Těsně před svatbou jsem způsobila "rodinnou katastrofu".
Dobrý den, před dvěma lety jsem k vám psala do diskuse článek o partnerovi a jeho rodině: Přítel je pro rodinu bezplatná pracovní síla. Ráda bych napsala pokračování příběhu, protože jsem v situaci, kdy opět potřebuji poradit.
Od doby, kdy jsem psala, se situace vyvinula rozhodně k lepšímu. Bydlíme spolu s přítelem v bytě, rodiče navštěvujeme společně střídavě (zhruba každý měsíc jsme u mých i u jeho), občas tam zajede také sám a s něčím pomůže, ale všechno je v pořádku. Oni i se sestrou konečně pochopili, že má už svůj život a kromě občasných "dobře míněných rad" jsou naše vztahy skoro přátelské. Tedy spíš byly, tento týden se stalo něco, z čeho se nemůžu vzpamatovat.
Na podzim mě přítel požádal o ruku a my jsme začali plánovat svatbu. Docela jsem si to užívala, bavilo mě věci vymýšlet a nakupovat a vyrábět různé jmenovky, pozvánky, program i svatební oznámení a měla jsem radost, když jsem je dodělala a začátkem týdne poslala. Teď musím odbočit ještě k loňskému létu, kdy nás přítelova sestra s manželem požádali o půjčku 20 000,-. s tím, že do měsíce nám to vrátí. (V tu dobu švagr neměl práci, pouze fušky, nicméně asi čtvrt roku už je opět zaměstnaný.) Nakonec nám po 5 měsících vrátili půlku a o zbytku se nějak nevyjadřovali. Bylo nám to s přítelem nepříjemné, na jednu stranu to není moc peněz, na druhou to zase ale není částka, která by měla jít do ztracena. Šlo nám spíš o to dohodnout se třeba na nějakém splátkovém kalendáři než o to peníze hned dostat. Přítel párkrát nesměle na toto téma zavedl řeč, ale vždy nás odbyli stylem, že teď nemají, ale že nám to vrátí. Pak už nám bylo trapné se ptát a poslední asi 3 měsíce už se k tomu nikdo nevyjadřoval a nebavili jsme se o tom.
Pak jsem já dostala ten "chytrý nápad", že jim dvěma (přítelově sestře s manželem) do obálky s pozvánkou na svatbu přidám lísteček s velmi slušným dotazem, zda by nám nemohli po skoro roce vrátit půjčené peníze, že teď před svatbou se nám hodí každá koruna a že moc děkuju. Tohle spustilo lavinu, která se zatím nezastavila a přiznám se, že mám hrůzu, jak to skončí.
Zavolal mi rozzuřený švagr, jak si to představuju, co si to dovoluju, že on se o tom se mnou nehodlá vůbec bavit, nic mi do toho není a on si to vyřeší s mým přítelem jako chlap s chlapem. Na můj argument, že to jsou taky moje peníze, odmítl reagovat a položil mi to. To se mě docela dotklo, zavolala jsem mu zpět a řekla, že pokud se se mnou nechce bavit, tak já si nejsem jistá, že ho chci na svatbě.
Od této chvíle probíhá veškerá komunikace jen s přítelem, celá (široká) rodina odmítá jet na svatbu, tchán prohlásil, že takhle ho nikdy nikdo neurazil jako já atd. Tchyně pro změnu brečela, že se mně teda celá rodina na peníze složí. No, prostě, ani nevím, jak to nazvat. Kocourkov? Vůbec nepochopili, že jsem se chtěla ve slušnosti domluvit, jak dál, ani to, jak na mě švagr křičel.
Nevím, máte taky pocit, že jsem se zachovala jako hyena a že jsem způsobila rodinnou katastrofu? Normálně bych to asi přešla, řekla si, že dělají z komára velblouda, ale to jaksi dost dobře nejde. S přítelem jsme se škaredě pohádali, sice uznal, že mám ve všem pravdu, ale prostě jsem to neměla dělat. Přirovnal to k pohlazení (pozvání na svatbu) a následné facce (žádost o vrácení peněz). Nevím, kdybych jen tušila, co se stane, tak to samozřejmě neudělám, mě prostě jen nenapadlo, že se kvůli něčemu takovému může někdo urazit do morku kostí.
Prostě tomu nerozumím, nepřišlo by mi divné udělat to v mé rodině, ale asi jsem fakt hloupá. Teď tedy nevím, co dál. Nejradši bych celou svatbu zrušila, ale to už nejde, přítel si to ani nepřeje. Chce jet za rodičema, omluvit se, pokusit se jim to vysvětlit a že se uvidí. Jenže já nějak nemůžu, nevím, za co bych se rodičům měla omlouvat? Nebo myslíte, že to je jediná možná cesta?
15.5.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těsně před svatbou jsem způsobila "rodinnou katastrofu".
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jelítko: ja byt ji, tak ji rovnou zrusim.. a to bezodkladně
mam-ča: 9:48 Ano tohle se mi taky zdá jako jediné řešení. Odstěhovat se tak daleko, aby byli mimo dosah.
Verera: 9:47 Taky mě to napadlo, že by jim to mohli dát jako svatební dar 
Dámy nerozumím Vám.
Peníze půjčovali dva - catja a její přítel. A půjčili je sestře a švagrovi.
Tedy vyřizování probíhá mezi nimi 4.
A protože se to dlouho táhne, spolu s pozvánkou na svatbu, jako důkaz nutnosti vrátit to, co již mělo být vráceno, dostali oba připomínku.
Ten, kdo by se měl omlouvat, to je švagr a jeho žena.
To ni oni způsobili problémy a rozruch v rozvětvené rodině. Nikdo jiný!
Rozhodně ani náhodou svatbu neodkládej. To by byla cesta do pekel.
Jinak teda obecně musím ještě poznamenat, že takovéhle party lidí, okolo kterých se musí chodit po špičkách, přetvařovat se a třicetkrát si rozmejšlet svoje chování opravdu nesnášim. Měla jsem něco trochu podobnýho a pořád se hlídat bylo opravdu nad moje síly.
No to budete mít na svatbě veselo 
. Hrůza takový příbuzný 
Jednoznačně máš právo na svoje peníze, já jsem například taková potvora, že nikomu prachy nepučuju, protože je mi pak blbý se připomínat nějakýmu vyžírkovi. Ale možná ten způsob nebyl zrovna vybrán moc šťastně. Asi si to měla řešit jinak, respektive to měl řešit tvůj přítel. No aspoň jste s pujčovanim peněz poučení pro příště. No stejně si myslim, podle reakce, že než nějaký přátelský vztahy mezi vámi bylo spíš nějaký udržování vztahů na rovině slušnosti. A dřív nebo pozdějš by to stejně dopadlo hádkou, kdyby to nebyly prachy, tak by si našli něco jinýho. No nemáš to jednoduchý holka, držim palce ať ti ještě nepokazej svatbu 
.gif)
Verera:
to máš pravdu holka,není to semnou jednoduchý...jsem drobátko cholerik,ale ovládat se umím dokonale,jenom né před tchánovcema
...asi bych měla jít k psychologovi,už nad tím uvažuju delší dobu,jinak mě z toho hrábne
...a s tím pouštěním jedním uchem sem a druhým ven a říkáním si,že mi na nich nezáleží,provozuju před každou návštěvou a? je to hov.o platný...ale stejně díky za komentáře
loupák: Hm, tak to budeš muset asi zapracovat na sebeovládání. Pokud jsi ten typ co hned vylítne, takto manžel s tebou taky nemá jednoduchý . Jestli není lepší než se nervovat,pustit všechno jedním uchem tam a duhým ven a říkat si, že ti na nich nezáleží, takže tě vlastně jejich názory nezajímají a nemůžou tě rozházet.
Ještě ke článku- vždyť my vlastně nevíme, jestli ji přítel před rodinou podržel nebo ne. S ní se nikdo nebaví, to že oni dva mají odlišné názory je normální a že si je vyříkají taky, ale je důležité jak on se ke všemu staví před rodinou. Může to chtít urovnat a omluvit se (to jeho vysvětlení v článku působí docela rozumně ,jen je dobré aby řekl předem jasně za co a obhájil si to, dohodli se), ale při řeči s rodinou může být na její straně. O tom se tu nic nepíše.
To je jako při výchově dětí. Rodiče se můžou dohadovat a přít, ale pokud před dětmi vystupují jednotně a jsou schopni se na tom postupu dohodnout (ne že jeden mlčí a skřípe zuby), tak to je vcelku v pořádku.
Linda:nebo tak
.jpg)
loupák: Verera: já to rikám porád a dnesni clánek me v tom utvrzuje... pokud chlapa do domu tak jedine sirotka a jedinácka! Jinak nebrat i kdyby mel svatozár
Verera: ano,taktika a diplomacie u mě zanikají příchodem do společnosti tchánovcůsamozřejmě,že to není pokaždý tak hrozný,někdy je to snesitelnější,někdy neúnosný,podle toho jakou mají náladu,ale já k nim jezdím s takovýma nervama a bušícím srdcem,že si někdy říkám,že mě to klepne
....a jinak,ty signály od manžela jak píšeš,přichází,ovšem pokud už v tý době vidím rudě,jsou mi houbelec platný...asi už to ve mě zase vře,tchán má za týden svátek,takže mě to zase čeká,asi proto takhle reaguju,se omlouvám a už končíms vyléváním srdíčka
Catjo, zkus si tu svatbu ještě rozmyslet, nebo aspoň odstěhování do bezpečné vzdálenosti, která činí tak cca 200-300 km.
Při dnešních cenách benzínu nehrozí, že by Tě tchánovci navštěvovali příliš často, a jednou do roka na Vánoce návštěvu u nich přežiješ. 
Pokud Tvůj přítel nebude chtít o stěhování do větší vzdálenosti slyšet, aby mohl "pomáhat na gruntě", tak bych si našla někoho méně závislého.
loupák: Tak tam je na místě trocha taktiky. Jak nemám ráda takovou tu ženskou manipulaci, tak v tomto případě bych udělala lehký ústupek v tom smyslu,že před tchánovcema bych se žádnými problémy nezabývala a pokud by bylo potřeba něco řešit, tak to otevřela v soukromí s manželem jen jako otázku k zamyšlení a doufala v jeho soudnost, že to sám dovede do zdárného konce.
Ale i tak místo toho aby tě setřel před rodičema by bylo možná dobré si domluvit nějaké signály,které by naznačily že o něčem se nebude mluvit aniž by bylo potřeba druhého shazovat. Na to je teda třeba spolupráce obou. Ale zas pokud ty tam už nejezdíš, tak jste to vyřešili taky.
Linda:
no to museli být vánoce
...na článek si vzpomínám,měla si tam těch jobovek víc
