Těsně před svatbou jsem způsobila "rodinnou katastrofu".
Dobrý den, před dvěma lety jsem k vám psala do diskuse článek o partnerovi a jeho rodině: Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla. Ráda bych napsala pokračování příběhu, protože jsem v situaci, kdy opět potřebuji poradit.
Od doby, kdy jsem psala, se situace vyvinula rozhodně k lepšímu. Bydlíme spolu s přítelem v bytě, rodiče navštěvujeme společně střídavě (zhruba každý měsíc jsme u mých i u jeho), občas tam zajede také sám a s něčím pomůže, ale všechno je v pořádku. Oni i se sestrou konečně pochopili, že má už svůj život a kromě občasných "dobře míněných rad" jsou naše vztahy skoro přátelské. Tedy spíš byly, tento týden se stalo něco, z čeho se nemůžu vzpamatovat.
Na podzim mě přítel požádal o ruku a my jsme začali plánovat svatbu. Docela jsem si to užívala, bavilo mě věci vymýšlet a nakupovat a vyrábět různé jmenovky, pozvánky, program i svatební oznámení a měla jsem radost, když jsem je dodělala a začátkem týdne poslala. Teď musím odbočit ještě k loňskému létu, kdy nás přítelova sestra s manželem požádali o půjčku 20 000,-. s tím, že do měsíce nám to vrátí. (V tu dobu švagr neměl práci, pouze fušky, nicméně asi čtvrt roku už je opět zaměstnaný.) Nakonec nám po 5 měsících vrátili půlku a o zbytku se nějak nevyjadřovali. Bylo nám to s přítelem nepříjemné, na jednu stranu to není moc peněz, na druhou to zase ale není částka, která by měla jít do ztracena. Šlo nám spíš o to dohodnout se třeba na nějakém splátkovém kalendáři než o to peníze hned dostat. Přítel párkrát nesměle na toto téma zavedl řeč, ale vždy nás odbyli stylem, že teď nemají, ale že nám to vrátí. Pak už nám bylo trapné se ptát a poslední asi 3 měsíce už se k tomu nikdo nevyjadřoval a nebavili jsme se o tom.
Pak jsem já dostala ten "chytrý nápad", že jim dvěma (přítelově sestře s manželem) do obálky s pozvánkou na svatbu přidám lísteček s velmi slušným dotazem, zda by nám nemohli po skoro roce vrátit půjčené peníze, že teď před svatbou se nám hodí každá koruna a že moc děkuju. Tohle spustilo lavinu, která se zatím nezastavila a přiznám se, že mám hrůzu, jak to skončí.
Zavolal mi rozzuřený švagr, jak si to představuju, co si to dovoluju, že on se o tom se mnou nehodlá vůbec bavit, nic mi do toho není a on si to vyřeší s mým přítelem jako chlap s chlapem. Na můj argument, že to jsou taky moje peníze, odmítl reagovat a položil mi to. To se mě docela dotklo, zavolala jsem mu zpět a řekla, že pokud se se mnou nechce bavit, tak já si nejsem jistá, že ho chci na svatbě.
Od této chvíle probíhá veškerá komunikace jen s přítelem, celá (široká) rodina odmítá jet na svatbu, tchán prohlásil, že takhle ho nikdy nikdo neurazil jako já atd. Tchyně pro změnu brečela, že se mně teda celá rodina na peníze složí. No, prostě, ani nevím, jak to nazvat. Kocourkov? Vůbec nepochopili, že jsem se chtěla ve slušnosti domluvit, jak dál, ani to, jak na mě švagr křičel.
Nevím, máte taky pocit, že jsem se zachovala jako hyena a že jsem způsobila rodinnou katastrofu? Normálně bych to asi přešla, řekla si, že dělají z komára velblouda, ale to jaksi dost dobře nejde. S přítelem jsme se škaredě pohádali, sice uznal, že mám ve všem pravdu, ale prostě jsem to neměla dělat. Přirovnal to k pohlazení (pozvání na svatbu) a následné facce (žádost o vrácení peněz). Nevím, kdybych jen tušila, co se stane, tak to samozřejmě neudělám, mě prostě jen nenapadlo, že se kvůli něčemu takovému může někdo urazit do morku kostí.
Prostě tomu nerozumím, nepřišlo by mi divné udělat to v mé rodině, ale asi jsem fakt hloupá. Teď tedy nevím, co dál. Nejradši bych celou svatbu zrušila, ale to už nejde, přítel si to ani nepřeje. Chce jet za rodičema, omluvit se, pokusit se jim to vysvětlit a že se uvidí. Jenže já nějak nemůžu, nevím, za co bych se rodičům měla omlouvat? Nebo myslíte, že to je jediná možná cesta?
15.5.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těsně před svatbou jsem způsobila "rodinnou katastrofu".
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
catja: Ani bych nedokázala jít si se stvrzenkou pro podpis...
To je chyba - Tvoje - na tom zrovna nic divného nevidím - je to korektní, seriózní postup za který se stydět nemusíš. Stydět by se měli oni, že Ti něco takového sami nedali už při půjce, jako důkaz svojí spolehlivosti a uznání závazku, který k Tobě mají.
Bez papíru bych nepůjčila nikomu ani korunu
Catjo, princip je v tom, že oni z toho úmyslně udělali humbuk, aby odvrátili pozornost od jádru pudla. Aby každej uznal, jak jsi netaktní a zapomnělo se na to, že musej vracet. Takže bych je převezla vlastní zbraní. Skutečně bych se omluvila, a to taky písemně. Za to, že jsem si dovolila po x měsících chtít zpět svých deset tisíc touto nevhodnou formou. Zároveň bych ale požadovala jasnou odpověď, taky písemnou, na otázku, KDY HODLAJÍ PRACHY VRÁTIT. A nebo bych si půjčila oněch deset tisíc od rodičů a na upomínky reagovala...nemám, až vrátí švagr, pak vám to dám. Kdyby tohle udělalo moje dítě - dlužilo a nevracelo - byla bych při Tobě a ještě svému dítěti řekla - koukej to vr¨átit, ať se za Tebe nemusím stydět! Tady je ale problém, že ti rodiče přítele mají víc rádi jiné dítě - dceru - než je on - syn...ale ono na ně dojde....jednou, až budou potřebovat, se teprve uvidí, jaké ty dospělé děti vlastně jsou....
catja: Ptala ses na naše názory a na to, jestli si myslíme, že to bylo nevhodné. A jakmile Ti někdo řekne, že se mu to vhodné nezná, začneš ho přesvědčovat o opaku - tak jaký má tato diskuse vlastně smysl ? Chceš přesvědčit celý svět o tom, že jsi v právu ?
Prostě můj názor je, že to byl hloupý způsob - dávat do pozvánky na svatbu upomínku dluhu... no promiň, jestli Ti to přijde normální, tak se není o čem bavit.
Ale divím se i jim - že z toho mají takový hysterák - já bych nad tím maximálně zakroutila hlavou
věřím, že rodinné vztahy urovnáte a bude líp 
Ahojky... na ty peníze máte právo. A trubky jsou oni, že, s tím vrácením tak dlouho otáleli. Teď budou jako ublížený, že se jich to dotklo. Ať jdou "do háje". Jasně že při svatbě se hodí každá korunka, měli by to pochopit a urychleně dluh zplatit. A vám se omluvit za dlouhé čekání. Asi tak. 
mashanka: A co byl necitlivý postup, který do věci zatáhl celou rodinu? Adresovala jsem to pouze švagrovi s manželkou, to oni si na mě stěžovali tchánovcům a nevím, komu ještě... A s nějakým písemným potvrzením těžko pochodím, když se mnou nechtějí ani mluvit... Ani bych nedokázala jít si se stvrzenkou pro podpis...
No, zrovna chytrý nápad to nebyl, zatahovat tohle do pozvání na svatbu, myslím si já.
Ovšem to neznamená, že nemáš na své peníze právo.
Asi bych si nechala napsat nebo napsala sama písemné uznání dluhu s datem splatnosti třeba 2 měsíce, aby neřekli, že jsem na ně vybafla ze dne na den, jela bych za nimi a omluvila se - ne za to, že jsem chtěla svoje peníze, ale za to, že jsem zvolila nevhodnou chvíli a způsob, jak si o ně znovu, už po iksté, říct.
A potom bych jim nechala ten papír podepsat s tím, že se propříště podobného necitlivého postupu, který do věci zatáhl celou rodinu, rozhodně vyvaruji a budu jednat už jen oficiální, seriózní cestou.
Vevera: samozřejmě, že teď už bych to do oznámení nedala, když vidím, co to způsobilo, asi bych se na to vykašlala, ale jak tady někdo psal, kdyby to nebylo tohle tak bychom se asi rozhádali kvůli něčemu jinému...
123... : no, já nevím, mně by to právě přišlo jako připomenutí něčeho důležitého, co neřeším, a takhle mě někdo důrazně upozorní ať to řešit začnu... 
modroocka, jelítko: aspoň nějaká naděje 
Právě my dva spolu fungujem bez problémů, ale jak se do toho plete jeho rodina, tak je skoro vždycky problém... Možná to tak nakonec dopadne, že tam bude jezdit sám....
catja: Jestli jste se pohádali vyloženě kvůli upomínce v oznámení a ne upomínce jako takové, tak to je ještě nadějné. Já bych to teda fakt do oznámení nedávala, zvlášť v situaci, kdy cokoli uděláš si příbuzenstvo vyloží z té horší stránky i když chápu, že když si s nimi normálněnepíšeš tak tooznámení vypadalo takpříhodně a navíc u někohomohlo otupit hrany. No tenhle případ to nebyl.
To samozřejmě nijak nebrání snaze písemně to vyřešit do svatby.
Bohužel pořádek v rodině si musí udělat přítel. A možná se bude divit, ale pokud bude důrazný a důsledný, možná s ním přestanou i do budoucna orat.
Řešení vypadá jednoduše. Rodičům říct, ať se do toho nepletou, švagra seřvat za to, co si k tobě dovolil a se sestrou se domluvit na splátkách. 
jak jde o peníze,nezná rodina bratra.po přízni řízni
Stanik: 16:13 rodina je někdy opravdu celoživotní obtíž 
.jpg)
a proč se vdávat a dělat ooobr svatbu ? stačí dva svědci a je vymalováno ... aspoň nebudou rodinné šarvátky ..
a jinak ... okolí po vašich problémech je .. něco .. do toho by teda nikdo zasahovat neměl ... a s tchánovci to časem vyšumí, nebo bude úplnej klid ... to neřeš ...
