Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.
.jpg)
Je mi jasné, že za mne žádná z vás tak závažné rozhodnutí neudělá, to musím já sama, respektive my dva s manželem. Přesto bych ráda slyšela vaše názory na problém, či spíše situaci, kterou právě řešíme. Jsem totiž těhotná.
Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby mi nebylo už čtyřiačtyřicet. S manželem jsme se brali v době, kdy jsem byla sotva po maturitě a on byl na vojně. Důvodem bylo těhotenství. Ve dvaceti se mi narodil první syn, za další tři roky druhý a hned po roce ještě holčička. Máme tedy tři děti, kterým je dnes 24, 21 a za pár měsíců 20. Nejstarší syn je již samostatný, mladší právě odjíždí pracovně do Anglie a nejmladší dcera se chystá na vysokou školu.
A teď se stalo, že jsem, samozřejmě neplánovaně, otěhotněla. Stačil na to jeden jediný měsíc, kdy jsem musela vysadit HA. Teď jsem v sedmém týdnu a s manželem zvažujeme všechna pro a proti. Přece jen nám už není dvacet, mně je, jak jsem psala, čtyřiačtyřicet, manželovi o dva roky více. Zkrátka jsme pomalu ve věku, kdy bychom se měli spíše připravovat na vnoučata. Místo toho řešíme moje těhotenství.
Ačkoli to rozhodnutí vypadá poměrně snadno, sama bych, kdyby mi nějaká kamarádka v mém věku řekla, že čeká dítě, byla okamžitě pro potrat. Jenže tohle není dítě žádné kamarádky, tohle je dítě moje. A já zjišťuju, že v tomto ohledu si spolu rozum a cit nějak nerozumějí. Citově bych to malé moc chtěla, dokonce si myslím, že bych si ho i užila, rozumově se bojím. Komplikací, vývojových vad, toho, že mi bude s postupujícím věkem ubývat sil a nebudu mít na postupně rostoucí dítě sílu ani trpělivost. Děsí mne představa, jak mám ve svých šedesáti letech doma puberťáka.
Mluvíme o tom s manželem horem dolem a oba jsme velmi nerozhodní. Máme to tak padesát na padesát. To malé chceme a zároveň nechceme, respektive bojíme se. Zdravotně jsme oba v pořádku, kondici máme dobrou, hodně sportujeme, byť jen rekreačně. Finance by snad taky neměly být problém, synové už žijí ve vlastní režii a dcera chodí už od sedmnácti let na brigády a vydělává si na parádu apod.
Proto jsem se rozhodla zeptat ostatních žen, jak se na mateřství v tak pokročilém věku dívají a zda třeba samy nemají svou vlastní zkušenost. Možná byli to pomohlo vytvořit si alespoň trochu obrázek, co mne případně čeká. Možná vám připadám jako blázen a rovnou mi řeknete, nad čím proboha uvažuju a ať okamžitě mažu k doktorovi. Ale třeba se do mých pocitů dokážete vcítit… Předem vám moc děkuji za vaše příspěvky.
18.6.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jenika: děti starých matek mají daleko větší šanci porodit poškozené dítě. Nevím, jak by se pak srovnávala s tím dosmrti se starat o dítě s např. Downovým syndromem v době, kdy má ona sama potíže s přechodem. Ty šílené starosti, kdo se o něho bude starat, až já tu nebudu...v těchto případech - omlouvám se - lobuju za potrat. Romantiku si dovolit nemůžu.
.JPG){kind=avatar}
Kozoroh18: Jako rodiče nemáme právo dětem cokoliv takového vyčítat. My jsme je přivedli na svět z vlastního rozhodnutí, k tomu patří i to určité nepohodlí, které je s těhotenstvím a výchovou dětí spojené. Zatímco ty starší děti se na našem rozhodnutí mít další dítě nijak nepodílejí, tudíž nám to vyčítat mohou. Já bych to třeba sobě vyčítala, kdyby se moje děti musely na vysoké živit samy. Kdybych nedopatřením čekala třetí dítě ve třiceti pěti, nechala bych si ho. V pětačtyřiceti jsem neváhala. Holt, jsem cynik a pragmatik. Nijak zvlášť jsem neprožívala ani spontánní potraty. Bylo mi to líto, byla jsem smutná, ale říkala jsem si, že příroda ví, proč se mi to nedaří. V tomto se asi s většinou žen neshodnu.
.jpg)
bude mi 49 a neumím si předtsvit že moje dítě by šlo do 1 třídy,znova škola,písmenka,puberta,první lásky...přijímačky na školu ....a já zatím řeším od čtyřiceti zelený zákal,srdeční arytmii,zánět jícnu,alergii.....mno to by byla kombinace malé děti pro mladé kteří mají sílu,dokážou se dětem věnovat ve všech směrech a né pro začínající invalidy
Před patnácti lety se mi stalo to samé. V té době to bylo trochu něco jiného. Na první kontrole mi gynekolog řekl, mám pro Vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Tak jsem řekla at začne tou špatnou. Prý jsem těhotná, a co je ta dobrá. Potrat po čtyřícítce mám zadarmo a že potrat může být do dvou dnů. V podstatě jsem neměla šanci o tom moc přemýšlet a už bylo po všem. Dodnes toho lituji a pořád mě běží v hlavě ted by tomu bylo ...
Já znám dost ,,dětí´´ co studují vysokou a ještě si vydělavají. Neni třeba se vymlouvat, že by děti dříve narozené musely strádat, příchodem sourozence. Tobychom museli i jako rodiče těm dříve narozeným vyčítat, že jsme se museli uskromňovat?
Možná jsem to blbě napsala, ale snad se to pochopí co jsem tím myslela.
to je jen na tobě
moje prababička, která se dožila vysokého věku, rodila po padesátce a narodil se zdravej kluk. Dožila se i vnoučet. Dnes ti téměř vše řeknou různá vyšetření.
Rady, které zde dostaneš jsou přesně takové jaké by jsi dala sama své kamarádce. Toto je tvůj ,,problém´´ ten si musíš vyřešit hlavně sama se sebou a s manželem. Potrat je i velký zásah do duše ženy. Pro některé to je druh HA, oklepou se a jedou dál........ Jsou i takové, které se s tím pak nemohou vyrovnat a trpí.
Stanik: Neznám mnoho lidí mezi pětašedesáti a sedmdesáti, kteří jsou nemohoucí. Alespoň já doufám, že za pár let budu ještě schopná tu naši velkou zahradu sekačkou posekat 
. Ale deptalo by mě, kdybych nebyla schopná umožnit svému dítěti bezstarostná studia. Důchod není žádná velká částka a důchod ženy, která prožila hodně času v domácnosti je částka ještě menší. Bohužel, peníze hýbou světem. Není třeba jezdit do Karibiku, ale žít od výplaty k výplatě by mě neskutečně deptalo. Jo, kdybych měla jistotu, že můj příjem nebude ani v důchodu nižší než je alespoň průměrný měsíční příjem v daném období, asi bych se taky rozhodovala jinak.
bohunka: taky me napadlo, ze nechat jedine v momente, ze budou nyni ti "uzasne v kondici" rodice chti, aby se decko pristsudiich muselo starat o sve dva nemohouci rodice
Moje dvě kolegyně a jeden kolega byli též "vejškrabci" a všichni se shodli na jedné větě : Mít děcka po čtyřicítce by mělo být trestné! " Všichni 3 věděli jaké to je běhat kolem svých mimin a zároveň starat se o staré rodiče. Jako děti prý to taky byla výhra - mít rodiče ve věku babiček a dědečků.... Hlídaní na každém kroku. Kolega měl dokonce i manželku se starými rodiči a to byla teprve chuťovka. Představte si - ve svých 40 měl doma 3 puberťáky a navíc 2 babky a 2 dědky (rodiče) všechno kolem 85 let - všichni s nějakými nemocmi, nešvary a moresy.......
Ne, tohle si žádné děcko nezaslouží, děti mají mít mladí !
Mít tři zdravé děti a mít tolik roků co ty, neuvažovala bych jinak, než jít na interupci. V té době jsem již byla 2 roky babičkou. V šedesáti mít doma rozjíveného puberťáka, to si nedovedu představit. A co když budete ty nebo manžel nemocní?Máš se těšit na vnoučata v tvém věku a ne si pořizovat vlastní dítě.
I děti mají mít nárok na mladé rodiče .
V tvém věku jsem byla těhotná, k tomu dvě studující děti. Šla jsem na potrat. Nelituji toho. Dnes bych doma měla čtrnáctileté dítě. Celou dobu bychom žili z jednoho platu, protože na podnikání nemám schopnosti a zaměstnání špatně shání padesátnice s dospělými dětmi. Padesátnici s malým dítětem by zaměstnal jen cvok.Když v tramvaji poslouchám týnejdžry, jsem ráda, že to nemám doma. Nejsem nijak zvlášť nemocná, stačí mi jen jedna pilulka denně. Tohle nepíšu jako jediný návod na řešení tvé situace. Každá z nás je jiná a každá takovou situaci musí řešit podle své povahy, finanční situace a schopnosti vyrovnat se s následky svých rozhodnutí. Nejsem věřící, proto to pro mě bylo snazší. Tím spíš, že manžel byl jednoznačně proti dalšímu dítěti. Nemohu říci, že bych si občas neřekla, jaké by to bylo, kdybych se tenkrát rozhodla jinak. Děti by nemohly studovat obory, které chtěly, ale ty, na které bychom měli peníze. Musely by si na studium vydělat samy. Manžel by nejspíš odešel, neunesl by stav, kdy žijeme z ruky do úst, jeho plat by nás pět neuživil. A já bych byla neurotická uřvaná baba, protože bych to už nezvládala. Tím ale neříkám, že všechny ženy jsou stejně neschopné jako já.
Za sebe vím, že bych dítě v tomto věku nechtěla. Já nechtěla už ani třetí dítě, byla jsem na nervy, že bych mohla potřetí otěhotnět, naštěstí se tak nestalo. Ale na druhé straně znám hodně žen, které rodily hluboko po čtyřicítce a zvládly to. Moje babička se narodila svojí mamince ve 44, druhá babička dokonce v 49. Kdysi to bylo běžné, že ženy rodily, dokud byly plodné. Moje vzdálená teta měla syna dokonce v 53 letech a vychovala ho do dospělosti. Neodvažuju se radit, protože každá z nás je jiná. Někdo je mateřský a pečovatelský typ, jiný je rád, že děti odrostly a už nemá žádné starosti.
stanik a daty: 
zdá se mi, že tady píšou jenom ty, co jim to vyšlo, mají zdravé děti a zvládají to. Ale ne vždycky to tak dobře dopadne. Pořád se píše, jak to zvládnou rodiče, ale jak to bude zvládat to dítě...Zkuste se podívat kolem sebe, určitě nějakou starší matku znáte, zeptejte se jí, jestli by do toho šla znova. Já bohužel mám teď v okolí paní, které se narodilo dítě s Downem, je jí 46. Trochu jsem si to zjišťovala a s věkem rapidně stoupá riziko, že se takto postižené dítě narodí. a když potom příjdou nemoci rodičů nebo třeba jeden zemře...Jak píše daty - já bych to svému dítěti neudělala
.jpg)
Za sebe - jsem o rok mladší než ty , taky nemám žádné zdravotní problémy - ale nedovedu si představit,že bych byla těhotná ,měla rodit a vychovávat další dítě. Samozřejmě nevím, jak bych mluvila,kdybych byla v tvé situaci ... ono se to lehce radí a píše, když to člověk právě sám neprožívá.
Takže jsem ti vlastně neporadila
Za sebe - jsem o rok mladší než ty , taky nemám žádné zdravotní problémy - ale nedovedu si představit,že bych byla těhotná ,měla rodit a vychovávat další dítě. Samozřejmě nevím, jak bych mluvila,kdybych byla v tvé situaci ... ono se to lehce radí a píše, když to člověk právě sám neprožívá.
Takže jsem ti vlastně neporadila
