Miminko v ložnici? Prý je to špatně.
Každou chvíli čekám narození svého prvního dítěte, už mám všechno připravené a nachystané a moc se těším. Hlavně až budu mít za sebou porod, ze kterého mám trochu obavy. Ale o tom psát nechci.
Byla u nás na návštěvě švagrová, už je to zkušená matka, má dvě děti. Pochlubila jsem se jí výbavičkou a vším, co mám pro naše děťátko připravené, a ona začala kritizovat dětskou postýlku v ložnici. Něco takového je prý u nás zažitá hloupost, na západě děti spí od malička ve vlastních pokojíčcích. Proč to tak prý neuděláme taky, když na to prostor máme.
Říkala, že sama to tak se svými dětmi praktikovala, hned po příchodu z porodnice je dala na noc do vlastního pokoje a oni spali s manželem v ložnici. Prý se vyspala mnohem víc než maminky, které měly děti u sebe, protože ty vzbudilo každé zakníknutí. Ona vstávala až na opravdový pláč.
Držela na toto téma docela dlouhou a argumentačně velmi silnou přednášku, které můj manžel podlehl a od té doby se mě snaží přesvědčit, abychom to udělali stejně jako ona, že je to fakt, v jiných zemích nebývá zvykem, aby děti spaly s rodiči v ložnici.
Mně to připadá špatně. Podle mne má novorozeně být matce co nejvíc nablízku, co vím z vyprávění jiných maminek, mnoho z nich si dokonce bralo nebo bere svá miminka k sobě do postele.
Já si nakonec udělám stejně tak, jak chci já, do toho si nenechám mluvit ani manželem a už vůbec ne švagrovou. Ale docela by mne zajímal názor ostatních. Jaký způsob spaní malinkých miminek jste preferovaly vy? Je tady nějaká, která „odložila“ novorozeně do vlastního pokojíku hned po příchodu z porodnice?
3.8.2011 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 113 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Miminko v ložnici? Prý je to špatně.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Svagrova je mirne receno blba. Ne proto, ze ma zastaraly a spatny nazor na vec (to je jeji pravo - se mylit 
), ale proto, ze prezentuje svoje nazory jako jedine spravne. Asi si v zivote neprecetla zadnou knizku na tema kojencu a odloucenem spani od matky.... Je to jeji problem. Hlavne ji neposlouchej a delej jak TY myslis. Ty jsi matka a nemusis nikomu skladat reporty. Prirozene je mit dite u sebe....
.jpg)
evropka: mno....myslet si můžeš co chceš, to je pravda 
.jpg)
Kočkomilka: no, jako kdyby jí tam místo tebe měly mít ony že? 
.jpg)
Markýza: mno....myslet si můžeš co chceš,to je pravda
ale jinak
trochu soudnosti markýzo
evropka: každému jak se cítí, mně třeba šťavnaté mládí za dámu v letech nepovažuje
*
ono když dáš mládí pocítít každým slove a každým gestem, že ty jsi ta chytrá, protože už máš to své nejlepší odžité, pak se nediv, že tě považuje div ne za staromódní přežitek
Kočkomilka: oprava:budeš mít přednášku
Petruša: za ruku v postýlce jsem dostala vynadáno už v porodnici.Sestry byly pěkné megery.
S námi spala dcera v ložnici až do narození bratra, pár týdnů předtím jsme ji učili spát vedle v pokojíku. Byly jí skoro 2 roky. Kdybych ji odložila hned, okradla bych hlavně sama sebe. Taky nebylo od věci, že manžel věděl,že dítě v noci pláče a jí.
Andree radím,ať si rozhodne podle svého, k rodičovství patří i noční vstávání,kojení a přebalování. Problém spíš vidím v manželovi, jakmile bude pár nocí spát špatně, budu mít přednášku.
Stanik: já myslím že k šťavnatému mládí,netřeba dámu v letech...sorry stando
není tenhle článek nějak "ze zálohy"? Mam pocit že jsem to tu už četla, vč. některých odpovědí 
nicméně kluky jsem měla oba v ložnici (u prvního to v 1+1 ani jinak nešlo). Spali teda v postýlce, v posteli byl starší jednou jako mimčo při kolice a pak asi 4x za život (je mu 7) když mu něco bylo. Mladší taky asi tolikrát (jsou mu 3). Prvního jsem měla postýlku u hlavy a usínal tak, že mě držel za ruku, tak to byl trochu opruz, mít jí nataženou za hlavu 
Druhého postýlku vedle postele, ale ruku nepotřeboval
Jak tu bylo už psáno, při nějakém kňourání stačilo v polospánku natánout ruku a bylo to, běhat jinam by se mi nechtělo. A taky ten strach z ublinknutí apod.
Švagrová ať si trhne, ona se o tvoje mimčo v noci starat nebude a manžel konec konců taky ne
A co v noci? Může dítě začít blinkat nebo něco podobného. Mám již dvě dospělé děti a byly s náma v ložnici tak do dvou let mladšího syna a 3 let dcerky.
Také jsem matka v očekávání a už se těším, jak si načančám postýlku v kožnici!!!Konečně bude mímo po ruce a nebudu muset někde běhat.
Dcera-dnes 17 let spala tehdy v postýlce v obýváku a my v patře nad ní-něco jako zvýšená postel-12 schodů...dost nepraktické!
Syn spal také dole,ale to už nebyl obývák,ale ložnico-pokoj, takže více klidu,ale ty schody stejné...na kojo úděsné.
No a teď už jsme jinde a postýlka se do NAŠÍ ložnice krásně vejde.
Do pokojíčku půjde dle situace, až jak se mímo vyvrbí
Takže já hlasuju za postýlku v ložnici a potom pokojíček...
Už vidím manžu,jak ON v noci jde konejšit miminko někam vedle,když ty třeba vystrčíš jen ruku a bude klid.
Se švagrovou tohle neřeš
,vždy bude ""moudrá""
,když už má děti dvě.
Linda: ano spousta 100% rad je leda na to aby se matka cítila ještě hůř :-) :-)
.jpg)
Riki: evropka: loupák: tak moje deti nevonely oni omylem. Starsí co do ni bylo nacpáno do pulhodky vyblinkala a NIC nesmrdí vic nez jakýkoliv mliko po pulhodine v zaludku. To se nedalo ani vyprat ani vyvetrat. A mladsí naopak sezrala na co prisla ale byla pruchodák a vylezlo to na druhy strane ve stejnym skupenství, takze ani super pampers nemely sanci to udrzet v kalhotech. 
A ano o vychove jsem precetla tuny knih a vysledek? Holcicky si me dodnes vychovávaji k obrazu svému a já se pouze snazím usmernovat jejich touhy a nápady. Takze vsechny dobré rady typu nepovolit diteti a musís takhle a ne jinak se v praxi ukázaly tak na dve veci
Jestli to není tak, že celé generace spaly děti u matek nebo aspoň v jejich blízkosti a pak někdo chytrý na západě vymyslel, že to není správné a zblbnul matky natolik, že začaly dávat děti do zvláštních pokojů. Můžeme být rádi, že to sem v tak masové míře nedorazilo, ne všechno, co se děje na západě je automaticky dobře (jestli se to tam teda děje, jestli to není hlavně v těch seriálech).
My jsme měli dětskou postýlku v ložnici, syn se stěhoval do svého ve 2 letech před narozením dcery, když jim bylo 6 a 3,5, přenechali jsme jim větší místnost a sestěhovali je.
Přišlo mi to logické, kojila jsem a vstávat kvůli tomu a chodit dítě kontrolovat vedle mi připadá jako pitomost. Navíc je lepší okamžitě vyřešit malé kňourání, než pak dlouze utěšovat řev. Syn první týdny potřeboval aspoň dotyk, takže jsem spala s rukou v postýlce a byl klid. A dcera, dudlíkový maniak, potřebovala dodávat sem tam spadené dudlíky, což se dalo dělat v leže a ani se neprobouzet. To by ve vedlejší místnosti šlo těžko.
Manžel s řvoucím dítětem problémy neměl, chlapi na to většinou nemají buňky, takže i po miminem prořvané a mnou probděné noci se upřímně divil, že se něco dělo, on to nezaregistroval
