Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.
.jpg)
Je mi jasné, že za mne žádná z vás tak závažné rozhodnutí neudělá, to musím já sama, respektive my dva s manželem. Přesto bych ráda slyšela vaše názory na problém, či spíše situaci, kterou právě řešíme. Jsem totiž těhotná.
Na tom by asi nebylo nic divného, kdyby mi nebylo už čtyřiačtyřicet. S manželem jsme se brali v době, kdy jsem byla sotva po maturitě a on byl na vojně. Důvodem bylo těhotenství. Ve dvaceti se mi narodil první syn, za další tři roky druhý a hned po roce ještě holčička. Máme tedy tři děti, kterým je dnes 24, 21 a za pár měsíců 20. Nejstarší syn je již samostatný, mladší právě odjíždí pracovně do Anglie a nejmladší dcera se chystá na vysokou školu.
A teď se stalo, že jsem, samozřejmě neplánovaně, otěhotněla. Stačil na to jeden jediný měsíc, kdy jsem musela vysadit HA. Teď jsem v sedmém týdnu a s manželem zvažujeme všechna pro a proti. Přece jen nám už není dvacet, mně je, jak jsem psala, čtyřiačtyřicet, manželovi o dva roky více. Zkrátka jsme pomalu ve věku, kdy bychom se měli spíše připravovat na vnoučata. Místo toho řešíme moje těhotenství.
Ačkoli to rozhodnutí vypadá poměrně snadno, sama bych, kdyby mi nějaká kamarádka v mém věku řekla, že čeká dítě, byla okamžitě pro potrat. Jenže tohle není dítě žádné kamarádky, tohle je dítě moje. A já zjišťuju, že v tomto ohledu si spolu rozum a cit nějak nerozumějí. Citově bych to malé moc chtěla, dokonce si myslím, že bych si ho i užila, rozumově se bojím. Komplikací, vývojových vad, toho, že mi bude s postupujícím věkem ubývat sil a nebudu mít na postupně rostoucí dítě sílu ani trpělivost. Děsí mne představa, jak mám ve svých šedesáti letech doma puberťáka.
Mluvíme o tom s manželem horem dolem a oba jsme velmi nerozhodní. Máme to tak padesát na padesát. To malé chceme a zároveň nechceme, respektive bojíme se. Zdravotně jsme oba v pořádku, kondici máme dobrou, hodně sportujeme, byť jen rekreačně. Finance by snad taky neměly být problém, synové už žijí ve vlastní režii a dcera chodí už od sedmnácti let na brigády a vydělává si na parádu apod.
Proto jsem se rozhodla zeptat ostatních žen, jak se na mateřství v tak pokročilém věku dívají a zda třeba samy nemají svou vlastní zkušenost. Možná byli to pomohlo vytvořit si alespoň trochu obrázek, co mne případně čeká. Možná vám připadám jako blázen a rovnou mi řeknete, nad čím proboha uvažuju a ať okamžitě mažu k doktorovi. Ale třeba se do mých pocitů dokážete vcítit… Předem vám moc děkuji za vaše příspěvky.
18.6.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 104 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mít tři děti, tak si ani v snu nepřipustím, že bych měla ve věku 45 let rodit.....
.gif)
já za sebe - asi interupci
Dejte miminku šanci 
vybralo si vás a nic není náhoda,přeji hodně štěstí a zdravé miminko
daty: konecne jedna rozumna a pragmaticka v zaplave zvatlani a citecku a nepremysleni o budoucnosti.Kdyby to bylo jeji prvni, protoze driv to neslo ( zdravotni duvody, nebyl ten spravny partner)... ale kdyz uz tri deti ma... 
Milá Mirko, stalo se mi něco podobného. Ve 43 letech jsem ke třem puberťákům porodila holčičku. Taky jsem měla hrůzu z vývojových vad, ale malá je naštěstí zdravá. Nevyspání s miminkem jsem snášela hůře než v mladším věku, ale to pominulo a zatím všechno zvládáme v pohodě. Starší sourozenci jsou ve věku, kdy válčí s námi i mezi sebou, ale malou sestřičku milují.
Poslechni cit, jestli to takhle prožíváš, myslím, že bys potrat jen tak neskousla a trápilo by tě to zbytek života. Jdi na všechna vyšetření a pokud by to nedopadlo budeš ale vědět, že to bylo ze zdravotních důvodů, Věřím ale, že to dopadne dobře, vždyť teď je takových žen spousta. Píšeš, že jste zdraví, sportujete a jak už někdo psal, napoprvé se to ani mladým nepovede, takže i to svědčí o tom, že ještě máte na to být rodiči. Určitě napiš jak jsi se rozhodla, ať je to jakkoliv, myslím že nikdo tě nebude odsuzovat a´t se rozhodne tak nebo tak. Hodně sil.
tornado-lou: Délka života se nezvyšuje proto, že by dnešní čtyřicátníci nebo padesátníci měli být nesmrtelní, ale protože dříve narození mají tuhý kořínek. A taky čím dál víc lidí dožívá v nemocnicích a jiných zařízení, medicína dokáže lidi dýl udržet naživo, ale život už to moc není. To všechno se v těch statistikách projevuje.
Dneska má spoustu lidí kolem 50 infarkty, rakoviny apod. A není to zrovna o tom, že by všichni kouřili dvě krabičky denně.
Já bych to svýmu dítěti neudělala, z velký části protože vím jaký to je z tý druhý strany. Ani to, že je dneska v módě si děti plánovat na čtyrycítku není argument, je to sobectví, ke kterýmu se opravdu nemusím za každou cenu připojit.
každopádně dej vědět, jak to dopadlo.
myslím, že naplánovat si první dítě po 40 není nic moc. a přesto to spousta lidí dělá. ale to není váš případ. zjevně jsi zdravá, jestli jsi ve 44 otěhotněla na jediný pokus. dokážeš žít s tím, že pujdeš na potrat? moc se mi to nezdá.... hele, máš stabilní rodinu, rozumný finanční zajištění, máš zkušenosti - seš na tom líp, než spousta jiných. jo. věk tu je. to je fakt. ale délka i kvalita života se zvyšuje.....
jak říkám, kdybyste to plánovali, tak bych to nepovažovala za ten nejlepší nápad, ale jestli ti srdce ríká, že ho chceš, tak ho poslechni.
Miroslavo, chapu te. Me je o malinko mene a zrovna nedavno jsme se bavili s manzelem o tom, ze pokud bych potreti neplanovane otehotnela, na potrat bych nesla. Tento zazitek mam jiz jednou za sebou, je to dost dlouha doba a rozhodne ho neminim opakovat 
A to mame deti pomerne jeste male, takze by to asi byl zahul. Pokud by uz byly odrostle, tak bych si to asi uzila.
Na vyvojove vady se delaji dnes uz pomerne dobre testy, toho bych se zase tak nebala. A doktori take moc radi strasi a predhazuji ruzna dramata.
Myslim, ze ti nidko nemuze poradit lepe nez ty sama. Kazdy ti muze rict jak by se zachoval on, ale kazdy kdo ti poradi, neni ty. Co clovek, to individualni osobnost, s individualnimi pocity a to co by jeden v pohode presel nebo zvladl, jiny by nemusel
Myslim, ze si budes muset sama sednout a podivat se na svoje pocity. Radim to docela casto, protoze mi to funguje.
Sednout, podivat se do sebe a predstavit si situaci, pokud na potrat pujdes a potom tu druhou, pokud si miminko nechas.
Pozoruj sve pocity (ale ne myslenky). pokud budou z nektere z tech situaci hodne spatne, tak to neni spravna cesta pro tebe.
Preju hodne stesti
Já jsem pro nechání. Pokud můžu radit, tak pokud to dítě nechcete, tak běžte na potrat. Znám ženu, která své druhé dítě nechtěla, dělala vše pro to, aby potratila, nestalo se a dcera se jí narodila. Má stále ta nechtěná dcera velké psychické problémy a já si myslím, že se na ní prostě odrazilo to, že byla nechtěná.
.jpg)
Kawa: 
sallie: netřeba komentovat..kdo chce pochopí
Nechci radit. Ale pokud se tohle stalo za mých mladých plodných let, vůbec nikdo se nedivil, že jde paní na přerušení. Žena v takové situaci by vůbec neváhala.
.jpg)
Sama bych do toho nesla ani omylem, ale u me jsou to osobni duvody - byla jsem na deti uplne sama a byl to ocistec. Dobrovolne bych to uz nikdy nepodstoupila. Mela jsem pozitivni mineni o lidech, o rodine, ze me v tom nenechaji samotnou, bohuzel jsem se zmylila. Ale jak rikam to je muj osobni nazor / problem. Padala jsem na usta tenkrat, dneska ve 40 bych to sama asi uz nezvladla.
Mam kolegyni, neplanovane otehotnela s pritelem ve 43 (zhruba kolem svych narozenin). Emma se narodila kdyz ji tedy bylo 43 a 3/4. Dneska je Emma 4,5 roku a kolegynka omladla. Pravda lita jak koste, ma doma jeste dve pubertacky 16 a 14, navic ta 14ti leta je autista, ale zvláda to na 1*. A s pritelem se sice nevzali, ale sestehovali se dohromady a myslim (jak to vidim z povzdali) ze jim to klape. Ty mas manzela ktereho znas a vis co od neho muzes cekat (jak v dobrem tak ve spatnem) navic ti doma uz neprudi pubertacky (jako ji) takze pokud se na to citis jdi do toho. Navic v tomto veku te budou doktori vic "hlidat" takze pripadne problemy vznikle diky veku vcas podchytnou. Jdi na vsechna vysetreni, kdyby neco tak at mas cas se rozhodnout / pripravit, to neni jako ve 20 ze to clovek nejak zvladne. HODNE STESTI a ZDRAVI vam obema 
