Spor o jméno aneb Ach ty rodinné tradice.
Čekáme narození našeho prvního dítěte a víme, že to bude holčička. S manželem se na ni velice těšíme, radost nám však kazí oboje naše rodiče. Trvají totiž na tom, aby naše dcera pokračovala v zavedené tradici, ve které nesou prvorozené dcery jméno po své matce. A synové zase po otci.
Logicky by se tedy naše dcerka měla jmenovat po mně – Kateřina. Jmenuje se tak moje maminka i babička, a kdyby se tak jmenovala i má holčička, nic bych proti tomu neměla.
Manželovi rodiče však naléhají, aby se naše dcera jmenovala po své babičce – mé tchyni. Ona sama má jen dva syny, dceru nikdy neměla, ačkoli po ní vždycky toužila. Od staršího syna má již tři vnuky a naše miminko tak pro ni bude konečně ta vytoužená holčička. Hned, jak se to dozvěděla, začala naléhat, abychom ji pojmenovali Ludmila podle jejich rodinné tradice.
Když jsem se proti tomu ohradila a řekla, že pokud budeme chtít zachovávat tradici, tak tu v mé linii, bylo jí to velice líto. Neurazila se, to ne, ale vidíme na ní, že ji to hodně mrzí. Občas na toto téma zavede řeč a pokouší se náš názor změnit.
Manžel už začíná polevovat, přimlouvá se, prý by to jeho mamince udělalo radost. Naši o tom nechtějí ani slyšet a trvají na Kateřině.
Mně osobně to celé připadá dost směšné, jsou všichni jako malí. To, jak při každém setkání řeší jméno naší dcery, už mne unavuje a začínám mít chuť se na nějaké rodinné tradice vykašlat a dceru pojmenovat úplně jinak. Beztak si myslím, že tohle opakování jmen v jedné rodině už je dávno překonané a málokde se praktikuje. To, že jsme se sešly dvě rodiny s touto tradicí, je spíš unikát, než pravidlo.
Anebo se pletu? Jak je to u vás? Dědí se jména z otce na syna a z matky na dceru? Dodrželi jste toto pravidlo, nebo jste ho porušili a pojmenovali dítě po svém?
24.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 120 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Spor o jméno aneb Ach ty rodinné tradice.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Můj otec i brácha mají stejné jméno a já od děcka nesnášela oslovení od babičky - staré - mladé. Přitom mému otci tenkrát nebylo ani 40!!!! Jména bych NIKDY nedávala po rodičích, jen můj syn má s tatínkem - manželem společné první tři písmena - Manža je Radovan, syn Radim a holky jsem si pojmenovala taky podle sebe, Eliška a Michaela, já jsem Jana.
Ježiš, pojmenuj jí podle svého, protože jinak se navzájem sežerou. Takhle najednou zdrbnou tebe a bude pak klid. Tradice, no ještě že nejsem kluk, tak by mě potkala. Já nechci, aby se mé dítě jmenovalo po otci, plete se to, nastávají trapasy a příjde mi to mírně slepičkovské.
.JPG)
Januše: tak to těbůh, to bych byla Arnošta a brácha Ludmil..?
Když se někomu líbí jména co už v rodině jsou, prosím, ale dělat z toho samozřejmost, no fuj... Naštěstí u nás to nebylo, sice taky ze startu brblali (to nemůžeš najít něco českého? jak se bude kluk cítit? Jak se jim bude proboha říkat? atd. ) ale pak si každý našel oslovovací variantu a už dobre...já se akorát připravuju na dobu kdy svišťům budu vysvětlovat že se jmenujou podle seriálové postavy...
Když naši čekali mě, tak se prý obecní drbny ptaly babičky (od tatínka ) jak se to malé bude jmenovat. No kluk po tatínkovi a holka Mařenka, u nás se každá první jmenuje Mařenka. Když se to má mamka dozvěděla, tak se šprajcla a mám jméno podle ní. Ona nebyla proti Mařence z principu, ale aby jí to dávala tchyně rozkazem, to tedy ne. Mě zase moje tchyně "doporučovala" pro třetího jména svatých. My jsme si vybrali 2 pro holku a 2 pro kluka. Tchyně na to vítězné jméno ucedila - No to se mi nelíbí. A já na to - No to je mě ale jedno. A stejně ho má ráda.
.JPG)
Bridgetj: fakt máš doma Ferdinanda? To mu na veřejnosti říkáš Ferdo? 
dadka: jo jo, u manžela v rodině je tolik Josefů, že člověk nemá šanci poznat, o kom se mluví
když jsme začali řešit jména pro děti, tak 
považoval za samozřejmé, že kluk bude Josef 
Dámská část manželovy rodiny měla radost, že se konečně někdo vzbouřil
treperenda: No, to teda fakt nevím. 
Nikdy mě nenapadlo, abych dcerám kecala do toho, jak se jejich děti budou jmenovat, je to jejich věc. Dědit jméno po matce nebo po otci se mně nelíbí. Napřed je to třeba velká Kateřina a malá Kateřina, potom mladá a stará Kateřina....Dala bych úplně jiné jméno, které se líbí mně a manželovi.
Bridgetj-Ferdinand, takové netradiční krásné jméno. Někde musí vymýšlet, až se jim z hlav kouří a ty to máš přímo doma. Že ty nevíš, co bys chtěla?
A co se týče dvou jmen Kateřina Ludmila, je to fakt dlouhé.
Ptala jsem se sousedovic Adámka jak je ve školce a on na to: Hezky, ale Marie Sofie hrozně zlobí.
Dala bych úplně jiné jméno a oběma stranám bych řekla, že je to proto, aby jim to nebylo líto
PEGG: Strejda říká mamce velká Liduška a mě malá Liduška. Já sice Lidušku moc nemusím, ale od něj mi to přijde milé.
treperenda: No a právě proto jsem příteli jasně řekla, že pátý Ferdinand to rozhodně nebudu. To bych musela být na porodním sále zhulená jak doga A přitom on si chudák na tom jméně zakládá. Jako by měl královskou krev, nebo co.
To u nás tchýně chtěla, abychom pojmenovali syna po jejím manželovi, který už není mezi námi. Dědu jsem měla moc ráda, ale měl německé jméno GUNTHER. Ona sama měla 2 syny a ani jednoho tak nepojmenovala. Asi věděla proč. Také jsme si děti pojmenovaly tak jak jsme chtěly
A co kdyby měla jména dvě? Kateřina Ludmila?
U nás naštěstí taková tradice není, a i kdyby byla, pojmenovala bych si stejně své děti podle toho co se líbí mě
.jpg)
V tomhle jsem netolerantní a to hodne. Je to vase díte? Je. Kdo ho bude vychovávat? Vy. Kdo u neho bude ve dne v noci? Zase vy. A kdo bude poslouchat jeho blbý kecy za nejakých 12-18 let? Zase jenom vy. Takze at si ctené príbuzenstvo trhne ploutví a jsou rádi, ze budou mít zdravé vnouce!!!
U nás je zvykem dávat jméno holčičce v holčičím tvaru jména dědečka (otce maminky) a u kluka v klučičím tvaru po babičce(matce tatínka).
