Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.

Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.

Je mi jasné, že za mne žádná z vás tak závažné rozhodnutí neudělá, to musím já sama, respektive my dva s manželem. Přesto bych ráda slyšela vaše názory na problém, či spíše situaci, kterou právě řešíme. Jsem totiž těhotná.

Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby mi nebylo už čtyřiačtyřicet. S manželem jsme se brali v době, kdy jsem byla sotva po maturitě a on byl na vojně. Důvodem bylo těhotenství. Ve dvaceti se mi narodil první syn, za další tři roky druhý a hned po roce ještě holčička. Máme tedy tři děti, kterým je dnes 24, 21 a za pár měsíců 20. Nejstarší syn je již samostatný, mladší právě odjíždí pracovně do Anglie a nejmladší dcera se chystá na vysokou školu.

A teď se stalo, že jsem, samozřejmě neplánovaně, otěhotněla. Stačil na to jeden jediný měsíc, kdy jsem musela vysadit HA. Teď jsem v sedmém týdnu a s manželem zvažujeme všechna pro a proti. Přece jen nám už není dvacet, mně je, jak jsem psala, čtyřiačtyřicet, manželovi o dva roky více. Zkrátka jsme pomalu ve věku, kdy bychom se měli spíše připravovat na vnoučata. Místo toho řešíme moje těhotenství.

Ačkoli to rozhodnutí vypadá poměrně snadno, sama bych, kdyby mi nějaká kamarádka v mém věku řekla, že čeká dítě, byla okamžitě pro potrat. Jenže tohle není dítě žádné kamarádky, tohle je dítě moje. A já zjišťuju, že v tomto ohledu si spolu rozum a cit nějak nerozumějí. Citově bych to malé moc chtěla, dokonce si myslím, že bych si ho i užila, rozumově se bojím. Komplikací, vývojových vad, toho, že mi bude s postupujícím věkem ubývat sil a nebudu mít na postupně rostoucí dítě sílu ani trpělivost. Děsí mne představa, jak mám ve svých šedesáti letech doma puberťáka.

Mluvíme o tom s manželem horem dolem a oba jsme velmi nerozhodní. Máme to tak padesát na padesát. To malé chceme a zároveň nechceme, respektive bojíme se. Zdravotně jsme oba v pořádku, kondici máme dobrou, hodně sportujeme, byť jen rekreačně. Finance by snad taky neměly být problém, synové už žijí ve vlastní režii a dcera chodí už od sedmnácti let na brigády a vydělává si na parádu apod.

Proto jsem se rozhodla zeptat ostatních žen, jak se na mateřství v tak pokročilém věku dívají a zda třeba samy nemají svou vlastní zkušenost. Možná byli to pomohlo vytvořit si alespoň trochu obrázek, co mne případně čeká. Možná vám připadám jako blázen a rovnou mi řeknete, nad čím proboha uvažuju a ať okamžitě mažu k doktorovi. Ale třeba se do mých pocitů dokážete vcítit… Předem vám moc děkuji za vaše příspěvky.

Miroslava


18.6.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 104   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-116
Ploduska
Ploduska - 18.6.2013 13:21

mam-ča:
to jo, ale třeba ji bude víc naplňovat dítě než žít sama za sebe smajlik - 26smajlik - 68

Tygřík:
třeba tvuj otec neměl nervy ani na povykování tvých starších sourozenců, to nemusí být věkem, babičky a dědové snesou mnohdy víc než rodiče- pravda oni ty rozjívence pak vrátí, kdežto jako rodič to musíš přivést do vítězného konce, ale když už do toho člověk jde tak to zvládne smajlik - 58

 
denda04
denda04 - 18.6.2013 13:16

já byla ve 42 babička užívala jsem si to a užívám stále

ve 44 letech bych asi uvažovala o interupci ,ale je to opravdu na Tobě a manželovismajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
illča
illča - 18.6.2013 13:14

Tygřík: to je různé,nemusí to být vždy o věku ... znám lidi, kteří mají 36 let a na prodlouženou potomkům nejdou,protože se jim prostě nechce ... a naopak dcery splulužačka má také starší rodiče - tatínek měl v době jejich tanečních skoro 60 let - a protančil s ní polovinu prodloužené.
No a dcera ted chodí s klukem, kterému je 22 let a jeho tatínek už má 70 let - tudíž důchodce, který ale stále pracuje na částečný uvazek a navíc začal chodit na univerzitu třetího věku.
Píšu to sem hlavně proto, aby se všichni "staří " rodiče neházeli do jednoho pytle ...
Ale souhlasím s tím, že energie, kterou má dvacetiletá maminka nesrovnatelná s energií, kterou má mamka pětačtyřicetiletá .

 
Tygřík
Tygřík - 18.6.2013 12:52

Já vyrůstala s (na tu dobu) starým otcem - bylo mu 43, když jsem se narodila (máma je o 16 let starší). Nešel mi na věneček, protože by se musel kodrcat dlouho autem (záda), nešel mi na maturiťák, protože tam bude hluk (hlava)... Byla jsem vejškrabek, mám bratra o osm let staršího, nevlastní sourozence (od táty) dokonce o 19 a 21 let starší. A on už neměl náladu na moje povykování v pěti letech, na žádost o odvezení na diskotéku, na moje první lásky, pokusy s jakýmsi vytvářením si vlastního stylu... Všechno, co se mě týkalo, nechal komplet na mámě a o mě se časem přestal zajímat úplně. Jediné, o co mu šlo, bylo moje vysvědčení, jinak nic. Kdybych si představila, že by byli oba rodiče v takovéhle stavu...

Za mě tedy dítě v tomhle věku určitě ne. Děti už máš, takže být tebou, užívám si klidu, než se budeš starat o vnoučátka smajlik - 47

 
mam-ča
mam-ča - 18.6.2013 12:44

ploduska: Blahopřeju k plánovaným dvojčatům. Ale Ty je máš jako "první pokus", zatímco Mirka má už "první kolo" dávno za sebou, tři děti vychované a téměř samostatné. Teď je ve fázi, kdy by si po tom maratónu měla odpočinout a konečně začít žít trochu i sama za sebe, ne jen za děti a rodinu.
Pokud se rozhodne pro donošení dítěte teď, čeká jí "druhé kolo", do kterého už nemusí mít dost sil. Předchozí výchovou tří dětí hodně sil vydala, a těhotenství a mateřství vyžaduje "celého člověka". Noční vstávání, 24 hodin denně 365 dní v roce ve střehu. Až dítko začne chodit do školy, čeká Mirku pravděpodobně přechod, pokud u ní nenastane hned po porodu.
Z pudu sebezáchovy bych do "druhého kola" už nešla.
Taky mám tři už dospělé děti, nedonošená dvojčata na druhý pokus, a teprve teď po létech se mi ozývají neduhy nastřádané v někdejším shonu a starání.

 
Ploduska
Ploduska - 18.6.2013 12:31

no nevím - nemocní mužou být i mladí, umřít muže taky i mladý rodič - kdyby k tomu každý takhle přistupoval.... jasně - pravděpodobnost atd...
pokud se na to cítíte, tak proč ne. já plánovaně otěhotněla v 39 a ve 40 porodila , neplánovaněsmajlik - 58, dvojčata. tehotenství atd jsem zvládala přiměřeně v pohodě - nemám pocit, že deset let před tím to bylo pro mne jednodušší - ted jsem spíš měla nadhled - ale fakt je, že jsem byla naprosto pevně rozhodnutá, že při jakémkoli náznaku poškození dítěte pro zákrok. A stres z toho, že jsem šla v 46 s prvňáčky jsem vubec neměla - nemám ani pocit, že bych mezi matky nejak nezapadla smajlik - 26
a co bude dál to neřeším - (teda každý den smajlik - 58 jasně, že pár bezesných nocí jsem už měla, ale to si myslím, že má každý trochu zodopovědný rodič - ať už mladý nebo starý - zkrátka doufám, že všechno bude ok a vám přeju to správné rozhodnutí! smajlik - 45

 
annie
annie - 18.6.2013 12:27

Každý to vidí "po svým"...
Nikdo neví, co ho čeká, takže mít takto přemýšlet, tak se děti nerodí vůbec.
Sousedce zemřel manžel ve 32 letech - zdravý, sportovec, prostě to s ním šlehlo a bylo...
Ve vedlejší vesnici zemřela holka, co prodělala rakovinu, ještě jí nebylo ani 30 a měla dvě malé děti.
Samozřejmě, že s vyšším věkem roste pravděpodobnost nemocí a ani neschvaluju oddalování mateřství přes 40.
Ale pokud je dítě na cestě, jsme zdraví, máme bydlení... asi bych do toho šla.
Dneska dost ženských rodí před 40, takže obavu z toho, že půjdu jako stařena k zápisu do 1. třídy, bych neměla.
Ale jak Mirka sama píše - to zásadní rozhodnutí je na ní.

 
Linda
Linda - 18.6.2013 12:22

Jsem dite na svou dobu starych rodicu, mame bylo 40, tatovi asi o 3 vic kdyz jsem se narodila. Babicce s dedou k 70. Cely detstvi jsem slychala to nesmis, tamhleto nedelej, kdyby se ti stalo to nebo ono ted pred duchodem nemuze nikdo z nas byt s tebou doma. Kdyz jsem sla na stredni mama sla do starobniho duchodu a deda zemrel (tata to nevydychal a odesel kdyz me byly nejake 3 roky). Stredni jsem studovala stylem po skole k babicce nakoupit, popovidat si s ni, potom domu kde me cekala naprdnuta matka, kde se couram. Mati presluhovala aby nas obe vubec uzivila, na prvni dziny jsem si usetrila z brigady, do ty doby jsem nosila vsechno podedene od maminych kolegyn , od ucitelky ze skoly apod. A to tenkrat kdyz se mama pokousela otehotnet tak ona mela lukrativni zamestnani v cestovce a tata solidni postaveni v CKD....jo jo vytouzena holcicka. smajlik - 42
Promin Miroslavo, ale uprimne dokazes si predstavit zamestnavatele jak te prijima po matersky v 47letech zpatky do prace, v dnesni dobe

 
Mirrka
Mirrka - 18.6.2013 12:10

Predstav si ako ideš 51 ročná na zápis s prváčikom, ako sa v 60 tešíš že ho prijali na strednú školu, 63 ročná mu gratuluješ k dospelosti a v 68 ideš na promócie. A to len za predpokladu že všetko pôjde hladko a Ty sa toho dožiješ.

Môj otec mal 50 rokov keď sa narodila sestra (mama bola o 12 rokov mladšia). Otec zomrel keď sestra nemala ani 20 (rakovina), teraz po 10 rokoch je mama nad hrobom (nie vekom ale zdravotne, mala 2 x rakovinu prsníka) a sestra ešte ani nemá založenú rodinu. Celý život žila ako u starých rodičov, veľmi sa o ňu báli, báli sa či ju vôbec vychovajú, často bol otec unavený, slabý, chcel svoj pokoj. Vekom prichádzali zdravotné problémy a nabaľovali sa. Za mňa mať dieťa v takom veku naozaj nič moc.

 
step
step - 18.6.2013 11:56

Já píšu jen za sebe. Ve 44 letech bych se také možná těžko rozhodovala. Ale teď jsem ráda, že mám děti soběstačné. Po padesátce začaly u mne zdravotní problémy a vím, že bych malé dítě už nezvládla. Ani fyzicky, ani psychicky. Jsem ráda, že mám svůj klid. Na vnoučata se těším. Ráda pohlídám, ale taky ráda vrátím.

 
Stanik
Stanik - 18.6.2013 11:54

orinka: smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47

 
mam-ča
mam-ča - 18.6.2013 11:53

OT : Můj synovec má dva kluky 3,5 a 1,5 roku. Oba jsou to sígři jak se patří. Né, že by nějak moc zlobili, ale prostě z nich energie cáká na všechny strany.
Nedávno jim je hlídali prarodiče (cca 50-55) a přestože své vnoučky milují a všemožně se jim věnují, nemohli se dočkat večera, až je konečně dají spát a trochu si vydechnou.
A tehdy ta docela mladá a sportovně založená babička pronesla památnou větu : "On Pánbůh ví, proč mají mít děti mladí !" smajlik - 16

 
Almega
Almega - 18.6.2013 11:52

Ve 42 nám uklouzla noha a ani mne nenapadlo,že bych dala ještě třetí dítě ,když jsem měla doma teprve 11 a 8 let děti...Takže rozhodování bylo velice rychlé:i tak jsme žili z ruky do huby a od výplaty k výplatě,takže co nejrychleji na miniinterrupci.Výčitky jsem rozhodně žádné neměla a nemám.Jdu za necelé dva roky do důchodu a ještě nám dcera studuje,jsem už ze všech starostí umořená a opravdu se těším,až budu všechno jen moci a né furt muset!!! Do té padesátky zdraví ještě jde,ale pak se ponenáhlu začínají ozývat choroby a to není žádná ...

 
bohunka
bohunka - 18.6.2013 11:50

Stanik: Jo jo, kámoška mi doma brečela jak to má dělat, když s nejmladším dítětem přišla z porodnice a její maminka zrovna trvale usedla na vozík. V podstatě řešila jak vozit kočár a vozík, koho dřív nakrmit a koho přebalit. Manžel v té době plně přebral péči o starší dvě děti. Tenkrát jsem poprvé slyšela o tom že mít mimčo kolem 45 má být trestné.

 
Kozoroh18
Kozoroh18 - 18.6.2013 11:26

Bellana - já to beru tak , že každá máme ten svůj důvod proč to či ono.
Já to možná blbě s tou výčitkou napsala, ale tak jsem to nemyslela. Začínali jsme s holou a dítětem. Když se nám narodila třetí té první bylo sice jen 16, ale řečí od lidí kolem bylo hodně blbých. Jsem ráda, že ji máme a všechny tři holky si rozumí.

Beru i to když dítě jde studovat, že ho rodič podpoří, kdo jiný by to měl dělat.
Jen mne trochu je líto toho dítěte co se hlásí o život a je vyškrábnuté do kbelíku jen proto, že ti první by se museli uskromnit.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-116
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.