeš takto brát,že ty bys dala za mimi nevím co a ona se ho dobrovolně vzdá.

 
Pentlička
Pentlička - 17.1.2013 9:46

Jo, život je prostě nespravedlivý, jedna by dala cokoliv za dítě a otěhotnět nemůže, druhá dítě čeká, ale nechce ho. Musíš se smířit s tím, že tak to prostě je. Sestře nemůžeš nic vyčítat, je to její život a chce mít jen dvě děti. Chápu to. A chápu i to, že se tě to dotklo, ale ty nemáš právo se na sestru zlobit. Je to její život. Měla by ses omluvit, urážet sestru kvůli tomu, že ty se cítíš mizerně, to se prostě nedělá.

 
Verera
Verera - 17.1.2013 9:39

Romano, tvoje chování je neskutečně sobecké, i když se dá pochopit, že v tvém psychickém stavu tě něco takového vykolejí.

Sestra zvážila, že v jejich situaci se na dítě necítí, může mít důvody zdravotní, finanční, cokoli dalšího, vypadá jako zodpovědná osoba, která to důkladně promyslela.
Byla by to ona a ne ty, kdo by musel dítě příštích 20 let zabezpečit, vychovávat, ty by sis ho sem tam půjčila, ale to je tak všechno.
Myslíš, že nechat si dítě se vším, co s tím pro ně souvisí jen proto, aby ses ty necítila špatně je ten správný důvod? Proč bys tvé pocity měly být důležitejší než jejich nebo kohokoli jiného.
Je to jejich život, jejich dítě, ty do toho opravdu nemáš co mluvit a nenapadá mě za co by se ti měla sestra omlouvat zato spousta věcí, za které by ses měla omluvit ty.

 
sqwela
sqwela - 17.1.2013 9:33

souhlasím se Stanikem (oba příspěvky) Měla by ses Romano omluvit, přestat tak lpět na vlastním miminku, psychicky tě to jen deptá..moje sestra se snažila 5 let a nic, byla i na jakési operaci kvůli vejcovodům, byla úplně na dně, že se jim to nedaří a nakonec, když začali stavět barák a nastoupila do nové práce a měla úplně jiné starosti, tak šup a byla těhotná..pokud je člověk zdráv, tak za to v 90% případech může přehnaná touha, úzkost a přílišné upnutí se na věc.chce to přestat se upínat na dítě a třeba to nakonec půjde.smajlik - 45

 
Monik
Monik - 17.1.2013 9:31

Kazda mate svuj zivot i svoji pravdu. V tomto pripade podle mne nelze rozsoudit kdo ma pravdu a co je spravne. Kolik lidi tolik pravd a pro kazdeho muze byt spravne neco jineho.
Tva sestra uz mozna ted vi, co obnasi potrat psychicky. Mam za sebou neco podobneho, uz je to 17let a ver, ze bych to uz neopakovala.
Ani ty nejsi v zavidenihodne situaci. Chapu vas obe dve.
Sestra ma ale pravo na toto rozhodnuti at se ti to libi nebo ne. Ale ty zase mas pravo reagovat jak to citis at se ji to libi nebo ne smajlik - 26
Opravdu tezka situace, myslim, ze to srovna az cas.
Jen se zkus zamyslet sama za sebe, jestli bys reagovala stejne, pokud bys sama dite uz mela.

 
Stanik
Stanik - 17.1.2013 9:11

ale jinak Romano... myslism, ze jestli se neomluvis, netere uvidis uz jen velmi zridka. Pokud je mas rada, koukej to udelat... a krom toho jsi to neskutecne prehnala.

 
Stanik
Stanik - 17.1.2013 9:08

rodice a manzel maji pravdu. Je smutne , ze po diteti pani touzi a zatim ho nemuze mit. Ale kdyz sestra v 38 a pri dvou detech zvolila toto reseni, neni se co divit, natoz odsuzovat.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-115
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77052.
    Archiv anket.