Stydí se za to, že je babičkou?
Milé šťastné ženy,
chtěla bych vám napsat, co mě trápí. Třeba některou z vás napadne, co bych s tím mohla udělat. Je mi 25 let, jsem vdaná a máme osmiměsíční dcerku. Bydlíme s mužem u mých rodičů v bývalém výměnku, všichni máme své soukromí a naše vztahy fungují dobře.
Horší je to s manželovými rodiči. Nevím, jak to říct, ale mám pocit, že naše dcerka Adélka je nezajímá. Za těch osm měsíců u nás byli na návštěvě jednou, krátce potom, co se malá narodila. My u nich byli jen párkrát. Častokrát jsme jim nabízeli, že přijedeme, nebo je zvali, aby přijeli k nám, ale vždycky jim do toho něco vlezlo nebo se nějak vymluvili. Snažím se být tolerantní, přizpůsobit čas případné návštěvy tomu, jak by se jim to hodilo – oba ještě pracují. Ale někdy mám pocit, že se opravdu jen vymlouvají.
Když jsem na jedné z našich návštěv u nich dávala pochovat Adélku tchyni, prohlásila, že je vnučka roztomilá, ale ona se ještě necítí jako babička. Prý si vůbec neumí představit, že by někde korzovala s kočárkem a sousedi by se na ni koukali jako na starou bábu.
Byla bych ráda, kdyby dcerka v budoucnu měla s manželovými rodiči dobrý vztah. Jenže opravdu nevím, jak to zařídit, když je prakticky nezná. Je mi z toho smutno a budu vám vděčná za jakoukoli radu.
21.1.2008 Rubrika: | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stydí se za to, že je babičkou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Meander: Hele, a co je pro Tebe horší představa - vřelé vztahy s vnoučatama nebo sex v tramvajI? 
Viv :o): No, já si to představila v barvách. 
Meander: tak myslenka je to zajimava
Ota: jasne, takze pokud se po tom vsem, co si uzila pri vychove vlastnich... se konecne nechce nechat omezovat a pokud na vnucku proste nema naladu... hned je sebestredna a v prechodu.. s prominutim to je fakt na ranu, jak se vyjadrujes...
proste jak to neni podle tebe a tve"rkelamni rodinky" hned je to blbe...
no ja si nemyslim, ze hlidaci babicka = milujici babicka... tady se zamenuji dve veci - prvni, o ktere psala Adela, ze ji trapi, ze jeji dcera nejspis nebude mit "babicku", s cimz ale vubec nic delat nemuze a ze babicka neni povinna milovat sve vnouce, to je snad jasne...
pak je tady ale druha vec a to hlidani vnoucat, starani se atd.
To prece neznamena, ze kdyz babicka neni hlidaci, ze sve vnouce nema rada??? Proc se to tady furt cpe do kontextu, vzdyt to spolu nesouvisi... a Adele jde o VZTAH, ne o hlidani...
Z toho textu mi spis prijde, ze babicka ma nejaky problem se starnutim... ale at se bude branit jak chce tak a) stejne ji je kolik ji je a cas bezi, ani ji se nevyhne, b) stejne je babicka at uz se chova jak chce, je to proste pribuzensky vztah...
Proboha! Když vidím větu "Mluvíme o normálním vřelém, přímo pudovém lidství, které se některým hodně vzdaluje", jímá mě hrůza.
To zní jako výzva ke skupinovému sexu v tramvaji. 
Nyotaimori: 
Ota: Eh? Zvykni si, že někdo může žít JINAK než ty, také to považuje za správné a ó jaká hrůza, jemu (a všem v jeho okolí) to vyhovuje.
Hm, já nejsem tolerantní, vůbec. Ale abych se soustavně vyjadřovala o komkoliv, kdo si zvolil jiný styl života než já, že on tu pravdu jednou objeví a bude toho litovat etc., to by mě ani nenapadlo. No, pro jednou si to vyzkouším - aby ses jednou nedivil taky ty. :-P
Souhlasím s tím, že je věc prarodičů zda se budou či nebudou stýkat se svým vnoučetem, povinné to samozřejmě není. Udržování vztahů jv rodině jen , že je to má krev podle mě nemá smysl... Musí se ale připravit na to, že pokud se v nich náhodou něco hne, a po nějakých těch letech se rozhodnou, že se budou o své vnouče zajímat, nemusí být tento zájem vnoučetem přijat tak, jak by čekali.....protože co někdo nezná, to mu nechybí, že.....
jenom když pozoruju svoje nejbižží okolí, tak zjišťuju, že řekvapivě dost lidí, co po celý život nikoho nepotřebovali a o udržování vztahů neměli zájem, s přibývajícími lety najednou zjistili že vlasně vůbec nikoho nezajímají.....
To o tom dědictví bych taky neviděla nějak extra výhodně - znám několik případů, kdy takovto lidé radši přenechali svůj byt městu a majetek odkázali např. místní školce.....to je ale taky každého věc, že....
Dcera už má věk i na vlastního potomka a tak bych teoreticky už mohla být babička. Necítím se na to, z práce přijdu kolikrát jak borůvka vorvaná, mám ještě jiné mimopracovní aktivity a představa, že mám své volno nebo dovolenou obětovat pro další mimino mě tak nějak děsí A dceři vyhrožuju už dávno, že ze mě moc hlídací babička nebude. Mám to nastavené přesně tak - svoje jsem si vychovala, živila sama a teď si konečně můžu vychutnávat život - bez jazyka na vestě. Konečně taky mám čas i sama na sebe, bez věčné povinnosti o někoho se starat a za někoho zodpovídat
Ota: povinnost tchyne pani adely, skoncila v momente, kdy byl syn sobestacny a zacal si na sebe vydelavat sam.. pak skoncila povinnost ridt mu zivote, nebo se ho ucastnit.. nemuzu si pomoct...
Ota: no vzhledem k tomu, zei neopominutelneho dedice lze za urcitych okolnosti opominout.. byt tchynio pani adely odkazu vsecky penize nejakemu utulku pro zvirata, nebo detskemu domovu... nez takhle otravnym pribuznym...
btwl. dedidctvi.. vedet, ze nekdo ceka jen na my prachy, i rozdat je jeste za zivota jinym neni prece problem
.jpg)
Stanik: no jasně povinnost je tedy špatná ....... a kde teda končí a kde vůbec skončí ta nepovinnost ?
Nemluvíme o vzdálených blbých sestřenicích toho bratrance Jarda nebo Jaromír nebo jak se vlastně menuje od prastrejdy Pepana mluvíme ale o matce otce.
Nemluvíme o hlídání, pomoci mladým " udržet standart" nebo o povinné lásce k babičce a dědouškovi. Nemluvíme o starosti beztarostního děcka ...
Mluvíme o obavách jeho mámy, o starosti ženy, které zjevně záleží na jejím muži a jeho vztahu k rodině , ženy která neví jak jednat s chladnou, sebestřednou ženskou v přechodu.
Mluvíme o normálním vřelém, přímo pudovém lidství, které se některým hodně vzdaluje.........
HOWG
Stanik: ja taky souhlasim s tim, ze kdyz babicka nechce, tak nemusi a nutit ji stejne nikdo nemuze. ale nedivim se Adele, ze ji to mrzi. 
Nyotaimori: jak říkám jednou to bude veselé dědictví, samá pozitiva 
.
Stejně je ten dnešní svět krásnej, prostě se rozhodnu že jsem na důchod ještě jarý a vemu si slečnu Kováčovou, rozhodnu se, že jsem na vnouče mladá a považte nebudu mu vůbec chybět, klídek pohodička na place a tak.
Inu taková je doba, některé děti ve školce nekreslí babičku a dědu a dokonce ani maminku a tatínka ale svoji bonu a svoji MP3 protože jeden každý ví , že co vlastně skoro neznám to mě neschází.....
