Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Prý ve Skandinávii pojmenovávají děti až pár dní po porodu, až podle toho, jak mají rodiče dojem, že se jméno k dítěti hodí.

Nevím co je na tom pravdy, ale připadá mi to jako dobrý postup. Já jsem zase původně chtěla Matěje,ale postupem času jsem měla dojem, že by se to synkovi nelíbilo, jak jsem se ho tak ptala přes břicho. Tak jsme dali jméno jiné, a jsem ráda, protože Matěj prostě není, to jméno k němu nesedí. A navíc je jediný široko daleko, kdežto Matěje mají jenom ve třídě dva.

U nás ve věku mých dětí (tj. tak 8-10 let) vedou Aničky, Adélky a Adamové, ti o něco starší jsou hodně Dominikové.

kočka Šklíba: to bych si já osobně někdy rezervovala radši pro někoho jiného

Jmenuji se stejně jako moje mamka, můj brácha zase po tátovi. Můj muž se jmenoval také po svém otci a všichni chlapi (=otec, syn, manžel a tchán) se shodou okolností jmenovali stejně - Vladimír. Z tohoto důvodu jsem se neochvějně rozhodla,že moje děti budou mít každé svoje "vlastní" jméno. Tak se i stalo, ač se v případě mého syna také objevil návrh na Vladimíra. Nenechte si do ničeho mluvit, tradice netradice, pokud to sami tak necítíte. Ale obvzlášť v tomto případě bych volila úplně nové jméno, protože když vyberete kterékoliv tradiční, stejně bude jedna strana ukřivděná.

Jinak Katko, jméno si vyberte sami bez ohledu na to co se líbí nebo nelíbí babičkám. Jestli chceš Kačku - dej Kačku. A jestli chceš Brunhildu dej Brunhildu.

My chtěli Nelu - příbuzenstvo se bouřilo- nám to bylo šumák. Bude to Nelinka a hotovo.
Pak stál manžel v porodnici u postýlky a po tvářích se mu řinuly slzy. Byl z cácory totálně mimo. A tak jsem jenom prohlásila "Je to Martina" - po tátovi. Jméno Nela bylo zapomenuto.
No a kluk je Vilém (Vilík, Vili, Ík, Íkan..) a bylo mi ukradený, že se naše máma chytala za hlavu. Prý "co vám to dítě udělalo?" Nic! Dneska zavolám Vilíku a přiběhne jenom ten náš. Sousedka zavolá Tomáši a otočí se půlka hřiště :-)))

Grainne: Kunigunda je taky dobrá

...jo a - Hildeburda je horší.

chytrájakrádio: che, Hildegarda se mi líbí. Ovšem muselo by to být v zajímavém kontrastu - drobná, křehká víla. Být to almaroidní kus, patrně s tím jménem bude mít dost potíž.
Dceři bych ho klidně dala, ale žádnou bohužel nemám. Při mém vzrůstu by to nemuselo být až tak dramatické jméno.

Kátko - domluvte se s manželem na jméně, které je mimo všechny vaše tradice - až se malá narodí, stejně z ní budou všichni unešení a pokud jsou aspoň trochu normální, bude jim jedno,jak se holčička jmenuje - hlavně že je zdravá!

Sofffie: láskyplně oslovovat dítě prdelko? A proč už rovnou ne genitále nebo čuráčku?

A co je komu do toho, jak se bude jmenovat VAŠE dítě?. Moje odpověď byla vždycky a všem - to se dozvíte, až se narodí. A taky nevím, proč trvají na tom, aby se jmenovalo po nich, jako kdyby jméno bylo tak důležitý, ježíš to jsou starosti, hlavně aby bylo dítě zdravý a nějaký hádky kvůli jménu ??!! Hlavně se s tím nijak nenervuj, nestojí to za to. Musíš se naučit stát za svým názorem, slušně, ale jasně. Taky jsem se to musela učit a nebylo to jednoduchý, občas jsem si připadala jako exot, ale je to fajn.

Co řešíte? Vyberte jméno, kterté se bude líbit vám a manželovi a půjde k vašemu příjmení a na nějaké tradice se vykašlete. I když odhlédnu od své obecné nechuti k pojmenovávání dětí po někom jiném, v tomhle případě bude lepší nevyhovět nikomu než vyhovět jen jedné straně. Nebo můžete dát holčičce jména dvě, ale to zase budou spory o pořadí, takže si moc nepomůžete...

My jsme ze seznamu vyškrtali jména celého širokého příbuzenstva a malému jméno vybrali z toho, co zbylo.

Ve vašem případě bych tradici porušila. Aby se nemohli jedni cítit "preferovaní", že je po jejich. I kdyby se mi jméno Kateřina nebo Ludmila líbilo. Myslím, že takhle bude největěší klid. Přesněji prarodiče budou oboji naštvaní stejně. Ale při pohledu na berušku malu to snad brzo rozdýchají.

Jenika: souhlasím.....už to říkávala moje máma, každé jméno je pěkné , když se pěkně říká....

To máte z toho, že už dopředu víte, že to bude holčička.
To za našich mladých let nebývalo , takže v poporodní eufórii jsme si mohly holku pojmenovat třeba Eulálie, a nejel přes to vlak.
Dejte si jméno jaké chcete vy, a na příbuzné se neohlížejte. Je to vaše dítě, a vaše volba.
Takhle nějak začíná vměšování tchýní z obou stran, do života mladých rodičů.