Miminko v ložnici? Prý je to špatně.
Každou chvíli čekám narození svého prvního dítěte, už mám všechno připravené a nachystané a moc se těším. Hlavně až budu mít za sebou porod, ze kterého mám trochu obavy. Ale o tom psát nechci.
Byla u nás na návštěvě švagrová, už je to zkušená matka, má dvě děti. Pochlubila jsem se jí výbavičkou a vším, co mám pro naše děťátko připravené, a ona začala kritizovat dětskou postýlku v ložnici. Něco takového je prý u nás zažitá hloupost, na západě děti spí od malička ve vlastních pokojíčcích. Proč to tak prý neuděláme taky, když na to prostor máme.
Říkala, že sama to tak se svými dětmi praktikovala, hned po příchodu z porodnice je dala na noc do vlastního pokoje a oni spali s manželem v ložnici. Prý se vyspala mnohem víc než maminky, které měly děti u sebe, protože ty vzbudilo každé zakníknutí. Ona vstávala až na opravdový pláč.
Držela na toto téma docela dlouhou a argumentačně velmi silnou přednášku, které můj manžel podlehl a od té doby se mě snaží přesvědčit, abychom to udělali stejně jako ona, že je to fakt, v jiných zemích nebývá zvykem, aby děti spaly s rodiči v ložnici.
Mně to připadá špatně. Podle mne má novorozeně být matce co nejvíc nablízku, co vím z vyprávění jiných maminek, mnoho z nich si dokonce bralo nebo bere svá miminka k sobě do postele.
Já si nakonec udělám stejně tak, jak chci já, do toho si nenechám mluvit ani manželem a už vůbec ne švagrovou. Ale docela by mne zajímal názor ostatních. Jaký způsob spaní malinkých miminek jste preferovaly vy? Je tady nějaká, která „odložila“ novorozeně do vlastního pokojíku hned po příchodu z porodnice?
3.8.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 113 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miminko v ložnici? Prý je to špatně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
I moje děti spaly s námi v ložnici, aby nikdo nemusel běhat po domě, v noci jsem kojila/spala zásadně v posteli... navíc můj muž razil argument, že kdyby náhodou si drobeček ublinknul, mohl by se zadusit a my bychom to ani neslyšeli. Do svého pokojíčku se děti přemístily postupně samy a s chutí v čase, kdy ony to považovaly za vhodné.
nestahuj gatě, brod je daleko.... uvidíš jak to všechno bude, každá kombinace dítě - rodiče - podmínky je jedinečná. S nikým se teď nehádej, šetři síly až na okamžiky, kdy to bude opravdu potřeba.
U nás - děti spaly v postýlce se staženou postranicí, přiraženou k mojí posteli (mě by zase ani nenapadlo každou chvíli běhat do pokojíčku a chodit kojit a konejšit přes barák - to máš argument pro dítě v ložnici - bude se manžel nebo švagrovka potácet rozespalej někde po bytě??? Nebudou, bude to na tobě, takže ty bys měla o tomhle rozhodovat).
Nicméně zhruba ve čtyřech měsících šel synek do svého pokojíčku - budili jsme ho couráním do koupelny, manžel chrápáním atd. - a vyspal se tam lépe než s námi. Mladší šla za bráchou asi v sedmi nebo osmi měsících.... prostě to u nás vyšlo a fungovalo takhle 
